Umělec a geomant Marko Pogačnik a jeho dcera Ana se v roce 2001 vydali se skupinou účastníků na pouť práce s krajinou do vskutku žhavých oblastí: do severního Egypta, na Sinaj a do Izraele/Palestiny. Výsledek kolektivní práce popsali Marko a Ana ve fascinující knize „Jak široké je Srdce: Kořeny míru v Palestině a Izraeli“. V knize nejen popisují způsob práce se z(Z)emí, krajinou, její duší a jejími jemnohmotnými i fyzickými dimenzemi, ale konkrétně pojmenovávají energetické bloky a převrácení harmonického řádu, které brání oblasti Izraele/Palestiny realizovat jejich pravou úlohu: žít mír a harmonii. Ač psána před dvaceti lety, je kniha stále aktuální. A než s vámi posdílím nejdůležitější pasáže, které jsem pro vás přeložila, znovu připomínám energetickou povahu Izraele/Palestiny: je to srdce naší kultury, odráží tak „zdravotní stav“ celého těla. Je mikrokosmem celého světa, jako Luna proto v dobrém i zlém odráží, co se ve světě děje. Je mnoho jednotlivců i organizací, kteří si na zemi i stát projektují své stínové stránky. Ale Izrael/Palestina funguje přesně takto: na malém prostoru zesiluje a zintenzivňuje to, co se děje v lidském kolektivu a „vytahuje z nás“ to, co potřebujeme vidět, zvědomit – a léčit.
PRÁCE S ENERGIÍ KRAJINY
„Když dochází v životě jednotlivce k transformaci, záměry mohou být obvykle nalezeny i ve věčné duši daného člověka. Duše, kosmické „Já“ jednotlivce, které překračuje prostorová a časová omezení, zasahuje ve prospěch našich zapomenutých vnitřních darů a kvalit. V kosmické chvíli jejich vyjevení v osobním životě duše vyvolá okolnosti, které ohlásí období transformace. Bouře se začne usebírat. Může srovnatelné kosmické vědomí s touhou uvést určitou změnu existovat také v krajině? V takových případech holistický ekologický výzkum – geomancie – mluví o „vrstvě duše“, „Bohyni“ nebo kvintesenci (ztělesnění, pátý element) země. Abychom lépe vysvětlili, co máme na mysli těmito termíny, přirovnejme tuto kvintesenci ke „gestalt“ (podoba, tvar, celek, struktura, útvar) lidské bytosti. Jedna ze základních myšlenek moderní geomancie je, že lidská bytost je holografickým fragmentem Země nebo krajiny. A když se podíváme, jak je člověk ustrojen, dojdeme k závěru, že krajiny jsou též složeny z mnoha vrstev. Abychom multidimenzionalitu lidských bytostí a krajin udrželi co nejjednodušší, můžeme jejich mnoho vrstev shrnout do čtyř základních dimenzí: životní energie, vědomí, zhmotněné tělo a věčná duše.
Životní energii u krajiny představují ley lines – energetické dráhy, dále zemní čakry jako centra síly a pole energie.
Vědomí je představováno elementálními bytostmi, vílami, přírodními duchy (nymfy, duchové stromů, ochránci-dévové krajiny…). Jde o „integrované pole vědomí“ pronikající vše živé a umožňující mu komunikovat.
Zhmotněné tělo představuje vztah mezi zhmotněným tělem krajiny a lidským tělem. Lidská kostra nachází analogii v geologických útvarech z kamene, krev v řekách, kůže v úrodné půdě, a podobně.
Věčná duše je svobodná, nezávislá na čase a prostoru. Lidská duše existuje před narozením a po smrti. Jejími aspekty jsou archetypální identita, vědomí smyslu života, vzpomínky, síla lásky… To samé lze uplatnit na esenci duše krajiny. Lidská duše odpovídá jedinečné identitě země, vyvíjené skrze aiony jako výsledek vibrací přírodního vědomí v dané oblasti v interakci s vědomím Země jako celku. Hlídá poznání základních kvalit země a její role v Celku. Je tak „v odstupu“ od momentálních aktivit místní kultury.
Když vytrvalé předsudky nebo kolektivní strachy či bloky maří a kladou odpor vůči vyjevení jedinečných kvalit země, duše vyvolá určité transformační procesy. Výsledné politické, společenské a kulturní revoluce mohou být bolestivé pro místní kultury (v tomto případě pro Izraelce a Palestince), ale lze je řešit. Kdyby byl původní záměr vedoucí k transformačnímu procesu rozeznán, mír by okamžitě nahradil válku.
OBLASTI EGYPTA, SINAJE A IZRAELE/PALESTINY POHLEDEM BIBLE
Z archetypálního biblického úhlu pohledu symbolizuje Egypt smrt, neštěstí a útlak. Na Sinaji potom dojde k transformaci : je odsouzeno uctívání zlatého telete a Izraelité vstoupí do nového typu smlouvy. Izrael/Palestina je „zaslíbená země“ s jedinečným budoucím duchovním úkolem. Židé jsou pověřeni úkolem „věčného kněžství“.
Tj. Bible zachycuje archetypální vzorec univerzální transformace důležitý pro celé lidstvo: 1. fáze – krize, zastarání dosavadních vzorců, 2. fáze – odkrytí nové cesty vpřed, spojení s kosmickým celkem postaveno na nových základech, ukotvené na dříve nepoznaných principech a archetypech. Nová úroveň vývoje, kterou lidé ani nejsou schopni pojmout. 3. fáze – doba nové inspirace a plánů, které se stávají skutečností v každodenní činnosti. Nové kultury vzkvétají, jednotlivci přetvářejí své životy, umění, náboženství… Přichází hojnost a nová odvaha.
VRSTVA DUŠE ZEMĚ
Vnitřním zrakem jsem viděl jasné světlo, které vzplanulo v bodě, kde Nil vytváří deltu. Jasné světlo se šířilo na východ ve formě polokruhu. Přes Sinajský poloostrov tento oblouk světla plynul přímo a vytvářel kopuli, která se náhle zastavila. Celá druhá polovina, která by měla přijít ze západu – z Izraele – chyběla. Obě půlky by se měly potkat na Sinaji. Vnitřním zrakem jsem viděl, že se druhá polovina začala tvořit v podzemí. Jako velká nádoba světla se rozšiřovala od Nilu po Jordán. Byl jsem ohromen silou a archetypální kvalitou této podzemní hemisféry. Hluboce ponořená v podvědomí tří oblastí představovala potenciál ke znovuspojení. Po naladění na „mísu“ jsem viděl, že není prázdná. Na Sinaji byla naplněna dynamickými turbulencemi. Tyto vířící vzory jsem interpretoval jako archetypální síly ze středu Země – společně s archetypy zemského vědomí vytvářejí zásobárnu, ze které jsou všechny formy života na zemském povrchu vyživovány a je jim dávána inteligence. Vypadá to, že role Sinaje tak je sbírat archetypální síly života a vědomí v podzemí a připravovat je k manifestaci na úrovni každodenního života. Navenek je zde sluncem spálená krajina, ale v neviditelné pláni je hojnost života („birthing mood“, „nursery for elemental forces“). Znám z geomantické práce místa, kde archetypální vědomí Země – Gaia, Zemská Duše, podstupuje něco jako TĚHOTNOU FÁZI. Na těchto místech jsou divoké, nezkrotné síly zemských hlubin adaptovány na požadavky života na povrchu. „Mladé buňky vědomí přírody“ jsou vyživovány a připravovány pro životní procesy v biosféře. Obvykle takové krajiny NEJSOU svěží a bujné, ale naopak – jsou to např. bažiny, alpská krajina, nebo právě pouště.
V porovnání s lidským tělem, Sinaj představuje ZÁDA, oblast nevědomí. Lidská záda se vyvíjejí do úložiště kosmického vědění, zásobárny archetypálních sil, ke které „Já“ vytahuje schopnost udržet proud života. Je to „svatý prostor“, kde se děje alchymická transformace umožňující neviditelným světům vyjevit se v éterické, vědomé a hmotné formě. Tak jsme překročením Sinaje putovali „od krku ke kostrči“. Když jsme dorazili do Eilatu, bylo to, jako kdybychom byli „mezi nohama“, v oblasti pohlaví, vepředu lidského těla.
TĚLO IZRAELE/PALESTINY
Osa páteře Izraele/Palestiny vede údolím řeky Jordán. (Pozn. TD: Řeka Jordán vede Velkou příkopovou propadlinou, jde tedy o zlom zemských desek, „živou“ trhlinu na „těle Země“. O spirituální práci podél této propadliny, kdy Izraelci skrze meditace spolupracují se živou Zemí, se zmiňuji v knize Jak napravovat svět.) Korunní čakru představuje Chermon, hora na severu Izraele, posvátná pro mnoho kultur. Geomantickým centrem země je starověká pouštní pevnost na vyvýšeném vrchu Masada. Jde o duchovní břicho, omfalos – solar plexus Izraele. Masada se nám jevila jako holografický fragment země jako celek. Vrchol hory má tvar mandorly. Ze severu do středu pracuje živel vody, z jihu pracuje živel ohně. Potkávají se ve středu plošiny, kde je živel vzduchu ve tvaru klenby.
Galilejské jezero je místem krční čakry – představuje hrdlo, řeč. Zde byla pronesena Ježíšova poselství. Vzduch nádechem proudí až dolů k Mrtvému moři v hluboké propadlině (což je planetární uzemňující centrum 400 m pod mořem) a vytváří jakousi „dýchající díru“ (breathing hole): vede proud energie dolů do Země. Tvořivé síly proudu vzduchu potom proudí podzemím obloukem zpět ke Galilejskému jezeru. Interakce mezi nádechem a vodní membránou povrchu jezera funguje jako systém hlasu (vocal cords), vyslovujícím Slovo a vydechujícím Ho ven do krajiny skrze éterickou sféru.
Srdeční čakrou je Jeruzalém, ležící „nalevo“ od páteře. Středověké mapy znázorňují Jeruzalém ve středu světa tehdy známých kontinentů a zemí. Dnes nám připadají tyto mapy směšně neznalé, ale ony vyjadřují dimenzi duše-prostoru (bez ohledu na fyzickou rovinu). Slouží jako fokus, ohnisko pro sílu přitažlivosti, která drží celý prostor pohromadě. Je nesmírně silný a má kvalitu srdce, která je vyživována hloubkou Tichého oceánu na druhé straně zeměkoule. Musíme si představit toto spojení jako duchovní, nikoli fyzické. Jeruzalém je středem světa a svoji sílu získává z nekonečného klidu oceánu.
Dnes je ovšem Jeruzalém přesný OPAK. Po staletí se o něj soupeřilo a byl degradován různými náboženstvími na fetiš víry. Je náboženstvími ovládán, takže jeho pravé kvality jsou potlačeny. Stejně je ale záměr Duše Země jasný: umožnit paprskům světového spojení znovu zářit.
OBLASTI EGYPTA, SINAJE A IZRAELE/PALESTINY POHLEDEM ENERGIÍ ZEMĚ
Kde je HLAVA celého těla? V multidimenzionálním prostoru dochází k různým zákrutám. Tak se tomu děje i tady. Hlava se nachází v pláni na Gíze – je to Sfinga a Cheopsova, Chefrenova a Mycerinova pyramida. Severní Egypt je představován „panenskou postavou černé Bohyně“. je to skryté tajemství. Holon nebo holistická síť tří pyramid a Sfingy ukotvuje moudrost a lásku celého Vesmíru na zemi.(„The holon or holistic network of the three Pyramids plus the Sphinx anchors the wisdom and love of the entire universe to the Earth.“ str. 13) Sinaj vnímáme jako červené energetické pole, kosmickou duši/Bohyni tvoření, zásobárnu archetypálních sil, ohnivou masa ještě nerozlišených životních sil, které naplňují podzemí Sinaje. A Izrael/Palestina? I když konflikt by mohl vést k „černé barvě“, ve skutečnosti duše země je krystalická – nezkalená bílá. Z bohyně země vyzařuje krása a síla, nese sluncem naplněný aspekt života.
Zároveň jsem cítil dramatický rozpor (dramatic discrepancy) mezi identitou duše těchto tří míst a realitou jejich současné situace. Došlo k ZÁKLADNÍMU PŘEVRÁCENÍ (fundamental perversion), které nelítostně odcizilo země Blízkého Východu jejich duševně-duchovní esenci. Z mého snu vyplývá, že odcizení mezi zemí a lidmi je způsobeno starými mužskými patriarchálními kulturami a náboženstvími. Bylo šokující vidět, v jakém měřítku stále ovlivňují mužské hodnoty současnost ve formě viditelného i neviditelného systémového násilí. Mašinérie násilí držela zeď a zcela maskovala skutečnou multidimenzionální bytost místní krajiny, o lidské celistvosti nemluvě. Tak byli člověk i země opuštění a zcela odcizení.
TRANSFORMAČNÍ PROCES
První část cesty se odehrála na egyptské pláni v Gize. Ta vyzařuje inspiraci, která umožňuje vidět celistvost našeho bytí. Kdyby nebyla taková místa na Zemi, ztratili bychom veškerou paměť o našem vnitřním bytí a významu života bez ohledu na čas a prostor. Tato paměť slouží jako nevědomá výzva k osvobození z mentálních a emocionálních vzorců. Bez takových příležitostí by se transformace nikdy nemohla uskutečnit. Archetypální cesta od pyramid přes Sinaj do Jeruzaléma symbolizuje vnitřní cestu vedoucí k aktualizaci /přiblížení současnému stavu integrované lidské bytosti. Tato cesta nicméně nemůže být projita jednotlivci, kteří nejsou připraveni podstoupit zásadní transformaci.
Druhé stadium transformační cesty vyžaduje určité oddělení od povrchního životního rytmu. To je symbolicky oněch čtyřicet let, které Izraelité strávili na poušti Sinaj než vstoupili do Zaslíbené země. Osamělost pouště umožňuje odhalit a proměnit minulost a její potlačující vzorce i dává čas na kontakt se zmíněnými novými vzorci. Každý z nás se musí rozhodnout, co je pro nás pravdivé a co ne.
Ve třetí fázi se všechny kvality tvořící integrovanou lidskou bytost, „věčného člověka“, v posvátném sňatku spojí s „tělesnou“ lidskou bytostí. Dochází k osvobození pro tvořivý tanec pozemského kosmu a k fázi zralé lidské civilizace, která přináší kulturu míru pro vše živé. V Izraeli/Palestině dochází ke ztělesnění Božství.
NÁBOŽENSKÁ POLE VE VĚDOMÉ VRSTVĚ ZEMĚ
Je nemožné přehlédnout rozhodující impulsy pro lidský náboženský život na Blízkém Východě a zvlášť v Izraeli/Palestině. Izraelité/Židé uzavřeli smlouvu s Bohem na Sinaji (judaismus)– díky ní se mj. mohla uskutečnit manifestace Krista na Zemi (křesťanství). A Jeruzalém je jedno ze tří nejdůležitějších svatých měst islámu. Zajímala nás ROLE historických záznamů náboženství a jejich svatých míst v DUCHOVNÍM vývoji lidstva. Latinsky RELIGIO znamená ZNOVUSPOJENÍ (reconnection). V původním významu toho slova to tedy není organizovaná skupina věřících určité víry, ale zjevení a komunikace určitých duchovních nástrojů, které pomáhají jednotlivcům znovu se spojit s jejich skutečným bytím.
Koncept znovuspojení předpokládá, že moderní individuality existují jen jako jednotlivé lidské bytosti, odseknuté od své multidimenzionální celistvosti. Důsledkem procesu trvajícího několik tisíc let jsme chyceni v osamělosti našeho intelektu a materialistických myšlenek. V době železné lidé ztratili spojení s Celistvostí, přírodním světem i duchovním světem. Znovuspojení tak znamená vyvinout a upevnit živá spojení k odděleným a potlačeným dimenzím našeho vlastního bytí tak, aby se stala každodenní realitou. Vyvinulo se mnoho náboženství – tj. nástrojů k duchovnímu znovuspojení –, aby postihlo rozmanitost lidského kolektivu a jeho různé potřeby. Od Jednoty nás odpojily společenské normy a vzdělávací praktiky. Po návratu do Ní nebudeme už náboženství potřebovat.
ŽIDOVSKÉ ENERGETICKÉ POLE
Mám vizi: dva sloupy jasného světla, připomínající svitek Tóry, mezi nimi prostor umožňující paprsek božího požehnání sestupující na Zemi. Téměř okamžitě se sloupy začaly pohybovat blíže k sobě a prostor mezi nimi se zúžil, méně prostoru pro božský paprsek, až byl uhašen. Poté byl prostor naplněn vibracemi smutku. Zároveň jsem ale pocítil pole NADĚJE A OČEKÁVÁNÍ.
Přibližování by mohlo být interpretováno negativně, ale já jsem slyšel vnitřní hlas, který říkal, že zjevení Boha se v čase vyvíjí = pohyb sloupů. Chvíle božího zjevení je začátkem evoluce s různými stádii, jejímž cílem je, aby bylo poselství poznáno ve vnitřním světě každého jednotlivce, který se podílí na energetickém poli daného náboženství. Jen to vypadá, že zjevení zmizelo – zmizelo jako vnější síla proto, aby se manifestovalo v životě jednotlivců. Je pro nás mnohem jednodušší přisoudit moc Božství minulosti než si připustit, že je to naše osobní přítomnost. („The problem for us is that it is much easier to attribute the power of the divine to a distant epoch of revelation than to admit it into our personal present.“) Ze strachu se vždy snažíme udržet objektivní odstup od Božství, protože když božská energie získá přístup do našeho vnitřního světa, nastává neuvěřitelně bouřlivá transformace.
Podle toho, co jsem viděl, v judaismu nyní tento strach vede k napětí, které volá po uvolnění. Na jednu stranu je boží zjevení uctíváno, ale spojeno s minulostí. Pocit oddělení tak vytváří SMUTEK. Na druhou stranu příchod Mesiáše, který má přinést boží kvalitu života na Zemi v budoucnosti, je očekáván. Proto je v poli též NADĚJE. Jde tak o náboženské vědomí, které neustále spočívá v minulosti a projektuje očekávání do budoucnosti = dvě do sebe zapadající, komplementární slepé uličky. Unikáme z tady a teď. Jsme chyceni v rozdělení, které vyvolává jen iluzi propojení místo skutečného znovuspojení. Uspokojováním náboženských požadavků žijeme v iluzi, že jsme našli svoji vlastní celistvost. To se ovšem netýká jen judaismu, ale i současného křesťanství a islámu.
Po návratu ze synagogy jsem viděl druhou vizi: postava jednoho z předků židovského lidu , patrně proroka, vystoupila z prvotního prostoru se zkoumavým pohledem v očích. Když jsem se zeptal, co ode mne chce, odpověděl: „Žádné rozdělení.“ Cítil jsem, jak bolestivé to musí být pro ducha náboženství zůstat svázaný v duchu minulosti a budoucnosti.
ISLÁMSKÉ ENERGETICKÉ POLE
Z geomantické perspektivy jsem vždy byl fascinován skutečností, že stovky milionů věřících na celém světě je nasměrováno na jeden stejný bod na zemském povrchu, a to denně skrze modlitbu – k černému meteoru Kaaby v Mekce. Žádné jiné náboženství nekultivuje svůj střed tak jako islám. Ten je organizován jako síť kolem svého posvátného kamene, omfalu. V symbolice lidského těla to říká, že jde o soustředění v solar plexu. Můžeme si představit, jak mocná a soustředěná vzniká energie, když je pravidelně rytmicky vyvolávána.( „We can imagine how powerful this centering energy becomes when it is repeatedly evoked by multitudes of people worldwide at rhythmical intervals.“) = síla kolektivního centrování.
To ale klade otázku, zda tento kolektivní způsob napojování na střed umožňuje rozmanitost jedinečných individuálních cest/způsobů života a toleranci k druhým? Je to svého druhu ILUZE. To jsem viděl ve vizi muslimského energetického pole v mešitě Al-Ghuri (duben 2001!). Ve chvíli, kdy jsem to chtěl více prozkoumat, se pole začalo divoce pohybovat. Cítil jsem jak velké udivení, tak ohrožení. Objevila se postava džina a byl jsem tak konfrontován s jedním z mocných strážců islámské kultury, který mi doslova zakázal další výzkum. Incident bych patrně zapomněl, kdyby se pár měsíců poté neodehrálo 11.září. Tři dny jsem byl ve stavu duchovního šoku. Čtvrtý den jsem se rozhodl napsat knihu s titulem Korán pro křesťany. Mojí inspirací tehdy bylo nabídnout mírovou výměnu mezi vědomými poli těchto náboženství. Myslel jsem si, že západní svět se potřebuje od islámu učit DŮLEŽITOST SOUSTŘEDĚNÍ NA URČITÉ UNIVERSÁLNÍ CENTRUM a islámu by pomohlo od západu obdržet dary INDIVIDUACE A VNITŘNÍ NEZÁVISLOSTI. Prostřednictvím vzájemného obohacení by mohlo dojít k dialogu. Křesťanský svět by dál byl tvořen volně spojenými celky což je ideální struktura, i když neustále ohrožovaná církevními hierarchickými a centralizujícími sklony (free-floating entities, an ideal structure, although it is constantly threatened by the Church´s hierarchical a centralizing tendencies). Jako následek vnitřních impulsů k individuaci a svobodě ale křesťanský svět příliš často podléhá egocentrické pozici, která umožňuje jeho věřícím vykořisťovat své okolí a jejich současníky. Kdyby si křesťanství osvojilo moudrost centrování v islámském slova smyslu, umožnilo by to jednotlivcům naladit se opakovaně na božské jádro universa a překonat nebezpečí egostřednosti. To by zároveň pomohlo muslimům pomalu postupně se odpojovat od sdíleného středu a najít cesty ke svým OSOBNÍM středům. Božství pulsuje v jádru /ve středu každé lidské bytosti, proto je kvalita společného (togetherness) přítomná a nebude ztracena. Islám a křesťanství tak mohou být chápány jako doplňující náboženství s vnitřní schopností napravit a doplnit se navzájem.
Vize ale byla zpochybněna krátce po zahájení práce na knize skrze sen: Viděl jsem naši skupinu v autobuse, jak jsme ve skutečnosti cestovali od pyramid do Jeruzaléma. Jeli jsme na vrcholu široké náhorní plošiny. Na konci byl krásný chrám. Cítil jsem, že v chrámu sídlí božství a že tam skutečně musíme. Plošina může být interpretována jako pole náboženské energie věnované božství v monoteistickém smyslu (jeden chrám). Náš výlet je lidskou touhou po znovuspojení. Náhle mi vnitřní hlas řekl, abych dál nepokračoval. Byl jsem rozzlobený. Touha našeho srdce nás přitahovala k božství. Ale hlas řekl: „Jestliže tam půjdeš, budeš zklamán. A cesta zpět je velmi dlouhá.“ Poté mi byl ukázán kolmý zářez v plošině, udělaný lidskou rukou. Zjevně práce lidské ruky, hrozila rozdělit jednotnou plošinu na dvě poloviny. Tak jsem si poprvé všiml, že plošina byla opuštěná a prázdná. Zářez však vykazoval znaky denní činnosti. Lidé stavěli své domy s ploty. Ačkoli oblast vypadala hustě osídlená, opakovaně jsem vstupoval do opuštěných území, když jsem hledal někoho, kdo by mi vysvětlil význam tohoto PARAZITNÍHO SVĚTA.
Poselství snu jsem si vyložil takto: Ve svém nadšení jsem zaměnil každodenní realitu světa náboženství v dobytých zemích a kontinentech s idealizovanou koncepcí náboženského pole vědomí. Podle mého snu ale původní božská inspirace nyní slouží jako základ pro budovu světového náboženství, které do velké míry usiluje hlavně o cíl sebe-záchovy. Jak křesťanství, tak islám trpí pod tímto stínovým aspektem.
KŘESŤANSKÉ ENERGETICKÉ POLE
Naše skupina zakusila stínový aspekt křesťanství po dosažení Galilejského jezera, kde byl Ježíš nejaktivnější. Navštívili jsme tak místo, které ještě posílilo základní odcizení, kterému křesťanské znovuspojení podléhá. Byli jsme v moderní bazilice, kde se mělo odehrát kázání na hoře. Moje zkušenost z tohoto místa byla velmi depresivní. V současném stavu prostor jednoduše nemůže oživit náboženská očekávání na něj uvalovaná. Cítil jsem zahlcení silami vyzařujícími z nekonečného proudu poutníků, vědomě či nevědomě toužících, aby se jich dotkl na tomto místě Kristus. Ale očekávání, ostře kontrastující s Ježíšovým učením, zůstala nenaplněna. Když se Bůh stal člověkem, aby nás učil, že pravda se nenachází nikde jinde než uvnitř nás, je velmi zvláštní vidět lidi, jak pravdu hledají následováním jeho kroků. V těchto souvislostech bych ocitoval Ježíšův výrok z koptského (gnostického, nekanonického, poznámka TD) evangelia podle Tomáše: „Ten, kdo poznává svět (universe), ale nepozná sám sebe, neuspěje v poznání Celku.“ (výrok 67).
Když jsme ale potom šli přírodou dolů k jezeru, cítili jsme „elektrizující pocit“ – znak přítomnosti Krista. Zažil jsem ho už při práci s evangelii. V krajině je skutečně obsažena paměť Kristovy přítomnosti, na některých místech pulsuje jako zdroj živé energie a lásky a může být tak vnímána, pokud není blokována falešnými očekáváními (jako ve zmíněné bazilice).
Co je kristovská energie?
1.Kristus představuje kosmický princip, který volá na lidské bytosti, aby uznali božské síly a kvality uvnitř sebe sama a kultivovali je a učinili je ve svých životech skutečností. Nepotřebujeme cestovat do Judeje, abychom se stali skutečně lidskými. Nicméně Kristova přítomnost v Izraeli/Palestině tuto energii ZAHUŠŤUJE, zesiluje, do několikaúrovňového vzorce.
2.Kristus také může být vnímán jako aspekt božství, který se rozhodl inkarnovat na Zemi a ukázat lidským bytostem cestu na novou úroveň evoluce. Geomantickými termíny inkarnace znamená nejen manifestaci v lidském těle, ale také stát se ukotveným, zakořeněným na určitém místě, v krajině obklopující dané vtělení. Izrael/Palestina tak zdědila jedinečný DAR, že všechny lidské bytosti mohou sdílet, pokud jsou připraveny, zapojit se do hlubších dimenzí krajiny a přijmout osobní transformaci.
Na určitých místech je možné cítit živou vzpomínku historické přítomnosti Krista a zmapovat jeho cesty. Uložená informace může být kdykoli vyvolána. Nicméně potřebujeme být opatrní, aby místa nebyla poznamenána chaosem pozdější lidské aktivity. Čemuž náboženský zápal a zvědavost křesťanských poutníků nenapomáhá, naopak jsou škodlivé.
Protože všechna tři náboženství se vztahují ke stejným zdrojům, tj. svatým místům v krajině, je logickou otázkou: Povstala ze společného základu? Židovské texty i evangelia jsou propojena. Mohamad odešel do Mediny, kde vedl dialog s místní židovskou komunitou. Patrně se též pokusil přesvědčit Židy, aby podpořili „fúzi“ židovských tradic s novým zjevením Koránu. Původně i navrhoval Jeruzalém jako střed, nikoli Mekku. Tady se inspiruji Jacobellem del Fiore, který mluvil o třech stádiích náboženství: o Věku Otce, Věku Syna a Věku Svatého Ducha. Doplnil bych tam judaismus, křesťanství a islám. Všechny tři fáze jsou stejně důležité a mají svůj význam. Vize Jednoty tří fází je krásná, místo toho se ale všechna tři náboženství oddělují a izolují své jednotlivce od sebe navzájem.
ROLE BOHYNĚ
Kdo je Bohyně? Ženský aspekt Božství. Sama krajina je tělem Bohyně. Ale její přítomnost zmizela s příchodem těchto tří náboženství. Desatero je příkazy mužského Boha, nikoli Bohyně, a představuje nastupující patriarchát.
Náboženství Bohyně nikdy nemohlo existovat. Bohyně je universální sítí života a láskou, jíž jsme od věčnosti do věčnosti součástí. Ve své kreativní fázi Bohyně představuje všechny možné nástroje tvořivého aktu. Náleží jí radost ze ztělesnění, se životem jako manifestací ve všech svých různých vyjádřeních. Bohyně nyní po nás chce transformaci. Patriarchát vytvořil rozštěp subjektu-objektu (subject-object distancing), sociální rozvrstvení (stratification) a protikladné zájmy s válkou jako následkem. Pokud je mužskému a ženskému kosmickému principu odepřeno se doplňovat, úchylky, vychýlení a extrémy jsou nevyhnutelné.
„V nepřítomnosti Bohyně ztrácíme kontrolu nad tím, zda daná ideologie nebo procedura je v harmonii s impulsem srdce, který ji povolal k existenci. Pravdivost konkrétních činů a sled myšlení mohou být rozeznány pouze tak, že jejich dopady zakusíme na našich vlastních tělech nebo tělech jiných lidí a přírodních bytostí. Podvádění a lest se dostanou do tkaniva Božího Zjevení s pomocí rozumu, magie nebo hladu po moci. Ale když jsou konfrontováni s Bohyní, tedy s manifestací života, ztrácí svoji energii a sílu.“ (str. 37)
LÉČENÍ
Zpívali jsme v archeology odkryté chodbě podél skály Chrámové hory. Viděl jsem velkou černou sféru, ve které síly a bytosti bezcílně krouží chyceny zlým kouzlem, a hledají cestu ven. Tvoří je nesčetná zranění a traumata nahromaděná po staletí. Volají, aby naše srdce bylo otevřené kosmickému rozšíření chrámové skály. Když vyslyšíme, sestoupí bílá energie z nebes. (Pozn. TD: Častá výzva hebrejských textů k „propojení nebes a země“ má svůj hluboký smysl – právě plynutí spojení mezi nimi, propojení a plnění svých rolí je klíčové pro zdravé energetické pole. I při naší práci jsme se ale setkali s tím, že bylo při vzniku mocenského církevního establishmentu spojení magicky blokováno.)
Práci jsme dělali také v Chrámu božího Hrobu na Golgotě. Zpívali jsme. Skála se zachvěla a otevřela se transformaci, přijetí kosmického světla sestupujícího shora. Energie skály byla přetvořena v černou voňavou růži – vizi budoucího léčení místa. Křižovatka dvou skal, Chrámové hory a Golgoty, je jako střed lemniskáty – v lidském srdci. Jinými slovy, trvalým řešením problému, který je obecně považován za světový nebo politický, má být na prvním místě individuální proměna. Jestliže je láska rozeznána nikoli jako pouhá romantická emoce, ale jako síla schopná dát míru povstat z konfliktu, je to skutečný klíč, který je potřeba v blízkovýchodní situaci, kde konflikt dominuje.
Další práce probíhala skrze můj sen naznačující katastrofické převrácení ženského principu jako jedné ze základních příčin opakovaného násilí na Blízkém Východě. Léčení můžeme pomoci i mimo Izrael tím, že každý z nás si všímá vnitřní rovnováhy a dbá na to, aby náš ženský aspekt se mohl vyjadřovat upřímně. To posiluje světovou síť života, kterou představuje Bohyně. Další možností je práce přímo v Izraeli, kdy se soustředíme na původní základní kvality země a nikoli na politický konflikt. Ženským energiím se má umožnit léčit situaci – pokud jejich jedinečný, ryzí, čistý, charakter je rozpoznán a není přemožen dominanční kulturou. Ženské energie představují velký potenciál nezkažených sil lásky a života které dřímají v hlubinách krajiny a v lidských srdcí. Věřím tomu, že tyto skryté energie, pokud jsou probuzeny, by byly schopné udělat revoluci národní situace a vyčistit cestu k míru.
Další příčinou je, že chybí přítomnost. V geomantických termínech je absence přítomnosti ve Svaté zemi zjevná ze skutečnosti, že zemi a jejím místům je přisuzován pouze náboženský význam a historická role. Nikdo neřeší současnou roli míst s ohledem na energetický organismus země, tj. důležitost míst není posuzována podle geomantické funkce teď v krajině jako celku (tj. uvnitř holonu Izraele), ale podle role, kterou hráli v Bibli či Koránu. Krajina a místa jsou proto zamčená do náboženské nebo ideologické duality minulosti a přítomnosti a držená ve stavu stálého odcizení. Spojení s realitou tady a teď chybí. To UMOŽŇUJE MANIPULOVAT SE ZEMÍ A JEJÍMI OBYVATELI a nutit je proti jejich vůli do situací, které jsou slepou uličkou. Je potřeba ke krajině zaujmout jiný postoj, bez ohledu na předchozí myšlenky a ideologické normy, a najít jednoduché způsoby transformace nešťastné přítomné situace do hojnosti života. Uzemnit se, aby realita mohla zářit svým vnitřním potenciálem míru.
„O několik dní dříve, když jsem stál na okraji jeruzalémského lesa, zaměřil jsem se na vnitřní kvalitu kopce, na kterém stojí Staré Město. Byl jsem vtažen hluboko pod zem na okraj nádherného, světlem naplněného prostoru pulsujícího uvnitř hory. Abych dokázal tuto zvláštní kvalitu rozeznat, poprosil jsem o její manifestaci (projevení) uvnitř mého těla. Poté jsem ucítil Strom Života, jak se rozvíjí podél mé páteře. Podle Zjevení sv. Jana stojí Strom Života uprostřed Nového Jeruzaléma – což je termín znamenající transformované tělo Země. Ve vizi, kterou jsem obdržel, je sděleno, že kvalita charakteristická pro nově se formující Zemi-kosmos je už dnes ukotvena uvnitř kopce.“ (str. 56)
MARKO POGAČNIK/ANA POGAČNIK: HOW WIDE THE HEART: THE ROOTS OF PEACE IN PALESTINE AND ISRAEL
Lindisfarne Books 2006
Foto: Jeruzalém. Fotila Monika Tomíčková www.zlatykvet.cz v březnu roku 2019
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
Ana Pogačnik: Být dnes člověkem. Rozhovor s duší mojí sestry Ajry.