Linda Sokačová stojí v čele české pobočky mezinárodní lidskoprávní organizace Amnesty International (AI). Oslovila jsem ji v souvislosti s reportem AI o Izraeli/Palestině, který vyšel koncem ledna. Z mého pohledu má report, eufemisticky řečeno, závažné nedostatky (k tématu doplním další text), ale zajímal mne pohled autorské organizace, a proto jsem paní Sokačovou oslovila. Velmi si cením její ochoty poskytnout mi rozhovor, děkuji. Mimo jiné nechť nám její slova připomenou, že i ta sebevětší organizace se skládá především z lidí a jejich nadšení, práce, názorů a postojů. Osobně mám totiž pocit, že se lidské měřítko vytrácí, čím je organizace větší a složitější a čím více nestíhá pružně reagovat na současné transformační změny. Takže ano, je to tak, za českou AI stojí lidé, kteří svoji práci chtějí dělat dobře.
KOVID A PRÁVA
Terezie Dubinová (TD): Paní Sokačová, co jste vystudovala?
Linda Sokačová: Studovala jsem na fakultě sociálních věd UK sociologii a sociální politiku v bakaláři a navazovala jsem výzkumnou sociologií. Zaměřovala jsem se na výzkum a související sociologické teorie. Kromě sociální politiky obecně jsem se věnovala i lidským právům a obecně společenské stratifikaci, postavení různých skupin v rámci států i globálního společenství. Dlouhou jsem pracovala v Gender Studies. Tematika postavení žen úzce souvisí s lidskými právy. Skutečnost, že jste žena, ovlivňuje, jaká máte práva a možnosti ve vaší společnosti. Vliv má teritorium a světadíl, v jaké společnosti a v jakém náboženství žijete, z jaké sociální skupiny pocházíte, jakou máte barvu kůže, jaké zaměstnání a sociální pozici mají vaši rodiče. A to už hodně souvisí s obecnějšími lidskými právy. Takže nebylo tak těžké přejít od ženských práv k širší lidskoprávní oblasti.
TD: Takže jste se přihlásila na inzerát AI, že hledají ředitelku. Kdy to bylo?
Linda Sokačová: Covidem se mi poněkud změnilo chápání času a přijde mi, že uběhla celá věčnost… Ale bylo to v roce 2020. Nastupovala jsem po první kovidové vlně, která v České republice ještě za sebou neměla masu mrtvých lidí.
TD: Jak z Vašeho pohledu kovidová situace ovlivnila otázku lidských práv? Někdo naznačuje, že ji síly ne úplně nakloněné lidským právům využily.
Linda Sokačová: Nedokázala bych argumentovat, zda situaci aktivně využily – což klidně mohlo být. Ale kovidová situace umožnila, aby se děly věci, které by se předtím vlivem pozornosti veřejnosti a mezinárodních uskupení nestaly tak jednoduše. Spousta problémů se zaseklo, zatuhlo, a je těžké s tím něco udělat. Zraky byly upřené na umírání lidí. Některé i evropské vlády využívaly situaci k omezení práva na protest, práva na svobodu slova. Víme, že byli perzekvováni whistlebloweři, kteří upozorňovali na podivné nákupy, nebo že vedení různých institucí neposkytovalo dostatečnou ochranu např. zdravotníkům. Protože se méně cestovalo, skončila různá mezinárodní setkání tváří v tvář, což přispělo ke změně celkového klimatu. A možná se nám též zdálo, že je to všechno daleko. Např. vážná lidskoprávní situace v Bělorusku nastala v době, kdy pozornost byla hodně roztříštěná, a byť je země blízko, jet tam bylo složité. Víme, že lidé, kteří utíkali z Běloruska, měli řadu reálných komplikací kvůli kovidovým opatřením – některé země byly zavřené. To hodně ovlivňovalo přenos informací. Podařilo se prosadit některé věci, které by mimo kovid neprošly nebo by je ani nikdo nenavrhl, např. v Evropě právo na protest, omezování svobody projevu. Najednou tady byl jakýsi „vyšší zájem“. Lidé potom přemýšlí jinak. Byť my tady v Evropě máme možnost protestovat i tak. Když neuposlechneme, může to mít dopady, např. skončíme ve vězení, ve vazbě, ale pořád je tu více prostoru, jak na problémy upozorňovat, protože např. nepřijdeme o právní pomoc. Což třeba nyní v Rusku nebo v Bělorusku zavření lidé možnost právní pomoci téměř nemají.
TD: Jaký typ lidí a spolupracovníků přitahuje česká pobočka AI?
Linda Sokačová: My nejsme úplně typická Amnesty. Postavení českého neziskového sektoru se bohužel liší od starších zemí EU. Neziskový sektor není tak respektovaný, není tak významně podporován státem a obcemi. Tím pádem jde o pracovně poněkud nejisté prostředí. To se týká velké části českého neziskového sektoru včetně např. sociálních služeb. Pracovníci mají smlouvy na dobu určitou, proto o ni mají zájem z praktických důvodů spíše mladší lidé. Neplatí to stoprocentně, ale pokud se dostanete do situace, kdy chcete založit rodinu, tak přemýšlíte nejen idealisticky, ale i ekonomicky. V zemích severní Evropy, v Německu či Rakousku má neziskový sektor stabilnější podporu ze strany státu. Česká Amnesty přitahuje lidi, které baví lidská práva a mezinárodní dění, a lidi se zájmem o práci v mezinárodní organizaci, kde mohou poznávat různé kultury. To je možná specifikum oproti jiným neziskovým organizacím. Díky tomu, že máme stabilnější financování od individuálních dárců, můžeme se zaměřovat i na zlepšování postavení lidí, kteří jsou u nás zaměstnaní.
VZTAHY ČESKÉ A MEZINÁRODNÍ AI
TD: Jaké máte vztahy s mezinárodní centrálou? Vedení je ve Velké Británii.
Linda Sokačová: Zjednodušeně řečeno ano. My máme dnes jednotlivé regionální kanceláře, které jsou součástí centrály. Česká AI má ovšem samostatný právní status, takže jednáme jako samostatná právní osoba. Nicméně jsme součástí mezinárodního hnutí a máme pak i různé povinnosti, např. při postavení a vedení organizace. Důležitý je ale i hlas naší členské základny. Naši členové nás opravdu reálně ovlivňují – např. ovlivňují témata, kterým se věnujeme. Musíme pracovat na tématech, která po nás chce místní hnutí, i na tématech důležitých pro Evropu, protože jsme součástí evropské Amnesty a části Asie. Úzce spolupracujeme s jednotlivými pobočkami. Každá Amnesty, která dosáhne určité výše příjmů a finanční nezávislosti – a my už jsme jí dosáhli -, začne přispívat pobočkám, kde na finanční závislost nemohou dosáhnout. Typicky Afrika nebo Jižní Amerika. Tam nemají tolik peněz nebo jim vlády neumožňují získat finanční prostředky, kriminalizují jejich pracovníky i přispěvatele. Teď musela Amnesty Ukrajina při opouštění kyjevských kanceláří likvidovat informace o spolupracovnících, aby jim nezadělali na problémy. Samozřejmě musíme respektovat určité principy fungování. Nejsou dané úplně jednoznačně, ale protože jde o principy, tak se i vyvíjejí podle situace ve světě. Důležitými hodnotami jsou např. antirasismus, solidarita, … My jsme se tu dnes sešly kvůli reportu o Izraeli a Palestině a jedním z principů AI je i vzájemná spolupráce při výzkumech a reportech.
TD: Na výzkumech a reportech se tedy spolupodílíte?
Linda Sokačová: Můžeme si samozřejmě vybírat. Nikdo nám nepřikazuje, abychom ke každé globální aktivitě udělali minimálně jednu akci nebo něco takového. Ale samozřejmě reagujeme, když víme, že pobočky AI mají v některých zemích výrazné problémy, nebo nám centrála vysvětlí, proč bychom se měli zabývat nějakou zprávou. Pak se na tom snažíme pracovat, i když to není naše prioritní téma a nemáme úplně kapacitu. Pokud to lidé v hnutí považují za důležité, tak reagujeme, i když nejde o téma, které jsme si naplánovali. Nyní s Ukrajinou je bezprecedentní situace a začali reagovat všichni, ale před jejím napadením to pro nás nebyla prioritní země – byť zpětně viděno možná měla být. Informovali jsme o některých ukrajinských výzkumech, AI jezdila na Ukrajinu a ověřovala např. zprávy týkající se mimosoudních vražd v separatistických oblastech. Nyní je Ukrajina naše priorita, mj. kvůli skutečnosti, že naším tradičním tématem je uprchlictví.
POBOČKY V RUSKU A ČESKU
TD: Je AI v Rusku?
Linda Sokačová : Ano, je, ale není to národní sekce. Kancelář v Moskvě je součástí mezinárodní centrály. Musím říct, že jsou velké obavy o bezpečnost jejích pracovníků. (Situace se po uskutečnění rozhovoru změnila a zaměstnanci kanceláře v Moskvě museli být evakuováni, z bezpečnostních důvodů neuvádíme kam, pozn. LS). V Rusku se zrychlují represe, včerejší (1.3. 2022) zprávy mluvily o zatčení 5900 protestujících proti válce na Ukrajině. Máme informace o brutálně napadeném ruském filosofovi, který se vyslovil proti válce, zavírání novinářů, kteří se nepodrobili cenzuře. Lidé tam mají těžko přístup k advokátovi, dochází k informační blokádě.
TD: Kolik členů AI v Česku má?
Linda Sokačová : My jsme v letošním roce trochu změnili podmínky členství. V současné době máme čtyři sta členů. S nimi aktivně konzultujeme. Podporovatelů máme kolem pěti tisíc. Potom máme kolem dvou set aktivistů, mladých lidí, kteří nutně nejsou členy, ale prostřednictvím akcí také ovlivňují, co děláme. Reagujeme i na zájem podporovatelů, kteří nám píší, reagují na reporty nebo nás pobízejí, abychom se vyjadřovali k různým světovým událostem. My jsme dříve hodně reagovali na všechno, ale to často znamenalo, že jsme zareagovali a potom téma opustili. Neměli jsme kapacitu se věnovat danému tématu dlouhodobě. Je to sice bolestné, může nás trápit, že některé kauzy a s nimi spojené lidi zrazujeme, ale někdy toho uděláme více, když si vybereme méně kauz. Můžeme kontaktovat a kontrolovat instituce a úřady, věnovat se problému víc do hloubky a aktivněji. Členové a aktivisté, tedy kolem sedmi set lidí, nám potom dávají intenzivnější zpětnou vazbu.
REPORT AI O IZRAELI/PALESTINĚ
TD: Jde právě z členské základny tlak na řešení otázky Izraele a Palestiny? Moje osobní zkušenost hebraistky je, že mladí lidé – aktivisté mají sklon k tzv. levicovému vnímání světa. Zdůrazňuji, že rozdělení na „levicové“ a „pravicové“ myšlení považuji za přežité, ale pro základní pochopení termín použiji. Levicoví aktivisté, zvláště v Západní Evropě, bývají silně propalestinští. Když jsem četla report o Izraeli/Palestině, hlavní otázkou pro mne bylo: Komu je určený? Protože kdo situaci v Izraeli/Palestině zná, ten ví, že zde není režim apartheidu. Možná report spíše vychází vstříc této aktivistické skupině. Přičemž nepopírám, že to „myslí dobře“ – i když následně hrozí víc škody než užitku. Nepopírám, že jsou v Izraeli/Palestině problémy. Zajímalo by mne, kdo téma Izraele a Palestiny v AI prosazuje?
Linda Sokačová: Amnesty původně byla spíše soustředěná v západním světě a na problematiku se dívala jinak. Nyní ale už je globální organizací. Proto se řeší globální problémy, nejen priority Západu. Témata proto nesouvisí jenom se členskou základnou, ale zajímají i odborníky na mezinárodní právo. Důvodem našeho zaměření na určité téma je tedy jak tlak členské základny, což nejsou vždy nutně aktivisté, tak i tlak odborníků. I v Izraeli jsou organizace, které kritizují přístup izraelského státu k Palestincům. V čem je report AI nejskandálnější je skutečnost, že je kritizována nejen diskriminace nebo znaky apartheidu na okupovaných územích, ale i uvnitř Izraele. To je nejvíce kritizovaná část reportu. Není to tlak jenom levice, ale i např. právníků. Zpráva je velice „tlustá“. Zdráhala bych se říct, že jsou tam nepravdy. K reportu jsme měli spoustu jednání, zda situace v Izraeli splňuje znaky porušování mezinárodního práva v oblasti apartheidu, s výzkumníky a týmy. A myslím, že tam nejsou vymyšlené věci. Na reportu se pracovalo velmi dlouho (od roku 2018, pozn. TD), přes rok probíhaly diskuse a konzultace nad textem a zapracování komentářů. Kdyby se stalo, že by unikla verze ze začátku roku 2021, tak by bylo vidět, kolik věcí se nakonec vyvinulo. To je ta dobrá výzkumná práce. Víme moc dobře, že jde o třaskavé téma. Máme pobočku AI v Izraeli a to byl velmi korekční prvek a aktivní článek v konzultacích. I to výzkumníci museli respektovat. Na spoustu věcí jsme se jako AI komunita ptali, sekretariát (centrála AI) se musel hodně zpovídat. My v České republice toto téma příliš neděláme, což je možná obecně chyba, protože vztah ČR k Izraeli je důležitý. Ale tady to lidi moc nezajímá. Nakonec mne trošku mrzelo, že o téma nebyl takový zájem, i když by reakce mohly být i velmi negativní. Celosvětově to bylo jinak – report byl přivítán a probíhala o něm diskuse – bez ohledu, zda „pro“, nebo „proti“. Názorové proudy se v takové diskusi k sobě musí přiblížit, vyjádřit se, padají argumenty.
TD: Je zajímavé, jak popisujete reakci v Česku. Souhlasím. Podle mne je to způsobeno skutečností, že diskuse bývá hodně vyhrocená do dvou polarit – buď silně proizraelské, nebo silně propalestinské pozice. Buď instinktivně začneme Izrael bránit, nebo naopak hanit. Na těchto pozicích se diskuse zastaví. Řekla bych, že já osobně jsem někde uprostřed. Moje poslední kniha je o občanské společnosti v Izraeli („Jak napravovat svět: Rozhovory s inspirativními Izraelci“, vyd. Zlatý květ 2020), která je nesmírně silná a aktivní. V knize je mj. rozhovor s bývalým důstojníkem Tuly Flintem, v současné době terapeutem a aktivistou organizace Bojovníci za mír, která spolu s jinými izraelskými levicovými neziskovkami přispěla k reportu AI.
Molly Malekar, ředitelka izraelské pobočky AI, k reportu řekla, že jde o „ránu pod pás“ (punch to the gut). Zpráva podle ní otupuje práci humanitárních aktivistů v Izraeli, kteří si naopak zaslouží velké uznání, a brání dialogu. Arabské Izraelce ztotožňuje s Palestinci, kteří jsou popisováni jako stálé pasivní oběti, které nemají žádná práva a zastoupení. Jsou z nich dělány objekty, což není ani pravdivé, ani nápomocné. Diskriminace proti palestinským/arabským občanům Izraele existuje, ale mají práva, někteří jsou v klíčových mocenských pozicích, dělají kampaně, jsou vlivní. A to by mělo být uznáno, oceněno a povzbuzeno. Malekar ale také dodává, že podle jejího názoru zpráva není výrazem předsudků vůči Izraeli, protože AI vydává reporty i o zneužívání moci a potlačování lidských práv v arabských zemích. Přístup ústředí AI ve Velké Británii Malekar označuje za rigidní a legalistický, mezinárodní pobočky jsou podle ní vstřícnější.
Linda Sokačová: Já jsem si podrobně četla výhrady izraelské pobočky AI. Jsem socioložka, nejsem schopná report posoudit z pohledu mezinárodního práva – to bych Vás odkázala na naše specialisty. Ale ptala jsem se na vedení výzkumu a odpovědi mne přesvědčily, že byl veden maximálně objektivně. Řada připomínek byla k verzi před úpravou. Jednali jsme i s izraelskou ředitelkou a izraelská pobočka nakonec zůstala jediná, která měla větší výhrady. Přiznávám, že oficiální (hebrejská) vyjádření jsem si dávala do překladače a byla jsem ráda, že neodsuzovala celý report. Ale chápu složitou a trýznivou situaci izraelské pobočky AI. Pokud vím, s označením apartheidu na okupovaných územích souhlasili, ale kriticky vnímali hodnocení situace uvnitř Izraele jako „apartheid“.
SPECIFIKA LIDSKOPRÁVNÍ PRÁCE V IZRAELI
TD: Problém je, že když člověk nezná situaci v Izraeli, tak nepochopí, že se kritika týká jenom malé části správního území – územního sektoru C v oblasti Západního břehu Jordánu. Kde problémy nepochybně jsou, i když apartheidem bych je podle oficiální definice nenazvala. Podle mne celé nedorozumění pochází ze skutečnosti, že jak je Izrael západní demokratická země, tak úplně nechápeme, že je zároveň v regionu, kde nemůže fungovat jako jiné západní demokratické země. Má spoustu specifik.
Pak je ale v reportu moment, kdy nemohu přimhouřit oči, a to sice fakt, že převzal jednu zásadní část palestinského narativu, která je pro Židy a Izrael nepřijatelná. A to je požadavek na návrat uprchlíků.
Viz např. info o reportu „Izrael páchá vůči Palestincům zločiny proti lidskosti. Amnesty vydává nový report“, web Amnesty, publikováno 31.1.2022: „Zločiny páchá Izrael na všech svých územích, nejčastěji však na okupovaných územích Palestiny. Popírání základních práv a svobod izraelskými úřady se projevuje různými způsoby. Mimo jiné zakazují palestinským uprchlíkům návrat do země nebo diskriminují Palestince nedostatečnými investicemi do jejich komunit.“ Zdůraznila TD.
Připomenu, že kvůli historicky bezprecedentnímu udržování a předávání statutu palestinského uprchlíka z generace na generaci dnes není evidováno původních cca 700 000 uprchlíků, ale pět milionů uprchlíků. Logicky s jejich „návratem“ nemůže Izrael souhlasit, protože by šlo o demografickou sebevraždu devítimilionové země. Podmínka je však součástí palestinského narativu, který tvrdí, že Židé na území Izraele nejsou původní obyvatelé, ale jsou kolonialisté, které je potřeba vyhnat stejně jako např. křižáky ve středověku nebo Francouze z Alžíru v 50.-60.letech. Takže jakmile se tento požadavek objeví v reportu, tak i při nejlepší vůli se poučit izraelská strana zprávu přestane brát vážně.
Linda Sokačová: Pro Amnesty je zásadním principem to, že se na téma díváme prizmatem lidských práv. Další věci neřešíme. Proto jsme podobně označili to, co se děje v Myanmaru proti Rohringům, za apartheid, proto kritizujeme, co se děje Ujgurům v Číně.
TD: Proč Čína jako země s apartheidem nemá svůj report?
Linda Sokačová: Protože tam výzkum neproběhl. Možná, že proběhne. Politika k apartheidu je poměrně nová věc v AI. V průběhu olympiády běžela kampaň a my za Českou republiku bychom ji podpořili. Samozřejmě chápu, že zpráva v Izraeli může probouzet jiné konotace. Z pohledu evropského a českého jsou tam pro mne zásadní sdělení např. o lidech, kteří jsou v současné době bez státního statusu (obyvatelé východního Jeruzaléma, kteří nemají občanství, ale jen rezidenční povolení, pozn. TD), nebo informace o omezování pohybu při rozšiřování osad (omezování pohybu Palestinců v územním sektoru C, spravovaném izraelskou armádou, na Západním břehu Jordánu kvůli stávajícím i novým židovským osadám, pozn. TD). To jsou pro nás v České republice klíčové věci. Ale jak jsem říkala, v České republice dění v Izraeli a Palestině není prioritní téma, i když to neznamená, že nás nezajímá. Nemáme na téma odborníky, ani naše členy zase až tolik nezajímá. Podle mého názoru je důležité se mu věnovat jak z pohledu Palestiny, tak Izraele. Stejně jsme to schytávali – aniž bych chtěla srovnávat – za vyjadřování k situaci na polsko-běloruské hranici. V Polsku je složitá situace, kdy jsme byli obviňováni, že chceme pomáhat teroristům a nechápeme, jaké problémy s nimi mají Poláci. Náš úkol je upozorňovat na mezinárodní závazky vůči uprchlíkům. Díváme se na situaci čistě prizmatem lidských práv a to považujeme za správné. A Vy jste se na začátku ptala, komu je zpráva určena.
TD: Ano.
Linda Sokačová: Já myslím, že každý ji nepřečte. Je obsažná a psaná právním jazykem. Takže cílovou skupinou jsou odborníci, lidé věnující se mezinárodním vztahům a mezinárodnímu právu, a dále mezinárodní instituce. Diskusi v dalších zemích jsem sledovala spíše zprostředkovaně, navzájem se informujeme. Snažila jsem se sledovat i dění v Izraeli, ale přiznávám přes zmíněné překladače. Znalost diskuse tak byla zprostředkovaná přes AI pobočku v Izraeli nebo přes AI centrálu.
METODIKA REPORTU
TD: Ještě bych se ráda zeptala na otázku metodiky. Jak říkáte, málokdo si přečte celou zprávu. Ale novinový titulek, že z celého celičkého světa jediné dvě země, které zavedly apartheid, jsou Myanmar a Izrael, zkresluje realitu. Chybí zmínka o Číně, Turecku, Iráku, kde apartheid prokazatelně probíhá. Zpráva o Izraeli/Palestině byla oficiálně představena v Jeruzalémě – nedovedu si představit, že by např. zpráva o apartheidu v Číně byla představena v Pekingu. Pak to působí, že Izrael doplácí na svoji hyperaktivní a hypersebekritickou občanskou společnost. V rozhovoru Lazara Bermana, novináře Times of Israel, s vysokým představitelem centrály AI Philipem Lutherem (přesně jeho pozice zní: „Amnesty International research and advocacy director and senior adviser, with expertise in human rights, policy analysis, international relations and Middle East and North Africa“, odkaz na rozhovor viz v článku o ohlasu reportu v Izraeli) se novinář ptá, zda stejný výzkum jako v Izraeli/Palestině probíhá v Číně. Luther odpovídá, že Čína výzkumníky AI nepustí do země, tudíž nemají informace. Novinář navazuje: „Takže skutečnost, že Izrael má masivní síť lidskoprávních organizací, které jsou ochotné k sebekritice Izraele, hraje roli?“ A Luther odpovídá: „Ano.“ Tedy v Rusku nebo Číně taková situace není.
Linda Sokačová: Není pravda, že AI kritizuje jenom Izrael.
TD: Ale z novinového titulku to tak působí.
Linda Sokačová: Z novinového titulku nelze hodnotit činnost organizace. Reportů AI je spousta a přinášejí zásadní zjištění v oblasti lidských práv. Skutečnost, že to nezajímá média, je částečně problém AI. My jsme to měli ovlivňovat. Ale kdybyste viděla, kolik velmi kvalitních zpráv vychází např. k Africe – a nikoho to v České republice nezajímá. Přitom zprávy přinášejí zdrcující zprávy o dětských vojácích, právech dětí, právech ochránců životního prostředí. Téma Izraele/Palestiny je prominentní pro média mimo Českou republiku. My se podílíme na kritických zprávách o Polsku, Maďarsku, ale i České republice – např. velmi kritizujeme současného ochránce lidských práv pana (ombudsmana Stanislava) Křečka. Tam vidíme řadu pochybení. Čína je specifická, ale existují i jiné cesty, jak se k informacím dostávat, např. přes veřejně dostupné dokumenty. Tak se zjistil mj. počet Ujgurů v detenčních koncentračních táborech. Ale ano, měli bychom být rádi – přijímat kritiku a zlepšovat se. Platí, že AI má větší vliv na země, které mají alespoň trochu funkční mechanismy v oblasti lidských práv. V represivních režimech je to složitější. Ale nesouhlasím s tím, že se tyto země nekritizují. Teď měla AI intenzivní téměř dvouměsíční kampaň zaměřenou na Čínu, a to i v České republice. Lidé se aktivizovali, dělali svoje diskuse na téma olympiády a lidských práv, věšeli plakáty, upozorňovali veřejnost. Téma zajímá spoustu mladých lidí. Když budeme mluvit o dalších výzkumných prioritách, tak chceme, aby situace v Číně byla zařazena.
TD: A jaká se používá metodika, když na místě nemáte s kým spolupracovat?
Linda Sokačová : Opravdu AI hodně pracuje se šetřením na místě, což pro nás může být limitující. Navíc informace musí být několikrát ověřené, což bohužel znamená, že někdy výzkumy trvají mnohem delší dobu. Něco zjistíte, ale je to stále jeden typ zdroje, když to nemáte ověřené z jiného zdroje, tak publikace trvá. Kdybyste mi ukázala jednotlivé věty z reportu o Izraeli/Palestině, tak nebudu schopná úplně argumentovat, ale věřím metodologii a výzkumu AI. Hodně pracuje na omezení subjektivity ve výzkumu.
TD: Myslím si, že jde i o handicap svobodného světa, kdy úplně neumíme porovnávat. Nelze přece srovnávat porušování práv v Americe a porušování práv v Číně. Obecně je to špatné, ale jinou pozici mají lidskoprávní aktivisté na jednom místě a jinou na druhém. A to je potřeba zohledňovat.
Linda Sokačová: Já to vidím tak, že v tom je síla AI. Není nám jedno, co se děje u nás, stejně jako nám není jedno, co se děje v Číně, Rusku, či Africe. Která mimochodem doplácí na skutečnost, že tam má mnoho států své zájmy a pro Čínu je vlivovou oblastí.
TD: Děkuji za rozhovor a přeji vše dobré.
Linda Sokačová vystudovala sociologii na Fakultě sociálních věd UK, kde se věnovala genderovým koncepcím, sociálním hnutím a sociologické teorii a výzkumu. Odborně se zaměřuje na rodinnou politiku a sociálně-právní ochranu dětí, diskriminaci ve společnosti, lidská práva a rovné příležitosti. V současné době působí jako ředitelka celosvětové lidskoprávní organizace Amnesty International ČR. V minulosti pracovala v neziskové organizaci Gender Studies (od roku 2007 jako ředitelka), na Ministerstvu práce a sociálních věcí, Platformě pro sociální bydlení nebo v Poradně pro občanství, občanská a lidská práva.
Českou pobočku Amnesty International najdete zde: https://www.amnesty.cz/
Zprávu o reportu AI o Izraeli/Palestině najdete zde: https://www.amnesty.cz/zprava/5297/izrael-pacha-vuci-palestincum-zlociny-proti-lidskosti-amnesty-vydava-novy-report
Report AI v angličtině, francouzštině, arabštině, hebrejštině nebo španělštině najdete zde: https://www.amnesty.org/en/documents/mde15/5141/2022/en/
K tématu se vrátím samostatným článkem o ohlasu reportu AI v Izraeli.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: