…ANEB PŘIPOMÍNKA JEDNOHO TRAGICKÉHO VÝROČÍ.
Velkým tématem současné doby změny paradigmatu je otázka mužské role a identity, resp. jejich osvobození z patriarchálního naprogramování. Téma je „žhavé“ jak na osobní, tak na kolektivní rovině: jako příklad z vlastního života mohu dát svůj právě probíhající náročný tranzit Urana přes osu Uran ve Vahách – Chiron v Beranu či soužití s mužem, jehož Mars v Beranu je v konjunkci se Saturnem v Beranu. A rozhlédneme-li se kolem sebe…Islámský stát, Putinovo Rusko, teroristické útoky v Evropě a Izraeli: vidíme tragické projevy nezralého, nízkovibračního Marse, bojovné ohnivé mužské energie, která se cítí v úzkých a na tlak rozšiřujícího se vědomí odpovídá z pozice strachu a ovládnutí pudy destrukcí života a krutostí(nízkovibrační Pluto). Toto je mé první zamyšlení nad tématem mužské martovské energie. Inspirací k němu mi byla vynikající kniha editora a historika Jense Eberta POLNÍ POŠTA ZE STALINGRADU (vydalo nakladatelství Academia v roce 2012). Jde o výběr z dopisů německých vojáků psaných v obklíčení u Stalingradu. Většinu z dopisů přinesli pozůstalí vojáků na výzvu rozhlasové stanice Deutschlandfunk při příležitosti šedesátého výročí bitvy na přelomu let 2002-2003. Letos v lednu je to právě 72 let, kdy byly napsány poslední z těchto dopisů.
HISTORIE
Na úvod trochu historie. Německá armáda zahájila druhou světovou válku 1. září 1939 přepadením Polska ze západu. O 16 dní později bylo Polsko napadeno Rudou armádou z východu. Hitler a Stalin, dva totalitní „Vůdci“, si na základě smlouvy (pakt Ribbentrop – Molotov) Polsko rozdělili. Hitler však smlouvu o rozdělení „kolonií“ porušil a 22. července 1941 překročil hranice tehdejšího SSSR s cílem dobýt Rusy obsazené republiky (Pobaltí, Bělorusko, Ukrajina) a ruské stepi jako „životní prostor pro německou říši“. Postup armády byl velmi rychlý, mimo jiné i proto, že Rudá armáda byla zdecimována Stalinovými „čistkami“, tj. vraždami generálů, v letech 1937-39. Wehrmacht se zastavil až před Moskvou, kterou nedobyl.
Hitler ve svém psychotickém fanatismu chtěl dobýt město STALINgrad na Volze – jako symbol Stalinovy moci. Od léta 1942 probíhaly operace pro wehrmacht příznivě, naopak Rudá armáda, resp. civilní obyvatelstvo, které bylo dobrovolně – nedobrovolně proti Němcům posíláno, umíralo v obrovském množství. (V britském dokumentu o bitvě bývalí- a přeživší – němečtí vojáci vzpomínají, jak byli překvapeni, když zjistili, že proti nim bojují ženy, muži a dospívající beze zbraní, a že se mnozí vzdávají jen proto, aby se najedli). Město bylo v bojích zničeno, nikdy však nebylo plně Němci obsazeno. Dne 19. listopadu 1942 Rudá armáda pod vedením generála Čujkova podnikla výpad na severním křídle německé fronty, v místě, kde bojovali špatně vyzbrojení němečtí spojenci – Rumuni. Podobnou operaci provedla na jihu a obklíčila tak německou 6. armádu. Šestá armáda byla nucena se stáhnout do prolákliny na břehu Volhy. Její obklíčení nebylo jinými sbory wehrmachtu prolomeno. Zásobování vázlo. Vojáci postupně slábli, bez jídla, ve třicetistupňových mrazech, nemocní, zranění, žijící v rozbitých domech či vykopaných zemljankách. Mluvíme tady minimálně o 250 tisících mužů.
Hitler, jako už mnohokrát, se spíše než vojenský stratég, kterému záleží na životech vojáků, prokázal jako fanatik v zajetí vlastních bludů. Zakázal armádě aktivně obklíčení prorazit nebo kapitulovat. Vojáky prakticky odsoudil k smrti či k zajetí. Jak dokládají propagandistická hlášení o situaci wehrmachtu vysílaná německému obyvatelstvu i propagandistické zpracování porážky (jako „největšího hrdinského eposu německých dějin“ – „zemřeli, aby Německo žilo…“ či „šestá armáda musí splnit svoji svatou povinnost“, tj. nechat se obětovat),lidský život neměl ve srovnání s ideologií žádnou cenu (jak je ostatně pro totalitní režimy typické).Polní maršál Paulus podepsal kapitulaci 31. ledna 1943 (proti Hitlerově vůli). Do zajetí odešlo 100 000 německých vojáků, do Německa se jich v roce 1955 vrátilo pět tisíc.
JAK SYSTÉM POWER OVER MANIPULUJE MUŽI
Je jasné, že wehrmacht neměl v Rusku co dělat. Němci byli útočníci, o tom není žádná diskuse. Přesto je užitečné si přečíst právě něco takového jako jsou dopisy psané obyčejnými vojáky,abychom se vcítili do jejich myšlení a pocitů. A abychom si uvědomili, proč byla druhá světová válka možná (a proč jsou konflikty možné i dnes) a jaká úroveň vědomí je potřeba, aby se milionové národy vrhly do krvavých bojů. Abychom si uvědomili, jak patriarchát zdeformoval energii Marta, jak zneužívá muže a jak manipuluje lidským vědomím. Dopisy jsou střízlivé. Pisatelé mají starosti, co se děje s jejich blízkými doma, popisují ztenčující se příděly jídla, barvitě líčí nekonečný „boj“ s vešmi, naopak stereotypně líčí pobývání v podzemních vykopaných zemljankách. Zmiňují krutou zimu, holou krajinu stepi, kde není kam se schovat, a opatrně zmiňují vlastní zranění a omrzliny. Drtivá většina však má stále víru v ukončení obklíčení, a to včetně osobní intervence „Vůdce“:
„Pozice v každém případě udržíme. Sám Vůdce k tomu dal rozkaz a nyní sám řídí operace v našem úseku…od té doby jsme naplněni pokojem a důvěrou…“ „Jsme pokojní, bráníme se a čekáme, co nařídí náš Vůdce. Je jasné, že to bude správné. Důvěru k Vůdci máme po dvou třech neklidných dnech silnější než kdykoliv předtím. Ani v nejtěžších chvílích o něm nikdy nikdo nezapochyboval“.
V ZAJETÍ IDEOLOGIE
Velmi zajímavé jsou úvahy o smyslu války, ze kterých prosvítá, jak jsou vojáci ideologicky zpracovaní nacistickým mýtem o vnějším nepříteli:„Muselo to přijít, pokud jsme nechtěli bez boje kapitulovat před temnými, odpornými silami, které ponižují člověka a chtějí ovládnout svět…“ „Každopádně jsme hrdí, že jsme vás zatím uchránili před hrůzami bolševismu a i nadále budeme vynakládat všechny síly na to, abychom vás před nimi uchránili i v budoucnosti…“ „Ale na zemi je válka a mnoho tisíc lidí tu bojuje proti světovému nepříteli… A já a my všichni tady na frontě na sebe tuto oběť bereme rádi, aby naše děti měly radostnou a světlejší budoucnost a nikdy nemusely vyslovit slovo válka.“ Paradoxní, když si uvědomíme, že právě nacisté válku rozpoutali. Síla ideologie.
Dopisy jsou řazeny chronologicky. Koncem prosince už je mnohým vojákům jasné, že situace je vážná, a do dopisů se vkrádají existenciální úvahy. Jak píše Ebert v závěrečné odborné studii, vojáci věděli, že dopisy procházejí vojenskou cenzurou a bylo jim zakázáno psát otevřeně, přesto do dopisů kreslili různé značky znamenající obklíčení či psali otevřená vyjádření. Objevují se pochyby:„Musím přemýšlet nad tím, jestli je pro mě jakožto jednotlivce vůbec nutné, aby Německo bylo nějak zvlášt veliké a silné. Copak by člověk nemohl žít zrovna tak šťastně a spokojeně jako příslušník politicky bezmocného státu? Nebyla maličká zemička doslova ideální pro příjemné žití, pro rozkvět umění a věd? Vím, že dneska by člověka za takové myšlenky obvinili z kacířství…“ „Mám jenom jedno velké přání, a to sice: kdyby tak tahle rasovina chtěla brzo skončit.“V lednu se objevují opatrné náznaky na rozloučení. Vojáci si byli vědomi, že patrně píší svým rodinám poslední dopisy. Katolický vojenský farář Karl Augustinus už bez ohledu na cenzuru píše otevřeně:
„Je zde nevýslovná bída, smrt a zmar. O většině těch, kteří tu umírají, jejich příbuzní nikdy nedostanou podrobnou zprávu: jsou hlášeni jako pohřešovaní, ale jsou mrtví. Kdyby někdy taková zpráva dorazila k vám, pak předpokládejte, že jsem mezi těmi, kteří zde byli obětováni – utrpěli zranění, byli zajati, umrzli či zahynuli hladem. Prosím vás, dejte pak za mne sloužit zádušní mši. Nemyslím, že to trmácení a trápení, vydržím dlouho… Viděl jsem, že člověka v téhle zimě dokáže zabít jediná noc.“U jeho jména je poznámka: „Věk neznámý. Pohřešován.“
SÍLA SOUCITU
I když vím, že čtu dopisy „viníků“, vnímám je v nadhledu jako dopisy lidí, mužů, v kritické situaci – a cítím soucit. S plným vědomím, že ve stejné době, v lednu 1943, nastupovali do transportů Židé z mého domovského města Jičína.Soucítím s lidmi, kteří se nechali strhnout ideologií a ve své slepotě obětovali životy své i druhých lidí.Nacismus byl nesmírně působivý v tom, že využíval, resp. zneužíval archetypální myšlení lidí. Používal obrazy, které jsou v lidech hluboce zakořeněné a kterým lidé dávají zvláštní, až „posvátný“ význam. Používal obrazy z antické mytologie a z upravených germánských mýtů, silné obrazy boje, slávy a spásy.Lidská touha po „něčem větším“, co překračuje náš každodenní všední život a naši individuální existenci, je přirozená, ale svým způsobem zrádná, neboť – není-li kultivována – stáhne nás do zajetí sil nevědomí. Připomínám příběh samotného „velkého mága“, psychologa C. G. Junga, který vábení nacistických archetypů neodolal a do značné míry s nimi sympatizoval. A jak říká jeho následovnice, vynikající terapeutka Marion Woodman, archetypální obraz zakořeněný v nevědomí buď vědomě ovládáme my, nebo on ovládá nás.Odhalování našich temných stránek – nevědomých obrazů je však náročný osobní transformační proces a dost velká dřina… jak víme jistě mnozí.
Zajetí v ideologiích nacismu a komunismu: takový byl stav vědomí ve 20. století. Lidé nebyli zralí, nebyli připravení se bránit lákavým posvátným obrazům „světového požáru“, po kterém přijde „věčný mír“, obrazům „nového řádu“, „budování světlých zítřků“, „síly krve“, „slova Vůdce, které je Pravdou“.Jejich vědomí bylo vychované patriarchálními monoteistickým náboženstvím uctívajícím mužskou autoritativní rodičovskou postavu, kterou bylo potřeba poslouchat: návrat k pohanským hodnotám na tom nic nezměnilo.Mnoha lidem dala příslušnost k nacismu/komunismu a poslušnost vůči Vůdci „vyšší“ smysl a naplnění života. A této touhy(mimochodem, martovská kvalita) po něčem vyšším, co „nudu“ mého každodenního pachtění naplní smyslem, krutý systém zneužil. A lidé se zneužít nechali.Stále se nechávají zneužívat. Muži se zbraní v ruce.
ČERNÁ MAGIE
Můžeme toto zmanipulování vědomí lidí nazvat černou magií (zdravím, Álo). Na pochodující armádě, její síle, odvaze a disciplíně, je něco fascinujícího, hypnotizujícího. Síla davu je krutá, pro mnohé však obdivuhodná a mocná. Jediná Pravda je to, po čem NEVĚDOMĚ toužíme – je dobré to VĚDĚT.Smrt je oslavována jako žádoucí, nikoli život se všemi svými těžkostmi a dilematy: „nový řád“ přijde po destrukci (mužský prvek ohně), nikoli trpělivým přetvářením Země a společnosti (ženský prvek země).A zneužité staré magické symboly, které tomu všemu vládnou – pravotočivá swastika (bez doplnění levotočivým pohybem pouze solární symbol) či pěticípá hvězda (pentagram). Je však potřeba připomenout základní zákon vesmíru: zákon svobodné volby. Mohlo se to stát, protože lidé s tím – pravda nevědomě – souhlasili.
Někteří astrologové připomínají, že v roce 1930 bylo astronomy objeveno Pluto a v astrologii mu byly připsány kvality do té doby připisované Saturnu a Marsu: destruktivní síla, moc, smrt, manipulace, bolest, sexuální násilí a zneužití, zmar, rozklad a rozpad, válka a boj, černá magie, tyranství, diktatura, teror, aj. Intuitivní proces a la Mendělejevova tabulka prvků funguje i u astrologického systému: astrologové objevení, tj. ZVĚDOMĚNÍ, planety představující naše temné stránky a nevědomí, očekávali. Očekávali také, že nás to tak spláchne?
TEMNÝ KOTEL
Je zajímavé, že o obklíčení šesté armády ve Stalingradu se často mluví jako o „kotli“. Nelze si nevzpomenout na čarodějné kotle temných bohyň – Stařen, také proto, že Pluto představuje archetypální Temnou Bohyni. V dopisech se objevují tyto myšlenky:„Před troskami domů leží mrtví Rusové, často napůl v rozkladu. S člověkem už to nehne, ani bomby a granáty už nás nevzrušují. …Doufám, že z tohoto čarodějnického kotle St. vyváznu živ a zdráv…“ „O Stalingradu teď nesmíme psát nic nového, stal se z něj velký ježibabí kotel. Celá válka je samé tajemství. Momentálně vůbec není jasné, co bude dál. Pořád doufáme, že to nakonec dobře dopadne.“ „…Neutíkáme proti stěnám kotle, nýbrž jsme pokojní, bráníme se a čekáme, co nařídí náš Vůdce. Je jasné, že to bude správné. Snad to skončí kotlem, v němž budeme stěnou a ne obsahem….“
K tématu by bylo ještě mnoho co psát (a co naši generaci ve škole neučili): Třeba o vytváření „mýtu stalingradské bitvy“, jak Němci, tak Rusy. Němci v něm vyloučili vinu vojáků wehrmachtu (porážka byla dle západoněmeckých interpretů zradou vedení a Hitlera, dle východoněmeckých interpretů důkazem prohnilosti fašismu), Rusové zapřeli v mýtu o vítězství 155 000 – 250 000 vlastních mrtvých (nahnaných do předních linií pod výhrůžkou, že když ustoupí, odnesou to jejich rodiny v zázemí). O životě německých vojáků v ruských zajateckých táborech (doporučuji vynikající film Transport s Verou Farmigou a Thomasem Kretschmerem v hlavních rolích http://www.csfd.cz/film/228799-transport/ ). O přechodu (dobrovolném i nedobrovolném) z jedné ideologie ke druhé, od nacismu ke komunismu, pod tlakem sovětských propagandistů v těchto táborech. O německém vypořádání se s minulostí a o sovětském, pardon, ruském, pokračování v ideologické totalitní minulosti. O životodárném významu pošty, tohoto daru okřídleného boha Herma/Merkura, pro muže, kteří ztratili nad svým životem a osudem vládu. Jak tvrdila propaganda,shrnující patriarchální světonázor, ze kterého se v současné době snažíme vyhrabat: „Voják je vždy povinen vydržet až do konce i v bezvýchodných situacích, protože jednotlivec nemá na průběh událostí vliv. Ty jsou determinovány „osudem“ nebo „prozřetelností“…“
Není to pravda.Člověk může mít na svůj život vliv, i jako jednotlivec. Nikoli absolutní – řekněme na padesát procent. Ale to není málo. Je důležité, jaký postoj ke své svobodné vůli máme – podle toho jsme pro ideologii použitelní či nepoužitelní.
DOPISY JSOU PSÁNY ŽENÁM
Já chci ale zmínit ještě jedno zajímavé téma, které se v dopisech odráží a které editor Ebert zajímavě komentuje. Většina dopisů je určena ženám: manželkám, matkám, sestrám, přítelkyním. Podle Eberta jsou to „…vhodnější adresátky pocitů – obav, nadějí, přání, s nimiž muži nejsou příliš zvyklí zacházet. Neobratnost ve vyjadřování něhy dává tušit, že muži zde tváří v tvář bídě, utrpení a smrti možná poprvé v životě hledají řeč emocí a jsou nuceni písemně sdělovat své pocity. Protože ve válce píše každý.“ A v následujícím rozboru pojmenovává jedno z nejstarších patriarchálních nízkovibračních martovských naprogramování: „Praví“ muži nepláčou. „Praví“ muži neukazují/nežijí/nemají city. Zdá se, že muži, jejichž Mars byl nevědomý, museli zažít extrémní situaci stresu, aby se jim emoce a city otevřely – alespoň trochu:
„Život v obklíčení je takřka permanentní a akutní stresový psychický stav. Jednou z hlavních příčin je, samozřejmě většinou potlačovaný, strach ze zranění nebo smrti. Všeobecný stres se vždy stupňuje při nenadálé granátové palbě, která nezřídka přeruší i psaní dopisu. Zatímco s tělesnými potížemi se vojáci ještě umějí vyrovnat – vždyť zranění, nehody, špatná strava nejsou neznámé ani v civilním životě – adekvátně reagovat na extrémní emoce nejsou zvyklí. Na psychickou a tělesnou bolest a na možnost násilné smrti vojáci reagují často jen mlčením. Psychologie je ve 40. letech ještě mladou vědou, poznatky z tohoto oboru dosud nejsou všeobecně známy. V té době není zejména mezi muži vůbec obvyklé hovořit o pocitech, obavách a náladách, neřkuli je projevovat. Mluvit o obavách se pokládá za nemužné. Klasická (vojácká) představa muže se za nacismu velice upevnila: „Muži nepláčou.“ Vojáci jsou se svými myšlenkami a pocity sami – jsou v duševní izolaci. A i když se snaží mluvit o svých pocitech s kamarády, neeexistují žádné vzory, jak s tím vším zacházet.“
V tuto chvíli z celého srdce posílám soucit všem vojákům a civilistům na obou stranách stalingradské bitvy. Všem, kteří zaplatili životem za „kolektivní trans“ nacismu a komunismu. S plným vědomím, že dnes se situace mění a může být jinak, i když nám Islámský stát či Putinovo Rusko nepříjemně připomíná kostlivce dějin 20.století. Dnes už je mužům i ženám k dispozici vědomý, kultivovaný, vysokovibrační Mars – energie Posvátného Bojovníka, a vědomé, kultivované, vysokovibrační Pluto – energie Zdroje Života na Zemi. O nich si řekneme něco příště.
TENTO TEXT VĚNUJI SVÉMU TATÍNKOVI.
Psáno 9.ledna 2015. Včera, 8.ledna 2015, to bylo 72 let, co ruské vedení nabídlo šesté armádě kapitulaci. Na rozkaz Hitlera generál Paulus kapitulaci odmítl. „Vyjednávači od nás odcházeli a kroutili hlavami, jako by nemohli pochopit, proč se na smrt nemocný člověk vzdává možnosti být léčen,“, vzpomíná v britském dokumentu o stalingradské bitvě německý důstojník, který byl jednání přítomen – a přežil.
Doporučená četba: esej Christianne Brenner o německém „vyrovnávání se s minulostí“ http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2005/4/nemecke-vzpominani-na-minulost-/
Informace o Stalinově zacházení s vlastními vojáky a počet ruských obětí viz. kniha Johna Mosiera „Železný kříž. Vzestup a pád německé válečné mašinerie 1918-1945“.
Foto:Reuter. Redakce pařížského humoristického časopisu Charlie Hebdo po útoku islamistů ve středu 7.ledna 2015.Zatím dvanáct mrtvých. Důvodem vražd je údajná urážka proroka Mohamada.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: