Doporučuji vaší pozornosti stránky www.telshemesh.org!
Autorkou textů je rabínka Jill Hammer.
TEL ŠEMEŠ: TVOŘENÍ TRADIC JUDAISMU UCTÍVAJÍCÍHO ZEMI
A JEJICH OSLAV
„Nahlédni do židovských textů. Nalezneš tam tlukot srdce země.
Vnímej měsíční cykly a pocítíš Šechínu – Boží Přítomnost.
Vědomě prožívej vodu, vzduch, zemi, oheň , roční období.
Vstup do Tel Šemeš, Pahorku Slunce, a zahřej se posvátným ohněm.“
JEDEN PŘÍBĚH: JAK NAHOŘE, TAK DOLE
Jedním ze způsobů, jak se Židé učí příběh naší smlouvy s Bohem, je vyprávění příběhu o stvoření, příběhu společném všem stvořením na Zemi. Židé, stejně jako lidé jiných kultur po celém světě, ctí svatost, radost a krásu spojení se světem přírody. Jak říká kniha Job: „Zeptej se Země a ona tě bude učit…“
Když se zabýváme cykly života a smrti, temnoty a světla, vzduchu, vody, země a ohně, mužského a ženského, a když žijeme podle židovského kalendáře, který spojuje rytmy Země, Slunce a Luny, učíme se mnoho o sobě samých a o Božství. Kabala (židovská mystika) nám říká: „Jak nahoře, tak dole.“ Studiem světa a stvoření kolem nás získáváme vhled do boží Pravdy. Když si uvědomíme rozmanitost a proměnlivost našeho světa, ubráníme se omezujícím názorům na to, co je božské a co je lidské.
Mnoho židovských tradic tyto skutečnosti přijímá a uznává. Židovské posvátné texty a příběhy nabízejí léčení a smysl prostřednictvím mnohočetných zobrazení Boha odvozených z přírody – jako Luny, zahradníka, medvědice, zástupu hvězd – nejen soudce a bojovníka. Židovští mystici si představují Božství jako přebývající v tomto našem světě (Boží Přítomnost – Šechínu). Můžeme ho zde najít, pokud pečlivě hledáme.
Židovská tradice formuluje požehnání pro mnoho přírodních jevů: pro přivonění, pro pohled na duhu, hvězdy či kvetoucí stromy, pro ponoření do zdroje tekoucí vody. Tato požehnání nás učí, že Božství můžeme objevovat prostřednictvím svých smyslů stejně dobře jako prostřednictvím ducha. Také nás učí o vzájemné závislosti s veškerým životem.
Judaismus má mnoho společného s tradicemi uctívání Země (earth-based traditions) jiných kultur světa. Zákony smlouvy Izraelitů s Bohem vycházejí ze zákonů předněvýchodních monarchií, žalmy jsou ovlivněny písněmi těchto kultur, příběhy stvoření obsahují prvky předněvýchodních mýtů. V průběhu historie judaismus z těchto jiných tradic nejen přebíral, ale i je naopak inspiroval.Například kabalistické učení o čtyřech kosmických světech odráží systém čtyř prvků v mnoha světových šamanských tradicích a pesachová večeře je úpravou řecké hostiny filosofů (symposion). Naopak judaismus dal světu ideu posvátného času a prostoru, rytmu práce a odpočinku, vyhlášením šabatu, rozšířil mystické koncepce transcendence a imanence v chápání Boha a ovlivnil svými svátky v různých ročních obdobích křesťanský kalendář. Judaismus tvrdí ve svých posvátných textech a zákonech, že péče o Zemi a o jiná stvoření je posvátným úkolem.
Moderní Židé často nemají přístup k příběhu Země prostřednictvím své židovské zkušenosti. Často interpretují posvátný text v první řadě jako cestu, jak se vydat k Bohu, a rovina pozemská a fyzická je opominuta. Podobně ženský prvek, který je se Zemí a s Boží přítomností spojován, byl při studiu a v liturgii potlačen. Normativní židovské texty zdůrazňují mužské a hierarchické obrazy Boha, přestože v nich vždy byly přítomné i jiné obrazy, včetně obrazů ženství.
Tel Šemeš (Pahorek slunce) a mnoho dalších Židů se snaží slavit a tvořit židovské rituály, modlitby a slavnosti tak, aby uctívaly Zemi, fyzický svět a Boží Přítomnost v něm. Tel Šemeš se snaží znovu obnovit židovské obrazy, posvátné texty, rituály, mystické tradice a vytvořit moderní texty se vztahem k zemi, čtyřem prvkům, životnímu cyklu, mužskému a ženskému principu a dalším tvořivým obrazům posvátné přírody. Tel Šemeš usiluje o podporu péče a zájmu o zdraví a dobro naší planety. A konečně Tel Šemeš usiluje o propojení mezi příběhem judaismu a příběhem života na zemi a o úctu k tradicím jiných kultur jako zdroje poznání a posvátnosti.
DVĚ TVÁŘE: ASPEKTY BOŽSTVÍ
Podle příběhu zachyceného v Tóře je „miškan“, místo, kde přebývá Boží Přítomnost, zároveň místem božího kontaktu se světem ve zcela zřejmé, hmatatelné podobě: vznáší se jako oblak uvnitř svatyně. Boží Přítomnost – Šechína spočívá nad archou úmluvy a na ní trůní tváří v tvář dva cherubové (Hebr. „keruvim“, slovo nejasného významu s kořeny v předněvýchodních mýtech. Viz. obr.). Jak říká známá biblická interpretka Aviva Zornberg, „Bůh je tam, kde se protínají dva pohledy.“ (Aviva Gottlieb Zornberg je v současnosti jedna z nejzuznávanějších interpretek Tóry. Autorka knih „Genesis: The Beginning of Desire“, 1995, a „The Particulars of Rapture: Reflections on Exodus“, 2001). Cherubim spočívají na arše navzájem tváří v tvář navzdory zákazu zobrazování, a to proto, aby nám připomínali, že Božství poznáváme prostřednictvím setkávání. To je smysl smlouvy. Ačkoliv Židé chápou boha jako Jednotu, v Boží Přítomnosti je vždy dvojitost, neboť aby byla cítěna a vnímána, musí se setkat se svým protějškem.
S Božstvím se setkáváme v dialogu. Setkáváme se s Jediným Bohem, kterého neumíme a nemůžeme pojmenovat. Zažíváme Boha jako od nás odlišného (the Other), transcendenci, něco, co je od nás radikálně odlišné, co tvoří kosmos a zůstává vně. Ale zároveň zažíváme Boha jako s námi shodného, vnitřního, uvnitř přebývajícího. To je zkušenost imanence, kdy nás Bůh naplňuje a zrcadlí naši pravdu. Setkáváme se s Bohem skrze tváře těch, které potkáváme. Setkáváme se s Bohem skrze mnohočetnost a mnohotvárnost stvoření. Imanence a transcendence jsou také dualitou. Mystici říkají, že Bůh naplňuje svět a zároveň ho obklopuje, a to jsou dva způsoby, jak ho můžeme zakusit. Tyto dvě cesty odrážejí náš vnitřní pocit poznání a přináležitosti a také naše porozumění, že dříve nebo později musíme objevit tajemství.
Když se setkáme s Božstvím, představujeme si bytost, která k nám mluví, pevnou či éterickou, starou či mladou, mužskou či ženskou. Tyto obrazy odvozujeme z posvátných textů, ze zkušeností, snů a vizí, nebo z našich vlastních srdcí. Tyto obrazy Jediného Boha jsou nekonečné a jsou v kontaktu s našimi emocemi a potřebami. Mění se tak, jak se měníme my. Mohou pocházet z našich raných potřeb rodičovské péče, z naší touhy sloužit božskému vládci nebo z našeho přání svobodně potkat milovaného partnera či přítele. Judaismus často spojuje imanenci se ženstvím (Šechína) a transcendenci s mužstvím (Svatý Budiž Požehnán), ale možné obměny setkání jsou nekonečné. Setkáváme se s Božstvím prostřednictvím všeho, co vidíme, čeho se dotýkáme, co děláme. Prostřednictvím setkání se proměňujeme. Činíme „tešuva“ – návrat k životu lásky a setkávání, pryč od strachu a izolace. Vracíme se na stezku života.
Kazatel 4:9 učí: „Lépe dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. …“ Pouze skrze setkávání se můžeme zvednout. My jsme cherubíni na arše úmluvy: hledíme jeden na druhého, abychom vytvořili trůn pro Božství.
ČTYŘI SVĚTY: OHEŇ, VZDUCH, VODA, ZEMĚ
Jedním ze stavebních kamenů židovského vnímání času, prostoru a duše je číslo čtyři (fourness, dosl.“čtvernost“). Jsou čtyři písmena božího Jména, čtyři pramatky, čtyři sliby vysvobození, čtyři poháry o pesachové večeři seder, čtyři doby modlitby, které překlenují šabat, čtyři mystické světy veškerého bytí, čtyři strážní andělé a podle některých také čtyři úrovně ducha. Na více fyzické rovině jsou zde čtyři prvky, čtyři větry, čtyři roční období, čtyři fáze Luny, čtyři směry. Modlitební plášť talit má čtyři cípy, rituální svazek lulav pro svátek Sukkot je složen ze čtyř druhů rostlin, svatební baldachýn chuppa je při židovské svatbě držen na čtyřech tyčích ve čtyřech rozích látky. Jsou čtyři přístupy k interpretaci textu Tóry: pešat – doslovný význam, deraš – interpretace homiletická, remez – alegorická interpretace a sod – mystická interpretace. Ze zahrady Eden vytékají čtyři řeky. Číslo čtyři odráží čtyři období lidské zkušenosti: mládí, zralost a plodnost, plná síla ve středním věku a výzvy i radosti stáří. Židovský strom světa, „ec chajim“ – „strom života“, prochází skrze čtyři úrovně existence na své cestě mezi nebesy a zemí.
Každý z těchto čtyř aspektů rozděluje svět do mnoha částí. Prvky jsou země, voda, vzduch a oheň. Světy jsou asija (činění), jecira (cítění), berija (myšlení) a acilut (bytí). Úrovně duše jsou nefeš (životní síla), ruach (emocionální bytí), nešama (jedinečná duše) a chajja (Boží jiskra). Andělé jsou Rafael, Michael, Gabriel a Uriel. V průběhu času se různé čtveřice proplétají, takže může dojít ke komplexnímu seskupení: v každém rohu světa najdeme směr, prvek, anděla, písmeno božího Jména, pramatku, úroveň duše. Různý směr má různé seskupení. Obrátíme-li se k jednomu z těchto směrů, voláme k sobě zvláštní „příchuť“ duchovní pravdy.
Když budeme meditovat na tyto čtveřice, začneme pomalu chápat rozmanitost i jednotnost stvoření. Budeme-li vyvažovat své energie mezi čtyřmi směry, zemí, vodou, vzduchem a ohněm – fyzickým, emocionálním mentálním a duchovním, začneme pozorněji vnímat rozmanitost prvků, z nichž se skládá náš život. „Čtvernost“ nám může pomoci vymanit se z duality. Dualita je často ostrými protiklady: temnota/světlo, mužství/ženství, dobro/zlo. Čtvernost je vždy komplikovanější. Je jako stůl: aby stůl stál, každý z jeho čtyř rohů musí být stejně silný.
Podle Howarda Schwartze je trojnost číslem pohybu a dynamiky, ale čtvernost je číslem dokonalosti, završení. Ve své knize „Čtyři, kteří vstoupili do ráje“ („The Four Who Entered Paradise“, vyd. Jason Aronson 1995) převyprávěl talmudický příběh čtyř velkých učenců, kteří podnikli cestu do zahrady Eden (což je také „zahrada“ – oblast interpretace Tóry, posvátného textu). Každého z učenců potkal jiný osud. Pouze jeden z nich se „vrátil“ živý a duševně i fyzicky zdravý. Clarissa Pinkola Estes ve své knize „Ženy, které běhaly s vlky“ („Women Who Run with the Wolves“, česky Pragma 1999) popisuje stejný příběh, aby ukázala sílu mytické imaginace, která nám daruje duševní a duchovní výzvy. Když si představíme „čtvernost“, je mezi čtyřmi vždy jeden prvek, který je pro nás v daný okamžik tou pravou volbou. Zkoumání čtvernosti může být zároveň hledáním odpovědi na otázku, který směr je pro nás pravý, která energie nám odpovídá (a kterou potřebujeme) v danou chvíli.
Obraz čtyř oddělených entit sloučených dohromady , způsob, jakým spojujeme čtyři cípy modlitebního pláště během některých modliteb, nás nutí opustit některé náhledy příliš zakořeněné na racionální úrovni a umožňuje nám dosáhnout chvíle míru a jednoty. Judaismus (stejně jako jiné kultury od Keltů až po Indiány Navajo) uctívá čtyři prvky a směry jako zdroje síly a léčení. Židovští šamané jako například Gershon Winkler používají čtyři větry a směry při své léčitelské práci Více o zajímavé osobnosti rabi Winklera, který ve své práci spojuje starověký židovský šamanismus a tradice indiánů – domorodých obyvatel USA viz. www.walkingstick.org. Viz. také stránky jeho spolupracovnice, kabalistické šamanky a léčitelky Miriam Maron www.miriamscyberwell.com. V závěru tohoto textu krátké info) . „Jewish renewel movement“ (Hnutí židovského obrození) zmiňuje čtyři světy ve svých modlitbách a meditacích. Jiní, jako například rabínka Goldie Milgrom, používají čtyři světy jako způsob konceptualizace a plánování rituálů. A konečně někteří Židé používají čtyři světy k pochopení a přijetí různých duchovních energií, které přicházejí v průběhu jejich rituálů, tak jako to dělají i jiné kultury při svých se zemí spojených rituálech. Články v této sekci se vztahují ke čtvernosti struktur světa.
MOUDROST ZEMĚ: ROSTLINY, KAMENY A JEJICH MOUDROST
„Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.“ Kazatel 1:4
„Dech života byl uzavřen v zemi a ta jím otěhotněla.“ I Zohar 49a
Země je hebrejsky „adama“, úrodná červená hlína, „afar“, rozdrcený prach, nebo „erec“, milovaná země. Božství vzalo prach ze země, „afar min-haadama“, a vytvořilo tělo lidské bytosti. Ze země Božství vytvořilo úrodné stromy i Strom života a Strom poznání. Země je to, co zůstává pevné a stálé, jak je řečeno: „Postavil jsi Zemi na jejích základech, tak, aby se nechvěla.“ Vše získává svoji potravu ze země, jak je řečeno „nechal jsi vyrůst trávu pro zvěř, plodiny pro člověka, aby je sklidil a měl chléb ze země.“ Do země se vracíme, když umíráme, jak Božství říká Adamovi: „(V potu své tváře budeš jíst chléb), dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (1M3:19). Job říká: „Nahý jsem přišel na svět z lůna své matky a nahý se vrátím.“ Země je úroveň asija, svět těla a reálné hmoty. Jeho barvou je černá, stejně jako je černá úrodná hlína. Je to svět činění, sázení semen a sklízení plodů. Je to svět anděla Rafaela, péče a léčení. Je to svět pramatky Rachel, která je kořenem svého lidu. A je to svět boží Přítomnosti – Šechíny, která naplňuje zemi a vše, co na ní přebývá.
Židovské texty píší o plodech, stromech, trávě vyrůstající ze země. Kameny země se staly polštářem pro Jákobovu hlavu, ozdobou pro velekněze, symboly dvanácti kmenů. Židovský kalendář používá roční období země jako posvátný kalendář: v každém období se slaví jiný svátek sdělující nám jinou pravdu. V této sekci naleznete myšlenky a články o rostlinách, kamenech, ročních obdbobích, kalendáři, těle, léčení a moudrosti spojené se zemí.
MOUDROST VODY: LUNA A JEJÍ CYKLY
„Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mnohým vodstvem.“ (Žalm 29:3, ekumenický překlad). (Mark Smith řadí tento a 68. žalm mezi nejstarší části Bible, dědictví starověké literatury. Angl. překlad již pracuje s genderově vyváženějšími božími jmény: „The voice of the Divine is upon the waters, the power of the Presence is in thunder. The Divine is on many waters!“ , tj. nepřekládá „Bůh“ (masc.),ale „Božství“ a „Přítomnost“. )
„Vody počaly a zrodily temnotu.“ Exodus/Šemot Rabba 15:22
Voda, hebrejsky „majim“, což je plurál, je vždy množným číslem, neboť představuje rozmanitost a změnu. Vody proudily v hlubinách v době, kdy Země neměla formu a nic na ní nebylo. Vody zalily zemi v době Noa. Vedle studny vody se do sebe zamilovali Jakob a Rachel, jak je řečeno „ Jsi pramen zahradní, studna vody živé…“ (Píseň písní 4:15). Vody vytryskly z pouště a prchající Izraelité tak našli odpočinek a pohodlí. Tora sestoupila z hory Sinaj jako sladký déšť. Proroci nazývají spravedlnost a právo „vodami“ a „mocným proudem“, kněží si umývali své ruce před bohoslužbou jako symbol očisty. Vody pohltily Jonáše a naučily ho soucitu, vody nesly košík s dítětem Mojžíšem a zachránily ho před utonutím. Vody jsou domovem Leviatana, mořské obludy symbolizující chaos hlubin. Vody přinášejí záchranu, jak je řečeno „…s radostí načerpáš vodu ze studní záchrany.“ Voda je jecira, svět emocí, svět snění, milosrdenství, lásky. Je to svět anděla božího odpuštění Michaela a svět pramatky Sáry, ženy, jejíž děloha byla ve vysokém věku obdařena novým životem. Je to svět Svatého Budiž Požehnán, laskavého srdce, jež bije současně se vším stvořením.
Židovské texty používají slovo „voda“, když mluví o Tóře a moudrosti, popisují věčný život či hovoří o srdci, jež přetéká bolestí. Židovské prameny často spojují vody a Lunu, která vodu přitahuje: říkají, že moře a Luna po sobě navěky touží. V této sekci najdete myšlenky a články o vodě, emocích, Luně, splétání osudu a cesty a vnitřních hnutích, které nás přitahují k sobě navzájem.
MOUDROST VZDUCHU: ZVÍŘATA A BYTOSTI DUCHA
„Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.“ 1M1:2
„Vítr počal a zrodil moudrost.“ Exodus/Šemot Rabba 15:22
Vzduch se hebrejsky řekne „ruach“, „vítr“. Vzduch je dech života (nišmat chajim), který Bůh vdechl do nosních dírek první lidské bytosti. Vzduch je tvořivý duch Boha (ruach elohim), vanoucí nad prvotními vodami na začátku všeho času. Vzduch je „svatý vítr“ (ruach ka-kodeš, „Duch svatosti“ – boží inspirace a intuice), který proroci vyjádřili slovy pravdy. Vzduch je větrem osvobození, silný východní vítr, který vál a rozdělil Rákosové moře, takže otroci mohli z Egypta odejít za svobodou. Vzduch je větrný vír, silný vítr, vichřice, i křídla orla. Vzduch je svět berija, svět intelektu, svět ušlechtilých myšlenek i slonovinových věží, svět rovnováhy a pravdy (sefíra Tif´eret). Je to svět Uriela, anděla pronikavého pohledu, a svět pramatky Ley, paní vnitřní moudrosti. Je to svět temné dělohy stvoření, Imma Ila´a, Nejvyšší Matky, prázdného, vzdušného prostoru, který představuje místo pro vznik všech věcí.
Židovské texty používají slovo „ruach“, vítr, duch nebo vzduch, když popisují živé bytosti. To samé slovo je často použito k popsání duchů, se kterými se potkáváme v přírodním a nadpřirozeném světě: andělů, které na své cestě můžeme potkat stejně jako je kdysi potkali zákonodárci a mystici, duchovních bytostí, které nás učí stejně jako učence Talmudu, našich vnitřních šelem a mořských hadů, kteří nás učí o našem nevědomí stejně jako učili autory midrašů (výkladů Bible a příběhů). V této sekci najdete myšlenky a články o vzduchu, intelektu, meditacích duše a o duchovních bytostech: andělech, předcích, démonech i zvířatech, kteří nás doprovázejí na cestě životem.
MOUDROST OHNĚ: ŠABAT A POSVÁTNÝ PROSTOR
„Jakmile jste uslyšeli hlas zprostředku tmy, zatímco hora planula ohněm, přistoupili jste ke mně, všichni představitelé vašich kmenů …“ 5M5:23
„Oheň počal a porodil světlo.“ Exodus/Šemot Rabba 15:22
Oheň je hebrejsky „eš“, slovo jakoby složené z konsonantů slov „iš“ (muž) a „išša“ (žena). Oheň je prvním světlem tvoření, je to věčné světlo hořící ve svatyni. Oheň je pohyblivý sloup, který vedl Izraelity pouští a je to hořící zjevení na vrcholu hory Sinaj. Oheň je anděl, který zápasí s Jákobem, žehná mu a potýká se s ním. Oheň je plamen lásky, jak říká Píseň písní:
„Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její – žár ohně, plamen Hospodinův. Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví…“ Oheň je božství: pohlcující oheň, který spaluje, ale také vřelé světlo, které žehná a léčí. Oheň je oltář, místo oběti a komunikace/spojení. Oheň je acilut, svět ducha. Je to také svět sefíry Gevura, omezení a ukončení. Je to svět anděla síly a odvahy Gabriela a svět pramatky Rebeky, prorokyně, která věděla, kdy a jak jednat. A je to svět jiskry moudrosti, Abba (Otce), (jedno z božích jmen), toho, který počal a vlévá svého ducha do formy.
Oheň představuje posvátný krb, Chrám a svatostánek, svaté místo. Nyní když Židé nemají Chrám, je posvátný krb spíše časem než prostorem. Jak říká Abraham Jošua Heschel, šabat je Chrámem v čase. Je to plamen, který hřál Židy na celém světě v dobách prosperity i v dobách temnoty. Právě proto na začátku i na konci šabatu zapalujeme svíce. Božství je také nazýváno plamenem. Židovští mystici hovoří o posvátném ohni, který je naším spojením s Bohem. V této sekci najdete články o ohni, duchu, obrazích Božství, šabatu a dalších zdrojích osvícení.
ŠEST PRINCIPŮ TEL ŠEMEŠ
1. NAŠE ŽIVOTY JSOU PROPOJENY SE ZEMÍ: Midraš ze starověkých rabínských textů Berešit/Genesis Rabba říká: „Tři věci závisí jedna na druhé: lidé, země a déšť.“ Nemůžeme žít bez země a nemůžeme žít bez přírodních cyklů. Země nemůže přežít, pokud nebudeme ovládat své destruktivní sklony. Judaismus uctívající zemi respektuje naši vzájemnou závislost s veškerou přírodou. Někteří Židé mohou vnímat zemi jako dar Nekonečného Boha, jiní jako živou bytost, jíž jsme součástí nebo dokonce ztělesnění Božství. Všechny tyto pohledy nám připomínají, že bychom měli o náš svět s úctou pečovat. TIP: Díkůvzdání před či po jídle za dary země, odmítání produktů, které škodí životnímu prostředí, procházky v přírodě a pozorování, jak jsou rostliny a zvířata navzájem propojeni a jak spolupracují, poznávání, jak vznikají – rostou naše potraviny.
2. PŘÍRODNÍ CYKLY JSOU ZDROJEM DUCHOVNÍ MOUDROSTI: Midraš ze sbírky Pirkej deRabbi Eliezer vypráví, jak Svatý Budiž Požehnán dal Adamovi a Evě poznání přírodních cyklů. Židovská praxe uctívající zemi vnímá cykly dne a noci, zimy a léta, života a smrti jako součásti duchovního učení Vesmíru. Nevnímá jednotlivé části cyklu jako „dobré“ nebo „špatné“: chápe, že každá část má svoji vlastní moudrost, o kterou se může podělit. TIP: Sázení a kompostování, vymýšlení či poznávání rituálů pro jednotlivá roční období či události životního cyklu, sdílení našich světlých i těžkých chvil a životních období se členy rodiny, pamatování na čas práce i na čas odpočinku, radost z deště či bouře.
3. POZNÁVÁME BOŽSTVÍ PROSTŘEDNICTVÍM OBRAZŮ PŘÍRODY: Téměř všechny obrazy Boha – otec, stvořitel, skála – pocházejí z naší zkušenosti ve fyzickém světě. Judaismus uctívající zemi používá vyvážené obrazy Boha inspirované rozmanitostí přírody: matka a otec, skála, pramen, Strom života či Nekonečné Neznámo (Infinite Unknown). Použití různých obrazů Boha, ženských či mužských, pocházejících z nebes či ze země, nám umožňuje vidět jiná stvoření jako naše bližní, neboť jsme všichni odrazem Božství. TIP: Modlitby k Bohu jako k matce či nevěstě, čtení Žalmů pro poznání, jak rozmanité mohou být obrazy Božství (Žalmy obsahují nejvíce starověkého materiálu okolních kultur s množstvím přírodních obrazů Božství), vytváření vlastních jmen pro Božství, procházky v přírodě a hledání posvátného v ní.
4. TĚLO JE NAPROSTO KLÍČOVÉ PRO DUCHOVNÍ ŽIVOT: Tělo je malou zemí, křehké a zázračné, chaotické i posvátné. Judaismus uctívající zemi respektuje naše těla a zdůrazňuje ty aspekty židovského rituálu, které zapojují tělo. Rituály jako zapalování svící, omývání rukou či oblékání modlitebního pláště nás vedou k zapojení našich těl a k vyjádření našich duchovních záměrů. TIP: mávání lulavem o svátku Sukkot, vytvoření útočiště pro ty, kdo nemají domov, tanec k uvítání šabatu, ponoření se do rituální lázně, žehnání nad vůní.
5. VŠECHNY FORMY ŽIVOTA JSOU POSVÁTNÉ: Rabi Nachman z Braclav měl vizi stébel trávy a každé z nich mělo svého ochranného anděla, který podporoval jeho růst. Židé uctívající zemi mohou sami sebe nahlížet jako jednu z mnoha forem posvátného stvoření, jako podílníky rozmanitosti Vesmíru, nikoliv jako dominantní vládce podřízených druhů zvířat a rostlin. TIP: Snížení spotřeby masa a používání kůže, návštěva nemocných, oslava svátku stromů Tu bi-švat, zpěv k uvítání andělů v pátek večer na začátku šabatu, péče o domácí zvířata.
6. MÁME SE MNOHO CO UČIT ZE ŠAMANSKÝCH A DOMORODÝCH, TJ. S PŘÍRODOU SPJATÝCH TRADIC: Judaismus uctívající zemi vychází ze židovského učení spjatého se šamanismem (schopností napojit se na duchovní vlastnosti přírody). Legendy o králi Šalamounovi hovořícím se zvířaty, o Mirjamině studni či darech čtyř větrů patří do tohoto proudu. Judaismus uctívající zemi se může také učit z jiných světových tradic založených na respektování přírody. Judaismus se tak zároveň učí respektovat jiné náboženské tradice. TIP: Čtení knih židovských legend, vyprávění příběhů dětem, volba biblické postavy, předka či zvířete jako duchovního průvodce na naší cestě životem, naslouchání příběhům lidí z jiných duchovních tradic.
V minulém roce jsme se skupinou Tel Šemeš o zimním slunovratu/svátku Chanuka zpívali, tančili a bubnovali na oslavu návratu slunečního světla. Tím také oslavujeme návrat vědomí uctívajícího zemi do židovského života. Přidat se k nám mohou ti, kdo touží naslouchat rytmům země v židovské tradici: jednotlivci, rodiny, komunity, i všichni další, kdo věří, že jako lidé jsme jak přírodou, tak duchem.
Z článku „What is Earth-Based Judaism?“ rabínky Jill Hammer, psaného pro www.Jewz.com. Rabínka Jill Hammer je ředitelkou Tel Shemesh a autorkou knihy Sisters at Sinai: New Tales of Biblical Women.
Rabínka Miriam Maron o šamanské kabale
www.miriamscyberwell.com:
Šamanská kabala patří ke starověké škole židovského mysticismu známé jako „kabala ma´asjot“, „praktická kabala“, moudrost předávání (channeling) duchovních energií z „olam ha-neestar“, „světa tajemství“, do našeho světa, „olam ha-neegla“, „světa odkrytého“. Kabala je duchovní věda, která se soustředí na vzájemnou dynamiku mezi oběma těmito světy, mezi duchem a hmotou, duší a tělem. Mnoho z toho, s čím se potýkáme v tomto světě, může být vyléčeno či napraveno naším pochopením toho, co se zároveň souběžně děje v našem životě v neznámém (skrytém) světě, v říši tajemství naší podstaty. Šamanská kabala nás učí, jak překlenout tyto dva světy a získat podporu a jasný vhled do záležitostí, se kterými se potýkáme, ať už je to zdraví, vztah, rodina, těžké životní volby. Tento méně známý směr kabaly, teprve nedávno znovuzrozený na základě starověkých a raně středověkých aramejských a hebrejských textů a ústní tradice, respektuje (dosl. začleňuje, obsahuje – incorporate) vědomí posvátnosti a duchovních dimenzí světa minerálů, rostlin i zvířat a díky tomu dochází k hlubšímu pochopení světa lidí a k pochopení lidské duše.
Šamanská kabala učí: „V každé lidské bytosti jsou obsaženy síly všech kamenů, rostlin a zvířat, neboť když Stvořitel řekl „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby“ (ek.překlad, 1M1:26), myslel tím vše, co bylo až do té chvíle stvořeno, včetně hvězd, hor, stromů, trávy, zvířat.“ (rabi Moše Cordovero, 15.století). Šamanská kabala při setkáních lidí pomáhá léčit a vést právě díky tomu, že obsahuje bohatou tradici moudrosti a rituálů praktické i esoterické židovské mystiky. Doprovází nás rytmus bubnu, zvuk písně či jiné posvátné nástroje léčení starověké židovské praxe.
Více o šamanské kabale viz. www.walkingstick.org, www.miriamscyberwell.com
Překlad T.Dubinová.
Texty psané kurzívou dodatkem překladatelky.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: