POKRAČOVÁNÍ přepisu besedy s novinářem Ondřejem Soukupem v Jičíně 3. listopadu 2022.
Dubinová: Prostor pro dotazy z publika!
Dotaz z publika: Válka dopadá i na Rusko, ekonomicky, morálně, spousta mrtvých. Vidíte nějaký posun v ruské společnosti? Co dostane Rusy do ulic? Sledujete nějaké změny?
Soukup: Až do 21. září (datum vyhlášení mobilizace v Rusku) pro Rusy ta válka prakticky neexistovala. Jeden můj známý, Rus, který pracuje už jedenáct let v Česku jako inženýr, byl ve svém rodném městě Kaluga, což je asi tři sta kilometrů od Moskvy. Vrátil se v šoku a povídá: Hele, tam to není téma! O válce se tam nikdo nebaví! Všichni si z ní dělají srandičky. Kdyby válka byla v Laosu, tak je to jedno. „My to nějak zvládneme.“ V Kaluze má např. továrnu Volkswagen, také se tam dělaly Škodovky a vařilo české pivo. To samozřejmě skončilo. Pracovníci automobilky sedí doma se dvěma třetinami platu, nic nedělají a říkají „Ono to nějak dopadne! Přijdou Kazaši a budeme zase vyrábět!“ Známý jim na to povídá, „Hele, a ty znáš nějakou značku kazašského auta?“ …
To změnila mobilizace. Jedna věc je podporovat válku s lahváčem na gauči u televize, druhá když vám reálně hrozí, že vás pošlou na frontu. A nikdo z nich nemá sebemenší iluze, jak to vypadá v ruské armádě. Jiný známý, Rus z Prahy zajímající se o výrobu piva, byl vždy apolitický s řečmi jako „politika je svinstvo, vás ovládají stejně jako nás, není to tak jednoduchý…“, takže jsme se o politice raději nebavili. Na začátku října koukám a na facebooku má fotku z Tel Avivu. Napsal jsem mu, co se stalo? Odpověděl – „věděl jsem od začátku, že je to v hajzlu, tak jsem si vzpomněl, že mám židovskou babičku, přes léto jsem si vyřídil papíry, a jak vyhlásili mobilizaci, druhý den jsem byl v Helsinkách a sedal jsem do letadla na Izrael. Já jsem vystudoval vojenské suvorovské učiliště jako klarinetista, za celé dva roky vojny v polovině 90. let jsem samopal držel třikrát, ale nemám iluze o vojenské správě. To by bylo: „Absolvent vojenského učiliště, výborně – velitel tanku! Další!“
I když se člověk dívá na proruské, proválečné kanály na sociálních sítích, tak jsou tam doporučení, co si máš koupit, co ti armáda nedá: termoprádlo, náhradní ponožky, náhradní tkaničky do bot… Podobně jako Ukrajinci i proruští podporovatelé války sbírají peníze, aby vojákům koupili neprůstřelné vesty, protože ty, které jim armáda dá, jsou z velké části k ničemu. Totéž přilby. Rusové to vědí. Existují sociologické průzkumy od centra Levada, těm se dá ještě trochu věřit. Samozřejmě sociologie v podmínkách války je složitá – je to jako kdyby vám v březnu 1977 zazvonil telefon a tam by někdo řekl „Dobrý den, my jsme sociologové, co si přesně myslíte o Chartě 77?“ To by mne zajímalo, kolik lidí by odpovídalo po pravdě. I tak je ale něco vidět: proti mobilizaci jich bylo 75 procent. A odpověď na otázku, jestli má konflikt skončit jednáním, nebo se má válčit do vítězství: víc bylo těch, kdo chtěli jednání, což ještě na začátku září na stejnou otázku bylo víc lidí pro „konečné vítězství“. Tohle se tedy určitě změnilo.
Ale otázka je, jaké to bude mít dopady. Režim byl budovaný dvacet let, aby ho žádné hnutí zezdola ani zeshora nemohlo ohrozit. I když se člověk baví s lidmi, kteří odjeli, tak říkají – „Hele, ten pocit totální bezmoci je obrovský“. Možná je jedno procento šílenců, kteří jsou ochotni riskovat zdraví, svobodu, práci, cokoliv, a režimu se postavit, šířit letáky, na začátku chodili protestovat do ulic. Ale to nemůžete chtít po všech lidech. Konec konců, kolik tady v Česku bylo signatářů Charty 77? Co by mohlo vyvolat nějaký posun, těžko říct. Tím spíš, že režim je do značné míry imunní. Mohli by udělat nějakou chybu – třeba mobilizovat policisty. V ten okamžik by neměl kdo rozhánět demonstrace. Něco takového!
Zajímavý je také fenomén turbo patriotů, kteří podporují válku, ale kritizují generální štáb a ministra obrany a někteří – sice opatrně – ale i samotného Putina. Ti si dovolí napsat i to, co kdyby napsal fanoušek Navalného, tak už druhý den skončí na Sibiři. Jádro voličů, kteří Putina podporují, nemůžete umlčet. Propracuje se k něčemu tato nespokojenost? Zatím to vypadá jako zmar, prodej antidepresiv v Moskvě stoupl asi o čtyři sta šedesát procent. Možná když se to nastřádá… , ale moc bych na to nesázel.
„Pro Rusy je psychologicky komfortnější převzít kremelský narativ…“
Dotaz z publika: Ani si neuvědomují, jaké dělají morální svinstvo?
Soukup: Ne. Ti, kteří si to uvědomili, si to uvědomili hned na začátku. A ti ostatní si vymýšlí důvody, proč se jich to netýká. Mohou být nespokojeni, ale ne z morálních důvodů. Jsou lidé, kteří říkali na začátku války „Za dva týdny budeme na polských hranicích“ a teď říkají „…jsme to asi nějak špatně odhadli. Oni ti Ukrajinci jsou nějak tuhý…“ A objevuje se další argument – vždyť ti Ukrajinci jsou vlastně Rusové, a proto taky tak dobře bojují. Zní to legračně, ale já jsem zrovna dnes dělal článek podle brožury „Žiji, bojuji, vítězím“. Má asi šedesát stránek a dostávají ji nyní mobilizovaní muži. Sepsali ji členové Svazu veteránů z Afghánistánu a je to eklektický mix technicistních informací typu jak správně vykopat zákop, jak bojovat proti vším a blechám a jak se starat o samopal, že ho nesmíte čistit potravinářským olejem, alkohol je největší průšvih, „a pokud vidíte, že váš velitel či spolubojovníci pijí, změňte jednotku, protože to nemůže dopadnout dobře“. Ale je tam i ideologická součást: Ukrajinci jsou ve skutečnosti Rusové, a až je denacifikujeme, tak se zase stanou Rusy, Ukrajina je země, kterou ovládá satanistický Západ. A oni to tak opravdu berou. Myslím, že tomu věří málokdo, ale třeba můj tchán, dodnes člen Komunistické strany, opět začal mít teorie o „konfliktu Washingtonu a Moskvy“ a Ukrajincích jako loutkách v nějaké hře. Takže se o válce nebavíme. Naopak tchyně od začátku válku odmítá a mezi svými známými rozšiřuje návod, jak se vyhnout mobilizaci. Ale že by někdo řekl „Ježiš, my jsme rozbombardovali další nemocnici, co jsme to za lidi?“, tak to rozhodně ne.
Dubinová: Možná pomůže pochopit, že z psychologického pohledu oni si to nemohou připustit, protože by se jim rozpadla identita. Vždyť to není jenom válka na Ukrajině, ale invaze do Maďarska, Československa, válka v Afghánistánu, Čečně, Gruzii… Ruská identita je postavená na sebeklamu. Bohužel. Vytvářejí si o sobě obraz, který se rozchází s realitou. Kdyby si připustili, kolika lidem zničili životy, kolik národů zotročili, tak z toho se citlivý člověk zblázní. Pod režimem, který se jen mírně obměňuje, to občané také nemají jednoduché, ale jejich identita je s válkou spojená. Jak sovětská, tak ruská identita byla celá desetiletí spojovaná s vítězstvím ve druhé světové válce – ale fakta, která se do obrazu nehodila, např. že nejprve uzavřeli spojeneckou smlouvu s Hitlerem, že napadli Polsko, že po napadení Německem dostávali potraviny a zbraně od Američanů, aby vůbec byli schopní bojovat…, o tom se nemluví. Podle mne je největší tragédií ruského národa, že pravdu nemohou připustit, protože by se jim zhroutila celá identita, která jim říká, že jsou skvělí, mají velkou duši, všechny zachraňují a teď je svět proti nim. To je na tom nebezpečné – nemohou si dovolit prohrát, protože by najednou uviděli, jaká je skutečnost.
Soukup: Na základní úrovni vědí, co se stalo. Vědí, jak vypadala třeba čečenská válka. Ale současně je pro ně psychologicky komfortnější převzít kremelský narativ, že to byla protiteroristická operace, „a podívejte se, Američané také bombardovali Islámský stát.“ Narativů, do kterých utíkají, je docela hodně. Druhá světová válka je pro Rusy až státotvorná. Když se zhroutil Sovětský svaz, tak se zhroutila komunistická státní ideologie. Byla tam zakořeněná mnohem víc než u nás – u nás jsme se v 80. letech smáli představě, že naši vnoučkové budou žít v komunismu a nebudou žádné peníze. Zatímco v Rusku tomu lidé opravdu věřili. Rozpad Svazu způsobil obrovský šok. Padesátiletí lidé zjistili, že to, co celý život považovali za dané a správné, tak je úplně špatně. To byl i psychický šok. V 90. letech prezident Boris Jelcin dokonce vyhlásil konkurs na objevení národní myšlenky. Pak byla komise, vycházely články… Když jsem pracoval v Rádiu Svobodná Evropa, tak jsme dělali databázi těchto článků, tak jsem to všechno četl. A nejlepší nápad měl nějaký akademik, který napsal – „Co kdyby naše národní myšlenka byla, abychom se měli dobře?“
Dubinová: Tak to je opravdu revoluční návrh!
Soukup: Ovšem byl považován za málo ambiciózní. A když přišel Putin, tak se také hledalo. Válka má výhodu: když se podíváte na ruské dějiny posledních dvou set let, tak na čem se chcete shodnout? Máte tady monarchisty, komunisty, pravoslavné, ateisty… velké skupiny, které musíte sjednotit. A druhá světová válka je něco, na čem se všichni shodnou, že to nebylo marné. Tím se to ovšem zhušťuje, a proto jsou v Rusku zákony proti tzv. přepisování dějin, falzifikaci dějin, a tak dále, a to už nemá s tou reálnou historickou událostí nic společného.
„Od začátku války jsem se toho bál. Elektrárnu neschováte….“
Dotaz z publika: Já bych se chtěla zeptat na taktiku Ruska – ničení ukrajinské infrastruktury. Odpojování Záporožské elektrárny, ohrožení vodní přehrady… Ukrajina to zvládá svojí flexibilitou, ale jestli se Rusům podaří na východě Ukrajiny poničit infrastrukturu, tak vypukne humanitární krize. Hrozí druhá vlna migrace na Západní Ukrajinu? A v jakém stavu je Západní Ukrajina? Protože tam už spousta uprchlíků je.
Soukup: Útoky na infrastrukturu, hlavně na transformátorové stanice a elektrárny, se dějí nejen na východní Ukrajině. Když jsem tam byl naposledy, tak jsem si instaloval aplikaci, která mi dá vědět, když je letecký poplach. Nechal jsem si ji i po návratu do Čech. Takže mně se rozhouká telefon kdykoli je na západě Ukrajiny v Ternopolské oblasti poplach. Ternopol jsem si dal schválně – kdybych si dal Mykolajiv, tak se nevyspím. Útoky jsou po celé Ukrajině. V Kyjevě nyní elektřinu vypínají.
Popravdě řečeno jsem se toho bál od začátku války, protože to je jednoduché. Elektrárnu neschováte, je na všech mapách, a jen tak ji neopravíte, součástky se špatně shání. Jestli začnou více bombardovat teplárny, tak to je také problém. Přes zimu mínus dvacet bude a v domě, pokud nebude vytápěný, nepřežijete. Obávám se, že pokud se Ukrajincům nepodaří vybudovat protiraketovou obranu, tak je možné, že přijde druhá vlna uprchlíků. Kde seženete v charkovském paneláku elektřinu a teplo? Na západní Ukrajině je lidí hodně, ale už to není tak strašné jako první měsíce. Tehdy sehnat pronájem ve Lvově bylo náročné. Teď se lidé rozprostřeli. Převezli se tam i některé fabriky a firmy. A část lidí odešla do zahraničí, my jich také máme šedesát, sedmdesát tisíc. Lidé jsou vynalézaví – pamatuji si, že v Gruzii byli uprchlíci z Abcházie ubytovaní ve vysokém hotelu, ve kterém se netopilo, a tak si sehnali kamínka a vyvedli z pokojíků komíny. Dům byl celý černý od sazí. Myslím, že teď Ukrajinci přemýšlí, co dělat s íránskými drony, protože těch je zjevně hodně.
Dotaz z publika: Myslím, že jediné možné řešení je domluva. Například aktivita OSN je skoro nulová. Chtělo by to udělat jako volbu papeže ve Vatikánu – prostě je zavřít a pustit je, až se domluví. Takhle to může trvat donekonečna a budou se zabíjet lidi na obou stranách.
Soukup: Máte naprostou pravdu. Organizace spojených národů má takovou strukturu jakou má, kde má Rusko v Bezpečnostní radě právo veta. Nesdílím přesvědčení některých mých ukrajinských přátel, že do července Rusy vyženou zpátky. Ne že bych si to nepřál, ale nevidím to jako pravděpodobné. Spíš mi nejpravděpodobnější přijde cynický scénář, že už je hnusné počasí, těžká technika může jezdit jenom po asfaltkách, tak teď to nějakým způsobem skončí, konflikt zamrzne a bude se čekat na jaro.
Hlas z publika: Ale budou pořád Ukrajinu ostřelovat raketami.
Soukup: Ano. Ale fronta se hýbat nebude. A pak se uvidí, jestli se na jaře Kreml rozhodne, že bude pokračovat dál. Co teď zatím slyšíme – i lidi, kteří mají přístup ke Kremlu, četl jsem velký článek -, že už nikdo z Putinova okolí mu neodporuje a o válce se s ním nebaví , protože je to zbytečné. I v soukromých setkáních stále opakuje, že jde o spiknutí Západu a „musíme bojovat do konce“. Každá válka s výjimkou Korejské války skončila mírovou dohodou. Je jasné, že to nemá čistě vojenské řešení. Ruská armáda je mnohem silnější – naštěstí mnohem méně efektivní, ale představa, že za rok ukrajinské tanky vjedou na Rudé náměstí není moc realistická. To je internetový vtípek ruského novináře Arkadije Babčenka, který už je dávno v imigraci – „Jojo, já se vrátím do Ruska, jasně, v tanku Abrams a rovnou na Rudé náměstí“.
Někdy bude muset přijít okamžik, kdy strany začnou jednat, ale kde ten bod bude, to si nedovedu představit. Kde bude hranice, kdy ukrajinská strana řekne „no tak dobře, nechte si … třeba Doněck, pojďme se vrátit ke stavu z 24. února.“ To je asi nejpravděpodobnější. Ale kdyby někdo teď řekl na Ukrajině veřejně „nechte si Mariupol a kus ke Krymu“, tak bude za vyvrhele.
Hlas z publika: Ať by Rusko získalo cokoli, je to i morální prohra. To je jako bychom po válce řekli „ať si Německo nechá Sudety a bude to fajn.“ Ústup na hranice Ruska a pak nestřílet.
Soukup: Ano. Ale jak by to pak Putin vysvětlil svým vlastním lidem?
„Ruský Červený kříž se podílel na odebírání ukrajinských dětí…“
Dubinová: Já bych se ještě vrátila k tomu, co říkal tady pán, a to je téma mezinárodních organizací. U OSN vidíme určitou impotentnost dlouhodobě, viz Izrael – demokratický stát, který je označován ze všech světových padouchů za padoucha největšího. Ale třeba Mezinárodní červený kříž nebo Mezinárodní agentura pro jadernou energii – to jsou organizace, které si občané platí ze svých daní a najednou vidíme, jak jsou v době krize neschopné. Myslím si, že mají větší kompetence, než nyní projevují. Červený kříž se zapojuje do výměny zajatců, ale ukrajinská strana není s jeho prací spokojená.
Soukup: Problémem těchto organizací – hlavně kolem OSN – je, že mají konsensuální rozhodování. Ty organizace přestávají fungovat, když jeden z jejích členů, nota bene s právem veta, se rozhodne, že to nedovolí. A není vymáhací mechanismus typu „ne, ty jsi udělal ošklivou věc, tak my nebudeme poslouchat, co říkáš, a vyženeme tě ze Záporožské elektrárny.“ Jsou věci, které musí organizace dodržovat – byť zrovna Červený kříž je v tomto ohledu divná organizace. Je mezinárodní organizace a pak jsou nezávislé pobočky v jednotlivých zemích – a zrovna ruský Červený kříž se podílel na odebírání dětí z Mariupolu a rozdával jim humanitární pomoc v taškách s písmenem Z. Tak to není v pořádku. Ale obecně princip těchto organizací je, že se všichni chtějí dohodnout. V okamžiku, kdy se někdo dohodnout nechce, to přestává fungovat.
Dotaz z publika: Já bych měl otázku týkající se Kremlu. Zamrazilo mne, když jsem si přečetl tvrzení Ruska, že „Ukrajinci chystají špinavou bombu“, protože když Rusko začne někoho takto obviňovat, tak to samo chystá. Myslím si, že v Evropě na to nejsme připravení. Moje generace cvičila s pytlíky na rukou na nohou a lehali jsme si „hlavou od výbuchu“ – to byl folklor a komedie. Zajímá mne Váš názor, jak je to pravděpodobné?
Soukup: Pořád doufám, že racionalita Putina zcela neopustila. Možná si to nalhávám, ale říkám si, že člověk, který se tak bojí o své zdraví, že dva roky kvůli kovidu nevylezl z bunkru, a všichni, který k němu měli jít, museli být dva týdny v karanténě – člověk, který se takhle bojí, že by chtěl spáchat sebevraždu se zbytkem lidstva? Nevím. Z racionálního hlediska je to nesmysl. Taktická jaderná zbraň je bez vojenského efektu. Nikde není soustředěná ukrajinská vojenská technika tak, aby to za to stálo, budete mít zamořené území, větry foukají různě, tak si můžete zamořit i území vlastní, a svět vás za to nepochválí. Doufám v pravdivost zprávy, že když byl summit Šanghajské spolupráce, tak čínský prezident Si měl údajně Putinovi říct, že pokud něco takového odpálí, tak může zapomenout na podporu Číny a že by se připojila k západním sankcím. To by Putinovi mohlo dojít. Čína slovně Rusko podporuje, ale když Rusové chtěli v Číně kupovat zbraně, tak se jim to nepovedlo. Čína je nyní „silnější bratr“ – v 90. letech to bylo naopak, ale teď už ne. Je to vidět i na drobnostech protokolárního charakteru. Vladimír Putin byl známý tím, že na setkání se státníky chodil pozdě. A teď ho nechal čekat dokonce prezident Kyrgyzstánu. Čína – jak mi líčil jeden ruský sinolog – čeká, jak to dopadne. Z jejich pohledu to stejně skončí tak, že jim Rusko spadne do náruče. Jestli to bude trvat pět let nebo deset let, to je už jedno.
„Režim je personalistický, kopíruje struktury organizovaného zločinu…“
Dotaz z publika: Myslíte si, že by došlo k posunu, kdyby Putin „zmizel“?
Soukup: Rozumím, spadne na něj vrtulník, udáví se preclíkem… Nemyslím si, že by to bylo horší, to už asi nemůže, ale změnilo by se to dost. Režim je hodně personalistický, kopíruje strukturu organizovaného zločinu. Putin je capo di tutti capi. V ruském organizovaném zločinu je termín vor v zakoně, člověk rozhoduje spory a ostatní uznávají jeho autoritu. To je Putin. Vytvořil si klany od liberálně technokratických ekonomů po silové složky, které se navzájem hlídají a špehují se. Není nikdo, kdo by se blížil jeho postavení, kdo by měl svůj politický, finanční nebo jiný kapitál. Kdyby „spadlo letadlo“, tak se to musí celé přeorganizovat. Není tam jedna skupina, která by mohla „převálcovat“ ostatní, a není tam žádný člověk, na kterém by se všichni shodli. Asi by se vytvořilo kolektivní vedení jako po smrti Stalina. Větší šílenci tam jsou, např. Nikolaj Patrušev, šéf bezpečnostní rady, ale ten se nemůže dostat na Putinovu pozici – to mu nikdo nedovolí. Naopak si myslím, že by se to podobně jako s Chruščovem trošku posunulo, mohla by i skončit válka. Postavení Putina je unikátní a už se to opakovat nebude.
Hlas z publika: Je to nad naše chápání, že jeden jediný člověk takhle může ovlivnit svět.
Soukup: Tak on na tom také dvacet let pracoval, aby v Rusku nebyla síla, která by ho mohla omezovat, natož svrhnout. A bylo to vidět na zasedání bezpečnostní rady před začátkem války, kdy tam podřízené ponižoval. Dostalo se to někam, co asi ani lidé kolem něho netušili, že je možné.
Dubinová: Novinářka Pavla Holcová v rozhovoru pro Český rozhlas říkala (https://www.youtube.com/watch?v=93aLYQK7OT8&t=1s ), že za Putinem jsou ještě nějací silovici, které neznáme a kteří mohou ovládat zase jeho.
Soukup: My například víme málo o federální ochranné službě, což je prakticky prezidentova osobní tajná služba. Původně to byl odbor KGB, který měl za úkol ochranu členů politbyra, jacísi „bodyguardi“, a nyní se to transformovalo v samostatnou službu, která má např. vlastní týdenní sociologické výzkumy. Jenom sociologů mají asi osm set. Ale co si ti lidé myslí, to nevíme – je to úplně zavřená struktura. Myslím si, že v rozhodování sehrál roli i kovid, protože se zúžil okruh lidí, se kterými Putin mluvil. A to jsou lidé, kteří sází na konfrontaci, padesátníci ze silových složek, kteří by chtěli někoho dalšího, ale na nejvyšších místech sedí stále sedmdesátiletí geronti. Možná, že tam sehráli roli, protože chtěli vlastní kariérní postup.
„Bělorusové nyní intenzivně vysvětlují Rusům…“
Dotaz z publika: Chci se zeptat, zda je možné, že se zapojí (běloruský prezident Aleksandr) Lukašenka, nebo bude lavírovat?
Soukup: Myslím si, že to bude odkládat tak dlouho, dokud mu Putin nepřiloží pistoli k hlavě. Válka je v Bělorusku nepopulární a zapojení do války je úplně nepopulární – ve výzkumu je to osmdesát tři procent obyvatelstva. Další věc je, že bojová hodnota běloruské armády je velmi nízká. Nikdy nebyli zapojeni ani do zahraničních misí. Odhaduje se, že bojeschopných je sedm až deset tisíc lidí – výsadkáři, elitní jednotky. Ukrajina má nyní ve zbrani sedm set tisíc lidí. Bělorusové podle mne nyní intenzivně vysvětlují Rusům, že by to nemělo efekt. Nyní vytvořili společný kontingent, kde je devět tisíc ruských vojáků. Mimo jiné se na běloruských výcvikových prostorech cvičí mobilizovaní Rusové, „mobíci“, jak se jim říká, protože v Rusku nemají místo. Bělorusko také předalo Rusku tanky, těžkou techniku.
Dubinová: Běloruští dobrovolníci bojují i na Ukrajině.
Soukup: Ano, tam je pluk Kastuse Kalinovského.
„Kdyby se narodil v normální zemi, tak už je nejspíš prezident…“
Dotaz z publika: Chtěla jsem se zeptat na Alexandra Navalného. Co si o něm myslíte a jakou má budoucnost?
Soukup: Nejbližší budoucnost má takovou, že z karceru nevyleze, protože zjevně vězeňská správa dostala pokyn mu věznění znechutit, jak to jenom jde. Čerstvě dostal patnáct dní v kobce, protože nedostatečně uctivě pozdravil dozorce. Je to celé špatně. Já si ho pamatuji z roku 2005, 2006, kdy byl původně členem liberální strany Jabloko a začal koketovat s nacionalismem, protože měl zřejmě pocit, že by to mohlo přinést hlasy opozici. Viděl jsem ho na demonstraci, kde křičel „Nebudeme krmit Kavkaz!“ Nepřekročil ale určitou hranici a pochopil, že je to cesta nikam a maximálně naštve liberální voliče. Zkoušel všechno možné, přes odhalování korupce na místní úrovni přes videa o Medvěděvovi a Putinově paláci. On je politik od Boha – kdyby se narodil v nějaké normální zemi, tak je touhle dobou už nejspíš prezident. Je velký komunikátor a byl jediný, kdo se dostal mimo „ghetto moskevské kavárny“ a oslovil jiné lidi. Když byli v Rusku i v Evropě demonstrace na jeho podporu po jeho otrávení, tak se tam objevili úplně noví lidé – často takoví, kteří na takové akce nikdy nechodili. Navalný má perspektivu, ale až se něco změní. Jako jediný vybudoval síť regionálních poboček – ta ale byla nyní rozprášena. Jeho Fond pro odhalování korupce byl označen za teroristickou organizaci, takže většina aktivistů odjela ze země, protože za činnost je až patnáct let vězení. Navalný je nesmírně efektivní. Otázka je, jestli přežije vězení a co se bude dít potom – to nedovedu odhadnout. (Doporučuji ke shlédnutí dokument Navalny režiséra Daniela Rohera natočený před vypuknutím války. Pozn. TD)
„Rusové v Česku jsou nejrůznější lidé…“
Dotaz z publika: Na demonstraci v Praze (30. října pořádané spolkem Milion chvilek pro demokracii) jsem viděl modrobílé prapory a transparent „Rusové proti Putinovi“. To jsou lidé, kteří žijí tady?
Soukup: Tuto vlajku v českém prostředí šíří Anton Litvin, výtvarník, který žije v Praze už asi osm let. Hned v únoru vznikl protiválečný výbor, v květnu přišlo na protiválečnou demonstraci dva tisíce lidí. Červenou barvu z vlajky „smazali“ symbolicky jako krev Ukrajinců. Od začátku byli zapojeni do pomoci Ukrajině. Moje žena i dcera chodily překládat na Hlavní nádraží uprchlíkům z Ukrajiny a říkaly, že polovina překladatelů na začátku uprchlické vlny byli Rusové nebo Bělorusové. Mám známého Rusa, který zrekonstruoval dům a udělal tam ubytovnu pro Ukrajince, a Rusové na rekonstrukci mezi sebou vybírali. Podle ministerstva vnitra je v Česku sto třicet tisíc občanů Ruské federace, kteří mají povolení k pobytu a jsou to nejrůznější lidé. Jsou tu lidé od 90. let, kdy bylo Rusko v šílené ekonomické situaci, jsou tu studenti, kterým rodiče koupili byteček, jsou tu podnikatelé napojení na Kreml – těch bohatých je tak šest, deset. Mají psychologický šok, protože říkat nahlas, že je válka v pořádku – to by také mohli narazit, takže raději říkají „ono je to složité, to není tak jednoznačné…“ Ale kolik jich je, to je těžké odhadovat. Odpůrcům války nyní pomáhají i sponzoři – asi se začínají probírat lidé, kteří jsou programově apolitičtí. Bavíme se o řádu pěti tisíc lidí.
Dubinová: Přátelé, děkuji vám všem za diskusi a našemu hostovi, že vážil cestu. Na shledanou!
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: