V pátek 7. srpna zemřel patrně největší židovský náboženský učenec tohoto století Adin Even Jisrael Steinsaltz. K uctění jeho památky Ohel Adom přináší text, který je volným překladem a propojením dvou článků z Times of Israel.
REVOLUČNÍ POČIN
„Rabbi Adin Even Jisrael Steinsaltz, jehož překlad a převratný komentář celku Babylonského Talmudu a Bible byl oceňován za zpřístupnění těchto starověkých židovských textů, zemřel v pátek ve věku 83 let. Dlouholetý učitel a přednášející, plodný autor více než šedesáti knih a nositel Izraelské ceny byl také matematikem, fyzikem a chemikem, ostrým sociálním kritikem a milovanou veřejnou postavou v Izraeli. Byl ctěný pro svoji encyklopedickou mysl a obdivovaný pro svoji uzemněnou a laskavou toleranci. Jeho vlastní jméno „Adin“ znamená hebrejsky „jemný“, a skutečně takový byl.
Narodil se roku 1937 do sekulární komunistické rodiny. Vyrostl v Jeruzalémě, nedaleko svých současníků Amose Oze a A.B. Jehošuy. Jeho otec se o náboženství nezajímal, přesto našel synovi učitele Talmudu. Steinsaltz později říkal, že „i když otec nebyl věřící, nechtěl, aby členové jeho rodiny byli hlupáci (hebr. výraz am ha-arec je specifický termín pro prosťáčka, kterého zajímají jen základní lidské potřeby).“ Steinsaltz si zvolil studium na náboženské střední škole a stal se nábožensky ortodoxním. Později se stal následovníkem lubavičského rebeho Moše Šnersona v hnutí Chabad. Dokázal propojit svoji sionistickou výchovu z doby před vznikem státu a svoji lásku k Talmudu a vládl precizním jazykem a jasným zdůvodňováním.
Jeho mimořádným počinem byl čtyřiceti pětiletý projekt demokratizace celku rabínského židovského práva – Talmudu, textu starého tisíc pět set let. Za tento počin ho časopis Time prohlásil v roce 2001 „učencem, který se narodí jednou za sto let“. Byl srovnáván s učencem Rašim, žijícím ve Francii v 11. století, jehož komentář většiny Talmudu a celé Bible byl po tisíc let nepřekonaný. Steinsaltz své úsilí zahájil v roce 1965, když mu bylo dvacet sedm let, pouhé tři roky poté, kdy se stal dosud nejmladším školním ředitelem v Izraeli. Práci dokončil v roce 2010, když mu bylo 73 let.
„Protože jsem práci začal v relativně mladém věku, neměl jsem samozřejmě ponětí, jaké obrovské úsilí vyžaduje. Součástí práce byl nejen průzkum (talmudického textu, historického kontextu a souvislostí, aby bylo možné objasnit reálie) a psaní, ale také řešení mnoha logistických problémů. Ale někdy je na škodu, když člověk ví příliš mnoho – potom raději nic neudělá. Takže je patrně pro člověka i pro lidstvo lepší, když o budoucích těžkostech nic neví a věří, že vše je možné,“ řekl deníku Jediot Achronot v roce 2009.
PŘIJETÍ I KRITIKA
Když dokončil o rok později svůj překlad čtyřiceti jedna svazků Talmudu do moderní hebrejštiny (Talmud, resp. jeho základní část, tzv. Gemara, je psán starověkou aramejštinou) a svůj souběžný komentář, byl tento čin oslavován jako revoluce, která z většiny aramejský, často záhadný text činí přístupným, podporuje jeho hlubší studium a rozšiřuje jeho dopad. Nicméně jako každá dobrá židovská literární tvorba rabínů, i tato měla své kritiky a zuřivé zákazy, kárání a rýpání. Ultraortodoxní rabíni litevského směru vedení rabbi Elazarem Šachem rovnou přeložené svazky zakázali, mj. kvůli změně formátu tradičního rozložení (komentářů kolem hlavního textu) a údajnému „zjednodušení“ (jak označili Steinsaltzovu snahu vysvětlit reálie prostřednictvím odkazů na současné paralely). Na druhou stranu překlad a komentář podpořili např. americký rabbi Moše Feinstein či představitelé chasidské sekty Gur. Bývalý sefardský rabín Šlomo Amar na jednu stranu uvítal dílo jako „rozšíření hranic svatosti“, na druhou stranu ho zkritizoval právě za zpřístupnění textů, což prý povede k „zániku původních metod studia v náboženských školách a k intelektuální lenosti.“ …
V rozhovorech Steinsaltz oponoval. Tvrdil, že kritika pramení především z opozice ultraortodoxních směrů vůči komunitě Chabad, sektě tzv. lubavičských Židů, jíž byl součástí. Tradiční studium Talmudu se v ultraortodoxních komunitách podle něho často zasekává v technických detailech, což znemožňuje studentům ponořit se do hloubky obsahu a významu textu. Roku 2016 tento milovník slova, který zkušeně vokalizoval (doplnil samohlásky k pouze souhláskovému textu) 2,5 milionu nevokalizovaných hebrejských a aramejských slov na šesti tisících stránkách Babylonského Talmudu, ztratil po mrtvici svoji schopnost mluvit. Po zotavení pokračoval v práci doplňováním poznámek a korekturami předchozí práce, přičemž dával znamení svému synovi, co má opravit. Steinsaltz byl ženatý a měl tři děti a mnoho vnoučat. Byl zakladatelem sítě ješiv v Izraeli a v bývalém Sovětském svazu, snažil se pomáhat Židům za železnou oponou. V roce 1989 založil ješivu v Moskvě, první po šedesáti letech.
VÝZNAM TALMUDU PODLE STEINSALTZE
Talmud zaznamenává právní a náboženské diskuse tisíců rabínů po staletí, až do kompilace v roce 500 n.l. Představuje základ židovského práva, praxe a zvyků dodnes (a tvoří základní učivo ortodoxních ješiv). Talmudické diskuse jsou často metodologické pokusy dobrat se spravedlivého závěru na základě zkoumání právního problému. Gemara ale není vždy jen „racionální“. Někdy se ponoří i do nadpřirozených témat, např. o síle démonů a magii amuletů. Jeden ze zvláště nepochopitelných částí popisuje, jak několik učenců zhmotňuje s pomocí magických formulí zeleninu a další jídlo z ničeho. Steinsaltz k tomu říkal: „Nevím, proč bychom neměli věřit v démony. Vidíme jich docela hodně v lidské podobě chodit po ulicích, ne?“
Téměř padesát let překládal a komentoval šedesát tři traktátů Gemary, které pojednávají o tématech občanského, trestního a rituálního práva, o židovské historii, etice i mytologii. „Studium Talmudu je jako psychoanalýza. Minimálně začnete rozumět tomu, kdo jste. Každá část židovské kultury je na každé úrovni nějak spojena s Talmudem.“
„Talmud je kniha zdravého rozumu. Když ji studujete, dává vám rozvážnost a duševní zdraví. Nejfanatičtější rabíni jsou zřídka velcí Talmudisté. Gemara se skládá především z logické a racionální diskuse, která krouží nad tématem, řeší právní otázky a hledá faktickou pravdu. Co by mohlo být rozumnější? Bylo velkou chybou, že vzdělání v Izraeli je založeno na (Hebrejské) Bibli. Bible byla psána proroky. Když čtete Bibli, ve své mysli se stanete malým prorokem. To je způsob, jakým spolu Izraelci mluví – nediskutují, ale už mají hotový názor. Kdyby se Izraelci učili Talmud, jejich mysl by se velmi změnila, protože Talmud je postavený na dialektice.“
„Talmud, více než Bible, je ústřední sloup pro veškeré pochopení judaismu. Talmud není „boží dar“ daný lidu. Stvořili ho sami Židé. A Talmud naopak stvořil židovský lid. Jsme lidem Talmudu.“
Jako matematik a fyzik dobře znal současné fyzikální teorie – a nepřekvapovala ho jejich podobnost se židovskou mystikou kabalou. „Když dnes studujete fyziku, už se ničemu nedivíte. Např. teorie strun mluví o mnohem více dimenzích (našeho světa) než klasický model Einsteinovy relativity.“
„Talmud je jazykem myšlení. Abyste jím byl fascinován, musíte si ho buď osvojit, nebo ho obdivovat. Určitým způsobem je mnohem závažnější než matematika. Většina matematiky není pro nic důležitá, ani v tomto světě, ani ve světě, který přijde (obrat judaismu pro posmrtnou existenci a jiné světy). Lidé, kteří se laiky snaží přesvědčit o významu matematiky, jsou podvodníci. Dokonce i pro vyrobení satelitu vám stačí matematika, která není špičková. Talmud je ale stále důležitý. Nicméně stejně jako v matematice texty z Talmudu jsou základem, na kterém můžete později stavět. Talmudické dialektické diskuse učí studenta know-how, jak přistupovat k nejrůznějším otázkám. Je důležité pochopit podstatu, princip (axiom). Ten může být potom použit v jakoukoli dobu, v jakýchkoli kulisách. Povrchnímu čtenáři může stránka Talmudu připadat jako diskuse nad zastaralými tématy dávných dob. Proč by se dnes kdokoli staral o odpovědnost za škodu rozbití hliněných nádob způsobenou volem, který se utrhl z provazu? Ale to jsou jenom příklady. Gemara uvádí zákony škody a používá příklady vola a střepů. Dnes můžeme použít stejné principy, jen řešíme auta a iPody nebo něco takového. Je to o prvotních a druhotných škodách, záměrných a neúmyslných škodách, škodách, kterým bylo možné se vyhnout, škodách, které byly ošetřené, a přesto nastaly, apod. Je potřeba nahlédnout za střepy a dobytek, jinak Gemaru nepochopíte. Každý, kdo si myslí, že vůl je vůl, je sám vůl.“
MALÝ STROM, KTERÝ VYROSTE
Steinsaltzův překlad Talmudu do moderní hebrejštiny a jeho komentář se stali podkladem nového překladu do angličtiny. Tato nová edice je označena Koren a je první anglickou edicí Babylonského Talmudu, která zahrnuje i pasáže cenzurované a tudíž vypuštěné ve středověku cenzory katolické církve. Ve středověku církev z tištěných edic Gemary odstraňovala pasáže, které podle ní pojednávaly o Ježíši nebo o křesťanství.
Studium Talmudu mělo kvůli své extrémní náročnosti a obtížné srozumitelnosti starověkých textů v moderní době namále. To bylo důvodem, proč v roce 1923 navrhl polský rabín Meir Šapiro systém jeho studia zvaný Daf jomi, Denní stránka. Od určitého stanoveného data (2. února 1931) měli Židé na celém světě zahájit cyklus studia, stránku Gemary denně. Když začali zájemci ve stejný den, ve stejný den i skončili. Celý cyklus studia 2711 stránek trvá sedm a půl roku. Překlady do angličtiny a růst náboženské židovské komunity po holokaustu vedly k rozšíření tohoto systému studia. Komunita „Daf jomi“ stále roste a bývá nazývána „největším knižním klubem na světě“. Závěr studijního cyklu, tzv. sijjum ha-Šas, je důvodem k oslavě. Naposledy se tak stalo 1. ledna 2020, tedy letos. Cyklus studia je po oslavě znovu zahájen.
Ke svému odkazu Adin Steinsaltz řekl se svým typickým nadhledem. „Nikdy jsem nepřemýšlel, co by mělo být napsáno na mém náhrobním kameni. To mne nezajímá. Ale zajímá mne, co bude pamatováno. Něco jsem udělal, ale ne dost. Neudělal jsem ani zlomek věcí, které jsem chtěl udělat. Napsal jsem knihy – dobře. Přednášel jsem – dobře. Napsal jsem nespočet článků – to nestačí. Co bych skutečně chtěl udělat? Rád bych za sebou nechal malý strom, který vyroste. Řeknu Vám příběh. Zasadil jsem ve své zahradě před lety dva malé cypřiše. Jeden mi někdo ukradl a druhému uřízl špičku. Neměl jsem to srdce ho nechat jen tak, proto jsem tu špičku vzal a připevnil opět na kmen. Nechal jsem ho růst a doufal jsem, že se rána zahojí. Dnes má ten cypřiš téměř tři metry. Je to mohutný strom! A to jsem chtěl vždy udělat: zasadit malý cypřiš, který vyroste.“
ZICHRON CADIK LIVRACHA. Nechť je památka spravedlivého požehnána.
Zpracováno podle dvou článků:
https://www.timesofisrael.com/rabbi-adin-steinsaltz-who-made-the-talmud-accessible-dies-at-83/
Foto z článku: Adin Steinsaltz a papež František při setkání ve Vatikánu roku 2016. L’Osservatore Romano/Pool Photo via AP
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: