To vám takhle vaše starší dítě daruje k Ježíškovi knihu se slovy: „Sleduji tu autorku, její knihu jsem si koupila, ale je to na mne moc mytologický.“ Starší dítě je exaktní po tatínkovi, nikoli mimoňské po mamince. Studuje environmentální studia a patří ke generaci, která bere klimatickou změnu (mými slovy: proměnu Gaii) vážně. Miluje přírodu, nebojí se jí a v mnohém nám rodičům otevírá oči.
Takže mne vlastně nepřekvapilo, že čtu knihu mladé básnířky a autorky, která proplétá (to je to organické slovo) tradiční mytické obrazy posvátného mužství – Dionýsa, Orfea, Parsifala, Tristana, Merlina, biblického Josefa či Ježíše a další – s fyzicky hmatatelným, smyslově vnímatelným fyzickým světem. Tím světem, který byl pozdější církevní kulturou a ještě pozdější materialistickou vědou desakralizován, ponížen a posouzen jako „nedostatečně duchovní“ – a který je přitom bytostně náš. Jsme s ním jedno – jsme v něm zakořeněni, jsme s ním propleteni, jeho látkami jsme tvořeni. S velkou kuráží a poetickou invencí mluví o podhoubí mužských archetypálních postav, které je i nás propojuje s naším prostředím, o „nejposvátnějším rituálu – pohřbu“, kdy se rozpadneme v zemi, o bylinách, květinách, ptácích a hadech, s nimiž sdílíme naši domovskou krajinu, a o žalu, který s nimi sou-cítíme, když další druh – rostlin či zvířat – vyhyne.
Je to fascinující, je to moderní a zvedá to spiritualitu na další úroveň – nebo vlastně ji vrací tam, kde měla zůstat: do našeho vtěleného bytí. Bourá to iluzi antropocentrismu, lidské výlučnosti, a obnovuje to (staro)novou síť: síť spolupráce a výživy viditelného a neviditelného světa, skrytého a zjevného, hmotného a jemnohmotného. Sounáležitost, souputnictví a společenství.
Vzpomínám si, jak nám stále v astrovýcviku v konstelacích vycházelo, že pátá dimenze, kam se živá Země (tehdy) chystala a kam se už dnes přesouvá, je dimenze, která z hierarchického pohledu vypadá jako návrat. Tj. díváme-li se na úrovně reality schematicky jako na nakreslený obrázek, nad naší fyzickou realitou náboženství vytvořila čtyřdimenzionální realitu. „V nebi“. To je to odtělesnění, vystoupení z mateřské hmoty, mateřské planety, a snění o duchu jako něčem, co je s fyzickým tělem a fyzickou realitou neslučitelné. Velké ideály, ušlechtilá slova – a jejich malá realizace v našem vtělení. 5D se ale najednou „vracela nazpátek“, přestože měla být výš – bylo to dáno právě tím, že znovu integrovala hmotu jako kvalitu potenciálně prostupitelnou Duchem. Tedy pokud nejsme v zajetí starých přesvědčení „jak mají věci být“, což Duchu dosti práci ztěžuje.
Na ukázku jsem pro vás přeložila kapitolu o přátelství Dionýsa a Ježíše. Poznámky v závorce s kurzívou jsou moje. Užijte si ji:-)
Kapitola 29: LÉČENÍ LÉČITELE: Dionýsos obnovuje Ježíše
(orig. název kapitoly Dionysus Rewilds Jesus má ekologické souvislosti: slovo „rewild“ se používá pro obnovu území do původního nekultivovaného stavu, např. skrze znovuvysazení původních druhů a zvířat)
„Ještě jiné podobenství jim předložil: „Království nebeské je jako hořčičné zrno, které člověk zasel na svém mpoli: je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní byliny a je z něho strom, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Nový Zákon, Matoušovo evangelium 13:31-32
Hořčice byla zhoubou galilejských zemědělců. Napadala obilí, zaplavovala pole a vytlačovala zrno. Zarůstala bylinkové zahrady. Co Ježíš skutečně říká v tomto podobenství? Království nebeské je stejně invazivní a houževnaté jako plevel. Království nebeské je proces přírodní obnovy (rewilding). Podívejte se na jeho další podobenství v Novém Zákoně a na gnostické texty a uvidíte, že Ježíšovou učení bylo vždy ekologické.
Podobenství o rozsévači je matoucí. Ale když odstraníme svůj antropocentrický úhel pohledu, pochopíme, že Ježíš popisuje divoké, intuitivní opylení ptáky a zvířaty, nikoli řádné farmaření. „Buďte jako lilie, ptáci, děti!“, říká nám. „Buďte kolemjdoucím, buďte nikým!“, říká v (gnostickém) Tomášově evangeliu. Jaká je to potom tragédie, že je tento šikovný (tricky – ve smyslu merkuriánské kvality: zkoumavý, přizpůsobivý, pohyblivý) galilejský kouzelník připomínám jako bůh askeze a smrti.
A nejen to: zapomněli jsme na ekologii jeho domoviny. Podle historických záznamů a ekologického výzkumu byla Ježíšova Galilea a většina Judeje svěžím, bohatě a hustě porostlým územím. Magdalenský učenec Michael Haag (autor mj. knihy Hledání Máří Magdaleny) judskou krajinu popisuje jako podobnou zvlněné krajině Provence ve Francii.
Bůh vegetace a zázraků s vínem, který prohlašuje: „Já jsem skutečná vinná réva“? Koho nám to připomíná? Nemusíme „skákat do králičí nory“, abychom dokázali, že Ježíš byl Dionýsos. Stejně snadno bychom mohli říct, že byl Attis nebo Osiris nebo Orfeus. Pravda je patrně velmi jednoduchá: postava historického židovského rabína s učením odvozeným z přírody byla mimořádně přístupná mytické interpretaci a následovníci Dionýsa byli první, kdo konvertoval ke křesťanství. Ten vztah skrytě (in the underground) existuje . Nepotřebujeme ho úplně vykopávat.
Janovo evangelium se zarážejícím způsobem podobá Euripidovým Bakchantkám. Svatba v Káně, kde – jak je řečeno – Ježíš proměňuje vodu ve víno – je přímou kopií každoročních dionýských zázraků v oblasti Ellis Starověkého Řecka, kde se v kamenných nádobách přes noc také proměnila voda ve víno. Anglický akademik a teolog A.D. Nock v jedné studii ukázal, že se autoři evangelia chopili příležitosti vykreslit Ježíše jako novou verzi starého boha. Ale jak rychle byl Ježíš okraden o rysy, které Dionýsa dělaly tak plodným! Vinná réva zvadla, jakmile byla vykořeněna ze země a přibita na kříž.
Ve chvíli, kdy bylo Ježíšovo aramejské ústní učení přeloženo a zapsáno v jazyce říše, která ho usmrtila, bylo vykořeněno. Vlastně se na Ježíše a křesťanství dnes můžeme dívat jako na pokojovou rostlinu: anémickou, ohroženou hnilobou, vytrženou z přirozených ekosystémů, které už neexistují. Je jasné, že je potom jeho učení tak snadno zneužitelné. Už nemá kořenový systém, který by ho spojoval s podhoubím a mateřskou hmotou (mycelial and matrilineal matrix) krajiny, kde by žilo v živém spojení s judaismem, přijímalo na minerály bohaté kosti předků, aby se z něho stala nová půda, přijímalo krev a potravu jako rituální oběti, odpovídalo na ruce zemědělců a na zpívanou poezii (psalm/song lines) generací sahajících až do dob původních místních zemědělců, natúfské kultury.
Nejen že bylo Ježíšovo učení vykořeněno jazykem jeho utlačovatelů (koptštinou a řečtinou), ale je mu odepřen nejsvatější z rituálů – pohřeb a opětovné sloučení se zemí jeho domoviny. Ježíšovo vzkříšení rozhodně není přírodní událostí. Zatímco Dionýsos je roztrhán a rozloží se v zemi k její regeneraci, Ježíš je odhmotněn, odtělesněn, a nezanechá za sebou mrtvé tělo. Jeho mýtus existuje pouze v ctnostném cyklu rozkladu, a unikne tak možnosti pochopit přírodu a směřovat k ní. To je klíčový rozdíl. Evangelia Ježíše odtělesňují, zatímco Dionýsos je prvotně bohem ztělesnění.
Myslím, že nyní je důležité nedokazovat staré přátelství mezi dvěma bohy, ale pečovat o přátelství nové. Ježíš byl už dost dlouho svým učením oddělen od ekologie. Nikdy nebyl zasazen do půdy, kterou tolik miloval. Místo toho byl donucen se vypařit do sterilního celibátu. Požádejme Dionýsa, aby Ježíšovi vrátil zpět jeho Galileu, jeho vinnou révu, jeho hořčičná semena. Donýsos nabízí Ježíšovi číši vína a ptá se ho nikoli na duchovní radu, ale na příběhy květin a zvířat a ryb jeho domoviny, která už neexistuje. Toto léčení by mohlo přesáhnout učení textů.
Dionýsos dokáže učit muže, jak léčit jiné muže. Učí muže ptát se, jak patriarchát překroutil (mistranslated) jejich vášně, naděje a zklamání. Zve je, aby se vrátili ke své otevřené ráně – tam, kde byli vykořeněni z pupeční moudrosti svého tělesného spojení s matkou/hmotou. Toto léčení může být praktické: dává mužům jazyk jemnosti a dynamiky o způsobech, kterými si navzájem neporozuměli. A tento jazyk vychází z místa, kde žijí.
To je dar Ježíše/rabi Ješuy a jeho učení. Podobenství pramení z jeho domoviny, z jeho rodné ekologie. Aby byla léčivá, nemohou být zatížena jinou zemí, zdeformována metaforami impéria. Pak budou zakořeněným oživením (rooted animacy) hned za našimi dveřmi. Ptačím zpěvem, intimně tvarovaným tak, aby otevřel mušli ucha.
Dionýsos vrací Ježíše do jeho těla. A Ježíš nás vrací zpět na místo, kde žijeme – do zatížené (contaminated), protkané spletitosti krajiny, kterou pronikáme a kterou se stáváme každým krokem našeho holého chodidla, každým nádechem a výdechem.
…
POŽEHNÁNÍ NA ZÁVĚR:
Nechť nás Luna rozpustí v poháru vzájemnosti
Nechť zkompostujeme svá zlomená srdce, zmulčujeme naše zranění, vylejeme vodu do suchých prasklin mrtvé půdy.
Nechť se naše hole promění v hady a naši hadi v hole. Naše meče v květiny.
Nechť naše potěšení je stejně inteligentní a revoluční jako břečťan stravující stavbu.
Nechť v úlech nacházíme dešťovou vodu zfermentovanou loukou, bohy s houbovými kloboučky vynořující se z podhoubí podzemního světa.
Nechť přistupujeme k horám jako k našim milencům, ke krajinám jako k našim vlastním tělům.
Nechť ctíme propustnost našich těl, sebe sama, našich duší, našeho dechu. Místo, kde se naše kořeny rozpouští do jiných kořenů. Bytosti, které tvoří naši píseň. A v té velké písni zazáříme jako malá hvězda v konstelaci.
Nechť je náš čas pomalý jako čas kamene, rychlý jako srdce kolibříka, sladký jako nektar, hustý jako pyl, světlý jako spora ve větru.
Nechť písní naplníme prostor, který tu zůstal po zkáze, vyhynutí, škodě.
Nechť léčíme jeden druhého.
Nechť se ptáme každé bytosti na její příběh.
THE FLOWERING WAND: REWILDING THE SACRED MASCULINE. Lunar Kings, Trans-Species Magicians, and Rhizomatic Harpists.
SOPHIE STRAND
Inner Traditions, Rochester, Vermont, 2022.
Foto: Hippokratés na Kosu. Muž, který byl ještě spojen s hady – s celistvostí těla, duše a Ducha.
PS: Autorka chystá podobně ekologické převyprávění příběhu Máří Magdaleny. Zůstaňte na příjmu:-)
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: