Nabízím vám překlad krásné přednášky „Creating Boundaries of Power“ skvělé Melily Hellner Ešed, profesorky židovské mystiky kabaly a autorky knih o učení nejdůležitější kabalistické knihy, Knihy Zohar, ze 13. století. V přednášce se opírá především o učení rabi Nachmana z Braclav, geniálního autora žijícího na Ukrajině v 18. století (zemřel mladý roku 1810 a je pohřbený v ukrajinské Umáni). Jeho myšlenky o moci a odpovědnosti vůdců komunity, učitelů či duchovních lídrů jsou nesmírně aktuální, protože – jak je pro chasidismus typické – mystické „kosmické“ myšlenky o Božství přetavil do vnitřní psychologie, tj. do energetického nastavení člověka a jeho vnitřní práce na sobě samém. „Nachman z Braclav pokračuje v úžasném projektu chasidismu, kdy vezmou myšlenky luriánské, metafyzické kabaly a zvnitřní je. Z kosmických božských energií učiní vnitřní dynamiku. Je to cesta od Božství k lidskému nitru.“(Melila)
Zároveň židovství se často zabývá otázkou moci a bezmoci a velké odpovědnosti, kterou každý z nás za svoji moc má. Patrně proto, že Židé více než kdokoli jiný v naší kultuře poznali, jak to dopadá, když lidé buď neuchopí svoji moc zdravě (zůstanou v iluzi bezmoci), nebo moc zneužijí. Přednáška, resp. citované mystické texty, jsou krásnou ukázkou pulsujících, živých, intenzivních MYTICKÝCH OBRAZŮ, které v naší psyché vytvářejí silné hnutí a pnutí a mohou tak vést k posunu vědomí. Nesnažte se o tom přemýšlet:-) Mystické texty pracující s mytickými obrazy tak plní roli, kterou má i např. umění.
Přednáška byla přednesena v červenci roku 2022 pro americké rabíny, tj. pro duchovní vůdce kongregací. Příběh Melily si můžete přečíst v mojí knize rozhovorů „Jak napravovat svět: Rozhovory s inspirativními Izraelci“ (k dostání u mne a na vybraných místech). V závorce/kurzívou jsou moje vysvětlující poznámky. S poděkováním věnuji těžce zkoušené Ukrajině, z jejíhož území pocházeli židovští učenci a myslitelé.
MOJŽÍŠOVA HŮL
Politická, státní či osobní moc je jednou z velkých témat dnešní doby. Jak ji používat? Hlavním symbolem našeho pohledu bude Mojžíšova hůl z biblického příběhu. Připomenu kontext: Izraelité úpí v egyptském otroctví. Mojžíš, jehož zachránila egyptská princezna a žije nyní v Midjánu se svojí midjánskou ženou, pase v poušti ovce a v hořícím keři se mu zjeví Bůh, který ho posílá postavit se do čela Izraelitů a vyvést je z otroctví. Mojžíšovi se příliš nechce převzít odpovědnost a autoritu a různě se vymlouvá.
„I odpověděl Mojžíš, řka: ale hle, neuvěří mi a neuposlechnou hlasu mého, nýbrž řeknou: nezjevil se ti Hospodin. Řekl mu tedy Hospodin: Co to máš v ruce? Odpověděl: Hůl (hebr.matte). Řekl (Hospodin): Hoď ji na zem. Hodil ji na zem a proměnila se v hada a Mojžíš utíkal před ním. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou a uchop ho za ocas jeho. Vztáhl tedy ruku svou a uchopil ho a on se proměnil v hůl v dlani jeho, …“ (2. kniha Mojžíšova 4:1-4, rabínský překlad)
Když se s Mojžíšem a jeho holí setkáváme poprvé, slouží k pasení ovcí. Odtud potom např. křesťanství bere archetyp pastýře jako vůdce stáda – komunity. Před Mojžíšovým zrakem se tato hůl promění v hada – a Mojžíš uteče. To bychom nejspíš udělali všichni. Hospodin mu ale řekne: „Vztáhni ruku svou a uchop ho za ocas jeho.“ Musíte mít odvahu ovládnout svoje strachy a vzít hada za ocas!
Je to paradigmatický obraz dilematu moci a etiky, nebezpečí svodů a moci. Hůl je později též nazvána „holí Boha“ (matte Elohim), ale přitom je v ní propleten ten protikladný paradox hole a hada. Je to kolektivní symbol naší autority. Když říkám „had“, nemyslím tím nutně hned „zlo“: je to jiný druh nelineární autority a energie, moc, která může zabíjet i léčit, může přinést zkázu i moudrost.
SPOJENÍ HLASU A ŘEČI
Rabi Nachman interpretuje příběh svým typickým způsobem: nejprve obecná myšlenka, potom téma Tóry (v širším smyslu Učení, Poznání) a nakonec mluví přímo k nám. V díle Likkutej Moharan I:20 říká:
„Buď si vědom skutečnosti (da´), že svět má duši, skrze kterou jsou vyjevena vyjasnění a interpretace Tóry. …Všichni, kdo interpretují Tóru, získají isnpiraci z této duše. Všechna slova této duše jsou jako hořící uhlí, neboť jen ten, jehož slova jsou jako hořící uhlí je schopný stáhnout z vod Tóry, jak je řečeno (v proroku Jeremijáši 23:29) „Není mé slovo jako oheň…?“ Když tato duše ztratí stav „slova jako oheň“ a její slova už nejsou jako hořící uhlí, ale naopak její řeč je chladná, odchází. Když odchází, potom všechna objasnění Tóry odcházejí také. Interpreti Tóry nejsou schopni najít v ní cokoli jasného. Potom roste neshoda a spor mezi cadikim (duchovními lídry), neboť prvotní příčinou sporu je stažení objasnění Tóry z našeho světa. Neboť jasnost vysvětlení (biur) přináší odhalení náročných otázek a diskusí (kušijot u-merivot) mezi učenci.
Toto je rys (aspekt, vlastnost – hebr. bechina, oblíbené slovo rabi Nachmana) „pouště Sin“ (odkaz na 4. Knihu Mojžíšovu 20:1 „Celá pospolitost Izraelců dorazila v prvním měsíci na poušť Sin. Lid se usadil v Kádeši. Tam zemřela Mirjam a byla tam i pochována. Pospolitost neměla vody….“): a to je mrazivá řeč (hebr. dibbur mecunan. Hebrejsky „poušť Sin“ se řekne „midbar Cin“, stejný kořen DBR znamená i mluvit, dibbur mecunan). Tam zemřela Miriam (kořen MR, hořký): a to je rys (bechina) duše, která zrodila hořkost služby jhu Tóry. Proto studna (beer) zmizela, protože to je aspekt jasného vysvětlení (biur – stejný kořen jako studna beer). Proto se lidé přeli s Mojžíšem. Interpreti Tóry jsou proto zváni „učitelé“ (morim, stejný kořen MRH jako „hádka“ a „hořký“ a „Mirjam“ – doslova tedy „rebelující, vzpurní učitelé“, něco takového), protože získávali inspiraci z duše zvané Miriam. …“
Co je duše? Může to být mnoho věcí. Podle textu není jedno ploché vysvětlení – jsme ve sféře umění. Duše Světa – Anima Mundi? Šechína – ženská Boží Přítomnost? Naše srdce? Je zde duše, skrze kterou je vyjevena interpretace. Tato duše trpí? Proč? Abychom stáhli věci z duše, musí v nás být něco vřelého – zápal, který umožní spojení s duší. Souvisí to s pohledem zoharické kabaly, že abychom něco přenesli shora, z božského světa, musíme to vyvést zdola.
Mojžíš truchlí nad smrtí milované sestry Miriam. Na rozdíl od Miriam není řečník – nyní musí hledat, jak má mluvit k lidem. Jakým tónem hlasu, jakými slovy. Známe to, když zemřou naši učitelé, naši partneři…, ztratíme spojení. Trvá to dlouho, než z nás začne růst ta kvalita (kterou zemřelí drželi).
Co je to „chladná řeč“? Chybí vášeň, spojení intelektu a srdce. Pak dochází k odcizení lídra – mluvčího od jeho komunity. Lídr by měl mít schopnost harmonie mezi hlasem a řečí a kapacitu uchopit „vřavu řeky“ (veškerého společenského dění) a přenést tuto vřavu do slov. Někdy je vše, co cítíme, pro nás příliš, a přesto máme hledat slova a věty, které můžeme předat. Zohar říká: pokud je zde exil, roztržka, mezi hlasem (hebr. kol) a řečí (hebr. dibbur), stane se hrozná věc. Nyní – ve většině našeho světa je tento exil! Žijeme ve světě médií, kde se ani nepředpokládá, že by řeč byla spojena s hlasem. Je to tlachání a pokřikování.
Na druhou stranu, když je tu pouze hlas, nemůžeme přenést sdělení. Bialik (hebrejsky píšící básník, průkopník hebrejské poezie) říká: „Musíme se učit, jak učinit naši řeč nositelem našeho vnitřního obsahu.“ Mojžíš je člověkem hlasu, nikoli řeči – až později byl léčen (Boží Přítomností Šechínou), a proto na konci života mohl přednést poezii (Mojžíšova píseň na závěr Páté knihy Mojžíšovy). Vytryskla z něho jako řeka. Ale když byli Izraelité v egyptském exilu – a tedy i Šechína byla v exilu – , Mojžíš s řečí nemohl být spojen. Pro spojení hlasu a řeči užívá Kniha Zohar větu z Písně písní: „Přijď, nevěsto, z Libanonu“ – musí to být milostný vztah mezi harmonickým a plodným. Myšlení vychází z hluboké úrovně vědomí a proudí k hlasu a potom, když se zadaří, do úst a promění se ve slova. „Dibbur mecunan“, chladná řeč, je odpojení.
NAŠE AUTORITA
Každý máme možnost svoji hůl uchopit. A mnohdy ji odmítáme. To je zrada našeho pověření touto autoritou (smicha, předání prostřednictvím položení rukou na hlavu – v judaismu mj. způsob, jakým se ordinují noví rabíni a rabínky, tedy duchovní lídři). Je to otázka vitality a živosti naší autority. Dokážeme se probrat vteřinu před tím, než autoritu zneužijeme? Myslím, že prostor pro chybu vznikne, když na nějakou dobu spojíme tuto roli se sebou samými a myslíme si, že my jsme autorita. Ale v Bibli Bůh říká – já ti dávám autoritu a moc pracovat s lidmi. Hůl jsme dostali pro určitý projekt. A protože to nejsme my, musíme vědět, kdy ji máme použít? A kdy ji naopak vrátit a odložit? Po celém světě vidíme velkou chybu, že spojujeme svoje ego s autoritou a myslíme si, že jsme to my. Jak můžeme OBNOVIT způsob, jakým vidíme naši SMLOUVU s autoritou, která na nás byla vložena?
Kniha Zohar I:6b „Toto je hůl Boha, předaná Mojžíšovi, jak je řečeno: „(I pravil Mojžíš Jehošuovi: Vyvol nám muže a vytáhni, bojuj proti Amalékovi, zítra postavím se na vrchol pahorku) s holí Boží v ruce své.“ (hebr.u-matte ha-elohim be-jadi, 2. Kniha Mojžíšova 17:9) Tato hůl byla stvořena v předvečer šabatu o soumraku a bylo na ni vyryto Svaté Jméno. A s ní Mojžíš zhřešil u skály, jak je řečeno (4. Kniha Mojžíšova 20:11) „I zdvihl Mojžíš ruku svou a udeřil do skály se svou holí dvakrát a vyprýštilo se mnoho vody a pila obec a pil její dobytek…“ (Následuje: „Tu pravil Hospodin Mojžíšovi a Aharonovi: Poněvadž nedůvěřovali jste ve mne, abyste mne posvětili před očima synů Jisraelských, proto nepřivedete tuto obec do země, kterou jsem dal jim.“) Svatý Budiž Požehnán mu řekl: „Mojžíši, proto jsem ti svoji hůl nedal. Od nynějška nebude v tvé ruce.“ A už nikdy mu nebyla vrácena. Kvůli udeření holí do skály zemřel a nevstoupil do Svaté Země…“
Hůl Boží je magickou, Věčně Přítomnou věcí – jako taková byla stvořena spolu s deseti dalšími zázraky, jako např. s ústy Bileámovy oslice, v předvečer prvního šabatu. Není to žádná obyčejná hůl! Naše autorita není jen tak obyčejná, je to boží pověření! Když se správným způsobem spojujeme se svojí vlastní autoritou, je tím naplněna nejen hadem, ale i Jménem Boha.
HŮL MÁ V SOBĚ HADA: DOBRO I ZLO
Tikkunej Zohar 93b: „Když člověk kontroluje své vášně, had se promění v hůl. Ale když ho jeho vášně kontrolují, hůl se promění v hada. A poté se stane, „Mojžíš utíkal před ním“.(2. Kniha Mojžíšova 4:3) A to je to tajemství „Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí…“ (1. Kniha Mojžíšova 3:7 o Adamovi a Evě po pojedení plodu ze stromu poznání dobrého a zlého). Vůči čemu se jim otevřely oči: Aby poznali dobro a zlo – a hůl zahrnuje obojí.“
Když si myslíme, že svoji moc a autoritu ovládáme, „máme to zmáknuté“, tak Tikkunej Zohar nám odpovídá: „Je nesmírně snadné to ztratit!“ Může to též pocházet z nepochopení, „kdo řídí koně“. Když vás ovládnou vášně, ovládnou i hůl, kterou jste si zasloužili, a ona se stane hadem. Co máme dělat když se to stane? To by byl název knihy! „Co dělat, když se vaše hůl promění v hada.“ Pojedení plodu ze stromu poznání dobrého a zlého v sobě má něco společného s tímto záhadným, plodným, nebezpečným spojením mezi holí a hadem. Rabi Nachman to odvozuje od slova (hebr.) hataja, obrácení na jednu nebo na druhou stranu, otočení se – sloveso le-hatot má stejný kořen jako slovo hůl, matte. MATTE/HŮL JE SVOBODA VOLBY (chofeš ha-bechira). Když držíme naši hůl/autoritu, potřebujeme si zvědomit, zda máme jasno, že právě teď jsme ve chvíli svobody volby. A zda máme jasno, jak je to nebezpečné. Protože to znamená, že nyní, když kultivujeme svobodu slova a svobodu volby – přichází velká odpovědnost.
Rabi Natan z Němirova (žák rabi Nachmana, který zapsal jeho učení), Likkutej Halachot: „Mojžíš byl v úvodním zjevení poučen, aby hodil hůl na zem, a ona se stala hadem. To je proto, že Mojžíš odmítl přijmout svůj úkol a řekl, že nemá schopnosti zachránit Izraelity a osvítit je Vědomím (da´at). Věděl, že v komunitě je mnoho zkažených lidí… Tato hůl je kořenem svobodné volby, což je odvozeno od matte/hůl a le-hattot – otočit se, nasměrovat se na jednu nebo na druhou cestu. Bůh učinil zázrak a znamení a ukázal Mojžíšovi velkou sílu svobodné volby, která ale také znamená, že člověk je navždy ve velkém nebezpečí.“
Role duchovního vůdce, toho, kdo pronáší modlitby za komunitu (baal tefila), je milovat společenství a jednotlivé členy, i když nám totálně lezou na nervy. Dívat se na jejich dobré stránky (nekudot tovot), na jejich zásluhy (nekudat zechut) – ty vzít a proměnit je v nápěv modlitby (nigun tefila), aby byly pozvednuty. To je optimistický aspekt jinak hořké a hluboce temné životní zkušenosti v učení rabi Nachmana, který celý život žil v duchovně velmi pokleslém prostředí.
Rabi Natan z Němirova, Likkutej Halachot: „Náhle Bůh řekl Mojžíši: „Vztáhni svoji ruku a uchop ho za ocas…“ A had se opět stal holí. To ho naučilo, že i když sklon ke zlu a had přemůže naši schopnost svobodné volby, zůstává velká zásluha a máme sílu stále hůl/svoji autoritu proměnit nazpátek z hada (pokušení, ego) v hůl.“
Je zajímavé, že Nachman říká: „Nejprve je naší rolí ujistit se, že dostatečně pracujeme na své integritě. Abychom věděli, že držíme hůl, nikoli hada. Zároveň říká, že je to role vůči komunitě. A to je, že nevyhodíme, nevyloučíme lidi, kteří nejsou úplně harmoničtí a milí (eufemismus). Je potřeba najít způsob, jak těmto lidem pomoci obnovit integritu. Chycení hada za ocas je nalezení zásluhy a špetky dobra u někoho, kdo je ve vaší komunitě problematický (např. že je dobrý otec). A to je náročné! Můžeme to jako lídři komunit naplnit? Mimochodem, výborný výcvik pro to je rodičovství:-).
Dále je řečeno, že musíme odhodit hůl NA ZEM (erec, odtud „zemitost, materiálnost“, možná až „přízemnost“ arcijut). Svět, ve kterém žijeme, ovládaný penězi, mocí, sexem a touhami, je velmi „zemitý“. Lídr musí vědět, jak je náš svět intenzivní – jaký skutečně je. Většina lidí, kteří se nekultivují a jsou příliš v tomto světě zanořeni, mají též svoji hůl – máme ji každý – , ale jejich schopnost svobodné vůle se stane hadem kvůli jeho svůdnosti. Sklon ke zlu je popisován jako „aspekt Prvotního Hada“. Měli bychom vědět, že se potýkáme s velmi pozemskou situací, kdy se lidé ve vteřině vzdávají své hole a svobodné volby a jsou přemoženi silou svých tužeb, hadem.
SESTUP DO ŘÍŠE HADA. A NÁVRAT V MÍRU.
Svůdná síla hada je aspektem Prvotního Hada ze Zahrady Eden nebo dokonce Prvotního Hada v životě Božství. A rabi Nachman říká: „Chcete-li být vůdcem, musíte hada znát.“ Zohar říká, že pokud chce Mojžíš vyvést lid z Egypta, musí vstoupit do Velkého Hada – musí vědět, že existuje. Musí se naučit, co to je. Ve světě je zlo – a dnes je těžké to říkat takto napřímo, otevřeně. Žijeme ve velmi neodpouštějící době, zvláště v ultraliberálním myšlení. Jsme i v jiném vzdělávacím paradigmatu než rabi Nachman a máme dost vypraný jazyk (takto doslova to Melila řekla – hebrejsky lešon mechubas, anglicky laundered language, míní tím ochuzený, jednostranný, zjednodušený). Netroufneme si říct, že máme v komunitě „zlé lidi“, ale jsou tam nároční lidé a složité výzvy! A Nachman to říká jasně: Mojžíš musel znát Velkého Hada. V jedné interpretaci Mojžíš tuto zkušenost odmítá, protože je příliš děsivá. Vždyť chceme být dobrými lidmi a nezahrávat si se stíny – protože nevíme, co to s námi udělá.
Rabi Natan z Němirova, Likkutej Halachot: „Mojžíš může jistě vládnout světu a změnit jeho povahu, jak si přeje. To, že viděl, jak se hůl mění v hada a zpátky v hůl znamená, že rozbil svoji schopnost svobodné vůle a posvětil se ze spár Stromu Poznání Dobrého a Zlého, aby s ním žádné zlo nic nezmohlo. A to je výklad „s holí Boha v mé ruce“. Mojžíš sestoupil do trubic zla, což je aspekt Prvotního Hada, ze kterého pramení všechny zlé rysy a všechny trubice zkaženosti. A poté se může vynořit v míru – proto se had proměnil nazpátek v hůl. Sestoupil, aby si podmanil a rozbil jejich zlo, jak je řečeno (2. Kniha Mojžíšova 7:9 a dále „Mojžíš s Aronem tedy předstoupili před faraóna a učinili, jak Hospodin přikázal. Áron hodil svou hůl před faraóna i před jeho služebníky a ona se stala drakem. Farao však také povolal mudrce a čaroděje, a egyptští věštci učinili svými kejklemi totéž. Hodili každý svou hůl na zem a ony se staly draky.) Ale Áronova hůl jejich hole pohltila.“
Moše udělal práci integrace zla – spojení matte a matte Elohim, tj. jeho osobní hole a hole Boha. Má nejen schopnost vstoupit do svůdnosti a pokušení moci, ale také z nich v míru vystoupit. Potřebujeme rozvinout schopnost pohybovat se různými směry, které nejsou lineární (snakiness, adaptability), ale jen proto, abyste podmanili sklon ke zlu. Je to způsob, jakým chasidismus „čte“ luriánský mýtus (o vesmírné prakatastrofě, jejímž následkem je promíseno světlo a tma, dobro a zlo, v našem světě): lídr musí sestoupit do hadích drah, doslova do „kanalizace“. Musí vědět, jak to funguje. (Říká se tomu „sestup kvůli vzestupu“ a pracuje se s obrazem vynesení jisker světla – jisker „svatosti“.)
Proč se toho bojíme? Protože můžeme být uvězněni a nebudeme vědět, jak se vrátit. Ale rabi Nachman se nebojí.
Když je učitel ve své autoritě a mluví z místa, kde je – a kde je propojeno světlo i temnota, odpor lidí v komunitě poleví a uklidní se.
BUĎ TRPĚLIVÝ!
Zohar III: 279b – interpretace k udeření do skály. (Skála, hebr. cur, je jedním z Božích Jmen. Zde je ztotožněna se ženskou Boží Přítomností, protože právě příroda, fyzický hmotný svět, je Její doménou. Je tu totiž s námi!)
„Moje Skála je dcera Krále (tj. Šechina) a kvůli ní je řečeno (4. Kniha Mojžíšova 20:8) „Vezmi hůl a shromáždi obec…a mluvte ke skále před očima jejich, aby vydala svou vodu a vyvedeš jim vodu ze skály a dáš píti obci a jejímu dobytku.“ Měl mluvit laskavě, jako k dceři Krále. Ale protože ji udeřil, byl potrestán a odsouzen ke smrti. …“
Když Mojžíš udeřil do skály, zapomněl, že je to Šechína – a zapomněl na sílu Slova. Propadl naléhavosti okamžiku a udělal netrpělivý čin. V některých interpretacích je to označeno až za znásilnění. Ale mějme pochopení – kongregace neměla vodu, hrozilo, že svého vůdce zlynčuje. On však udeřil dvakrát. Kvalitou dobrého vůdce je také zvládat paniku!
Nachman se přes svoji náročnou životní zkušenost dívá na svět jako na zářivý diamant, složený z mnoha rozličných aspektů (bechinot), které na konci všeho vytvoří Jednotu. Diamant září nikoli proto, že je jednolitý, ale že má nesčetně vybroušených plošek – různých podob. Učí nás, jak skrze mnohé bolesti a zlo v našem světě stále vnímat Jedno Božství.
Zdroj a originál: https://www.hartman.org.il/creating-boundaries-of-power/
Obrázek: William Blake – Adam a Eva
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: