MOTTO: „Rozlehlost Vesmíru, hloubka Země, proudí skrze ucho jehly. Tajemství života se vzájemně prostupují dole i nahoře a tvoří tím život. Toto setkání je dokonalé.“ (Andělé stromů – karta „Smrk“).
SÍLA PŘÍRODY
O víkendu jsme byli na chalupě u rodičů mého manžela. Chalupa je jedním z mála původních domů bývalé německé vesnice v Ústeckém kraji. Je to krásný kraj, především proto, že je hodně kopcovitý, a tedy těžko dostupný pro „pokrok“ zemědělství a průmyslu. Louky jsou spásané nebo sečené, příroda tu má od člověka dost pokoj.
Na procházku jsem šla po svých oblíbených trasách. Mimo jiné do sousední, také bývalé německé vesnice. Je tam nádherná fara z poloviny 18. století, nyní opuštěná, vyasfaltovaný plácek po zbořeném kostele, ještě čitelný nápis „VolksSchule“ na jednom z domů, a pobořená zídka vedle silnice, za kterou je hustý porost. Když tam vlezete, zjistíte, že jste na bývalém hřbitově obyvatel této vesnice.
Ještě před dvaceti lety, kdy jsme na chalupu jezdili pravidelně s malými dcerami a já se mohla toulat dosyta, protože je měl kdo hlídat, byl hřbitov dobře poznatelný. Náhrobky většinou stály, prostorem se dalo volně procházet. Nyní je hřbitov pohlcen přírodou (i když hned za zdí je pečlivě udržovaná zahrada místního občana). Hustě tu rostou náletové stromy a keře. Hroby se propadají, většina kamenů už leží na zemi pod vrstvou listí. Místo paměti, které čeští obyvatelé vesnice vytěsnili, ač žijí v německých domech před válkou prosperující vesnice, se propadlo do náruče Matky Země. Při modlitbě je cítit klid a přijetí, mé poděkování je přijato jemným závanem.
Jestli tady někdo o něco přichází a na svoji lhostejnost doplácí, jsou to obyvatelé vesnice.
SÍLA PLANETY ZEMĚ – ŽIVÉ BYTOSTI GAII
Možná jste to také někdy zažili – ten užaslý i trochu děsivý pocit, jak je příroda nezdolná a umí se postarat o naše hříchy. Ve skvělém filmu o naší přírodě Planeta Česko jsou záběry z bývalých lomů, kde nyní bují život. Archeologové by mohli vyprávět, jaké metody používají, když se snaží rozeznat dávná osídlení v dnes přírodní krajině. Životní síla přírody je neuvěřitelná, její vitalita jako by měla schopnost hledat znovu a znovu různé formy, jak se projevit a vytrvat. Adaptabilita přírodního života, jehož jsme součástí, nepřestává udivovat svojí vynalézavostí a vůlí.
Můžeme tedy při troše představivost a empatie pochopit děs našich předků ze síly přírody a jejích projevů – nekontrolovatelných, neovladatelných, nevypočitatelných. Z tohoto děsu pochází síla pudu sebezáchovy člověka: vydobýt si pro sebe prostor v mocnější entitě přírody pomocí své vynalézavosti a předávané zkušenosti. Mysl, ten skvělý nástroj, ale jak dnes víme, také špatný pán, přišla na mnoho způsobů, jak přírodu krotit a získat pro člověka bezpečné místo. Technické nástroje, ke kterým jsme dospěli, jsou v současné době na takové úrovni, že jsme schopni fyzickou přírodu zničit. Vlivem rozštěpu vědomí, dávného experimentu, který se vymkl kontrole, jsme sami sebe z přírody vyňali, a nedochází nám, že s narušováním rovnováhy přírody ohrožujeme sami sebe. My jsme Gaia, živá bytost Země, a my ničíme sebe, když ničíme planetu. Dávné strachy před přírodou jako „vnějším ohrožením“ však stále mají navrch a poškození našeho vědomí je příliš veliké.
Stačí podívat se na mnohé české zahrady – ideálem je „pořádek“, sterilita nevhodná pro život. Chemicky ošetřovaný, v pravidelných intervalech sekaný trávník, túje („falické jehličnany místo ženských jabloní“, jak říkávala jedna holistická psycholožka) a jiné stromy a keře, které do naší zeměpisné oblasti nepatří, mulčovací kůra, černá tkanina proti „nebezpečným plevelům“ – běda, jestli někde vykoukne pampeliška! Jako předsedkyně komise pro životní prostředí na našem malém městě bych mohla vyprávět mnoho historek o stížnostech občanů na „listí“ (věděli jste, že stromy mají listí, a to listí na podzim padá?), „větve“ (mohou spadnout na auta a poškodit je a kdo to bude řešit), „křoví“ (mohou se v nich schovávat úchylové) a „vysokou trávu“ (Danger! Klíšťata!). Tyto absurdní strachy v době, kdy je tak velká část naší země a planety zalita asfaltem a betonem, nejlépe ukazuje, na jak základní pudové úrovni fungujeme, bez ohledu na skutečnou realitu, a jak si naše disharmonické vědomí, v mysli pohodlně oddělené a odpojené od většiny naší bytosti, ovládnuté emocemi s námi dělá, co chce.
ZEMĚ SE VYVÍJÍ. RYCHLE.
Když jsem byla v astroterapeutickém výcviku, opakovaně jsme dostávali zprávu, že planeta Země se v roce 2000 rozhodovala, zda jít do zániku, nebo do transformace. Rozhodla se pro transformaci a od té doby se proměňuje – jak si musel všimnout i ten nejzarytější konzervativec. Jev, o kterém mluvíme jako o „klimatické změně“, je nepochybně částečně způsoben přírodě a životu škodlivou lidskou činností, velkou měrou je ale způsoben i změnami Země – živé bytosti Gaii samotné. Gaia je nesmírně mocná entita – ani si to nedokážeme představit, jakou sílu má. Pohlcení hřbitova je jen maličká ukázka její síly, jen nepatrné „pohnutí malíčkem“. Gaia se rychle vyvíjí, proměňuje se, zvyšuje svoji vibraci a frekvenci. Má jasný cíl a záměr. Od určité vibrace se na ní již neudrží dualita „světla a temnoty“ (viz překlad článku Inelie Benz http://www.oheladom.cz/2018/preklady/inelia-o-povaze-temnoty-v-nasem-dualitnim-svete/ )– přitom po tisíciletí sloužila pro duše právě jako výcvikový prostor duality. I toto se tedy mění.
Součástí jejího vývoje je skutečnost, že se živý svět, který nazýváme „přírodou“, přesouvá do vyšších vibračních úrovní. A má to jasný důvod: destruktivní lidskou činnost, která činí planetu pro život neobyvatelnou. Zvířata v moři i na souši, rostliny, stromy – všechny živé organismy trpí mírou chemického a energetického znečištění. Jejich život se stal přežíváním a mnoho z nich se rozhodlo buď z planety odejít úplně, nebo se přesunout do vyšších vibrací. Tyto vyšší vibrace jsou přístupné pouze lidem s podobnou vibrací – tj. lidem vědomím, kteří s láskou a moudrostí o přírodní svět pečují či prostě jsou jeho synchronizovanou, spolupracující součástí. Zajímá to někoho? O chystaném 5G pokrytí se mluví z různých úhlů pohledu, ale skutečnost, že ničí přírodní život, se nezmiňuje.
SMRK
Aktuální zpráva je, že se z planety rozhodly odejít smrky. Víte, jaký mají úkol? „Síla smrku zůstává zasvěcena výměně mezi nebem a zemí. Smrk je důležitou anténou pro kosmické síly. Země získává tuto energii prostřednictvím stromů a odráží harmonii Vesmíru a hudby sfér… Smrky zprostředkovávají kontakt mezi světy. Darem smrku je naladění na vyšší sféry. Rozšíření svých osobních hranic. Je to zasvěcení do harmonie celku, do proudu tao, jež ti propůjčí velkou integritu a moc. Buď jich hoden! Oproti dřívějšku, smrky ustupují alpským lyžařům nebo se stahují v podobě stínu sebe samotných do otrockého živoření v rámci monokultury. Tam cítíme obzvlášť intenzivně tu izolaci a samotu, již s sebou přináší uvěznění ducha smrku. Člověk prodává požehnání nebes a na oplátku získává úzkost, oslabení, bezmocnost, pesimismus a temnotu.“ (Andělé stromů. Fred Hageneder a Anne Heng, karta „Smrk“) Ano, o to všechno přicházíme, když z naší vibrační 3D úrovně odcházejí moudré přírodní bytosti, které nám měly pomáhat v růstu vědomí. Ale k pomoci jsou potřeba obě strany. My ji ve své bublině sebestřednosti nepřijímáme – protože nás nenapadne, že bychom se mohli učit od někoho, jako je smrk. Nebo jakákoli jiná přírodní spolubytost.
OHROŽENÁ PŘÍRODA JDE…VÝŠ
Úplně nedokážu vysvětlit, jak toto přesouvání, nebo skoro bych řekla „evakuace ve stavu ohrožení“, přírody do vyšších vibračních úrovní probíhá. Ale mám několik prožitků, kdy jsem přemožena smutkem v poškozené přírodě meditovala a ocitla jsem se v bujné, životem kypící krajině. V Jánské dolině na Slovensku, kam jsem byla pozvána přednášet na setkání židovských obcí, jsem se vydala na procházku k lesům, které jsem si pamatovala z prázdnin s babičkou a dědečkem. Místo lesů jsem viděla jeden hotel ošklivější než druhý a vykácené pruhy lesa se sjezdovkami. Po delší chůzi jsem našla kousek neporušeného lesa, jak jsem si ho vybavovala z dětství: hustý porost, nerovný terén, plno kamenů a výmolů, borůvčí s obřími borůvkami, houby. Divokost, rozmanitost, kypění života. Sedla jsem si na kámen a rozplakala se. Potom jsem se napomenula, že svými zoufalými emocemi nebudu nakládat další tíhu kolektivnímu poli, a poprosila jsem Gaiu o vedení. Jak ti mohu pomoci, milovaná Zemi? Uklidnila jsem se, dýchala…a za chvíli kolem mne lítali velicí pestrobarevní motýli a tam, kde byly holé výmoly po těžké lesní technice, bujela tráva.
Tolik k přestěhování přírody do vyšší vibrace. Víc nedokážu vysvětlit. Nebo možná ještě jednu vzpomínku – před lety jsem byla v Praze na delfíní terapii u skvělého Erika Pelhama (https://eriksessences.com/ ). A on už tehdy říkal, že vibrace Země se přesouvá, protože pro živé organismy už je náš fyzický 3D svět příliš znečištěný.
JAK SKUTEČNĚ POMOCI PŘÍRODĚ A PLANETĚ
Co chci tedy tímto textem říct? Současná ekologická krize probouzí v lidech paniku i touhu „zachránit Zemi“. Záměr je však potřeba upřesnit. Země, živá bytost Gaii, zachraňuje sama sebe. Ví dobře – lépe než my -, co má dělat. My můžeme jít s ní – konec konců, pořád jsme její děti, složené ze stejných prvků jako ona, s dávnou vzpomínkou na „vědomí ptačího hejna“, Jednotu těla, duše i Ducha člověka a Gaii. Na tuto Jednotu jsme nadlouho zapomněli, „usnuli jsme“. Nyní se někteří z nás probouzejí a především se rodí děti, které tuto Jednotu vnímají. Pokud se neutopí ve virtuálních světech technologií a mají odmala přístup k živému světu, mohou být našimi učiteli i motivací, proč se měnit. Tak řešením ekologické krize je změnit naše vědomí a myšlení, a vzápětí změnit naše chování vůči planetě, tak, abychom zachovali naše pouto s ní. Ona si bez nás poradí, my bez ní ne. Ona se prostě vyvíjí a nás zve s sebou – pokud s ní nepůjdeme, zůstaneme ve starém 3D světě, kde si političtí alfasamci předvádějí svaly, lidé je ze strachu volí, protože jim slibují záchranu a spásu, a většina populace uniká do opiátů a drog všeho druhu včetně technologií, jenom aby necítila bolest, smutek, … prostě své zranitelné lidství.
Přírodu a její nádhernou pestrost tak ničíme především sami sobě. To my se připravujeme o její léčivé síly, o podporu těla, duše i Ducha, kterou nám kdykoli poskytuje. Pokud ji zničíme, ztratíme nejpřirozenější a nejléčivější zdroj energie, který máme. Energeticky se vyprázdní naše jídlo, přijdeme o skutečně zdravou, přirozenou výživu, a co zůstane, bude jenom umělá náhražka. Ještě více se tak prohloubí nenasycení a nevyživení západní civilizace, která se od skutečných zdrojů síly a energie odřízla přílišnou orientací na mysl na úkor srdce, smyslů a těla. Tak vypadá skutečné peklo – Tantalova muka, kdy stojíte ve vodě a nemůžete se napít, plody nad vámi dozrávají a vy je nemůžete utrhnout.
Skutečná ekologie se tak neobejde bez vnitřní proměny. Stovky úřednických papírů jsou k ničemu, když nenecháte k sobě proniknout všudypřítomnou Moudrost a Lásku, které čekají, až jim uděláme ve svém vědomí a ve svém srdci místo. I já si srovnala svůj záměr v komisi: nemám spasitelské ambice „pomoct přírodě“. Pomáhám nám, abychom vůbec ještě nějakou přírodu měli, a učím se vycházet s lidmi jiného smýšlení. To je moje lekce. Slušně si poslechnout kolegy a jejich plamennou obhajobu „skvělého a nenahraditelného“ jedu, karcinogenního glyfosátu Roundup, který se používá k likvidaci plevele v dlažbě a rostlin kolem stromů v městské zástavbě, a s klidem oponovat, že jsou tu i jiné možnosti, protože svět fungoval i před Roundupem. Představte si, že se to vše dělalo kdysi ručně… Wow! Můj záměr je neposuzovat, být autentická, ale pevně vnášet i jiný pohled. Pohled Země jako té největší učitelky, kterou můžeme mít.
A když jsem v přírodě, což je i naše nechemická, mým mužem s láskou opečovávaná divoká zahrada, rozpouštím své osobnostní hranice a vysílám vděčnost, lásku, obdiv, úctu a úžas. Snažím se nejen brát, ale i dávat: poděkování a respekt. Protože vše je živé a vědomé a vnímající. Stačí jen prolomit své egozábrany a nechat se překvapit.
Foto: Petr Dubina
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: