Přednáška profesorky židovské mystiky kabaly na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě Melily Hellner Ešed, moudré dámy s laskavým srdcem. Její příběh si můžete přečíst v mé nové knize JAK NAPRAVOVAT SVĚT: ROZHOVORY S INSPIRATIVNÍMI IZRAELCI. Přednáška s názvem Duchovní výživa v čase krize byla přednesena 21.srpna 2020 v rámci programu „Židovské myšlenky pro tento čas: Nyní všichni společně“ Institutu Šaloma Hartmanna.
JAK HEBREJŠTINA CHÁPE KRIZI?
„Obrazy krize a jejího léčení jsou v hebrejském jazyce spojeny se slovem MAŠBER od kořene ŠBR, „rozbít“. Krize není tragédie – alespoň tak to vnímám. Krize dělá každého člověka lidským. Každý člověk ve svém životě prochází snazšími či náročnějšími krizemi. Tato přednáška se koná tři týdny před svátkem Tiša be-av, 9.dne měsíce Avu, kdy si připomínáme historické tragédie zboření prvního (6. století př.o.l.) a druhého (1.století o.l.) chrámu v Jeruzalémě. Došlo k rozpadu společnosti, ztrátě rituálního obětního jazyka spojujícího nás s Bohem, k chudobě, hladovění a exilu. Proto je toto období roku časem kolektivního truchlení.
V Bibli se slovo pro „krizi“, mašber a jeho odvozeniny, objevuje v několika různých významech. Nechme tyto obrazy biblického jazyka působit na naši představivost. Významy jsou: 1. Rozbití, 2. Porodní stolička a odtud porodní bolesti v poslední době porodní, kdy se žena ocitá na hranici života a smrti a často jí chybí síla a energie k poslednímu prolomení a porození dítěte, 3. Vlnolamy a vlnobití (množné číslo mašbirim), 4. Zrno a výživa, tj. něco, z čeho můžeme přežít, 5. Interpretace snu (šever). Nejvíce se budeme věnovat prvním třem významům.
KRIZE JAKO ROZBITÍ
„Toto obojí tě potkalo, a kdo s tebou cítil? Zhouba a zkáza (we-haššever)…“ (Izajáš 51:19)
„Když se Mojžíš přiblížil k táboru a uviděl býčka a křepčení, vzplanul hněvem, odhodil desky z rukou a pod horou je roztříštil (we-ješabber otam)…“ (2.kniha Mojžíšova 32:19)
Co si s takovým rozbitím a zlomením počít? Svým typickým způsobem pohádkové metafory, kde Králem je Bůh, o tom píše rabbi Nachman z Braclav (1772-1810, Ukrajina): „Jednou veliká bouře smetla celý svět. Byla tak mocná, že proměnila souš v moře a moře v souš, pouště v obydlí a obydlí v poušť. Bouřlivý vítr se prohnal i královským palácem a odnesl princeznino dítě. Princezna se za ním rozběhla a za ní se rozběhla Královna, a za Královnou Král, až se všichni rozdělili a nikdo nevěděl, kam se ten druhý poděl.
My všichni jsme se rozešli do nejrůznějších míst, která nám Král odhalil, abychom tam obnovili svoje síly. V čase, kdy se k Němu vracíme, se každý ztratil. Ztratila se i Ruka, tajemná mapa (která by nám ukázala cestu). Od té chvíle jsme všichni rozprášeni a nikdo z nás není schopný vystoupit na naše různá místa, abychom tam svoje síly obnovili, neboť dokud je celý svět vzhůru nohama a ve zmatku, kontinenty se mísí, moře se mění v poušť, a tak dále, je nemožné vystoupit po předchozích, původních cestách. Nyní totiž potřebujeme vystoupat nahoru po nových cestách, podle toho, jak se svět přeskupí (…ki ´ata crichim drachim acherim lefi chilluf we-šinnuj ha-mekomot).“
Nachman nám říká, že posvátný řád a organická Jednota se rozbili. Obrazně řečeno, „dítě zmizelo“. Připomínám koncept luriánské kabaly švirat kelim, „rozbití nádob“, katastrofy na počátku mytického času. Poznáváme, že nehybné, přísné, strnulé struktury se musí rozbít, aby udělaly místo pro udržitelnou realitu. To se děje na mytickém počátku všeho dění. Zní to katastroficky, ale je to součást dynamiky této struktury. Psyché a Jednota jsou možná příliš naivní a nerozvinuté, proto přijde rozpad. A pak nastupují hrdinové, kteří si přejí udělat práci integrace, znovuspojení. Rozumí zároveň skutečnosti, že nemají žádnou „tajemnou mapu“, což je v židovském chápání Tóra, Pět knih Mojžíšových, resp. jejich mystický skrytý význam. Mapa zmizela. Všechno je vzhůru nohama a nelze již používat staré recepty. Myslím, že Nachman říká: Veliká práce integrace po krizi spočívá ve schopnosti rozlišit, které staré cesty už nemohou být používané a jaké nové cesty musí být nalezeny. Součástí této práce je i prozkoumávání naší duše. Ptáme se: Co nás může vzít na novou úroveň?
Další odpověď na krizi rozbití nabízí mystická kniha Zohar. V pasáži I:1b je řečeno:
„Jaké svědectví o tobě vydám (dosl. jak mohu dosvědčovat), čemu tě připodobním, jeruzalémská dcero? K čemu tě přirovnám, čím tě potěším, panno, dcero sijónská? Tvá těžká rána (šivrech) je veliká jak moře, kdo tě uzdraví (mi jirpe lach)?“ (Pláč Jeremjášův 2:13)
(Bůh tím říká:) „Tak jako sedíš zničená dole, tak se děje i nahoře. Právě nyní svatý lid nemůže vstoupit do posvátného prostoru. Proto přísahám, že i Já Sám nevstoupím do (Nebeské Svatyně). Nechť je tvou útěchou, že se přizpůsobím/že to napodobím.Ale nyní, „Tvá těžká rána (šivrech) je veliká jak moře“. Jestliže řekneš, že už to nemůžeš vydržet a potřebuješ mít léčení, „Kdo (Mi) tě uzdraví“. Skutečně! Tento skrytý vysoký stupeň, ve kterém všichni existujeme, tě vyléčí a ty se pozvedneš (Wadaj, ota draga stuma eljona še-ha-kol omed bah hi tirpe lach we-taamid otach).“
Autoři Zohar nabízejí cestu empatie a symbolického zrcadlení Boha s lidem. „Čemu tě připodobním“ lze přeložit také „jak se ti mohu připodobnit?“, ptá se Bůh. „Jak se mohu připodobnit tvému utrpení tak, abych tě utěšil?“ Slibuje, že když lid Izraele nemůže vstoupit do pozemského Jeruzaléma, Bůh se zdrží vstupu do nebeského Jeruzaléma. „Sníží se“ tedy na úroveň trpícího lidu.
Ve výkladu kabalistů Zohar se otázka „Kdo tě uzdraví?“ stává oznamovací větou: „Mí (Kdo)“ tě uzdraví. A která část Božství je označována „Mi“? Je to sefíra (božský aspekt) Inteligence, Bina. Bina je Velká Matka, Lůno, ze kterého se vše rodí, a zároveň je to místo Tešuva, návratu (mj. slovo pro křesťanský koncept „pokání“). Bina tak je místo zrození i návratu. Je to boží aspekt, který nelze pochopit intelektuálně – dokážeme pouze žasnout a ptát se – „Mi“, „Kdo“. Intelekt jen udělá místo pro tento aspekt Boha. Zohar tak říká, že léčení může někdy přijít z intelektem nepoznatelných, neznámých míst. Je proto dobré otevřít se i jinému vnímání než jen racionálnímu myšlení. Zohar nás zve, abychom přijali myšlenku, že v čase krize bychom měli kultivovat naši schopnost být otevření širší perspektivě.
KRIZE JAKO POSLEDNÍ DOBA PORODNÍ
„Toto praví Chizkijáš: ,Tento den je den soužení, trestání a ponižování. Plod je připraven vyjít z lůna (vau vanim ad mašber… dosl. synové došli až do bodu „mašber“), ale rodička nemá sílu k porodu.´“ Izajáš 37:3
Slovo mašber zde představuje jak porodní stoličku, tak chvíli porodu, kdy je žena na rozhraní života a smrti. K tomu mystická kniha Zohar říká:
„Ve druhém nebeském sále dva podporující z jihu jsou Ahariel a Barahiel. Jsou ustaveni k porodní stoličce. Vezmou porodní sténání žen a položí je před nebeský sál. A když přijde Druhá Strana (temnota, zlo) s obviňováním v tuto hodinu nebezpečí, Ahariel a Barahiel povstanou a předloží sténání žen strážci brány. Pak Druhá Strana nedokáže nikoho obvinit. Někdy ale přijde Druhá Strana dříve, vstoupí do brány a obviní (lidstvo) a může způsobit škodu.“ (Zohar II:255b)
Autoři knihy Zohar věří v intenzitu a sílu porodního sténání žen. Jsou pro ně stejně hodnotné jako zvuky šofaru – mají moc ochraňovat svět před Zlem a Temnotou. Jsou to zvuky touhy dát nový život. Zohar je ale zároveň hořce realistický: ne vždy se to povede a k poškození světa přesto může dojít. Obraz vstupu do nebeského sálu stráženého zvuky žen při porodu tak představuje práh poznávání nových možností. Přichází s intenzivní bolestí a je to možný průchod k novému životu.
KRIZE JAKO VLNOBITÍ a VLNOLAM
„Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje , tvá vlnobití (kol mišbarecha we-gallecha) se přese mne převalily.“ (Jonáš 2:4)
Oceán představuje obraz boží moci, síly a intenzity. Jonášova slova popisující jeho krizi mi připomínají slova George Floyda „Nemohu dýchat“. K tomuto chápání slova mašber, pl. mašbirim, předkládám málo známý příběh z babylonského Talmudu:
„Rabban Gamliel řekl: Jednou jsem cestoval na lodi a viděl jsem jinou loď, jak se rozbila. Truchlil jsem nad učencem Tóry, který byl na palubě té lodi. A kdo to byl? Rabbi Akiva. Ale když jsem vystoupil na suchou zemi, rabbi Akiva přišel, sedl si a rozvažoval nad náboženským zákonem. Řekl jsem mu: „Můj synu, kdo tě zachránil?“ A on odpověděl: „Uvolnilo se prkno z lodi a pokaždé, když přišla vlna, tak jsem se za něj mohl schovat. Sloužilo mi jako vlnolam.“
„Rabbi Akiva řekl: Jednou jsem cestoval na lodi a viděl jsem jinou loď, jak se potápí. Truchlil jsem nad učencem Tóry, který byl na palubě té lodi. A kdo to byl? Rabbi Meir. Ale když jsem vystoupil v provincii Kapadokie, rabbi Meir přišel, sedl si a rozvažoval nad náboženským zákonem. Řekl jsem mu: „Můj synu, kdo tě zachránil?“ A on odpověděl: „Jedna vlna mne přenesla k druhé a tak si mne předávaly, dokud mne nedonesly na břeh a nevyhodily mne na suchou zem.“ Traktát Jevamot 121a
Ve svých životech můžeme být intenzivní silou vln krize drceni. Rabbi Akivu zachránilo prkno z lodi, hebrejsky daf šel sfina. („Daf“ zároveň znamená stránka talmudického traktátu, doporučená k dennímu studiu, tj. přeneseně i studium.) Stránka Talmudu tak představuje moře moudrosti. Celý příběh na mne svým jednoduchým, samozřejmým popisem působí jako lekce krize – lekce poznání, přijetí a vděčnosti. A to je naše volba: „Jdou proti mně vlny. Přijímám vlny moře reality a důvěřuji.“ Rabbi Meir tomu přidává prvek aktivity – do vln se vrhne, ale nechá se jimi nést. Jeho důvěra má směr. Oba přežijí. Někdy je dobré v krizi nebýt v odporu, ale spolupracovat s jejími vlnami.
K tématu moře, vln a „pevného bodu“ v krizi bych dále zmínila báseň izraelské básnířky Zeldy (1914-1984) „Ostrov“, kde říká, že jedinou jistotou v dobách chaosu krize je pro nás myšlenka Boha:
„Vstupuji na zemi jako na živé tělo
Jako ti, kdo skáčou z lodi, aby se postavili na záda livjatana
Protože jejich oči je zradily.
Vstupuji na prach země, pod níž mluví voda, kořeny, kovy.
Jejich zvuk ohlušuje moje uši, oslabuje moje srdce.
Vzduch také vane a zpívá
A ve výškách svět vybuchuje.
Jediným ostrovem v bouři
Je myšlenka Boha.“
Další zajímavou interpretací možností, které otevírá krize, je rozbor prvního verše knihy proroka Ezechiela:
„…když jsem byl mezi přesídlenci u průplavu Kebaru, otevřela se nebesa a měl jsem různá vidění (mar´ot) od Boha.“ (doslova: „byl jsem v exilu …a viděl jsem vidění/podoby/zrcadlení Boha.“) Ezechiel 1:1
K tomu výklad kabalisty Moše z Leonu (13.století, Kastilie, jeden z autorů či editorů knihy Zohar) „Komentář k (vidění) Vozu“, 58:
„„Nebesa se otevřela“ – Kvůli exilu a zničení (chrámu a Jeruzaléma) byla budova vykořeněna a přenesena ze svého místa… A to, co bylo ve výjimečném a silném poutu Jednoty v tajemství Nebes, se otevřelo, a celá budova a pouto bylo vykořeněno ze svého místa. A proto mohlo být viděno, co dříve bývalo skryto, neboť zde není nic, co by to nyní chránilo. „Viděl jsem vidění Boha“ – Je to jako když se člověk dívá do zrcadla (mar´a), které ukazuje celou formu. A to, co bylo ukryto „jako plodná réva uvnitř tvého domu“ (Žalm 128:3), v této době vyšlo ven a je viděno a odhaleno v jiné zemi. A Ona (Šechína, ženská Boží Přítomnost) sestoupila do Babylonu (kde nyní přebývá Ezechiel a ostatní Judejci v exilu), mimo své království, a je tam viděna.“
Co nám Rabbi Moše říká? S vědomím veškeré bolesti způsobené zničením Chrámu a exilem je to právě toto zhroucení (cracking up – doslova prasknutí), co Ezechielovi umožňuje vidět boží Vůz a boží podoby, a to dokonce mimo Izrael! Je to destrukce, co nám umožňuje poznat Šechínu, Boží Přítomnost, ženský aspekt Božství. Přichází ze střežené a chráněné skrytosti Svatyně Svatyní (v jeruzalémském Chrámu), aby se připojila ke svým dětem – k judským vyhnancům. Tak rozbití něčeho, co bylo celistvé, ať už je to Chrám nebo Boží Jednota, nám dává novou perspektivu. Opatrujeme Jednotu a toužíme po ní, ale někdy, ať je to národní sen, vztah, etiologie (hledání a výklad příčin)…, potřebuje být tato Jednota rozbita, abychom viděli věci, které jsme předtím neviděli, protože se Jednota stala příliš monolitní a uzavřenou. Poezie to opět vyjadřuje krásně, protože poezie je místem, kde sídlí živý Duch:
„Padl jsem na kolena, abych posbíral
Střepy obzoru roztříštěného na kousky.
Až poté jsem mohl zvednout hlavu
A vdechnout do hlubin svého srdce
Celý baldachýn hvězd.“
(izraelský básník Jechezkel Rachamim, báseň „Co se může stát po bouři a rozpadu“)
KRIZE JAKO ZRNO A VÝŽIVA ZACHRAŇUJÍCÍ ŽIVOT
„Když Jákob viděl, že v Egyptě prodávají obilí (ki ješ šever be-micrajim), vytkl svým synům:…“ (1. Kniha Mojžíšova 42:1)
„Šever“ tady představuje zrno, životodárnou výživu, něco, bez čeho nemůžeme přežít.
KRIZE JAKO INTERPRETACE SNU
„Když Gedeón slyšel vyprávění tohoto snu i jeho výklad (mispar ha-chalom we-et šivro), poklonil se. Vrátil se do izraelského tábora a zvolal:…“ (Soudců 7:15)
Šever jako interpretace snu, hledání jeho významu. Abychom sen vysvětlili, musíme otevřít skulinu, nechat „prasknout“ původní jednotu a integritu snu. Mimochodem, v moderní hebrejštině naopak šever představuje kolaps a zhroucení snu, chvíli, kdy se bortí a my pochopíme, že se neuskuteční.
Co bych na závěr doporučila nám všem pro zvládání krize? Dýchejte, učte se trpělivosti a nepanikařte. Abychom dosáhli nové, odlišné perspektivy, potřebujeme kultivovat svoji schopnost být v odlišném prostoru a používat vnitřní nástroje podporující život.“
Přednášku najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=xK-4BjFGhN8
O Melile Hellner Ešed se můžete více dozvědět v kapitole „Spolupráce vědy, umění, mýtu a mystiky“ v mojí knize „Jak napravovat svět: Rozhovory s inspirativními Izraelci“ .
Kniha je k dispozici ke koupi u mne nebo v e-shopech: Hledajici.cz , Judaica Store https://www.judaica-store.eu/ a Dary země https://www.daryzeme.eu/
Přeložila Terezie Dubinová pro www.oheladom.cz
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: