Nabízím překlad textu Tristana Harrise „BODY OBRATU. Naše mozky neladí s naší technologií“. Zároveň vřele doporučuji shlédnout dokument Netflixu (pro piráty ke stažení na Uložto) THE SOCIAL DILEMMA. Mluví v něm muži a ženy, kteří na začátku našeho století s nadšením a idealismem vytvářeli a vymýšleli aplikace, algoritmy a modely fungování sociálních sítí – než jim došlo, že něco není v pořádku. Produkt, který byl zamýšlen jako nástroj spojování lidí, informovanosti a vzájemné podpory, byl více a více zneužíván k manipulativním a následně destruktivním účelům. Tito ve filmu představení tvůrci z platforem odešli a nyní se zkušeností insiderů ohromeným i omámeným uživatelům objasňují skutečné pozadí fungování sítí a jejich „hijacking“, zneužívání byznys modelem těžby dat. Jak říká jeden z protagonistů:
„Myslíme si, že jsme uživatelé. Ve skutečnosti jsme produkt, se kterým se obchoduje.“
Tristan Harris, bývalý „etický designer“ Googlu, opakovaně upozorňuje, že technologie cílí na naše slabá místa, na lidské slabosti i evoluční naprogramování (touha po vzájemném propojování a kontaktu, touha po blízkosti, přijetí a oblíbenosti, touha být viděn v lepším světle, být krásný, věčně mladý, úspěšný…), a tato slabá místa zneužívá a manipuluje námi, aniž bychom si to uvědomovali. Koneckonců, Harris kdysi studoval „psychologii přesvědčování“, která je hojně používána v marketingu a reklamě. V závěru dokumentu se objevují základní doporučení k ochraně naší pozornosti a soustředění před sociálními sítěmi (např. „vypnout upozornění“:-)). A nyní již slíbený překlad:
MOŽNOSTI TECHNOLOGIÍ ROSTOU, MOŽNOST MOZKU ZŮSTÁVAJÍ STEJNÉ
„Federal Trade Comission (americká agentura pro ochranu spotřebitelů) v červenci oznámila, že pokutuje Facebook částkou 5 miliard dolarů, nejvyšší pokutou, která kdy byla uložena za narušení soukromí spotřebitelů.
Zhruba před deseti lety byl profesor Harvardské univerzity a slavný otec sociobiologie Edward O. Wilson dotázán, zda budou lidé schopní řešit krize, kterým budou čelit příštích sto let. Odpověděl: „Ano – pokud budeme čestní a chytří. Skutečný problém lidstva je následující: Máme paleolitické emoce, středověké instituce a božskou technologii.“ Od té doby božské síly našich technologií dramaticky vzrostly, zatímco prastaré paleolitické impulsy našich mozků zůstaly stejné. Přesto dnes tento fakt nepatří mezi obvyklé stížnosti vůči technologickým společnostem – totiž že digitální infrastruktury Facebooku a Googlu překonaly přirozené kapacity našich mozků. Místo toho slyšíme obavy, že technologické firmy sbírají a sledují naše osobní data. Nebo že jsou prostě příliš velké.
Představme si, že bychom zvládli vyřešit otázku soukromí. V této nové utopii bychom vlastnili všechna naše data a technologičtí obři by měli zakázáno sledovat naše online stopy. Měli by přístup pouze k datům, s jejichž sdílením bychom souhlasili. I když bychom možná viděli méně vlezlých reklam a nebyli bychom tolik paranoidní ohledně sledování, problematické skutečnosti spojené s online světem by se nezměnily. Naše závislost na společenském uznání a potřeba „lajků“ by pokračovala a stále ničila naši schopnost pozornosti a soustředění. Naše mozky by stále byly přitahovány k tweetům vyjadřujícím emoce hněvu, nahrazujícím demokratickou debatu dětským „on řekl, ona řekla“. Dospívající mládež by zůstala zranitelná vůči online společenskému tlaku a kyberšikaně a její mentální zdraví by bylo poškozováno. Algoritmy obsahu by nás stále stahovaly do králičích děr k extrémismu a konspiračním teoriím, neboť automatická doporučení jsou levnější než placení lidských editorů, kteří by rozhodovali, co je hodné našeho času. A radikální obsah, rodící se v uzavřených online komunitách, by dál inspiroval masové střílení.
Takto dnes sociální média ovlivňují dvě miliardy mozků. Drží tak pero historie. Síly, které sociální média rozpoutala, ovlivňují budoucí volby či naši schopnost rozlišit fakta od fikce a zvýšit tak rozdělení uvnitř společnosti. Ano, online soukromí je skutečný problém, který potřebuje být řešen, ale dokonce i ty nejlepší zákony o soukromí jsou jenom tak účinné, jak jsou naše paleolitické emoce odolné vůči svodům technologií.
KOMU DOBROVOLNĚ ODEVZDÁME SVOJI TVÁŘ I JMÉNO?
Virální aplikace FaceApp nedávno přesvědčila sto padesát milionů lidí, aby jí předali soukromé obrazy svých tváří spolu se jménem. Nachytala je na marnivost. Jak? Aplikace nabízí možnost vytvořit neskutečně přesné portréty těchto lidí, jak budou vypadat v budoucnosti. Kdo tuto aplikaci (a sto padesát milionů jmen a tváří) vlastní? Ruská společnost se sídlem v Petěrburgu. Kdo vůbec ještě potřebuje napadnout volby či ukrást informace o voliči, když lidé sami od sebe jen ze své marnivosti šťastně předají scany svých tváří? S našimi paleolitickými instinkty jednoduše nejsme schopní odolat darům technologií.
Ale nejde jenom o naše soukromí. Jde také o naši schopnost kolektivní akce. Naše paleolitické mozky nejsou stavěny na vševědoucí uvědomění světového utrpení. Online zprávy shromažďují všechno lidské utrpení a bolest a stahují naše mozky do naučeného pocitu bezmoci. Technologie, která nám poskytuje téměř úplné poznání takového utrpení bez souměřitelného zastoupení, není lidská.
Naše paleolitické mozky dále nejsou připraveny na hledání pravdy. Informace, které potvrzují naše názory, nám způsobují uspokojení, informace, které jsou v rozporu s naším pohledem, nám nedělají dobře. Technologičtí obři nám dávají více a více informací, na které máme zájem kliknout, a tím nás vnitřně rozdělují. Desetiletí po rozštěpení atomu opět technologie rozděluje společnost do různých ideologických vesmírů. Jednoduše řečeno: technologie předčily naše mozky a zničily naši schopnost rozeznat nejnaléhavější světové výzvy. Reklamní byznys model postavený na využívání a vytěžování tohoto nesouhlasu a rozporu, vytvořil ekonomii pozornosti. Na oplátku jsme dostali „zadarmo“ degradaci našeho lidství. Jsme ponecháni obrovské nejistotě. Ekonomie pozornost nás díky dvěma miliardám lidí lapeným v těchto prostředích přetvořila do civilizace neschopné zvládnout vlastní přežití.
CO JE POTŘEBA UDĚLAT?
Mám ale i dobré zprávy: Jsme jediný druh, který je natolik schopný sebeuvědomění, že dokáže rozeznat rozpor mezi našimi mozky a technologií, kterou používáme. Což znamená, že máme sílu tyto trendy odvrátit. Otázkou je, zda dokážeme výzvu přijmout, podívat se hlouběji dovnitř a užít svoji moudrost k vytvoření nové, skutečně lidské technologie. Starověcí lidé apelovali: „Poznej sebe sama.“ Musíme uvést naše božské technologie zpět do souladu s pravdivým pochopením našich omezení a limitů. To může znít hodně abstraktně – ale jsou tu konkrétní kroky, které můžeme podniknout.
Zaprvé: Politici mohou odhlasovat zvláštní daň pro technologické obry – „daň za degradaci“. Ta učiní jejich obchodní modely, postavené na vytěžování a vyčerpávání naší pozornosti, mimořádně nákladnými. A bohatství takto získané může být přerozděleno novinářství, veřejnému vzdělání nebo tvorbě nových platforem, které upřednostňují lidské hodnoty a službu společnosti.
Zadruhé: Místo připojování zdarma k platformám sociálních médií, které mají užitek z naší proměny v závislé, narcistické extrémisty, bychom měli souhlasit s platbou vstupního poplatku za služby, které se vyhýbají „lajkům“ a naopak posilují naše životy mimo připojení. Tak by se služby sociálních médií staly skutečnými nástroji v zájmu lidství.
Zatřetí: Místo šíření dezinformací by měly digitální platformy radikálně posílit infrastrukturu médií, která nás chrání před zákeřným, škodlivým virálním obsahem a před technologiemi umožňujícími zkreslení a překroucení faktické skutečnosti (např. deepfakes – umělou inteligencí vytvořená videa zmanipulovaná tak, aby vypadala jako autentická).
Kandidáti prezidentských voleb v USA roku 2020 se musí dovzdělat o hrozbě představované technologickými dostihy, usilujícími překonat naše mozky. Zprávy je musí označit za zodpovědné osoby. Žádný prezident nemůže ve své kampani vynechat sliby týkající se ekonomie pozornosti.
Abychom vytvořili lidskou technologii, potřebujeme hluboce promyslet lidskou přirozenost. A to znamená víc než jenom mluvit o soukromí. Toto je skutečně mimořádný duchovní okamžik. Potřebujeme porozumět našim přirozeným silným stránkám: naší schopnosti pro sebeuvědomění a kritické myšlení, pro rozumnou debatu a reflexi, stejně jako našim slabým stránkám a zranitelnosti. Potřebujeme pochopit ty naše části, nad kterými jsme ztratili kontrolu. Jediným způsobem, jak se usmířit s technologiemi, je usmířit se sami se sebou.
Tristan Harris je zakladatelem a výkonným ředitelem Centra pro lidskou technologii (Center for Human Technology https://www.humanetech.com/ ) . Spoluprovádí podcastem „Vaše nerozdělená pozornost“ (Your Undivided Attention).
Originál: Turning Points: Our Brains Are No Match for Our Technology, publikováno 5. Prosince 2019, https://www.nytimes.com/2019/12/05/opinion/digital-technology-brain.html
Přeložila Terezie Dubinová pro www.oheladom.cz. Mezititulky přidány.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: