Aktuálně: Ukrajina

Vstupuji do malého bazénku s vyhřátou vodou. Tma, jen barevná světla se pomalu rozsvěcejí a zhasínají. Zní meditační hudba. Nořím se do vody a dávám si záměr: Očistit svoje energetické pole tak, abych měla k dispozici svoji skutečnou sílu ke spolutvorbě reality, o které věřím, že je možná. Reality harmonie a rovnováhy mezi lidmi, fyzickými i jemnohmotnými bytostmi, Zemí/Gaiou, Vesmírem, světem předků i potomků. Záměr je se zvláštním důrazem spojen s přáním pomoci situaci na Ukrajině.
Terapeutka mne drží na hladině vody a začíná se mnou cvičit. Dotýká se reflexních bodů, pohybuje mým tělem. Jsem v úplném uvolnění. Po chvíli přichází první obrazy. Jsem v lůně své maminky a cítím její úzkost, vztek a pocity bezmoci. I po vstupu do fyzického světa je mé pole syceno frustrací a smutkem mých rodičů. Jejich emoce pochází z historického faktu ruské invaze v roce 1968, která fatálně ovlivnila jejich mladé životy. Vlna barbarů, se kterou se nelze domluvit, protože disponuje hrubou silou. Uvolňuji tyto emoce ze svého pole, jako bych umývala okno. Pole se zalévá růžovou barvou: vnímám, jak jsem celou dobu svého dětství byla pod ochranou n(v)esmírně laskavé energie aspektu Bohyně, kterou naše kultura nazývá „Pannou Marií“. Obrovská vděčnost.
Terapeutka mne noří pod hladinu. Je to poprvé, kdy dobrovolně přistupuji na ponor, protože je mojí životní panikou. Chvíle obav jsou překonané důvěrou k terapeutce. Jako bych vstoupila do jiného světa. Uvědomuji si celou bytostí, že to je prožitek jiné dimenze. Jako když meditujete s imaginací nebo dlouho jdete osaměle přírodou a začnete vnímat i další reality, které jsou tu s námi přítomné a mezi nimiž se můžete pohybovat. Pod vodou jako bych si zvědomila schopnosti, které na suchu nevnímám. Jasně, klidně, ale pevně vysílám energii HRANICE vůči panu Pitlerovi a jeho mocenské vojensko-byznysové partě dravců. V dimenzi pod vodou není nic přirozenějšího než vyjádřit jasnou zprávu: Toto je stará realita. Pokud ji chcete žít, prosím, ale nezatahujte do ní jiné lidi, jiné země. Vše se děje v klidu a já cítím celým tělem, že toto je práce, ke které máme talent, kterou máme k dispozici, poté, co uděláme práci na základní fyzické úrovni a aktivně podpoříme napadené.
Děkuji.

ASTROENERGIE

Jistě nikoho nenechává chladným, co se děje na východě Evropy. Pro mnohé je to překvapením, protože si racionálně a logicky myslí, že to, co pan Pitler provádí, je nerozumné a neslušné. Co na to říct – máme co do činění s energiemi, které není snadné raciem uchopit.
Ukrajina byla napadena ve čtvrtek 24. února ráno. Slunce stálo v Rybách, Luna ve Štíru, Mars (energie potenciálního konfliktu) je v Kozorohu. Právě extrémním, nízkovibračním projevem vládců těchto energií, Neptuna, Pluta a Saturna, je ruská mocenská postsovětská mentalita. Neptun v nízké, nezralé vibraci je dlouhodobým vládcem Ruska: vytváří pocit bezbřehosti bez hranic, resp. přelévání se přes hranice, amébovitého obtékání, plutí po šířce rozlehlých plání, odpojování se od fyzické reality a vytváření si vlastních narativů, které jsou dojemné, sentimentální, patetické, zkreslující až lživé, aby se dal přežít náročný, fyzicky reálný život. Vytváří se tak odpojená bublina, která ke své existenci potřebuje kolektivní hypnózu. Aby mohla tato realita existovat, co nejvíce Rusů a příslušníků jiných národností, které tato bublina přitahuje (včetně mnoha Čechů) musí narativu věřit a přijímat jako platnou, čímž ji spoluvytváří. Analogie s Němci oblouzněnými nacismem ve 30. a v první polovině 40. let je zcela zjevná.

Štír je náročná energie transformace, smrti a znovuzrození. V nízké vibraci se projevuje jako „temná část duality“: zákeřností, manipulací, bolestí, dramatem, mocenskými hrami v zákrytu, mocí šedé eminence a jejich šachovými partiemi. Štíru je nesmírně náročné čelit: na osobní i kolektivní úrovni vyžaduje důkladnou sebereflexi, kdy hledáme, kde i my v sobě máme tuto energii. Tj. vymaňujeme se z duality světlo-temnota, překračujeme ji, zvědomujeme po vzoru symbolu jin-jang „černý bod v bílém poli“ („kde my, vzorní a ctnostní občané, máme vnitřního pachatele a padoucha“). Už dlouho lidé pracující s kolektivním polem pozorují, že pro mnohé z nás (a alarmující je, že jsou mezi nimi i mladí lidé) je nesmírně přitažlivá energie nacismu a fašismu: „krev, síla, pěst, smrt“. Ztratit se v kolektivu a v misi, rozpustit svoji individualitu, sloužit něčemu většímu – a přitažlivost Temnoty, Dark Side, je pro tyto lidi skutečně fascinující.

Mars v Kozorohu v nízké vibraci brání starý, tzv. konzervativní nebo tradiční stav věcí. Co na tom, že evoluce Vědomí jde už úplně jiným směrem. Odmítá se zpružnit, proměnit z betonu v plazmu a přizpůsobit se podpoře života, jak je jeho úkol. Drží rigidně a odmítá pustit. K tomu si vytváří narativy, v nichž se ohání obraty jako „vlast, náboženství, staré dobré časy a hodnoty“. Je tam podezřele mnoho starých mužů, zapouzdřených byrokratických institucí, martovského železa a fundamentalismu (je jedno, jaké víry). Zhmotněný nízkovibrační Mars v Kozorohu je nově postavený moskevský chrám vzkříšení Krista (Neptun zneužitý), který je zároveň i hlavním chrámem ozbrojených sil Ruska. Na mozaikách a freskách se vyjímá hrdinský epos, který se z většiny nestal, a zbožštění minulí i současní vůdci. Postaven pro případ, že by někdo nepochopil, že středobodem ruského nacionalismu a náboženství je program oběť – agresor – spasitel – mučedník.

NARATIV

Historici druhé světové války a holokaustu dlouhodobě upozorňují, že oficiální výklad historie Ruska jeho současnou vládní garniturou je silně zkreslený, upravený až lživý. Tento výklad je následně používán propagandou pro ideologické účely. Ústředním bodem narativu, jehož hlavním záměrem je zamlčet vlastnímu obyvatelstvu aktuální problémy způsobené špatným, hierarchicky vykořisťujícím vedením země, a odvést jeho pozornost, je druhá světová válka a hrdinství sovětských vojáků. Skutečná lidská obětavost a odvaha vojáků i civilistů je bez skrupulí používána pro propagandu. Nejsou připomínány mnohé chyby a selhání sovětských politických vůdců i vojenského velení, kteří měli na svědomí tisíce a tisíce lidských životů. Nemluví se o politickém vraždění a věznění inteligence a vojenských velitelů na konci 30. let (decimace vojenské vůdčí elity, která měla za následek chyby ve vojenském plánování a rozhodování neschopnými generály, kteří přežili díky loajalitě Stalinovi), nemluví se o spojenecké smlouvě s hitlerovským Německem (pakt Molotov-Ribbentrop), která umožnila mj. napadení Polska Německem i Sovětským svazem v září roku 1939 ze západu i východu, nemluví se o obsazení Pobaltí a vraždách či odsunu jeho obyvatelstva, nemluví se o klíčové roli americké a britské podpory při zastavení německého útoku, a nemluví se o – ano – obsazení Ukrajiny. Nemluví se o sovětském podílu na holokaustu. V našem kontextu – nemluví se pravdivě o poválečné okupaci socialistických zemí, o vraždění a věznění v Polsku a Pobaltí, brutálním potlačení maďarského povstání v roce 1956, invazi do Československa v roce 1968.

V této souvislosti je naprostou bizarností a dobrou ukázkou spoluodpovědnosti jiných zemí postoj izraelského muzea holokaustu Jad va-šem. Nejen že se oficiálně nevymezuje proti zkreslujícím projevům pana Pitlera a musí to za něj udělat izraelští historici, ale na začátku února jeho vedení v čele s vrchním rabínem Davidem Lauem ( jeho otec, bývalý aškenázský vrchní rabín Meir Lau, přežil holokaust jako dítě v koncentračním táboře Buchenwald díky pomoci mladého Rusa Fjodora Michailičenka) požádalo americkou vládu, aby neuvalovala sankce na ruského miliardáře Romana Abramoviče. Abramovič nedávno muzeu věnoval mnohamilionový („eight-figure-donation“ ) sponzorský dar. Celkově Abramovič podpořil izraelské neziskové projekty pěti sty miliony dolary. Známá je jeho podpora projektu Ir David (Davidovo město), vedeného pravicovou organizací Elad usilující získat oblast Jeruzaléma dnes obývanou Palestinci do židovského vlastnictví. Tolik malá případová studie o propletení finančních zájmů demokratických zemí a Pitlerova režimu.,  která z nich aktuálně dělá spolupachatele.

Zvláštní úchylnost odráží prvek narativu pana Pitlera a spol. že je potřeba Ukrajinu „denacifikovat“. S „nacifikací“ Ukrajiny to nebude tak špatné, když v jejím čele stojí židovský prezident. Těžko se schovává hlavní důvod útoku: udržet rozsáhlou a úrodnou zemi ve své sféře vlivu. Narativu se podařilo patrně ve většině ruské populace vytvořit dojem, že Rusko je oběť (nízkovibrační Neptun) západní rozpínavosti a prohnilé Evropské unie, ovládané homosexuály a translidmi. Za všechny problémy Ruska může zlá Amerika. Jak to známe z válečného Německa: Co by si Hitler počal, kdyby neměl Židy? Kdo by mu hrál obětního beránka?

DUALITA KONČÍ

Je potřeba si ohlídat černobílé vidění a jednoznačné rozdělování. Osud Ukrajinců a Rusů je propletený, mezi oběma zeměmi a jeho obyvatelstvem jsou nesčetné vazby. Zjednodušující obraz „Rusko proti Ukrajině“ je potřeba upřesnit na „totalitní militaristický mocenský aparát“, t. č. u moci, získávající finance z drancování surovin Země/Gaii, proti suverénní zemi, která chce právo na sebeurčení. Rusko žene svoji mohutnou armádu, z níž velkou část tvoří mladíci v povinné vojenské službě, patrně netušící, kam jsou posíláni, do sousední země, která se nebezpečně vymyká jeho vlivu. Skutečnost, že většina ruských občanů věří propagandě nebo jednoduše při každodenním životě nemá čas se starat o nic jiného než o své základní potřeby, by neměla zakrýt fakt, že i tam jsou lidé, kteří proti válce demonstrují. Viděla jsem video, kde černí těžkooděnci zatýkají drobnou babičku s papírem, na kterém měla ukrajinskou vlajku a nápis „Zastavte válku!“. „Chlapci, já jsem blokádnice“, říká jim. Tedy „prožila jsem leningradskou blokádu“. Muži Omonu jako temná anonymní masa válečníků v Hvězdných válkách, Duně či Pánu prstenů: bez slitování. Jak vzdálení od své duše musíte být, abyste tuto práci dělali? A jak se stáváte zombiem?

„Více než tři tisíce Rusů protestujících proti válce bylo zadrženo,“ říká titulek solidních izraelských novin a přináší fotografie násilí proti demonstrantům. Jistě, co je několik tisíc protestujících v mnoha milionové zemi? Je to bílá skvrna v černém poli jin-jang, proto je důležitá. „V Rusku se zatýká každej, kdo vystoupí proti válce… To je totální likvidace inteligence,“ píše mi kamarádka rusistka. „Ukrajinci točí všechno a posílají to do Ruska svým kamarádům z počítačových her přes servery počítačových her, které Rusko zatím neblokovalo, jinak je tam prý všechen kontakt mimo Rusko zablokovaný… Jak si vůbec může někdo myslet, že se to v Rusku nedozví? I kdyby se to nedozvěděli dnes, tak za pár dní jo… Dnes přece nic neututláš….“ Další nápor reality, které nebozí Rusové musí čelit – a buď opět uniknou do matrixu upředeného propagandou, nebo si přiznají, že jsou opravdu v koncích. Bez zdravé ekonomiky, zdravé populace, s dalšími tisíci mladých mužů mrtvých nebo v ukrajinském zajetí. Další generace mrtvých, zraněných nebo vykořeněných mladých mužů, jako po Afgánistánu a Čečně. Ničení populace po psychické i fyzické stránce. Ryby Štír. Přesně tak, dnes nic neututláš – jednou z kvalit nové reality je TRANSPARENTNOST. Leda si můžeš zvolit matrix – iluzi normality a „starého dobrého světa“.

Znovu ale připomínám, že z dosud převládajícího modu fungování na naší planetě, z duality Světla a Temnoty, máme dnes možnost vystoupit. Vědomí je aktivní a probuzené. Pan Pitler bude mít mnohem větší práci než pan Hitler a může být hodně překvapen, že se věci neodvíjejí podle plánu. I při použití hrubé síly a mnoha ztrátách na životech, udržení daného stavu ho bude stát nesmírné množství energie. Protože lidé už nejsou jednolitá masa. Mnoho z nich má probuzené vědomí a realita totality nepatří do jejich plánu. Timeline válek a konfliktů už si vědomě či nevědomě vybírá stále méně lidí. I kdyby byla cestou a způsobem pro mnohé, jak odejít z této planety, NENÍ TO BUDOUCNOST ŽIVÉ GAII. Do jiné timeline, kde války nejsou, můžeme vstoupit, když pochopíme, že do nich můžeme vstoupit. (Bruce Lipton: „Máme za svůj život odpovědnost, jakmile si uvědomíme, že máme za svůj život odpovědnost.“)

Více a více mnozí z nás vnímají, že je to stará hra. Skutečnost, že její proponenti stojí na místech leadershipu – u nás mj. minulý a současný prezident či předseda jedné z parlamentních stran – je vizitkou nejen jejich, ale i jejich voličů a médií, která jim věnují pozornost. Osobně mne nepřestává překvapovat, kolik prostoru je v českých médiích věnováno našemu předchozímu prezidentovi a jeho egostřednosti. Lidský kolektiv se vibračně rozděluje a lidé hledají a nacházejí své „kmeny“. Timeline Země/Gaii nese kvality stále vyššího uvědomění – spolupráce, harmonie stávajících i nových energetických center na kolektivní i osobní úrovni, podpory života v jeho nekonečných formách a proměnách, odvahy nést a zářit své Světlo. Vědomí směřuje k Celistvosti a tím překračuje rozdělení „buď, a nebo“. Učíme se kvalitě paradoxu: udržet svoji pozici v pohyblivém středu tvaru posvátné geometrie lemniskáty, „ležaté osmičky“. Emoce nás zatahují do jednoho, nebo druhého extrému: po jejich průchodu, přijetí, můžeme neustále obnovovat střed a rovnováhu.

NACIONALISMUS

Aktuální konflikt hojně hraje na nacionalistickou strunu. Z energetického pohledu jde o nerovnováhu první, kořenové čakry: disharmonické spojení se zemí i Zemí. Buď je příliš pevné a může se proměnit až v držení Temnou Matkou (Matka Rus, mať rodina, která používá své syny jako potravu pro kanony, na ukrajinské straně vyhrocený nacionalismus některých skupin hraničící s mučednictvím), nebo naopak slabá a vede k opouštění země (emigrace, unikání do svých světů, – ono československé normalizační „unikání na chaty a zahrádky“ – vnitřní exil). Disharmonie první čakry je posílena, pokud není v rovnováze sedmá, universální čakra, tj. spojení (jako opak vůči Matce, Zemi, matce, zemi…) s otcovským principem, Vesmírem, Universem. Zdravým vědomím propojení vší existence, kosmickým měřítkem, vnímáním sebe sama jako bytosti s potenciálem překročit fyzické hranice hmotné formy a jejich omezení a propojit se s kvalitou Ducha. Obojí má být v rovnováze – osobní kořeny i kosmický přesah.

Nacionalismus postsovětského prostoru bývá v očích západních států velkým prohřeškem a jsou na něj citlivé. Západními zeměmi je zdůrazňován  právě prvek „obecného lidství“, resp. „občanství bez ohledu na etnicitu“, čemuž nahrává i byznysová globalizace vytvářející iluzi propojení světa, kde kořeny nejsou důležité. K tomu bych ráda řekla, že je snadné překročit svoji národnost a etnicitu, pokud ji máte ZDRAVOU – zakořeněnou v bezpečí a jistotě, nasycenou samozřejmostí. To je výsledkem historického, společenského procesu svobodného sebeurčení etnických skupin. Tento proces v Evropě začal v 18. století. Jeho výsledkem je mimo jiné vznik samostatného Československa/Česka.

Můžeme se oprávněně dohadovat, do jaké míry je nacionalismus umělý koncept, zvláště v Evropě, kde neexistuje, opakuji, neexistuje něco jako „čistá národnost“. (Naše rodina budiž příkladem: babička Rusínka, manželova babička Němka, teta Maďarka, strýc Polák). Zároveň ale vědomí kořenů a spojení se zemí, kterou vnímám jako svůj domov, nelze umělými politickými koncepty přehlušit: člověk potřebuje k universalismu dozrát, což soudruzi za komunismu úplně nepochopili. Jazyk, který nám v Česku (a v západní Evropě) dnes u nacionalistů vadí – patos, vybuzování emocí, zkreslování ve prospěch zdůraznění národní jedinečnosti a důležitosti – jsme sami používali na cestě k uznání své „národnosti“ (u nás hlavně v době národního obrození v 19. století. Příkladem, kde je toto nepochopení dobře vidět, je osočování sionismu, který je vlastně oproti evropskému národně-obrozeneckému hnutí o cca sto let opožděným konceptem národního obrození: jeho rétorika, která může střízlivému modernímu občanovi lézt na nervy, je zkrátka jen ohlasem doby, kdy se utvářely národní státy.) Národní kořeny nemůžeme z lidského vědomí a podvědomí vytlouct: spíše bychom měli pro rovnováhu kultivovat i universální vědomí, tj. zmíněné propojení. To si můžeme dovolit, až když se cítíme bezpečně v prostoru vymezeném jako „domov“.

Připomínám historickou pravdu, že jak pobaltské země, tak Ukrajina, ve 20. století neměly možnost si toto vědomí bezpečí kořenů vytvořit, protože jim ruskou expanzí nebylo umožněno se seberealizovat v národních státech. Dobře je to vidět na komunistickém útoku na jedinečný projev sebeurčení: jazyk. Vzpomínám si, jak při mých cestách na Ukrajinu (poprvé v roce 1991) lidé byli šťastní z návratu ukrajinštiny do mluveného projevu i do úředního jazyka. Mnozí Ukrajinci svůj vlastní jazyk neuměli, protože byl za Sovětského svazu potlačen a převálcován jazykem ruským. V kolektivním poli bylo cítit jedno velké trauma. Zranění  ze sovětskými vůdci uměle vyvolaného hladomoru ve 30. letech stále není zhojené, protože se o něm příliš nemluví a viník za něj nepřevzal odpovědnost. Mnoho z Ukrajinců zemřelo ve 40. letech v úsilí o samostatný stát. Zranění často brání sebereflexi, např. přiznání ukrajinské role v upevňování komunismu, spolupodílu na holokaustu (ve vzpomínkách pamětníků – vězňů koncentračních táborů se podezřele často opakuje zmínka o ukrajinských dozorcích), vražedných útoků vůči Polákům na Volyni na přelomu 30./40. let nebo složité interakce části Ukrajinců s německými okupačními vojsky – vstup do Němci vytvořených vojenských jednotek bojujících proti Rusům, kam Ukrajinci vstupovali často v naději na budoucí samostatný stát. Odtud současné ruské obvinění Ukrajinců z „fašismu“, které ovšem opomíjí fakt, že Rusové Ukrajinu okupovali a Ukrajinci si – naivně – mysleli, že jim Němci pomohou je vyhnat. Aneb vyženeme čerta ďáblem. Možnost pravdivé reflexe a sebereflexe, rozplétání složitých historických událostí a jejich pravdivé pojmenování v solidním výzkumu historiků bylo překryto sovětskou mocí a odsunuto až na 90.léta, kdy Ukrajina konečně získala samostatnost. A poslední, co mnoho opojených Ukrajinců v době prvního samostatného nádechu chtělo slyšet, byla pravdivé slova o selhání jejich předků. Neznáme to náhodou všichni? A neděje se to náhodou i u nás (např. stále komplikovaný vztah k vyhnání českých Němců) a patrně ještě více na Slovensku (popírání válečného klerofašismu – katolického fašismu, složitá reflexe slovenského antisemitismu)?

PARDES – ÚROVNĚ REALITY

Tyto historické odkazy uvádím z respektu k první, fyzické a faktické úrovni reality. Na této úrovni bychom měli začít. Jak říkají Židé, všechno je interpretace, ale i ta má své zákonitosti. Podle židovských učenců se skládá ze čtyř úrovní, přičemž postupujeme vertikálně do stále větší hloubky, postupně. Předpokladem hlubší úrovně je zvládnutí úrovně předcházející. Ta zároveň slouží jako ukotvení ve zhmotněné realitě, tj. ve světě formy. Teprve když ji přijímáme a ctíme, můžeme se nořit do jemnějších světů. Židé tento náhled nazývají „pardes“, což je jak označení „ovocného sadu“ slibujícího sladké plody:-), ale i zkratka označení jednotlivých úrovní (p-pešat, jednoduchý, r-remez, alegorie, d-deraš, homiletický přístup, s-sod, tajemství = mystický přístup).

Lidem na duchovní cestě, kteří mají pocit, že „tato realita se jich už netýká“ a „nejlepší cesta boje se zlem je chovat se jako Gándhí“ bych proto chtěla vzkázat: abyste opravdu mohli být „jenom v duchovní realitě“, je potřeba si zvědomit, v jaké fyzické realitě máte svoji aktuální inkarnaci. A tu vnímat primárně, jinak přeskakujete úroveň (úrovně). Protože nejste jenom Ducha a duše, jste i tělo, a vše je to prostoupeno navzájem. Když říkáme, že „nesledujeme média, protože představují starý systém“, „bůhví, jak je to doopravdy, protože (mytičtí) ONI nám lžou“ a že „obě strany konfliktu mají máslo na hlavě“, tak jen opakujeme starou dualitu „my a oni, černá a bílá“. Pokud nejsme skutečně na cestě k osvícení, nevědomky a bezděčně můžeme posilovat v úvodu zmíněnou neptunskou energii unikání z fyzické reality, mlžení, relativizaci, uhýbání a vytváření dojmologických narativů. Na úrovni pešat, tj. doslovnosti fyzické reality, je jasné, že Rusko, resp. jeho současné ruské vedení a přežívající konglomerát byznysově-militaristické sekulární „aristokracie“ vykořisťující tuto zemi, je pachatel a agresor. O tom by žádná diskuse neměla pochybovat.

V této prvotní fyzické rovině je i jasné rozhodnutí postavit se a dát agresivní energii HRANICE. Protože nejdřív musíte fyzicky přežít, abyste se mohl nořit do dalšího chápání souvislostí. Při boji o holý život se obvykle nefilosofuje.

Na úrovni remez-alegorie si můžeme vymýšlet svoje interpretace. Ale je to pořád naše vymyšlená interpretace. Jde o úroveň, kdy uchopíme faktickou realitu a vykládáme si ji podle své potřeby. Tuto úroveň mimochodem hojně využívala církevní teologie pro (dez)interpretaci textů Hebrejské Bible.

Úroveň deraš už je vědomější a zajímavější. Chápeme, že svět je propojené místo a že dění není černobílé a hledáme nitky ovlivňování, symbolické obrazy na všech úrovních. Co tento státní konflikt (makrokosmos) představuje na úrovni mikrokosmu – našeho nitra, našeho kolektivu, našich mezilidských vztahů? Čím jeho energii potvrzujeme a vyživujeme my sami? Hranice mezi obětí a agresorem je na této úrovni výkladu nejasná, vnímáme provázanost obou stran, spoluodpovědnost za konflikt, a to jak vědomou, tak nevědomou odpovědnost. Které naše nevědomé části ještě nejsou vyvázány ze starého programu boje? Jak zvládáme svoje vlastní konflikty ve vztazích, v rodinách, v komunitě? Jak zvládáme svoje vlastní emoce, na koho je vyléváme, kde my hledáme obětního beránka?  Aneb jak mi při sdílení říkala milá kamarádka: „To, co se teď děje za konflikt na východě, já v malém řeším ve firmách.“ Lidé spolu odmítají mluvit, neberou odpovědnost za své činy, nepracují na svých emocích, které je potom ovládají, a tato osobní úroveň se následně propisuje do kolektivní úrovně.

Úroveň sod, mystická úroveň, přístupná po zvládnutí a uznání předchozích úrovní, ví, že Vše je Jedno. A to Vše je zároveň Nic ve velké kosmické hře. Lidé jako singularity podstupují zkoušky na své životní cestě, kde zároveň svobodná volba je i není. A klíčové je zůstat ve zmíněném středu lemniskáty, v oku transformačního tornáda, ve vnitřní Důvěře a Klidu. Bez posuzování a odsuzování, v plném soucítění se VŠEMI zúčastněnými a se situací naší lidské nezralosti. 

PS1: Nikdo neslibuje, že je to snadné, zvláště když si naše duše vybrala takové období k pozemskému žití dle hesla „malá výzva mne nezajímá, dejte mi něco pořádného!“

PS2:Abyste mohli reagovat jako Gándhí, potřebujete mít protivníka, jako měl Gándhí. Pamatuji si, jak jsme na filmu byly s maminkou ještě za komunismu (zlý britský imperialismus ve filmu se hodil) a s otevřenou pusou zíraly, jak britského důstojníka, který vydal pokyn ke střílení do protestujících Indů, odsoudily britské soudy. „Rusové by je zmasakrovali a ještě by toho důstojníka povýšili,“ prohlásila střízlivě realisticky moje zraněná maminka, učitelka dějepisu.

NA ZÁVĚR? 

Na rovině pešat, fyzické reality: moje milá prasestřenice připravuje ubytování pro naše ukrajinské příbuzné. Manžel nemalou částkou přispěl na účet ukrajinské ambasády, s kolegou jsme za naši ops přispěli na účet Člověka v tísni. Maminka jde dnes na demonstraci Milionu chvilek. Já tímto textem pojmenovávám, jak na své současné úrovni vědomí nejlépe umím. Věřím v léčivou sílu TRANSPARENTNOSTI.

Na rovině remez nemám potřebu vytvářet umělé příběhy.

Na rovině deraš a sod se vracím pod vodu a z této jiné dimenze dávám hranici staré destruktivní hrubé síle, která nás pokouší a zkouší, kam až může jít – kam ji necháme jít. „Za svědky povolal jsem dnes proti vám nebesa a zemi, život a smrt předložil jsem tobě, požehnání a kletbu, vyvol si tedy život, abys byl živ, ty a potomci tvoji…“ (Pátá Mojžíšova 30:19)

Je a není to stejné jako kdysi. Zvenčí: je to podobné, možná i stejné jako kdysi, v bolestiplném 20. století. Zevnitř: není to stejné. Úroveň Vědomí lidstva je jiná a my máme volbu.
Nechme pracovat Ducha. Ona Ví.

„…Je naprosto jisté, že to nebude snadný úkol, protože jsme byli roky a desetiletí vskutku drženi a vlečeni tímto systémem, jenž nyní čím dál více přechází do rukou temných sil. Byli jsme jím krmeni a zaštiťováni a sami jsme aktivně tento svět spoluvytvářeli a budovali. Ovšem měli bychom si vyjasnit, že už to není onen starý svět, který si tak dobře pamatujeme. Právě prochází drastickými změnami, protože v rámci normálního a přirozeného umírání ztratil svoji sílu a stále více upadá do rukou zpátečnických sil.
Staré umírá a mělo by být ponecháno procesu svého rozkladu tak, aby se mohlo vyživovat Nové. Místo toho je jeho umírání zpátečnickými silami takříkajíc uměle prodlužováno, protože ty jej chtějí v tomto stavu i nadále využívat ke svým cílům. Tím je zadržováno také Nové, protože mu schází živiny.
…Dříve nebo později se budou muset zpátečnické síly, které ten starý svět svévolně okupovaly, opět podřídit přirozeným zákonům, čímž ztratí svoji moc…Je na lidstvu, aby vykonalo tento rozhodující krok oddělení a z této kritické situace se vysvobodilo.“ Ana Pogačnik: Vstříc zázraku Nového

Karty Světla: Lemurie
„Tvoříš nebe na Zemi. Už se to děje….Je snadné nechat se znepokojit současným stavem planety, ale jste vybízen/a, abyste si uchoval/a jasnou představu budoucnosti: je totiž blíž, než si myslíte. Můžete být veden/a, abyste udržoval/a frekvenci Lemurie ve vaší komunitě, rodině, v práci nebo uvnitř sebe sam/a. Vězte, že je to možné, a i když můžete mít občas pocit, že jste sam/a, ve skutečnosti tomu tak není. …Pokračujte v tom, co děláte, a pamatujte si: Jediný způsob, jak vyléčit svět kolem, je nejprve vyléčit sebe.“ (Rebecca Campbell)

Poznámka o subjektivitě: Moje babička byla Rusínka z Podkarpatské Rusi, máme tam stále příbuzné. V mládí jsem pracovala v Centru humanitární pomoci českým krajanům na Ukrajině. V rámci dobrovolnictví jsem byla nejprve na humanitárních cestách na Volyni a v oblasti Černobylu, později jsem léta trávila v české evangelické vesnici Bohemka. Ukrajinu tedy znám z osobní zkušenosti a mám k ní vazby.

Věnováno Blance J, Ditě Š, Larise F, Karolíně H a Blance Z, v tomto pořadí. Děkuji, milé ženy, za sdílení, náhledy a podněty. Dnes více než kdy jindy je důležitá spolupráce a synergie.

Foto: Omon, zásahové jednotky ruské policie, zasahují proti Rusům demonstrujícím proti válce v StPetěrburgu 26. února 2022. Foto AP, Dmitri Lovetski, via Times of Israel https://www.timesofisrael.com/over-3000-detained-in-russia-for-protesting-against-ukraine-invasion/ 

ODKAZY:

Z médií sleduji Times of Israel a Aktuálně.

https://www.timesofisrael.com/liveblog_entry/yad-vashem-chief-rabbi-urge-us-not-to-sanction-roman-abramovich/

K tématu ukrajinského hladomoru a západní lhostejnosti doporučuji film Mr. Jones od skvělé filmové režisérky Agnieszky Holland –  ženy, co se nebojí

K tématu historie obecně východoevropského, specificky ukrajinského prostoru doporučuji knihy výborných historiků Timothy Snydera: Krvavé země – Evropa mezi Hitlerem a Stalinem a Černá zem: Holokaust, a Anne Applebaum „Rudý hladomor : Stalinova válka na Ukrajině“ a „Mezi východem a západem“.

K tématu soucítění a nadhledu nad situací Silvia Rei zde: https://www.youtube.com/watch?v=qYeuOe_Lkx0 

K tématu duality kolega z astrovýcviku Vojta Franče: Černá a bílá – Dvě tváře Boha
http://ografologii.blogspot.com/2011/07/cerna-bila-dve-tvare-boha.html

Děkuji watsu terapeutce Janě Křížkové za laskavé vedení terapie, která se nyní stala mojí opakovanou potřebou. Mohu vřele doporučit.
https://watsu4health.cz/s-kym-zazit-watsu/

Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud  chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.

K TÉMATU NA TOMTO WEBU:

KURSK o ruské karmě

Aktuálně: Rusko

Pokud se vám tento obsah líbí, můžete ho sdílet se svými přáteli