Biblický příběh o zmatení jazyka povrchně zná jistě každý z nás. Kdybych se vás zeptala, oč v něm kráčí, dali byste to dohromady: lidé stavěli věž, stále vyšší a vyšší, aby ukázali, že jsou opravdu dobří. A Bohu se ta pýcha nelíbila a potrestal je tím, že jejich do té doby jeden jazyk rozdělil do mnoha jazyků. Takže se navzájem při stavbě nedomluvili. Věž se zbořila, lidé dopadli tvrdě na zem a od té doby byli pozemskými červy, co k nebesům raději ani nevzhlíželi (dobře, to už je moje interpretační přibarvení, ovšem inspirované biblickou křesťanskou teologií…).
Nemohu si pomoci, ale mám silný dojem, že to je jeden z nejdůležitějších příběhů dneška. Nedávno jsem tu psala o důležitém „detailu“: zda se dnes naše nutně rozdílné reality budou SETKÁVAT, nebo STŘETÁVAT. A zde platí podobné: budeme navzájem naslouchat našim nutně rozdílným jazykům a snažit se navzájem respektovat, nebo zůstaneme každý ve své jazykové bublině? Velká výzva.
BIBLICKÝ MÝTUS a jeho původní vyznění
Nejprve se vrátím k samotnému příběhu. Jak to tak u Hebrejské Bible bývá, hebrejský originál mýtu je mnohem zajímavější a mnohovrstevnatější než překlad volící jen jednu interpretaci a ovlivněný výkladovými teologickými cíli. Příběh začíná (rabínský překlad):
„A byla na celé zemi jedna řeč a stejná slova.“
Hned ve druhé větě je použito slovo, které vyjadřuje komplexnost biblických časů:
„Wa-jhi be-nos´am mi-qedem wa-jimceu viq´a…“ A stalo se, když cestovali z… (qedem), našli trhlinu (obvyklý překlad: údolí).“
Nyní: slovo qedem překládá jak rabínský, tak ekumenický překlad „východ“. Zároveň ale toto slovo znamená „to, co je vepředu“, dále „staré časy, to, co se stalo dříve“ a „začátek“. Tj. starověcí Izraelité měli přehozené vnímání času – minulost byla vepředu. Už to dává příběhu náboj „relativity času“, jak je typické pro mytické příběhy – tj. že ho lze použít a žít kdykoli. Nejde o nějaký dávný kronikářský záznam. V dnešní době evolučně vyššího návratu ve spirále k (nezvládnutým) tématům lidstva dává tento „návrat vpřed“ docela smysl:-)
I další slovo biq´a (zde výslovnost „v“ na začátku po předchozí otevřené slabice) je zajímavé: sloveso od tohoto kořene znamená rozdělit, rozbít, rozevřít, protrhnout, vytrhnout (i např. násilně dítě z lůna ženy), otevřít se. Když se s textem pracuje homiletickým způsobem (tj. interpretuje se více do hloubky), nelze přehlédnout tento moment vstupu lidí ve chvíli „relativity času“ do jakési „trhliny“. Dále je v příběhu zdůrazněno, že stavěli z cihel, nikoli z kamene, přičemž tyto cihly si sami vyrobili, a chtěli si postavit (doslova)
„město a věž, jejíž vrchol bude v nebi, a tím si uděláme jméno a snad nedojde k tomu, že bychom byli rozptýleni (roztříštěni, zmateni) vůči tvářím vší země.“
Zdá se tedy, že společná stavba města – nebo město samotné a věž? – měla být jakýmsi jednotícím prvkem v tom zvláštním časoprostoru. V další větě ale
„Sestoupil Hospodin, aby se podíval na to město a na tu věž, kterou synové Člověka postavili. A řekl Hospodin: Oni jsou jedním lidem a všichni mají jeden jazyk, a to je posílí, aby činili. A nyní, aby jim nebylo bráněno ve všem, co zamýšlejí: Pojďme, sestoupíme a smísíme tam jejich jazyk tak, aby neslyšeli (!!!) jeden jazyk svého bližního. A rozptýlil (roztříštil) Hospodin je odtamtud na tvářích vší země a přestali stavět to město. Proto je jeho jméno Bavel, neboť tam Hospodin smísil jazyk vší země. A odtamtud je rozptýlil Hospodin po tvářích vší země.“
Zajímavé. Zaprvé důkaz, jak klíčový je jazyk pro sjednocení a spolupráci lidí. Zadruhé entita nebo kvalita nebo tajemství… označovaná „Hospodin“ „sestoupí“ do lidského světa. Skoro to vypadá jako ohlas mýtů o setkání lidí s bohy nebo s Vyšším Já – nebo jako důkaz o kontaktu s mimozemšťany upravujícími náš genom, což mi popravdě v dnešní době už nepřipadá jako úplná konspirace a úlet. Hospodin se tu nejeví úplně jako entita podporující potenciál lidstva, řečeno eufemisticky: ví, že je jeden jazyk POSÍLÍ. Toto sloveso (hachillam, od kořene CH-L-M) má další významy: „uzdravit“ a „snít“ (chalamti chalom – snil jsem sen…). Hele, vědomé snění vytváří realitu! Ve starověku!
Tak Hospodin vypadá spíše jako někdo, kdo zarazil vývoj lidstva k vysokovibračním, „božským“ dovednostem. „Aby jim nebylo bráněno“ – s tím si nevím rady, protože je to přehozený obvyklý význam. Kořen znamená „být odříznut, být omezen, v něčem krocen“, v tomto případě „před nimi samými“ – tj. jako kdyby si Hospodin představoval, že lidstvo chrání před jejich vlastními dovednostmi. Sloveso „smísit“ může být též přeloženo „zalít“ nebo „dát krmivo“, čili je tu též podpora, výživa. Zároveň ale od stejného kořene podstatná jména „tevel“ a „tevallul“ představují smísení, které není vítáno – např. mísení druhů rostlin či zvířat (genetické inženýrství? též staronová dovednost…), nedovolené „mísení“ lidí v sexualitě (incest), nebo obecně neřád, nepořádek, vada. Připomeňme, že kněžský judaismus, tj. původní teologický koncept z doby existence království Izraele a Judeje a služby v jeruzalémské svatyni, přísně rozděloval veškerou skutečnost na „rituálně čistou“ a „rituálně nečistou“ ve vztahu ke svatosti Svatyně v Jeruzalémě. Statut rituální čistoty byl úzkostně střežen a obnovován. Mísení tak mohlo znamenat nějaké archetypální ohrožení řádu – motiv, který se v patriarchálních mýtech, kde neřád je představován prvotními ženskými silami chaosu, nad nimiž je potřeba zvítězit, často objevuje. A ještě by se dalo pracovat s významem „krmit“ a negativní povahou mísení: Jak to vypadá, když živíme svoji „zvířecí“, instinktivní stránku?
Dále v ekumenickém překladu pasáže je, že jazyk byl smísen, aby si „nerozuměli“: v originále ale je přesnější, „aby se neslyšeli“. NepoROZUMění je až důsledek. Mohou tedy mluvit vlastně stále stejným jazykem, ale došlo tam k nějakému chaosu, který způsobuje, že se navzájem neslyší. Připomínám, že slyšení má ve starověku mimořádný spirituální význam – např. „rozšířit vědomí“ se v akadštině říkalo „prolomit ucho“. Jemnoslyšení bylo klíčovou izraelitskou duchovní kvalitou – viz židovské vyznání víry „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je Jedno.“
SLYŠET NAVZÁJEM SVŮJ JAZYK
Co nám ten příběh může říci dnes? Úplně jednoduše: Jazyk (kořen s-p-h) – to, co je tvořeno ústy (kořen p-h), přičemž ústa „tvoří světy“ (Victoria Hanna) – je klíčová dovednost soužití v Jednotě. Jazyk není omezen na slova a řeč: může být i neverbální. Inelia Benz např. opakovaně mluví o staronové dovednosti telepatie. Nedá mi to, abych si nevzpomněla na našeho známého: před deseti lety jsme s partou a dětmi byli o vánocích v lese s plody pro zvířátka. On si poněkud skepticky POMYSLEL: „To jsem zvědavý, kdo ty žaludy bude žrát“, na což mu naše mladší dcera, ročník 2000, s klidem ODPOVĚDĚLA: „No přece divoký prasata.“ Netřeba dodávat, že byl poněkud v šoku – je to stále ne úplně běžný způsob komunikace…
Je důležité si uvědomit, že komunikace, od latinského „communio“, „spojení“, nemusí být jenom slovní. Ostatně soudím, že slovní komunikace se přeceňuje – aneb jak říká archanděl Michael v knize Inelie Benz Rozhovor s andělem: „Nechápu, proč si lidstvo vybralo tu nejméně efektivní formu komunikace – komunikaci slovy.“ Za mne nejefektivnějším způsobem komunikace je dotyk. Nicméně komunikace je vlastně všechno – jak se tváříme, jak držíme tělo, jak jsme oblečení, co vyzařujeme, čemu dáváme pozornost. Není až tak důležité si ROZUMĚT: důležité je SE SLYŠET. Vnímat se a respektovat svoje reality.
Různé profesionální skupiny mají různý jazyk. Akademici i dělníci různých oborů, děti při hře, materialisté i esoterici, mladí lidé i staří lidé. Když se potkáme napříč bublinami, snažíme se přizpůsobit svůj jazyk, aby nás ten druhý slyšel? Já se o to snažím, ale někdy to nevyjde – samozřejmě se mi už stalo, že mi někdo na písemné zpracování horoskopu řekl, že „tomu nerozumí“ (zase to naučené slovo) . Při hebraistických přednáškách občas vnímám, jak mne posluchači zoufale scanují očima a snaží se slyšet – uchopit řečené. Některým pak oči uniknou – prostě to nezvládají, některým se jakoby přepnou: pochopí, že jen hlavou to nepochopí, a přestanou kontrolovat i jiné smysly. Vnímají celostně,i energetickými těly. Jejich rozum se vzdá, nicméně informace dolehnou do pole a zůstanou v něm a působí v něm. Přesvědčení, že jen mysl vnímá slova, je značně omezující.
Nedávno mi na semináři kamarádka řekla, že je ve výcviku na lesní průvodkyni. Bude provázet vyhořelé manažery po lese a učit je dotýkat se stromů – tak nějak. A posdílela, že jim na kursu kladou na srdce: „Nepoužívejte slova jako „energie“ či „vědomí“. O všem mluvte stylem „toto je vědecky dokázáno“…“ Když jsme o tom mluvily s jinou kamarádkou terapeutkou, shodly jsme se, že na jednu stranu radu chápeme – jsme naučeni, i skrze strachy, předsudky a nevědomá a podvědomá traumata, se uzavřít, zablokovat a neslyšet, když slyšíme určitá slova a určitou řeč -, na druhou stranu ale se tím my přednášející vzdáváme svého jazyka a tedy i pozvání Druhého do světa našeho jazyka.
JAZYK PŘEDURČUJE NAŠE VNÍMÁNÍ A INTERPRETACI SVĚTA
Jak říká Sapir-Whorfova hypotéza o jazycích (teorie lingvistického relativismu), „každý jazyk vytváří něco jako kruh“ (my bychom dnes mohli říci „pole“). V důsledku našeho jazykového systému vnímáme specificky svět. Jazyk determinuje naše vnímání a interpretaci světa: když se učíme cizí jazyk, vystupujeme ze svého kruhu a vstupujeme do jiného. Může jít o nátlak, může jít o pozvání, může jít o zvídavost a chuť poznávat i o opouštění svého „bezpečného kruhu“.
Lidské vztahy jsou mj. o pozvání do našeho jazyka, o naslouchání a slyšení. Nemusíme se přizpůsobovat: je to naše dobrá vůle vyjít si vstříc a otevřít i jiné smysly než rozum, abychom navnímali sdělení toho druhého. Sdělení jsou často mnohoúrovňová, viz např. tzv. double- bind, kdy něco jiného říkáme a něco jiného děláme a vyzařujeme. Lidé si často nejsou vědomi, že to, co říkají, nežijí, a tudíž mají mezi myslí a všemi těly rozštěp – ne nadarmo je jednou z kvalit nového paradigmatu INTEGRITA. Nedávno jsem četla knihu Báry Hu „Polibek kobry“ a byla to pro mne fuška, protože její jazyk je specifický stejně jako ona sama. Ale takové pozvání od takové bytosti se neodmítá – a zvlášť když jsem zvědavá Blíženka: co se dozvím v poli, ve světě jazyka toho Druhého, když prolomím své ucho? Otevřu své slyšení – rozšířím své vědomí? Jednoznačně budu obohacena. A to je ta zpráva: navnímejte si, kdy vám stojí za to skutečně slyšet jazyk Druhého, a běžte do toho. I v době vztahových krizí – nebo právě v nich – doporučuji pečlivě slyšet, co a jak ten druhý říká, komplexně a celostně, slovy, tělem, energií, pohyby, chováním. Alespoň vysílat, že i když to nyní nedoléhá, snaha je a hledá se společný jazyk. Zkušenost z mého manželství praví, že úcta a dotyk jsou nejmocnější nástroje komunikace.
JAZYK JE MOCNÉ KOUZLO
Připomínám též skutečnost, na kterou mnoho lidí západního světa zapomnělo: totiž, jak říká filosof David Abram, že slovo je „spell“, kouzlo a magie.
„Starověká semitská aleph-beth, z níž jsou vlastně odvozeny všechny alfabety, nezaznamenávala v psané formě žádné samohlásky. Čtenář při čtení souhlásek sám doplňoval samohlásky, které jsou ovšem dechovými zvuky. Nepřítomnost psaných samohlásek uchovávala vědomí posvátnosti, které v mnoha orálních kulturách bylo spojeno s větrem a dechem. Pro tyto kultury není řeč nic jiného než utvářený dech a neviditelný vítr je tím pravým mystériem ducha, který propůjčuje všem věcem život a vědomí.
Byli to Řekové, kteří jako první použili specifické znaky pro samohlásky, pro dechové zvuky, čímž účinně desakralizovali vzduch i dech. Umožnili nám tak zapomenout na toto neviditelné médium, v němž jsme spolu s ostatními zvířaty a rostlinami ponořeni, které hmatatelně spojuje vnitřek našich dýchajících těl s vnitřkem stromů a mraků. Vítr je pro tolik orálních kultur mystériem všech mystérií, a přesto je naší kulturou, stejně jako vzduch a dech, často zapomínán. Nemluvíme o vzduchu mezi námi, ale jednoduše o prázdném prostoru. Jako bychom cítili, že tam nic není, žádné fyzické spojení….
Domnívám se, že naše nástroje a technologie mají svůj vlastní potenciál a sílu, vlastní schopnost měnit nebo ovlivňovat naše vztahy ke světu, a že bychom je měli tudíž podle toho respektovat. Alfabetické písmo bylo užitečnou a velice krásnou věcí, která zaujala rozličné kultury napříč glóbem. Taková technologie má však vlastní sílu a magii, a jestliže s ní nezacházíme pozorně, může být opravdu nebezpečná. Myslím si, že odloučení, to počínající vědomí oddělení mysli od těla, bylo samo umožněno novou reflexivitou, jež vzniká mezi literárním intelektem a jeho vlastními znaky.
Kultury, které nemají písmo, začnou samy sebe poznávat především tehdy, když jsou zpětně reflektovány jinými zvířaty a živoucí krajinou: mnoho takových kultur je organizováno totemickým způsobem. Lidská společnost sama sebe zrcadlila v pohybech a vzorech krajiny. Až s příchodem fonetického písma mohou lidé poprvé nad sebou uvažovat v abstrakci od ostatních zvířat a lokální krajiny. Začínají vstupovat do reflexivního vztahu se svými vlastními znaky, a tím obcházet onu původní vzájemnost mezi svými smysly a tělesnou zemí. Není náhoda, že slovo „spell“ znamená nejen správně uspořádat písmena, aby vytvořila slovo, ale zároveň i kouzlit, čarovat. Začít číst nebo psát s touto novou technologií znamenalo rovněž vytvořit nový druh kouzla. Velice často to znamenalo také očarovat naše vlastní smysly….Je to vědomí znovuspojení mysli a těla, nebo spíše rozpoznání, že mysl a tělo jsou a vždy byly jedno. Je to upamatování se na to, co jsme. Nikdy nezapomenout, že je to tato tělesná forma, tento jazyk, chvějící se právě teď mezi mými zuby, jenž mi umožňuje dostat se do kontaktu se stromy a žábami i nebem nad hlavou. Je to tělo se svým nervovým systémem a svými smysly, které nás přivádí do kontaktu se všemi ostatními bytostmi a umožňuje nám je pociťovat a zakoušet.“ (David Abram: Kouzlo smyslů, zdůraznění TD)
CO SE DĚJE POD JAZYKEM
Konečně je s ohledem na výše řečené vhodné shrnout, že právě úsilí o integritu, nebo naopak vědomý či nevědomý rozštěp slov a činů – nebo přímo lež vytváří „energetický“ jazyk, který plyne pod řečeným. Když čtete knihy Inelie Benz, přirozené, autentické ženy, nemůžete se zbavit dojmu, že pod jednoduchým, srozumitelným jazykem teče ještě další linka, „spodní řeka“ plného Vědomí, která skrze slova působí na vědomí čtenáře a oslovuje jeho Vyšší Já, „potenciál v nás“, aby se nebál(o) realizovat ve hmotě. Naopak když člověk poslouchá, řekněme, našeho pana premiéra, nedokáže se zbavit dojmu černého pavouka omotávajícího mouchu pavučinami. Stejně důležité, jako co říkáme, je JAK to říkáme – s jakou vibrací, čistotou záměru a snahou o pravdivost. „Předkládám svoji pravdu a respektuji tvoji.“ O newspeaku totalit, včetně PR marketingu, na tomto webu i na svém fb často mluvím – pro mne je to doslova znesvěcování něčeho tak důležitého a vpravdě božského, jako je Slovo a Zvuk, a snaha starou mocí power over others ovládat – očarovat – naši realitu. I to je důležité rozeznávat – že totiž když na bilboardech čtete „jste silnější, než si myslíte“ nebo „buďte svobodní“, není to dobře míněné povzbuzení, ale zakletí, abyste si pozitivně zapamatovala zmíněnou firmu.
Slovo a jazyk je mocné kouzlo: učme se s nimi zacházet s pokorou a hledejme pod jeho fyzickým i energetickým projevem to společné, co nám umožní stavět společně město. A třeba tentokrát dosáhne nebe, aniž by kontrolor (Saturn) sestoupil. To nebe je v nás – je to náš potenciál být laskavými bytostmi a moudrými, navzájem spolupracujícími spolutvůrci. A my sami bychom měli být natolik vědomí, abychom věděli, kdy je ten pravý čas (Saturn) uchopit osobní a kolektivní odpovědnost a žít ji.
FOTO: V letech 2014 až 2017 byla v izraelské Galileji poblíž starověké Magdaly objevena a vykopána starověká synagoga u osady Chuqoq. Pochází z 5. století, tedy z doby, kdy již Judejci své zemi nevládli. Podle vedoucí archeologických vykopávek Jodi Magness je synagoga jedinečná svými mozaikovými obrazy s motivy příběhů z Bible, včetně příběhu o stavbě věže. Mozaika zobrazuje rozmanitost populace skrze různé účesy, oblečení i barvu kůže: zachycena je i šarvátka, která po „zmatení jazyků“ nastala.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: