MYŠLENKY VĚDKYNĚ O NOVÉ DEFINICI NAŠEHO KONCEPTU BOHA
Elisabet Sahtouris, PhD. (evoluční bioložka)
Z dopisu příteli, episkopálnímu faráři, roku 1999.
Přítel, velice otevřeně smýšlející episkopální farář, mne jako otevřeně smýšlející evoluční bioložku požádal o názory, jak by bylo možné přispět k úsilí o novou definici Boha v naší transformační době. Toto jsou tedy mé názory…:
V dialogu s Willisem Harmanem publikovaným v knize „Biology Revisioned“ (North Atlantic Publishers, Berkeley 1998) jsem změnila vědecký příběh, který jsem se učila, totiž že vědomí je konečným produktem evoluce, na příběh nový, totiž, že Vědomí je ZDROJEM evoluce. Jinými slovy: Svět je pro mne VĚDOMÍ – živý, vnímající a inteligentní celek. Toto Vědomí není vázáno s místem – je všude a je tím, co různé kultury různým způsobem personifikují (zosobňují) pod mnoha jmény jako „Boha“.
Toto Vědomí je tím, co fyzici nazývají „nulová energie“ (zero point energy) – nekonečná energie existující v každém bodě prostoru. Fyzici zjišťují, že tato energie je vědomá a že bez ohledu na místo zaznamenává všechny informace, které kdy v universu vznikly. Tato vědomá energie, nesvázaná časem a prostorem, je mnohem rozsáhlejší než náš zdejší svět (our local universe). Může se proměňovat – a také se proměňuje – v elektromagnetickou energii a naopak ve hmotu a tvoří světy takové, jako je ten náš. Může také tvořit sama sebe do podoby nespočetných vzorů čisté energie – andělských světů a všech světů, ve kterých existujeme mezi životy i ve věčnosti.
Tento Bůh je Vším-Co-Existuje. Z pozice s místem a časem svázaného vědomí je vnímán jako energie „Já-Jsem“ v bytostech jako jste vy a já. Když meditujeme, naše malé vědomí se rozšiřuje do velkého Vědomí, jehož jsme všichni částí. V tomto stavu se nejen sjednocujeme s Bohem, ale i překračujeme svou prostorem omezenou individualitu a uvědomujeme si sebe sama JAKO Boha.
Náš svět je poznávajícím se světem. Ráda říkám, že hlavním principem našeho světa je: „Vše, co se může stát, se stane.“, a tak se svět může učit, co funguje a co nefunguje. Evoluce je taneční improvizace – pamatuje si kroky, které se osvědčí, a mění ty, které se neosvědčí. Nemohu oddělit Boha jako Kosmické Vědomí od Boha proměňujícího se ve hmotné světy. Věřím, že náš poznávající se svět představuje poznávajícího se Boha – Boha, který poznává svoji vlastní přirozenost prozkoumáváním svých možností. Zároveň se učí sebereflexi. A totéž poznáváme my jako lidské obrazy/odrazy (reflections) Boha (viz. Hebrejská Bible 1M1:26 – 27 „I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby… Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím…“, pozn. T.Dubinové).
Jinými slovy: Kosmické Vědomí začíná jako Jednota a časem přechází do Komplexity (spletitého, komplikovaného celku) – přinejmenším z našeho lidského pohledu omezeného perspektivou lineárního času. Komplexitou chápeme nesčetné ztělesnění energetických a hmotných forem. Jak fyzici nyní vědí, mimo čas a prostor všechny možnosti existují společně v nepředstavitelné, nepochopitelné komplexitě a tato komplexita je základní přirozeností universa.
Věřím, že žijeme jako netělesné bytosti, které se vědomě vtělí podle konkrétních záměrů, co se máme v daném životě naučit. Naše „vyšší já“ jsou netělesně přítomna v průběhu našich (tělesných) životů. Tkáme svoji nit života od zrození do smrti tím, že v každém okamžiku nekonečného množství možností činíme volbu. Z perspektivy viděné mimo čas a prostor jsou všechny naše životy jako květ lotosu: každý život je jedním okvětním plátkem, jedinečným způsobem, jakým se odvíjí téma vybrané naší duší či vyšším Já. Některá naše vtělení mohou probíhat současně v lineárním časovém rámci, některá mají historickou posloupnost. Každý život, „okvětní plátek“, komunikuje na úrovni duše s jiným životem, a tak se mnoho našich životů může navzájem ovlivňovat. Připomeňme, že rané křesťanství přijímalo víru v převtělování. Jsem přesvědčena, že Církev změnila toto učení proto, aby získala více kontroly nad lidskými životy. Ježíš nám řekl, že Boha můžeme dosáhnout přímo, avšak Církev ustanovila kněze nikoliv jako pomocníky, nýbrž jako nezbytné prostředníky Boha.
Podle mého názoru je všechna příroda vědomá a má přístup do úrovně mimo čas a prostor. Všechna příroda je aspektem Boha. Žalud zná dub, kterým se stane. Pouze lidé západní kultury hrají tu hru a odsekávají se od Velkého Rozhovoru (Vesmíru), kterému ovšem naše buňky v těle stále naslouchají! Půda, voda, organismy, ekosystémy, Země, dokonce sama DNA – ti všichni znají svoji povahu a povahu Celku, tak jako buňky našeho těla znají sebe navzájem i celé naše tělo a chovají se inteligentně, tak, aby zachovaly samy sebe i celek těla ..…a proto naše těla fungují!
Úkolem lidí je nyní probrat se a uvědomit si sebe sama jako části či aspekty Boha v podobě Přírody a podle toho se chovat. Všechno je Jedno, a proto jakýkoliv škodlivý čin škodí každému z nás, jakékoliv požehnání je radostí pro každého z nás. To by mělo být vodítkem ke změně. Starověcí lidé to věděli a učili. Ale Bůh naším prostřednictvím zkouší nejnebezpečnější hru ze všech – hru na skutečné zapomenutí naší podstaty a přirozenosti. Je to velký risk, ale i ten musí být učiněn, aby byly poznány všechny možnosti.
Nedávno jsem v neděli zastoupila svého přítele faráře při třech bohoslužbách v Unity Church. Apelovala jsem na shromážděné věřící, aby se čas od času zkusili podívat sami na sebe jako na „tvořivou hranu Boha“ (the creative edge of God), jako Bůh, který se dívá na svět jejich očima, činí prostřednictvím jejich rukou, kráčí jejich nohama…. A ať sledují, jak se začnou věci kolem nich měnit.
Doufám, že mému příteli faráři bude tento dopis nějak užitečný při jeho vlastním uvažování. Konec konců mohu pouze popsat svůj vlastní pohled na svět a Boha, jak to vidím v tento moment svého života a svého zkoumání. Máme pouze naše vlastní příběhy a každý je přirozeně odlišný, neboť Bůh je velmi rozmanitý (complex), navzdory své věčné Jednotě.
Modlím se, aby si všechna náboženství uvědomila důležitost a jedinečnost každého příběhu a jednotu Všeho-Co-Je. Modlím se, aby vědci, kterým byla dána role kněží – totiž právo říkat nám, „jak věci jsou“ – brzy oficiálně uznali, že je jeden živý, inteligentní svět, ve kterém duch a hmota jsou neoddělitelné. Modlím se, aby domorodé národy byly oceněny za to, že nikdy neoddělily vědu a spiritualitu. Je čas pro skutečné spojení a sdílení, které jediné může zachránit náš druh a všechny ostatní druhy a které jediné může dosáhnout toho, po čem všichni toužíme: světa tvořeného naším pochopením sebe sama jako „tvořivé hrany Boha.“
Přeložila T.Dubinová, prosinec 2010. Zdroj:
http://www.sahtouris.com/pdfs/DefiningGod.pdf
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: