…aneb tato dáma nám bude chybět.
Volby v Americe skončily, není k nim co dodat, snad jen, že jsme jako lidstvo opravdu v p-i, když tolik z nás volí muže jako jsou americký, ruský či český prezident.
Nedlouho před americkými volbami byla listem The Washington Post zveřejněna nahrávka D.Trumpa z roku 2005 (bylo mu 59 let), ve které mluví velmi urážlivě o ženách. Doslova říká: „Radši si vezmu nějaké Tic Tacy, kdybych ji náhodou začal líbat. Tyhle krásky mě hrozně přitahují, automaticky je začnu líbat. Je to jak magnet. Hned rozdávám pusy, na nic nečekám. A pokud jsi hvězda, nechají tě. Můžeš si dovolit cokoli….Chytit je za kundu. Cokoli.“ Trump své výroky zlehčoval tím, že jde pouze o „hovory ze šatny“ (locker room talk – locker room je „sportovní šatna“, ve které se muži převlékají a před sportem a po něm a vedou „silácké“ řeči“). Podle Trumpa jsou to jen neškodné řeči, holt chlapi jsou chlapi, takhle běžně mluví.
Na zveřejněnou nahrávku zareagovala Michelle Obama na předvolebním mítinku WOMEN TOGETHER ve prospěch Hillary Clinton (zveřejněno na you tube 13.října 2016). Velké díky kamarádce Martině Valchářové za překlad jejího proslovu. Všichni víme, jak volby dopadly – a také víme, že nečekaně mnoho žen Trumpa i přes jeho sexistické a urážlivé vystupování volilo (stejně jako u nás mnoho žen volilo pana Zemana). Z mého pohledu to hraničí se zdravým sebevnímáním ženy. Každopádně bychom s Martinou rády věnovaly tento překlad všem dívkám a ženám se vzkazem: Zeshora změna nepřijde, je to na nás, mužích a ženách, kteří ví, co je respekt a základní slušnost. A naše práce ať je v první řadě postavena na sebeúctě. Nebo jak to řekla Inelia Benz v reakci na výsledek voleb: „Netrapte se tím, kdo vyhrál či prohrál volby ve Spojených státech. Na konci dne nezáleží na loutce, která sedí na trůnu, neboť jí jiní diktují, co má říkat a dělat. Na čem záleží je naše ochota a dohoda nechat si vládnout druhými. Vložte svoji energii tam, kde to má smysl (dosl. kde to učiní rozdíl). Domorodé národy světa se spojují. Všimněte si toho a radujte se. Připojte se k procesu Jednoty (Unifying, Sjednocování), který se znovu rodí na naší planetě!“
PROJEV MICHELLE OBAMA:
Takže teď trochu zvážním, protože si myslím, že se všichni shodneme na tom, že to byl náročný týden v již tak náročných volbách. Tento týden byl pro mě osobně obzvláště zajímavý, protože to byl týden hlubokého kontrastu.Víte, v úterý v Bílém domě, jsme oslavili Mezinárodní den dívek a také měli úžasnou oslavu s organizací s názvem „Nechte dívky, aby se mohly vzdělávat“ . Jednalo se o poslední událost, kterou jsem pořádala jako první dáma pro tuto organizaci. Měla jsem to potěšení s nimi strávit hodiny a promlouvat s některými z nejúžasnějších mladých žen, které lze potkat , mladé dívky z USA i celého světa. Mluvili jsme o jejich nadějích a jejich snech. Mluvili jsme o jejich touhách. Víte, mnoho z těchto dívek muselo čelit nepředstavitelným překážkám jen kvůli tomu,aby mohly chodit do školy. Byla ohrožena jejich osobní bezpečnost, svoboda, riskovaly odmítnutí svých rodin a komunit.
Tak jsem si pomyslela, že by bylo důležité připomenout těmto mladým ženám, jak hodnotné a vzácné jsou. Chtěla jsem aby pochopily, že měřítkem každé společnosti je to , jak se chová ke svým ženám a dívkám. Sdělila jsem jim, že si zaslouží, aby s nimi bylo zacházeno s úctou a respektem, a řekla jsem jim, že by měly ignorovat kohokoliv, kdo je ponižuje nebo devalvuje, a že by měly vždy vyjádřit svůj názor svým hlasem v tomto světě. A odešla jsem s tak inspirujícím pocitem – stejně jako jsem dnes inspirována všemi mladými lidmi zde. Byla jsem tak povznesena těmi dívkami. To bylo v úterý.
A teď jsem tady, na cestách během volební kampaně, ve které neustále slyšíme zraňující, nenávistné řeči o ženách – řeči , který jsou zraňující pro mnoho z nás, a to nejen pro ženy, ale také pro rodiče, kteří se snaží chránit své děti a vychovávat z nich pečující, zdvořilé dospělé, i pro občany, kteří si myslí, že vedoucí představitelé našeho národa by měli splňovat základní standardy lidské slušnosti.Faktem je, že v těchto volbách máme kandidáta na prezidenta Spojených států, který v průběhu svého života a během této kampaně, řekl o ženách věci, které jsou tak šokující, tak ponižující, že prostě nebudu něco takového tady dnes opakovat. A minulý týden jsme viděli , jak se tento kandidát chlubí sexuálním napadáním žen. A nemůžu uvěřit, že říkám, že kandidátem na prezidenta Spojených států je někdo, kdo se chlubí sexuálním napadáním žen.
A musím říct, že nemohu přestat na to myslet . Otřáslo to mým nitrem takovým způsobem, že jsem to nečekala. Takže zatímco bych nejradši předstírala, že to není pravda, vstoupila sem a pronesla svůj běžný volební projev, vím, že by to bylo ode mě nečestné a neupřímné – přejít to vše jako by to byl jen zlý sen.To není něco, co můžeme ignorovat. Není to něco, co můžeme jen tak zamést pod koberec jen jako další znepokojivé poznámky pod čarou v tomto smutném volebním období. Protože to není jenom „oplzlý rozhovor“. To nebyl „hovor z mužské šatny“. To byl mocný jedinec, který svobodně a otevřeně mluví o sexuálně bezohledném chování, a vlastně se chlubí tím, že líbá a osahává ženy, a používá tak obscénní jazyk, že mnozí z nás měli strach ,že to naše děti uslyší, když zapneme televizi.
A aby toho nebylo málo, nyní se zdá zcela jasné, že to nebyl ojedinělý případ. Je to jeden z mnoha příkladů, jak se choval k ženám po celý život. A musím vám říct, že to všechno poslouchám a velmi osobně se mě to dotýká. Jsem si jista, že mnohých z vás taky, a to zejména žen. Nemravné komentáře o našem těle. Neúcta k naším ambicím a intelektu. Přesvědčení, že si můžete dělat se ženou, co chcete.Je to kruté. Je to děsivé. A pravdou je, že to zraňuje. Zraňuje to. Je to jako ten odporný pocit, který se vás zmocní , když jdete po ulici , hledíte si svého a nějaký chlap zakřičí vulgární slova o vašem těle. Nebo když vidíte, že ten muž v práci stojí už příliš blízko, zírá příliš dlouho, a vy se díky tomu cítíte nepříjemně ve své vlastní kůži. Je to ten pocit strachu a zneuctění, který pocítilo příliš mnoho žen , když je někdo uchopil, přitlačil se na ně a ony řekly ne, ale on neposlouchal – něco, co víme, že se stává na univerzitách a na nespočtu dalších místech každý den. Připomíná nám to, kolik příběhů jsme slyšely od svých matek a babiček o tom, jak v dobách minulých šéf mohl říkat a dělat ženám v kanceláři, co se mu zlíbilo, a přestože pracovaly tvrdě a překonaly každou překážku , nikdy to nebylo dost.
Mysleli jsme, že to všechno už je dávná historie, že ? Mnohé z nás pracovaly po mnoho let, aby byl ukončen tento druh násilí, zneužívání a neúcty, ale nyní jsme v roce 2016 a slyšíme to každý den během této volební kampaně. Topíme se v tom. A každá z nás dělá to, co ženy dělaly vždy : snažíme se udržet hlavu nad vodou, snažíme se to přežít a snažíme se předstírat, že nás to ve skutečnosti neobtěžuje , možná proto, že si myslíme, že pokud připustíme jak nás to zraňuje , budeme vypadat jako slabé ženy.
Možná, že se bojíme být zranitelné. Možná, že už jsme si zvykly polknout tyto emoce a zůstat zticha, protože jsme viděli, že lidé často nevěří slovu ženy oproti slovu muže. Nebo možná nechceme věřit, že stále existují lidé, pro které znamenají ženy tak málo. Příliš mnoho lidí to bere jako jen další titulek v novinách , jako kdyby naše rozhořčení bylo přehnané nebo neopodstatněné, jako kdyby to bylo normální, prostě jen politika .Ale aby bylo jasno: není to normální. To není politika jako obvykle. Je to ostudné. Je to neomluvitelné. A nezáleží na tom, ke které straně patříte – demokraté, republikáni, nezávislí. Žádná žena si nezaslouží, aby s ní bylo zacházeno tímto způsobem. Nikdo z nás si nezaslouží tento druh zneužití.
Vemte v potaz : je-li tohle vše zraňující pro nás dospělé ženy, co si myslíte, že to dělá s našimi dětmi? Jaké poselství to přináší našim děvčatům v tom, jak by měly vypadat, jak by měly jednat? Jakého ponaučení se jim dostává o jejich profesionální hodnotě, hodnotě lidské bytosti, o jejich snech a touhách? A jak tohle ovlivňuje muže a chlapce v této zemi? Mohu vám říci, že muži v mém životě tímto způsobem o ženách nemluví. A vím, že moje rodina není nic neobvyklého. A pominout tuto skutečnost jako „hovor ze šatny“ je urážkou slušných lidí po celém světě.Muži, které znáte vy a já¨, se tímto způsobem k ženám nechovají. Jsou to milující otcové, kteří jsou znechuceni myšlenkou , že by jejich dcery byly vystaveny tomuto druhu neurvalé mluvy o ženách. Jsou to manželé , bratři a synové, kteří nebudou tolerovat ponižování a znevažování žen. A stejně jako my, tito muži se obávají toho, jaký dopad mají tyto volby na naše chlapce, kteří hledají vzor muže a ptají se, co znamená být mužem.
A opravdu: někdo mi nedávno vyprávěl příběh jejich šestiletého syna, který jeden den sledoval zprávy – spolu se svojí rodinou. A ten chlapec zničehonic řekl: „Myslím, že Hillary Clintonová bude prezidentkou.“ A jeho matka řekla: „No, proč to říkáš?“ A tento malý šestiletý hoch řekl: „Protože ten pán nazval toho dalšího pána prasátkem. Člověk který nazývá lidi prasátkem, přece nemůže být prezidentem. „Takže i šestiletý hoch to chápe. Šestiletý chlapec ví, že to není způsob jak by se měli dospělí chovat. Tohle není příklad toho, jak se chovají slušné lidské bytosti. A rozhodně to není hodno chování prezidenta Spojených států.
Udělejme si v tom jasno: silní muži – muži, kteří jsou skutečnými vzory – nepotřebují ponížit ženu , aby se sami cítili silní. Lidé, kteří jsou opravdu silní , pozvednou ostatní nahoru. Lidé, kteří jsou opravdu silní, lidi propojují. A to je to, co potřebujeme v našem příštím prezidentovi. Potřebujeme někoho, kdo bude sjednocující silou pro tuto zemi. Potřebujeme někoho, kdo bude hojit rány, které nás rozdělují, někoho, komu opravdu záleží na nás a našich dětech, někoho, kdo má sílu a soucit, aby vedl tuto zemi kupředu.
…
(V další části proslovu vyjadřuje Michelle podporu Hillary Clinton ve volbách.)
Přeložila Martina Valchářová.
Zdroj:
https://www.youtube.com/watch?v=r7e3QKKOp50