Židovská mystika o stvoření světa, Nebe a Země I.

V mé knize Jak napravovat svět: Rozhovory s inspirativními Izraelci si můžete přečíst zajímavý rozhovor s vynikající profesorkou židovské mystiky kabaly Melilou Hellner Ešed. Tato dáma vtipně, srozumitelně a s duchovním vhledem dokáže přibližovat náročné mystické texty, propojovat je se současným děním a ukazovat na jejich nadčasovou moudrost.

Dnes uprostřed transformačního proudu možná více než kdy jindy dokážeme ocenit moudrost mystických a mytických obrazů. Lépe než slova a řeč totiž zachycují mnohorozměrnost, multidimenzionalitu reality a otevřenost různým možnostem. Obrazy oslovují naše celostní vnímání a tím jsou léčivé. Protože jsme si navykli vnímat jazyk a slova plošně, jednorozměrně, i když i ona mají potenciál rezonovat do hloubky (jak židovská mystika pracující s hebrejským jazykem dobře ví), a protože nás stávající civilizace přetěžuje zneužívanými, zmučenými slovy, obrazy jsou pro nás nyní patrně léčivější. Nicméně i obrazy jsou zneužívány, zvláště v reklamě a politickém marketingu.

Nabízím vám přepis a překlad Meliliny přednášky Začátky a řád – židovské mýty stvoření. Rozděluji ji na dvě části. Odkaz na přednášku v původním znění (v angličtině, protože byla určena pro americké Židy) najdete na konci článku. Kurzívou jsou psány moje vysvětlující poznámky.

POČÁTEK nebo POČÁTKEM

„Rabínské midraše (interpretace) komentující biblickou zprávu o stvoření nejsou jenom o tomto úzkém tématu. Ve skutečnosti pokládají velké otázky: Co to znamená být člověkem? Odkud přicházíme a kam jdeme? A jak má náš příběh skončit? Mýty jsou archetypální materiál, vyjadřují intenzivní touhu porozumět naší psyché. Rabíni se s hlubokou citlivostí (deep sensitivity) i zvědavostí ptají: Jaké mohly být příběhy, které nebyly do celku posvátného textu Hebrejské Bible přijaty? Co získáme ponorem do chaosu ZA řádem? Co nám říká „dění za oponou“? Je soulad kosmu skutečně moje zkušenost? Kde jsou v textu, mezi písmeny, větami… praskliny?

Z úhlu pohledu první úrovně interpretace (tzv. pešat – jednoduchá prvotní úroveň, tj. text znamená to, co říká) je základní narativ první kapitoly Hebrejské Bible zajímavým začátkem. Objevují se mocná slova – tohu wa-vohu (čep = Český ekumenický překlad „pustá a prázdná“), tehom (čep „nad vodami“), ruach Elohim (čep „duch Boží“). Co se nám snaží říct o začátku?

1M (1.kniha Mojžíšova): „Na počátku (be-rešit) stvořil Bůh nebe a zemi…“

Interpetace:  BEREŠIT RABBA (kompilace interpretací k 1. knize Mojžíšově  ze 3.-4.století občanského letopočtu)
Nejprve začíná slovy rabi Hošaji, který mj. cituje biblickou knihu Přísloví 8:22. Tam jsou slova, která pronáší Moudrost (hebrejsky Chochma, řecky Sofia), v židovství ztotožněná s psaným textem Tóry:

čep „Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.“ Adonaj qanani rešit darko…

A proč cituje zrovna tuto pasáž? Protože je tu stejné slovo – „počátek“, rešit, jako v prvním verši 1M. Odtud rabi odvozuje interpretaci, ve které nepřekládá první slovo Bible jako časový údaj („Na počátku“), tj. předložku „b-“ jako „v“, ale v jejím druhém možném významu sedmého pádu „kým, čím“ jako nástroj: POČÁTKEM… A tím počátkem je Tóra, takže Bůh stvořil svět Tórou (moudrým učením, interpretací božího Slova). „Kdekoli vy Židé nyní jste, když čtete Tóru v synagoze nebo ji studujete, máte co do činění s něčím, co je původní forma, síla moudrosti, kterou Bůh všechno stvořil.“

Text výkladu vznikl až po zboření Chrámu a vyhnání Judejců z Jeruzaléma, byla tedy ztracena ústřední (fyzická) opora náboženství – a tou „přenosnou oporou“ se stala moudrost posvátných textů.

Rabi Nachman (interpret, vůdce komunity i mystik ze 14. století, Španělsko) říká: „A máme ještě jednu mystickou tradici, totiž že celá Tóra je složena ze Jmen Svatého Budiž Požehnán a že písmena slov se rozdělují do božích Jmen, když jsou oddělena jinak, jako například:
(nyní pro pochopení napíši souhlásky první věty) BRŠJT BRH ´LHJM. Tj. když jsou písmena k sobě přiřazena jinak: BRŠ JITBRH ´LHJM, znamená to (přečte se to) „Na začátku byl Bůh stvořen.“ (Výborný příklad způsobu, jakým se dá s hebrejským textem pracovat, protože není vokalizovaný, tj. psány jsou pouze souhlásky. Mimochodem původní záznam byl psán bez mezer a odstavců, pouze se značkami naznačujícími, nikoli ale dogmaticky, konce slov, takže si lze takto „hrát“ se slovy a jejich významy.)

To je opravdu odvážné tvrzení! Rabi tím míní: způsob, jakým dnes čteme Tóru, odpovídá lidskému vědomí, které potřebuje význam, smysl, řád, strukturu. Jako by rabi chtěl říct: „Nemyslete si, že jsem anarchista – nejsem, ale toto není původní podoba Tóry. Původní Tóra je Boží Jméno. A my nyní toto Jméno čteme způsobem, který je uchopitelný pro naši diskurzivní mysl.“

A co k Počátku říká mystická kniha Zohar (13. století, Španělsko)?

„V Hlavě vůle/touhy Krále
Vyryl rytiny třpytu Výšin
Jiskra/odštěpek neproniknutelné tmy
Vyšla ze středu ukryté skrytosti
Z Tajemství/Hlavy božského nekonečna.
Shluk par tvarující beztvaré,
Projevující se v kruhu.
Ne bílé a ne černé,
Ne červené a ne zelené,
Bez jakékoli barvy.
Když byla změřena délka,
Učinil barvy, aby zářily.
Hluboko z nitra jiskry Světla
Vytryskl proud
A z něho vytekly barvy
Skryté uvnitř skrytého v tajemství Ein Sof/Božství bez Konce.
Rozštěpil i nerozštěpil svoji auru,
Zůstal nepoznatelný,
Dokud z něho nevyzářil jediný nejvyšší skrytý bod.
Za tímto bodem nic není známé,
A proto je zván Počátkem.
Je to první výrok ze všech.“
Mystická kniha Zohar 1:15a (podle edice Daniela Matta)

Je to velmi troufalá, odvážná pasáž, která se ptá: „Dobře, ale co bylo před Počátkem? Jak to všechno začalo?“ Text Zoharu bych přirovnala ke kontemplativnímu hymnu, který vtahuje emoce, imaginaci i myšlení. Je zde silný jazyk PARADOXU a pocit mihotání. Můžeme se na text dívat i jako na popis našeho vědomí, resp. jeho otevření, kdy to „není bílé, není černé“. Představme si nekonečný pohyb oceánu, o kterém intelektuální mysl nemůže nic vědět. Z oceánu se v jednom bodě vynořil počátek – rešit. Je to fáze „pre-„ jakéhokoli začátku. Pouze imaginace má schopnost udržet paradox. Jinak nelze kabalistickému mystickému, ale obecně ani poetickému či uměleckému jazyku porozumět. Nečteme ranní noviny! Je to jazyk, který proměňuje naše vědomí.

BYL VEČER… A BYL VEČER…

„Byl večer…“ Čep 1:5 spojku „a“ nepřekládá, v originále je hned na začátku věty „A…“
Soubor rabínských interpretací Berešit Rabba 3:7 říká:

„Rabi Juda bar Šimon řekl: Není řečeno „Byl večer“, je řečeno „A byl večer“. Odtud odvozujeme, že zde byl předtím nějaký systém času. Rabi Abahu řekl: To nás učí, že Bůh stvořil světy a zničil je, řka: „Ten mne těší, ten mne netěší.“ Rabi Pinchas řekl, že rabi Abahu tento názor odvodil z verše „A Bůh viděl, že vše, co stvořil, je velmi dobré,“ jako kdyby chtěl říct „Ten mne těší a ten mne netěší“.“

Tj. rabíni pracují s gramatickou strukturou 1M1 (1.knihy Mojžíšovy, 1.kapitoly). Myslíme si, že to je o nás, že je to náš začátek, ale není – i předtím byly jiné příběhy. Tj. nejde o „stvoření z ničeho“ (creatio ex nihilo), nýbrž byly i jiné světy. Proč s takovou myšlenkou přišli? Podle mne chtěli ohladit lidskou pýchu. Když si myslíte, že tento váš svět je navěky, chtěli byste poznat i jiné světy? Žijeme ve světě, kde věci zanikají a vznikají, přicházejí a odcházejí. Možná je to v božím plánu, možná se to děje i na kosmické úrovni.

Talmudický traktát Chagiga 2:1 říká:

„Král postavil palác na místě splašků a páchnoucího smetiště. Přišel člověk a řekl – tento palác je místem odpadu, není to urážlivé? A řekl: Původně byl svět vodou ve vodě.“

Možná je ve skutečnosti náš svět postaven na troskách a sutinách jiných světů. Nehodí se to říkat – s ohledem na slávu Boha. Je to o naší schopnosti to pochopit? Nebo o hranicích člověka? A máme respektovat jinakost Boha a neměli bychom se ptát? Jaké otázky o stvoření jsou povolené se ptát?

Berešit Rabba 1:9 „Filosof řekl rabba Gamlielovi: „Váš Bůh je jistě velký umělec. Ale pracoval se skvělými materiály, a to mu pomohlo: tohu a vohu (pusto a prázdno), temnota, duch, voda a hlubiny.“ Rabbi Gamliel mu odpověděl: „Ať je tvůj duch uhašen! O tom všem je řečeno, že už to bylo stvořeno… (a cituje různé biblické verše, ze kterým vyplývá, že už tyto věci stvořeny byly).“

Jde o oblíbenou vyprávěcí strukturu „filosof se ptá Žida…“. Je to způsob, jak vložit do úst někomu, kdo není Židem (přesněji: Judejcem), zpochybňující otázky, které se ve skutečnosti taky chceme zeptat, ale netroufáme si. Filosof říká – „Ano, je to krásné, ale není to stvoření ex nihilo, z ničeho. Architekt měl prvky, ze kterých mohl tvořit.“ A rabín mu odpovídá – Ale všechny tyto prvotní věci už byly také stvořeny!
(Tady do diskuse vstoupí posluchačka a cituje jiný výrok talmudického traktátu Chagiga „Člověk by se neměl zabývat tím, co bylo předtím a co bude potom.“ Melila odpoví: „Ano, to je židovská hra, polyfonie rabínského judaismu.“ Tj. interpretace si navzájem mohou odporovat – a v judaismu to nikoho neruší.)

PUSTÁ A PRÁZDNÁ – nebo ZATRACENÁ A ZMATENÁ

Je fascinující zabývat se židovskou mytologií v midraších. Ukazuje nám to, jak generace po sepsání a uzavření Tóry (v širším smyslu Hebrejské Bible, tj. křesťanského Starého Zákona) hledala význam a smysl odpovídající jejich době a potřebám společnosti a politiky. Jsem přesvědčená, že mýty např. počátku se zároveň snaží nám naznačit, jak máme rozumět přítomnosti i budoucnosti a možná i „konci“. Jak říká kabala, svět byl VYDECHNUT a na svém konci bude zase VDECHNUT zpět.

Dnes se budeme zabývat dvěma tématy z počátku Tóry: tohu wa-vohu a světlem prvního dne.
Čep „Země byla pustá a prázdná (tohu wa-vohu)…“ (1M1:2) Anglický překlad je „unformed and void“.
Nevíme, co přesně slova „tohu“ a „vohu“ znamenají. Každopádně Bůh měl tohu wa-vohu, temnotu a hlubinu tehom a ducha nad vodami, jak jsme říkali. Vidíme, že v biblickém textu nacházíme mytologéma (pojem užívaný religiologií k vyjádření základní nosné myšlenky mýtu) – kousky, střepy starodávných předněvýchodních mýtů, začleněných do textů (např. boj vůči mořským bytostem znázorňujícím chaos).

„Rabi Abahu řekl: Podobenství o králi. Král si koupil dva mužské otroky, oba na jeden účet a za stejnou cenu. Nařídil, aby první žil na veřejnou útratu a druhý těžce pracoval za své živobytí. Ten druhý si sedl, zatracený a zmatený (tohe u-vohe) a řekl: „Oba jsme byli koupeni najednou za stejnou cenu a tento je podporován a já ne!“ A stejným způsobem byla sama země zatracená a zmatená, jak je řečeno „stvořil nebe a zemi“, tj. co je nahoře a co je dole stvořil najednou, a přesto jsou nebesa, to, co je nahoře, vyživována září Šechíny (ženské Boží Přítomnosti), a země, to, co je dole, musí zápasit, aby z ní něco vyrostlo (dosl. aby měla co jíst).
Rabi Juda, syn Šimona, řekl: Je podobenství o králi, který si koupil dvě ženské otrokyně, obě na jeden účet a za stejnou cenu. První nařídil neopouštět palác, kdežto druhou vyhnal. Druhá si sedla, zatracená a zmatená (tohe u-vohe) ve své mysli a řekla: „Obě jsme byly koupeny najednou za stejnou cenu a tato nemusí opustit palác a já jsem vyhnána!“ A stejným způsobem byla sama země zatracená a zmatená, jak je řečeno „stvořil nebe a zemi“, tj. co je nahoře a co je dole stvořil najednou, a přesto jsou nebesa, to, co je nahoře, živá, kdežto země, tj. co je dole, je mrtvá. Proto je o zemi řečeno, že je „tohu wa-vohu“.“ Berešit Rabba 2:2

Slova „tohu wa-vohu“ jsou vzata a je jim dán úplně jiný význam: zatracený a zmatený. Midraš mytickým způsobem personifikuje  – dává osobnost a osobitost – zemi. Země byla v EMOČNÍM stavu šoku, a to hned na začátku tvoření! Je to první velká cena, kterou platíme za proměnu univerzální Jednoty v Kosmos rozmanitosti, cena za pluralitu světa. A hned se objevuje první trhlina. Co muselo být obětováno, aby byl stvořen Řád? Kdo je ten, co byl vyloučen? Kdo vidí jeho/její slzy?

Příběh o mužských otrocích a ženských otrokyních chce říct: Původně byli stejní. Před stvořením byli Nebe a Země Jednotou. A najednou jsou Nebesa oddělena a jsou nahoře a Země je dole. Žijeme ve světě, kde je smrt součástí reality a musíme usilovat o přežití. Země zakouší NESPRAVEDLNOST, která je vestavěna, vetkána, do stvořeného řádu. První věc, kterou Svatý Budiž Požehnán udělal, je rozdělení Jednoty a vytvoření prostoru. Rovnost se změnila v nerovnost – a to je důvod k tomu být šokován a zmaten. Ještě jsme ani Bibli nezačali a už je to zmatek!
Raši ve svém komentáři říká: „Toha u-voha je vyjádření lítosti nad tím, co se stalo.“ Tj. opět to není „pusto a prázdno“, tj. fyzický stav, ale emoční stav – cítí se pustá a prázdná. Nemyslím, že tím rabíni chtěli říct „Nemá to cenu, zabalíme to. V tomto světě je tolik nespravedlnosti hned na úplném začátku!“ Spíš měli odvahu upozornit, že musíme uznat to, co je ve vyhnanství, co je odmítnuté a potlačené. Musíme se na to podívat, protože je to součástí našeho příběhu.

Midraš personifikuje Zemi jako živou bytost. A my dnes vidíme, jakou cenu dnes platíme za její rabování – když si myslíme, že není živá. Můžeme říct, že tehdy byla Země ve stavu šoku – už není ve stavu Jednoty a její vědomí se probouzí v nové situaci.
Je zajímavé, že na začátku Tóry (tj. v biblickém textu) neslyšíme nic o nebesích, a to je právě prasklina, se kterou midraš (výklad, interpretace textů) pracuje. Midraš vždy hledá místa, která jsou na příběhu zvláštní. Dále je zajímavé, že je zmíněna Šechína, božská transcendence. Země se stává doménou hmoty, přírody, rození a smrti. Kdežto Věčnost je součástí horní reality nebes. Kabala vynakládá velké úsilí na vyrovnání tohoto rozdělení tak, že zdůrazňuje také Božství jako IMANENTNÍ, tj. vnitřní kvalitu. Šechína, tj. boží Přítomnost, a Bůh spolu mají vztah.
Toto počáteční rozdělení a nespravedlnost léčí mystická kniha Zohar ze 13. století. Je zajímavé, že v židovské tradici můžeme jít nazpátek do našich příběhů a napravit je, osvětlit je novým způsobem. Není to chápáno jako drzost – narušování „pravd“, které učí vážení rabíni, ale naopak jsme k tomu pobízeni (odtud židovský princip komentářů a suprakomentářů a suprasupra… atd.)

PRVOTNÍ SVĚTLO

„Potom obrovská propast vystoupila v temnotě, a temnota pokryla všechno, dokud nevyzářilo světlo, nerozdělilo temnotu, jak je řečeno (čep Job 12:22) „…odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti“. To všechno bylo uvnitř Země, ukryté a nezjevené. Energie, síla a voda (koach, tokef u- majim) v ní byly ukryté, dokud na ni nezazářilo světlo shora. A světlo Šechíny mělo schopnost být absorbováno (dosl. Šechína, ženská boží Přítomnost, má dar „houbovitosti“, absorbce, aramejsky qultoi) a její energie byla uvolněna, jak je psáno: „A Bůh řekl: Budiž světlo! A bylo světlo.“ (1M1:3) Je to prvotní, transcendentní Světlo, které už existovalo. Odtud pramení všechny síly. A Země se stala mocnou a voňavou a obnovila svoje schopnosti. Jak Světlo svítilo, jeho záře se rozlévala od jednoho konce universa/vesmíru do druhého. A když na ni zahlédli zkažení tohoto světa, Světlo se ukrylo a ukazuje se jen svým způsobem, jinak zůstává ukryté a nezjevené.“ mystická kniha Zohar I:30b

Je tu jiný typ jazyka a symbolického světa. Tóra začíná písmenem „B“ (Be-rešit, Na počátku nebo Počátkem), které má číselnou hodnotu „2“. Mohou to být dvě ženské božské síly, Bina „Velká Matka“ a „Lůno Světa“, a Šechína, „Přítomnost, Komunita Izraele“. Božství je jako Matka Všeho – znamená to, že všechna písmena jsou v ní jako embrya. Je to prostor za Vůlí, Láskou, Myšlenkou a Pohybem. Podle knihy Zohar potom z Matky Biny vzešly dvě síly: Nebesa a Země. Vzejdou jako děti z Matky.

Nebesa vzala Zemi a umístila ji na její místo. Když byla na svém místě, oddělila se a byla „zatracená a zmatená“ a toužila znovu přilnout k Nebesům a stát se Jedním, neboť viděla, že Nebesa září, kdežto ona je temná. Ale poté ji ozářilo shora Světlo Boží Přítomnosti a ona se vrátila na své místo a hleděla Nebesům tváří v tvář. A tak byla Země opravena a učiněna „pevnou a voňavou“ (nitqena ha-arec we-nitbasema). Je to bolest Země, nacházející se v říši smrtelnosti. Nebesa a Země jsou milenci, ne otroci. Transcendentní Světlo, tj. Světlo ještě NAD nebesy, na ni září a osvěcuje ji (anpin be-anpin, tváří v tvář).

Proč to Zohar mění? Nespravedlnost (zmíněná v prvním midraši) je zabudována do systému celého světa. Kdo má dvě děti, ví, o čem mluvím – není to stejné. CO LÉČÍ TU HOŘKOST? Oddělení je nutné, aby mohla vzniknout komplexní realita. Jaký je protilék na smutek a slzy? Léčení vede skrze spojení s tím, co je ZA dualitou, a to je prvotní Světlo. Není to světlo Nebes, ale Světlo ZA Nebesy, které září stejným způsobem jak na Nebesa, tak na Zemi (or eljon, „nejvyšší Světlo“). Zraněné a ponížené části potřebují něco mimořádného, proto dostanou toto Světlo. A je stvořen VZTAH. Jestliže jsme rozděleni, potom jsme skutečně na nehostinném místě, ale autor Zoharu, ať to byl kdokoliv, říká: Milenec a milenka, kosmické mužství a ženství, mohou být v našem světě (olam asija, fyzická dimenze světa) tváří v tvář – ve vztahu přijetí. Takže se dozvídáme, že Země je voňavá!

 „I řekl Bůh: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí…“ 1M2:3-5 čep

KAM SE PODĚLO PRVNÍ SVĚTLO? 

Potom ale je o čtvrtém dni řečeno, že Bůh stvořil Slunce, Lunu a hvězdy. Kam se podělo první Světlo?

„Rabi Jehuda ben Šimon řekl: Se Světlem stvořeným Svatým Budiž Požehnán prvního dne mohl člověk vidět z jednoho konce vesmíru na druhý. Když Svatý viděl zkaženost Enošovy generace a generace potopy, skryl před nimi toto Světlo, jak je řečeno: (čep Job 38:15) „Svévolníkům bude odepřeno světlo…“ A kde to Světlo schoval? V zahradě Eden, jak je řečeno (čep Žalm 97:11) „Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce.““Va-jikra rabba 11:7 (kniha interpretací ke 3.knize Mojžíšově)

Podle midraše šlo o úplně jiné Světlo než o jakém jsme zvyklí uvažovat. Toto původní Světlo umožňovalo celostní vidění – „z jednoho konce světa na druhý.“ Lidé ho ale zneužili, když měli schopnost všechno vidět, proto Bůh toto Světlo ukryl (or ganuz, skryté Světlo). Kde? V zahradě Eden. Další generace ho tak již nemohou zneužít. Tvoří semena, or zarua, je zaseto pro ty, kdo ho nebudou zneužívat. Midraš tak říká, že ve skutečnosti jako lidstvo neseme mnohem větší potenciál, než jaký aktuálně žijeme. Naším základním nastavením je dar celostního vidění, ale ještě ho neumíme používat moudře.

V mystické knize Zohar (II. 148b – 149a) je příběh dále rozveden. Rabi Jose opakuje interpretaci Va-jikra raba a říká, že toto Světlo ve světě zářilo pouze první den stvoření. Hned poté bylo ukryto. Rabi Jehuda však říká: „Kdyby Světlo bylo naprosto skryto, svět by nemohl ani chvilku existovat! Bylo zaseto a vzešly z něho plody, a tyto plody vyživují svět. Neuběhne den, aby se něco z těchto plodů prvotního Světla nevynořilo v našem světě a nevyživilo ho.“ A odkazuje i na jiný verš o „průniku“ fyzické a božské reality: „Mojžíš nemohl přistoupit ke stanu setkávání, neboť nad ním přebýval oblak (šachan alaw he-anan) a příbytek naplňovala Hospodinova sláva.“ (2M40:35)

To je interpretováno jako přítomnost Šechíny, boží Nevěsty, jejíž Světlo naplnilo příbytek. Rabi Jehuda uzavírá, že i když Světlo prvního dne dále nebylo vyjeveno, ve světě působí. A to tak, že svět každý den obnovuje akt tvoření (mechaddeš kol jom maase be-rešit). Tj. tvoření není „jednou provždy hotové“, ale stále probíhá znovu a znovu díky působení prvotního Světla, které je přitom fyzické pláni ukryto.

Tento léčivý příběh říká: Když je něco ukryto, neznamená to, že to neexistuje. Svět nedrží pohromadě nějakým „přirozeným řádem“ – je tu síla ZA NÍM. Jak toto Světlo působí? Když se smějeme na lidi? Co to je? Podle rabínů je toto Světlo aktivováno láskyplným studiem Tóry, zanícením, oddaností, zpěvem. Někdy toto Světlo zakusíme. Neumírá, raší jako nový život. A jedním z projektů lidstva je stáhnout do našeho světa více vláken tohoto Světla. Je to také příběh ztráty. Ukazuje, jak veliké by lidstvo mohlo být, kdyby nemělo sklon tento vzácný dar zneužívat. Aristotelský koncept dokonalosti se v midraších a mystice rozhodně neobjevuje, zároveň ale není řečeno, že „všichni jsme zlí“.

(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ)

Zdroj: https://www.hartman.org.il/beginnings-and-order-encounters-with-jewish-creation-myths/

Materiály (hebrejsky, překlad do angličtiny): file:///C:/Users/acer/Downloads/Hellner%20Eshed_M_Myths%20of%20Beginning_Spring%20Catalogue_March%202022%20edited%20(2).pdf

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

Foto: „Budiž světlo!“ Zapálené dvě šabatové svíce, „šamor we-zachor“, dodržuj a pamatuj, v hostelu Stay Inn v Jeruzalémě, kde jsme s milou českou skupinou trávili druhý zářijový šabat. Foto  Terezie Dubinová.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU: 

Židovská mystika o stvoření světa, Nebe a Země II.

DRACI V ŽIDOVSKÉ TRADICI

KABALISTICKÉ OBRAZY KRIZE

NOE návrat padlých andělů a obnova lidstva

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli

Napsat komentář