Motto: „Každý chce změnit svět. Ale nikdo nechce změnit sebe.“ (Saz a Uri)
V září jsem pro tento blog přeložila drsnou píseň izraelského Araba Sameha Zakouta a izraelského židovského aktivisty a lektora Uriji Rosenmana. Pánové si to po blízkovýchodním způsobu nad chumusem, kokakolou, v autodílně s betonovou podlahou z plastových židliček drsně vyříkávali. Píseň byla shrnutím obvinění i předsudků Arabů a Židů navzájem.
Písní aktivita obou přátel neskončila – začali jezdit po Izraeli, na besedách „zdola“ oslovují především mladé lidi a vytváří síť těch, kteří na změně vzájemných vztahů chtějí skutečně pracovat.
V květnovém krátkém dokumentu i v novém podcastu (viz odkazy na konci textu) mluví o svých životech i o důvodech, proč se do projektu pustili. Sameh (1984) se narodil ve smíšeném arabsko-židovském městě Ramle. Většina jeho rodiny žije v Pásmu Gazy, kam uprchla po válce v roce 1948 a vzniku Izraele. Studoval ve františkánské katolické škole Terra Sancta, o které mluví s velkým respektem. Hraje, zpívá, rapuje od mládí. V palestinské a arabské společnosti je rap velmi oblíben ve své původní úloze společenského protestu.
Urija (1990) začínal s „mainstreamovými hodnotami“, jak říká. Na střední škole se věnoval matematice a fyzice, v armádě šel do elitní jednotky, aby naplnil obraz toho správného židovského hrdiny. Když potom odešel studovat do Ameriky inženýrství, začal číst knihy o osobním růstu, a postupně začal přemýšlet o věcech jinak. Vrátil se jako lektor a společenský aktivista, udělal si bakaláře v psychologii a byznysu, pracoval ve známé neziskovce StandWithUs bojující s antisemitismem pomocí vzdělávání.
Aktuálně Saz a Uri vydali další píseň a videoklip. Tentokrát nesedí naproti sobě a neobviňují se. Teď sedí k sobě zády na židlích a jsou k sobě přivázaní. Chvílemi samostatně, chvílemi společně popisují své pocity bezmoci a bolesti ze života v tomto bouřlivém cípu země. Píseň říká – jsme v tom spolu. Je to špatný. A je potřeba to změnit.
Takže druhé kolo arabsko-židovského rozhovoru – nyní možná důvody odlišná, ale přitom společná frustrace.
MUNFAS/NEMOHU DÝCHAT
Saz arabsky:
Nejsme zlí ani hloupí
Máme život a milujeme žít
Milujeme rodinu, milujeme jaro, milujeme moře, milujeme žít v míru
Jsme uvízlí mezi dvěma světy – mezi začleněním a odporem, mezi Ramle a Gazou
Naše životy jsou složité
Nemůžeme dýchat
Spolu:
Můj hlas je potichu, chci křičet nahlas
Nech mne být, abych mohl žít jako můj bratranec
Abych ochutnával život a voněl ke své zemi, viděl zahradu a ne zničený dům svého souseda
Takhle napřímo, tváří v tvář, už uběhlo dost let.
To je cesta. Už nebudeme čekat ani minutu. Jde mi to z nitra.
Potřebujeme odvážné hlasy
Nemůžu dýchat…
Uri hebrejsky:
Vím, co si myslíte – další Aškenáz, který leze Arabům do zadku
Ale sloužil jsem v boji a přispěl své zemi
A kolem mne se nic nezměnilo
Zprávy každou hodinu tvoří narativ
Písně a obřady jen způsobují bolest
Celý národ má post-traumatický syndrom
Co čeká Židy?
Vůdci nahlas křičí
Dusím se
A každý smířlivý hlas je umlčen, už nemám vzduch
Pojďme roztrhat chlad pokrytectví
Pojďme, přátelé, pojďme myslet jinak
Už nemůžu dýchat
Spolu:
My jsme mladá generace, která platí cenu rasismu, korupce a tvrdohlavosti
Tak děláme párty ve městě a vyděláváme si na živobytí
Ale realita dusí, nemůžeme dýchat.
I když nahrajeme skvělou hudbu, hit s chytlavým poselstvím, stejně se nic nepohne, dokud to nevyjasníme těm, kdo rozhodují.
Tohohle šitu už bylo dost, konečně vytvořte plán, a v každém scénáři musí být mír.
Saz arabsky:
A co s arabštinou?
Přinutili jste nás žít v iluzích, slova vedou ke slovům,
Nula skutků, ani trochu, ale jakože „všechno je OK“ – tak určitě…
Ten, o kom jsem si myslel, že je na mé straně, mi vrazil nůž do zad a proklel mne
Slyšel jsem spoustu nesmyslů, dost, stačilo, nechte mne být
Ztratil jsem roky, nevím, čím se mé srdce zabývalo
Byl jsem bezohledný, a je to jen moje vina
Doplnil jsem palivo a zatvrdil jsem se.
Půjdu vpřed sám, i když se celý svět odvrátí
Nemůžu dýchat
Spolu:
Takhle napřímo, tváří v tvář, to je ta cesta, už uběhlo dost let.
Nebudu čekat už ani minutu, jde to z mého nitra.
Potřebujeme odvážné hlasy.
Vůdci nahlas křičí, cítím, jak se dusím,
A každý smířlivý hlas je umlčen, nemůžu dýchat
Pojďme roztrhat chlad pokrytectví
Pojďme, přátelé, pojďme myslet jinak
Nemůžu dýchat
Nemůžeme dýchat
Píseň a video zde:
Podcast: https://www.timesofisrael.com/podcast-this-arab-and-jew-talk-straight-in-raps-and-in-person/
Youtube kanál projektu (včetně krátkého dokumentu o Sazovi a Urijovi): https://www.youtube.com/c/DUGRIproject
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
Soužití izraelských Židů a Arabů – zatím nejzajímavější náhled a i vysvětlení pro mnoho lidí (včetně mě) nejasné situace v těchto končinách, jsem našla v knížce „Hubené nohy a všechno ostatní“ od Toma Robbinse. Toto téma v knize sice vyvstává až tak po první třetině, ale i tak je to kniha hodná přečtení.