Žena, muž a spravedlnost

Motto: „Když budu upřímná, tak ta malá skupina lidí na planetě, kteří jsou vnímaví a citliví, tady až dosud byla velmi energeticky oslabována a šikanována těmi, kteří ty věci řešit nechtěli. A teď se ta karta obrací. Ti, kteří byli šikanováni, budou více cítit úlevu a podporu. A ti, kteří neřešili, vytěsňovali a smáli se těm citlivým a vnímavým, že jsou blázni, budou konfrontováni s tím, co je zapotřebí uchopit a zvědomit.“ (manželé Uhlířovi, „Koronavirus aneb Co na to Bůh?“, https://www.thea-benodis.cz/ )

Krátce za sebou jsem „náhodou“ viděla dva filmy, které spojuje motiv spravedlnosti. Jak jako jednotlivec mohu změnit nespravedlivou společnost, ve které žiji? A mohu ji vůbec změnit? Jak je účinná či neúčinná energie rebela a bojovníka ve světě, který umí převrátit i ty nejčistší úmysly jedním kliknutím, jednotkou marketingové lži „jeden prchal“, a má na to veškeré dostupné prostředky? Vzbouřit se proti systému prostě může jenom – blázen.

ŽENA NA VÁLEČNÉ STEZCE

Můj oblíbený islandsko-ukrajinský (sic!) film Žena na válečné stezce jsem shlédla s přítelkyněmi a znovu mne strhnul. Příběh svérázné, odvážné padesátnice Hally, která svoji milovanou zemi a její přírodu chrání před nadnárodními koncerny ostřelováním vysokého napětí z luku, nenechá v klidu nikoho, kdo má stejně jako ona vztah k přírodě a zoufale chce „něco udělat“ na její podporu. Halla toho příliš nenamluví, koneckonců žije sama. Ve sklepě má arzenál, který by potěšil každého kutila, umí si poradit v nepředvídatelných situacích, má fyzickou sílu a výdrž. Prostě jí musíte fandit, zvlášť když se na scéně objeví Číňané (je to klišé, ale bohužel pravdivé). Fascinující islandská příroda – širá vřesoviště, skály a ledovce, horké prameny, … hraje další z hlavních rolí. Opravdu živá bytost – cítíme to, když si Halla lehne a zaboří tvář do země. Pár dalších svérázných postav – nervózní spřátelený úředník z ministerstva, který Hallinu aktivitu zná a podporuje ji únikem informací, mlčenlivý farmář a jeho pes, který Halle pomůže v kritických chvílích, i její sestra dvojče Asa – dotvářejí zvláštní jedinečný mikrosvět autentických lidí, takových, které skutečně můžete v životě potkat. Takže i když je do filmu umně vetkán prvek nadsázky ztělesněný španělským mladíkem, který se jako turista připlete vždy ve špatnou chvíli na špatné místo, nebo hudebníky – třemi muži nebo třemi ženami, hrajícími či zpívajícími, jako kontrapunkt a doprovod Halliných činů – , vše působí naopak věrohodně, opravdově. A vy si kladete otázku – co dělám já pro přírodu své země? Měl/a bych takovou odvahu jako Hala?

ZNEUŽÍVÁNÍ A PŘEKRUCOVÁNÍ SLOV

Za mne jsou nejsilnější tři momenty. Prvním je chvíle, kdy se Halla rozhodne učinit přítrž vládním dohadům, že za sabotážemi elektrického vedení stojí teroristická buňka („patrně Al-Qaida… dobře zorganizovaná skupina…“), a sepíše manifest, ve kterém vysvětluje, proč to dělá, a že to dělá sama:

„Tímto prohlašuji: Za sabotáž vysokého napětí jsem zodpovědná pouze já sama, ale každý by se měl dozvědět, že islandský těžký průmysl přijde svět draho…Žádám všechny, kdo toto čtou, aby povstali a použili svoji vynalézavost a působili škody těmto koncernům. To je totiž jediný jazyk, kterému tyto bezohledné globální koncerny rozumí. Sami totiž touto metodou pracují. Škodí přírodě i společnosti. Sabotáž naší přírody, která způsobuje oteplování planety a okyselování moří, je zločinem proti veškerému životu na Zemi. Mezinárodní koncerny jsou hnací silou tohoto zločinu, kterou očividně nemůže zastavit už ani demokracie.

Existuje právo, které je nadřazené všem lidským zákonům. Nelze ho nijak obejít. Slouží k ochraně života a zajištění blaha a zdraví budoucích generací. Současná generace je velmi silná, ne-li nejsilnější, co kdy byla. A je také tou poslední, která může reagovat a zastavit válku proti Matce Přírodě. Pro naše děti a vnoučata už bude pozdě, ty už nebudou moct změnit nic. Momentálně je to na nás, abychom konečně jednali. Žena z hor.“

Skvělá situace je, že většinu textu manifestu se dozvídáme z úst asistentky premiéra, který zrovna provádí čínskou delegaci ve skalách, kde se zrodila islandská demokracie – na místě vikingského sněmu. („Tady se scházeli, domlouvali, rozhodovali, popravovali kriminálníky… tak jako vy na stranickém sjezdu…“). A následuje reakce stávajícího systému , vibračně spojeného se starým paradigmatem moci nad druhými lidmi a dalšími bytostmi: Hallina slova začnou být okamžitě v médiích překrucována, dezinterpretována, zneužívána. Její dobrý záměr je očerňován, či jak říká angličtina výstižně „hijacked“, „unesen“: nepochybně proto, že nevědomí lidé nemohou takovou motivaci pochopit, protože je to pro ně prostě jiná realita. Ale co pochopí dobře je, že jde o jejich moc a peněženky. Ten okamžitý útok objednaného PR marketingu, lidské zloby a lhostejnosti, na upřímná a otevřená Hallina slova, je tak bolestivý, protože je tak skutečný. Tohle se děje a bude dít – protože stará moc bojuje o energii a jinou možnost než kořistění a lež nezná. A kdo z občanů si potom tento balast pomluv sundá z původního prohlášení? Kdo se snaží vytvořit si vlastní názor, postoj, a zamyslet se skutečně nad napsanými slovy bez zprostředkování autoritou a bez filtru vlastní lenivé mysli?

PROTIKLADNÉ POSTOJE

Druhým silným momentem filmu je skutečnost, že Halla má dvojče, sestru Asu, a ta na rozdíl od ní není odvážnou Amazonkou s lukem, ale klidnou učitelkou jógy chystající se na meditační pobyt v indickém ášramu. Sestry jsou tak doslova jako den a noc. Milují se a dohadují se: Je ta tvoje cesta správná? Je potřeba jasná akce  měnící společnost zvenčí, říká Halla. Je potřeba meditovat a měnit sebe sama, a tím společnost, zevnitř, říká Asa. Která má pravdu?

S přítelkyněmi jsme o této otázce  hned po filmu diskutovaly. Je „pravá cesta“ někde „uprostřed“, jak naznačuje prolínání osudů sester? Nebo je naopak inspirativní náhled přítelkyně, která po promítání navrhla: „Co když i toto hledání středu a vyváženosti je „starý přístup“? Střed hledáme tam, kde je opozice, dualita. V případě sester to byla akce versus vnitřní práce na sobě. Cítím, že všechny se snažíme najít si nějakou svoji pozici, ve které budeme srovnané s mírou naší vnitřní práce a naší občanské angažovanosti. Co když připustíme, že jedinou dualitou je opozice mezi naším osobním ANO a NE s tím, že NE okamžitě mažeme ze svého pole pozornosti a ANO se stává naším vystřeleným šípem? Myslím, že je čas opravdu připustit, uvěřit v a užívat sílu vědomí. Naše vědomí je v tuto chvíli spojené s vědomím Gaii, a proto naše „ANO“ může být projekcí jejího záměru a její síly. Myslím, že když věnujeme pozornost „NE“, tuto sílu mrháme, v horším případě dáváme všanc.“ (Díky, Vlaďko!)

Jinými slovy, je tu ještě třetí cesta, která překračuje „ano“ a „ne“. Tu třetí cestu naznačuje, ale nedefinuje (což je skvělé…) závěr filmu: žena kráčí s dítětem v náručí do vody… Vše je zalité. Systém nefunguje, praktická řešení se hroutí. Je jen přítomný okamžik a péče o nový život, přijetí, že mysl „neví“ a „jen“ důvěřuje… (rozlitá voda a pomalá chůze vpřed).

MODELÁŘ

Vzápětí jsme s manželem shlédli na skvělém kanále aerovod.cz český film Petra Zelenky Modelář. To nám tedy spadla brada. Čekali jsme sice s ohledem na scénáristu a režiséra nadprůměrný, nicméně tradičně česky neoriginální příběh o modelářích (modelařina letadel je manželův koníček), a skončili jsme v úžasu nad nečekaně jedinečným příběhem, s mnoha smysluplnými detaily a silnou katarzí. Hlavní hrdina Pavel (Kryštof Hádek) naviguje drony, a kromě toho se trápí nad nespravedlností našeho světa. Film krátce začíná v Izraeli – přísahám, že jsem to netušila – a kdo zná kontext hyperaktivní izraelské občanské společnosti, v tomto případě levicových obránců lidských práv, chápe, že se českému chasníkovi dostalo vydatného školení v oboru „všechno je možné, problémy jsou od toho, aby byly řešeny, vzdát se nepřipadá v úvahu a otevřená a odvážná komunikace je podmínkou úspěchu číslo jedna“. Samozřejmě šoková terapie, s ohledem na naši mentalitu.

Není divu, že po návratu do Česka Pavel nechápe, proč je stávající politická situace všem jedno, rebelové si sice postěžují, ale za peníze podporují zjevné politické kreatury spojené s minulým totalitním režimem (aneb skutek utek a integrita v nedohlednu), a co se děje za hranicemi – to už nezajímá vůbec nikoho. Krátká, leč silná je promluva státní zástupkyně Lenky (skvělá Kristýna Frejová – i vizuálně je připodobněna Lence Bradáčové), která na rovinu a naprosto otevřeně Pavlovi sdělí, že obzor tohoto národa končí u hranic země, co se děje za nimi, to málokoho zajímá, mezinárodní proces upozorňující na nespravedlivé mučení zajatců v amerických věznicích nemá naprosto v Česku šanci, a budeme rádi, když v budoucích letech udržíme parlamentní demokracii. Pavel se se svým otevřeným, pravdu vyslovujícím přístupem a téměř autistickou naivitou, že přece věc spravedlnosti je důležitá a musí zajímat každého, stává čím dál tím větším exotem a podivínem. Závěrečný rychlý spád otevírá mnoho témat. Především, jak snadné je vyrobit teroristu. Opět jsou tu zkratky, černobílé vidění, mediální masáž a stávající systém, který si s rozlišováním práci prostě nedává, protože chce mít pověstný „klid na práci“. Mimochodem, právě tento přetrvávající český normalizační étos pohodlí a smlouvy „vy mlčíte-my vám dáme pokoj“ vás dost brzy mrazivě udeří do nosu. A dále zásadní otázka: Proč je dnes člověk, který usiluje o spravedlnost a upozorňuje na bezpráví, v lepším případě odsuzován jako pomatený blázen, v horším případě je v ohrožení života? Odpověď je patrně v tom „klidu na práci“: tedy v morální únavě, lhostejnosti, malátnosti, a ztrátě naděje. Protože ten izraelský drajv jsme se ještě nenaučili, dodala by hebraistka ve mně.

ARCHETYP BLÁZNA

Ráda bych se zastavila u vnímání takových lidí jako Halla nebo Pavel mainstreamem jako bláznů. Proč to dělají?, ptá se průměrný občan. Proč si přidělávají zbytečně problémy? Stejně situaci nezmění… a další blablabla.

Tady bych chtěla říct, že je nechci extrémně idealizovat a oslavovat. Někteří a některé žijí natolik ve své bublině reality, že navzdory inspirativním a zajímavým názorům je s nimi obtížné spolupracovat. Sociální inteligence a schopnost komunikace jsou dovednosti přítomnosti a budoucnosti –  viz příběh dvou židovských rabínských názorových škol, Beit Šamaj a Beit Hillel, o jejichž rozdílných náhledech na náboženské právo boží hlas z nebe prohlásil: „Tato i tato jsou slova živého Boha. (Čti: obě mají pravdu. Nicméně:) Náboženské právo následuje Beit Hillel.“ Proč zrovna Beit Hillel? Protože rabíni Beit Šamaj byli přísní a konzervativní a vždy lpěli na svém názoru. Rabíni Beit Hillel možná nebyli tak brilantní a vzdělaní, ale byli pružní – když uznali, že názor Beit Šamaj je lepší, přijali ho, i když byl konkurenční. Wow! Odehrávalo se před dvěma tisíci lety…

Ostřelování vysokého napětí by také nebylo řešení. Zároveň my, kteří plně soucítíme s planetou Zemí, trpíme enviromentálním žalem a ohromeně zíráme na necitlivost setrvačných starých vzorců chování a myšlení typu dostavba Dukovan, projekt kanál Dunaj-Odra -Labe,  otrava orlů mořských a pytlačení vlků a rysů, – my tyto bláznivé bojovníky za spravedlnost chápeme. Akorát tak nějak tušíme, že tudy asi cesta nevede.

Přitom je důležité vidět, že archetyp Blázna je nesmírně důležitý pro vývoj lidského kolektivu – pro prolomení stávajících omezujících struktur myšlení, vnímání a chování. Stávající systém, který se konzervativně drží svých náhledů, je nízkovibrační energie Saturna. Aby byla osvobozena dynamika života z jeho sevření a mohla se v řádu života vyvíjet dál ke svobodě a ve svobodě, musí přijít vodnářská energie (vládcem je Uran). Vodnář/Uran jako blesk protíná zdánlivě neměnné saturnské struktury, postavené na autoritách, jejichž čas už vypršel, a přináší čerstvý vzduch, nové možnosti, vizionářská řešení (viz einsteinovské „problémy nelze řešit na stejné úrovni, na které vznikly, můžeme je řešit pouze z jiné úrovně“). Je to často pomalý, ba bolestivý proces, ale popravdě někdy se zadaří i kvantový skok, kterému Vodnář vládne.

Saturn představuje i stávající hodnoty, hodnoty našich předků, na kterých systém stojí: je potřeba je uctít, zároveň ale přiznat, že i hodnoty je potřeba někdy reformovat a zpružnit, protože se v čase – a zvláště v čase transformace – proměňují. A to je úkol Vodnáře – archetypu Blázna, který jako první řekne: „Císař je nahý“ a „Jde to i jinak“ všem pohodlně usazeným ředitelům zeměkoule. Právě Blázen má sílu bos a bez jasného plánu a mapy, zato v plné Důvěře, vyjít na cestu jednoduše proto, že slyší volání za obzorem a cítí, že je čas změny. Snáší posměch, odsuzování i tresty, protože jeho síla je čerpána z nad-osobní (a neosobní) uranské energie. Z bodu VIZE,  z bodu, odkud vychází základní impuls k nezastavitelné evoluci universálního, a tedy i lidského vědomí. Vizionáři a průkopníci, kteří říkají „jde to i jinak“, jsou často společností vnímáni jako pomatenci, přitom přinášejí reformu,  obnovu pružnosti (saturnských) hodnot, nové možnosti a nová řešení. Jen je potřeba, aby si rozvinuli i jiné dovednosti – zvláště komunikaci, spolupráci a vědomí Celku, dále schopnost zacházet s hmotou (uzemnění – Býk) a schopnost pustit, co se neosvědčí (zánik – Štír).

SPRAVEDLNOST JE OŠIDNÁ

Připomínám, že v jiných textech na tomto webu upozorňuji, jak je spravedlnost (kořen „pravda“) ošidná (viz článek Hledá se spravedlnost, zn. Spěchá). V nádherné a přemoudré Smlouvě s Gaiou (https://guildofgaia.com/wp-content/uploads/2020/04/GAIA-CONTRACT-March-2020_V2.pdf ) Inelia Benz upozorňuje nás všechny, co máme přebujelý smysl pro spravedlnost:-), že jde o nízkovibrační koncept. Spravedlnost definuje takto:

„Vlastnost, kdy (se cítíme) morálně správní nebo ospravedlnitelní. V extrému může způsobovat agresivní, násilné chování, protože esencí spravedlnosti je přesvědčení „Já mám pravdu“ a „ty nemáš pravdu“. Způsobuje oddělení.“

A předchází heslo „zpracování spravedlnosti“:

„Projděte si cvičení na zpracování strachu, jen nahraďte pocit, energii nebo slovo „strach“ pocitem, energií nebo slovem „spravedlnost“.“

No, v poslední době se s tím Inelia moc nepáře – čas na podrobné vysvětlování vypršel, to dělala deset předchozích let. Každopádně zpráva je jasná: spravedlnost je ve svém extrému kvalita, která způsobuje rozštěp kolektivu mezi „my“ a „oni“, a potřebujeme si ji zpracovat podobně jako strach, aby nás neovládala. Což by se Pavlovi hodilo.

NADĚJE

Tak bych řekla, že hlavním poselstvím je pracovat na kvalitě důvěry, naděje a rovnováhy mezi aktivním občanským postojem a vylaďováním vnitřních emocí. Harmonizovat činy vnější a vnitřní, odvahu konat a odvahu reflektovat hlubší pohnutky a emoce. „Bojovat, jako bych nebojoval/a.“, to je ta „třetí cesta“, o které mluvila přítelkyně. Nezůstat pasivní, odevzdaná, ale ani se v zoufalství nevrhat do hyper akce, kde mohu napáchat více škody než užitku. Gaia je mocná bytost a prochází proměnou. A na mystické úrovni má jistě pravdu i Jirka Ledvinka, který na dotaz z publika v Duši K (19.12.2020) „Podaří se zvrátit odumírání Přírody?“ odpověděl dvěma slovy:

„Bude obnovena.“

Teď ještě abychom zvládli tu úroveň lidskou…

„Cestou je rozvoj vědomí a individuality a následná tvorba a propojování těch, kteří vědí, kdo jsou, kteří spolu rezonují. Jen takoví lidé v rámci rezonance, sdílení a společné tvorby mohou zvednout hladinu energie, přijít s úplně novými řešeními a nastartovat pozitivní vlnu, na kterou pak mohou nasednout i ostatní. Inkarnované duše, se kterými Martin hovoří, v poslední době zdůrazňují, že v současnosti je na Zemi nejspravedlivější energetické pole, za posledních 2000 let. Jinými slovy to znamená, že můžou všichni, že pro každého existuje řešení. Jen je třeba se otevřít a hledat cesty.“ (manželé Uhlířovi, „Otázky na prahu roku 2021“, https://www.thea-benodis.cz/ )

Foto: film Žena na válečné stezce

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

HLEDÁ SE SPRAVEDLNOST zn. Spěchá

PŘES KOSTI MRTVÝCH kniha a film

 

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli