Kdo znáte židovskou mystiku kabalu, nepřekvapí vás, že s nevídanou hloubkou, bystrostí a znalostí lidské psychiky řeší témata a otevírá otázky, které dnes známe z vědy nového paradigmatu. Je velkou škodou, že mainstreamová patriarchální forma tradičních náboženství odrazuje případné zájemce o skutečné poznání: kdo se totiž prokouše přísnou formou, je odměněn šťavnatým obsahem. To je klišé metafora, přiznávám… Ale je to tak!
Následující překlad pochází z úžasné knihy úžasné ženy. Kabalistka – ano, žena! – Sára Judita Schneider žije ve Starém městě v Jeruzalémě v židovské čtvrti. Milá, usměvavá, malá žena velkého ducha, vyznavačka ortodoxního směru judaismu, učí a píše. Toto je třetí kniha, kterou od ní čtu, a je skvělá. Název je dosti výmluvný: „You Are What You Hate: A Spiritually Productive Approach to Enemies“, čili „Jsi to, co nenávidíš: Duchovně produktivní přístup k nepřátelům“. Vybrala jsem pro Vás úryvek k tématu, kterým se zabývá spiritualita mnoha směrů: co je vědomí člověka a jaký má účel.
K tomu je potřeba vysvětlení. Zaprvé, objevuje se termín sefíry (hebr. sefirot, v jednotném čísle sefira, sfira). Sefíry jsou (zjednodušeně řečeno) božské kvality, „vlastnosti“, jejichž odlesk, pokud rosteme, zrajeme, učíme se a zvyšujeme si úroveň vědomí, můžeme postupně získat i my. Znázorňují se jako navzájem propojené kruhy na tzv. Stromu Života. Tyto kruhy mají jasnou strukturu na tzv. třech pilířích. Po stranách jsou dva sloupy symbolizující mužskou a ženskou polaritu našeho světa. Třetí pilíř je prostřední, vyvažující a harmonizující. Strom Života je tam obraznou strukturou uspořádání našeho světa tak, aby byl dostatečně pružný, ale zároveň stabilní (princip Saturn – Uran). Dle kabaly tím reaguje na rozbití předchozích světů, které tuto pružnost, vyváženost a možnost harmonie neměly.
Daat , název jedné ze sefír, je slovo odvozené od slovesa „poznat“ (hebrejský konsonantní kořen JD´, jod-dalet-ajin). Daat je sefíra, která se často nezobrazuje – některé směry kabaly ji označují za „skrytou“. Leží v horní části prostředního pilíře, před, resp. pod, poslední, nejvyšší úrovní sefír (Keter, Chochma, Bina. Je to složitější, hodně zjednodušuji. Přijďte na seminář, chystám na podzim!). Pokud se pracuje s obrazem Kosmického Člověka jako Stromu Života, Daat leží v jeho krční čakře. V kabalistické astrologii jí přináleží Pluto, protože stejně jako on je poslední závažnou zkouškou úrovně vědomí, „zasvěcením“, které nás buď shodí dolů do první třídy (a začínáme znovu), nebo – pokud ji zvládneme – transformuje a vyvýší na další úroveň vědomí. A nastává nové kolo učení….
Zadruhé, objevuje se termín Člověk/Adam. Kabala říká, že první biblická zpráva o stvoření člověka je ve skutečnosti zprávou o stvoření oboupohlavního Člověka/Adam. Ten v sobě postupně právě skrze uvědomění zahrnuje veškeré stvoření a celý svět. On je tou strukturující, sjednocující, integrující silou, která drží svět pohromadě a zachraňuje ho před odstředivým chaosem. Čili má tu na světě důležitý úkol, na který zjevně zapomněl.
Dále je důležitou zprávou, že člověk je původně světelné povahy. Příběh o pojedení zakázaného plodu je příběhem o „dobrodružství“ vydání se do jiné pláně stvoření, totiž do fyzického světa ve fyzickém těle. Původně ale jsme byli jiné, tedy jemnohmotné povahy a žili jsme na jiné pláni – právě tato vzpomínka může být oním „vědomím Ráje“, možností – potenciálem být lepší, celistvější, uvědomělejší bytostí.
Kabala učí, že náš svět je světem nápravy, olam tikun. Je sice nejlepším ze všech zatím stvořených světů, ale nese stopy předchozích katastrof (zobrazených jako „rozbití nádob“). Člověk má skrze svoji vnitřní práci a vysvobozování svého původního světelného potenciálu důležitou roli v nápravě světa.
V dalších kapitolách knihy se Sára věnuje popisu, jak tato práce a vysvobozování probíhá a jakou roli v tom hrají naši nepřátelé, zlo, náš Stín (jungiánským termínem řečeno), naše emoce, touhy, složitost naší povahy… A velká Boží milost, která nám to vše umožňuje, neboť ve skutečnosti vše je On. Jak praví základní mantra kabaly, Ejn od milvado, Není nic kromě Něho, není nic jiného než Božství.
Ale že je to práce, co…
SEFIRA DAAT: VĚDOMÍ
„Daat/Poznání, Vědomí, integrované vědění a propojení do Jednoty, je nejtajemnější ze všech sefír. Není to jen kanál pro protékání energie, jako ostatních deset sefír: je to skutečný stav integrace. Tak jako jízdní kolo zůstane vztyčené, když se točí pedály, tak se Daat vynořuje z dynamické interakce, vzájemného působení ostatních sefír.
Adam a Eva pojedli ze Stromu Poznání (daat) Dobrého a Zlého. Následně se Daat roztříštilo a potřebuje být opraveno. V zobrazeních a popisech Stromu Života je Daat umístěna v krčním energetickém centru, neboť její prvotní role je integrovat hlavu a srdce a pravou a levou hemisféru mozku.
Daat je biblickým eufemismem pro sexualitu. V Bibli stojí : „We-haadam jada´et-chawa išto…“ 1. Mojžíšova 4:1 (rabínský překlad: „A člověk poznal Chavu, ženu svou, počala a porodila Kajina…“, ekumenický překlad „I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina…“) To nás učí, že zásadní spojení mezi mužem a ženou se děje na úrovni Daat – vidět a být viděn, poznat a být poznán. Fyzický akt se stává až druhotným vyjádřením.
Rolí Daat je integrovat poznání tak hluboko, že se stane součástí našeho těla (flesh). Když je něco pravdivě poznané, podmiňuje to naši instinktivní a reflexivní odpověď na svět. Daat rozpouští existenciální propast mezi hlavou a srdcem a mezi námi samým a těmi druhými.
Dalším rysem připisovaným Daat je spojení se silou sjednocení. Když kabala popisuje vnitřní strukturu Daat, odhaluje jedinečný rys, který jiná sefíra nemá: Daat se skládá z pěti mužských sil a pěti ženských sil, pěti sil expanze a pěti sil omezení. Aby vyrovnávala protikladné tahy uvnitř sebe, zvládá Daat umění tajemství Jednoty – a toto tajemství sdílí se světem.
Ve stavu rozšíření se Daat stává schopností udržet paradox – unést protikladné pravdy, které nemohou být smířeny. Kabala této schopnosti připisuje největší hodnotu. Rozdíl mezi zralou, rozšířenou myslí a úzkou, dětskou, omezenou myslí kabala vidí v jediné schopnosti: unést paradox.
Z těchto všech důvodů Daat stává kódovým slovem pro integraci a splynutí.
Zatímco je Daat popisována jako krční centrum, stejně tak je správné představit si Daat jako životní šťávu, která proudí kanály propojujícími jednotlivé sefíry a vetkává tak těchto deset sefír do jednoho živého organismu, (kosmického Člověka) Adama. Ten se díky (proudění šťávy Daat) pak stává mnohem větším celkem než jen souhrnem svých částí. A Daat nejen spojuje „deset bodů na mapě“, ale dosahuje toho i ve skutečném fyzickém světě. Uvědomění Daat je sjednocujícím polem, které drží velký obraz, vidí do srdce a účelu každého stvoření, a proto se s ním může spojit. Tím znovu utkává náš roztříštěný svět a napravuje ho do Jednoty, jak je jeho Pravdou a Osudem.“ (str. 48)
KOSMICKÝ ČLOVĚK/ADAM JAKO SVĚTELNÁ BYTOST
„I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby…“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (1.Mojžíšova 1:26-27)
„Tento (prvotní) Adam nebyl jako dnešní lidé. Základní povaha reality byla v době šesti dní stvoření zcela odlišná. To, co se popisuje v prvních kapitolách 1. Knihy Mojžíšovy (Genesis), jsou události, které se odehrávaly na zcela jiné pláni existence než jakou zakoušíme dnes jako fyzický svět. Než Adam a Eva pojedli ze Stromu Poznání Dobrého a Zlého, nejnižší úrovní universa byla mentální úroveň. To znamená, že těla a objekty byly v této době spíše myšlenkové formy.
Jedním ze zdrojů tohoto pohledu je talmudický popis Adama a Evy jako velkolepých světelných bytostí. Talmud odvozuje svoji fantastickou zprávu z náznaků v Tóře (Bibli), konkrétně ze zprávy o následcích neposlušnosti Adama a Evy:
„Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.“ (1. Mojžíšova 3:21, orig. Wa-jaas Adonaj Elohim le-adam u-le-išto kotnot or wa-jalbišem.)
Slova pro „kůži“a „světlo“ v hebrejštině znějí stejně (or), ale píší se jinak („kůže“ s hláskou ajin, „světlo“ s hláskou alef). Odtud rabi Meir (2.století) odvodil interpretaci, že „kožené suknice“ nejsou tuniky z kůže, které nosíme dnes. Znamená to, že Božství poprvé odělo duše Adama a Evy do neprůhledné kůže, tj. přidělilo jim fyzické tělo. Midraš (rabínský výklad) následně říká:
„Původně bylo tělo člověka/Adama ze světla. Ale po hříchu ho Bůh oděl do těla, kůže….(Co znamená) “Paty Adamova mrtvého těla byla jako dvě zářící slunce“ (talmudický traktát Baba Batra 58a)? Jestliže jeho paty takto zářily, což teprve jeho hlava! A jestliže takto zářil mrtvý, což teprve před svým pádem!“
Proto bychom si fyzičnost Gan Eden (zahrady Eden, „ráje“) měli představovat jako průsvitnou, mihotající se a neomezenou – tedy zcela odlišnou od neprůhledné a omezené fyzičnosti, jak ji zakoušíme dnes.
ZAHRNUTÍ STVOŘENÍ KOSMICKÝM ČLOVĚKEM
Druhou vlastností člověka/Adama, o které Talmud mluví, bylo, že v sobě obsahoval celý svět. Talmud (traktát Chagiga 12a) říká:
„První člověk se klenul od nebes k zemi, od jednoho konce světa ke druhému.“
Proto naši moudří říkají, že Adam obsahoval svět (universe) UVNITŘ sebe. Nyní jsou lidé malé bytosti pohybující se uvnitř nesmírného kosmu, ale Adam byl jedinou, všezahrnující bytostí. Ostatní stvoření v Edenu byly vrstvami a orgány uvnitř jeho svět zahrnujícího „těla“. Adam BYL celým světem.
Než byl šestého dne stvořen člověk/Adam, svět byl hemžícím se rozmanitým davem. Každé stvoření vyzařovalo jedinečný paprsek Boží krásy (a možnosti) do světa. Ale když se objevil Adam, on/ona přidal/a jedinečný lidský příspěvek – Daat (Poznání, Uvědomění): pronikající pole uvědomění, které zorganizovalo tento dav stvořených bytostí do celku koordinovaného „Já-středem“ Adama v jeho jádru. To je síla Daat. Integruje vše, čeho se dotkne, a tím rozpouští mezery mezi Já a Druhým.
Toto sjednocení reality do jednoho integrovaného celku nebylo násilným dobytím. Neomezovalo svobodné vyjádření žádného stvoření. Spíše naopak. Adamova rozšířená vize do sebe začlenila jedinečný příspěvek každé věci. Jeho vědomí zároveň pronikalo i zahrnulo úplnost reality. (Bylo to) jako všeobjímající pole, když spojuje rozmanitost bytostí do vyššího řádu jednoty, který je následně větší než souhrn jednotlivých částí.
Vnitřní jádro duše této jedinečné světelné bytosti bylo v její lidské vrstvě, v Adamovi. Tak jako duše proniká celé tělo a paradoxně utváří jeho jádro, tak působil i Adam ve vztahu ke stvoření, které sloužilo jako jeho tělo. Každé další stvoření se stalo buňkou, údem, orgánem nebo vrstvou v jeho svět zahrnující postavě. Nikoli proto, že by byly donuceny do podřízené role, ale protože Adamova Daat – uvědomění odhalilo jejich místo a vyšší účel ve sdíleném osudu stvoření.
Každé stvoření bylo zároveň individualitou pro sebe a zároveň buňkou ve větší kolektivní jednotě zvané Adam. To může být přirovnáno k buňkám v našem vlastním těle, kdy jsou každá světem (universe) samotným pro sebe, ale zároveň jsou pod-jednotkou většího organismu, jehož jsou součástí.
Každá buňka má dvě úrovně sebeuvědomění: „Já“, které se zakouší jako nezávislá entita s vlastním jádrem a kontrolním centrem, a druhé „já“, které se ztotožňuje s vyšším řádem jednoty, s bytostí, jíž je součástí. Když Adamovo pronikající pole vědomí integrovalo realitu do jednoho vyššího řádu jednoty, tato druhá úroveň vědomí „já“ se ve světě projevila. V Bibli je to symbolizováno situací, kdy člověk/Adam pojmenovává zvířata. A také to vysvětluje sexuální význam, který pojmenování přidává Talmud (traktát Jevamot 63a).
„I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.“ (1.kniha Mojžíšova 2:18-20)
Adamovo Daat se dotklo jádra každého stvoření. Nic před ním nezůstalo skryto. Adam viděl účel každého druhu, jeho místo v kosmickém těle a jeho jedinečný úkol v globálním projektu nápravy světa (tikun olam). A protože Daat propojuje se vším, čeho se dotkne, Adam se s každým stvořením, které pojmenovával, v té chvíli propojil. A toto propojení, kdy se dva stanou jedním, je blízké sexualitě. A proto Talmud přirovnává toto propojení, kdy Adam pojmenovával každé zvíře, k sexuálnímu spojení. Taková byla jejich jednota! Když Adam pojmenoval zvířata, vetkal rozmanitost stvoření do jedné, svět zahrnující postavy proniknuté jeho Já-středem, které sloužilo jako centrum duše. Svět se tak stal jednotou vyššího řádu, do jehož propustných hranic je začleněno každé stvoření.“ (str. 47-51)
PŘELOŽILA TEREZIE DUBINOVÁ pro www.oheladom.cz
ORIGINÁLNÍ TEXT: Sarah Yehudit Schneider: You Are What You Hate. A Spiritually Productive Approach to Enemies.
A Still Small Voice, Jerusalem, Israel, 2009.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: