MOTTO: „Největší životní výzvou je nechat své srdce otevřené ve chvíli, kdy ho nejvíc chceme zavřít. Dovolit životu, aby vás otevřel. Otevřít se skrze bolest a ztrátu. Dovolit tomu, co odchází, aby odešlo. Být lidskou bytostí je aktem statečnosti. Dobře prožitý život je plný ztrát a tragédií, stejně jako vítězství a dobrodružství. Kdekoli se právě teď ve svém životě nacházíte, život po vás žádá, abyste své srdce nechala otevřené, bez ohledu na to, jak moc to bolí. Abyste se neustále otevírala. Abyste dovolila životu zbavit vás skořápky…Děje se to pro tebe, ne tobě.“
(karta Nekonečně se rozvíjející růže, Rebecca Campbell: Karty Světla)
Včerejší oslava Slunovratu, kterou jsme v milém kruhu žen strávily sdílením, tancem a meditací, byla samozřejmě poznamenána událostmi v Praze. Pravdou však je, že já osobně mám prožitek této tragédie poněkud posunutý. V hlubokém soucitu s lidskou bolestí ve víru proměn našeho světa žiji již od začátku října, kdy jsem byla s meditační skupinou v Izraeli a Palestině a vypukla tam válka. S jádrem skupiny jsme následně zůstali v kontaktu a společně během tří měsíců po dobrodružném návratu opsali křivku „lehké post-trauma – zvědomení – uvolňování – odraz ode dna – stoupající křivka: jak můžeme pomoc? – organizace pomoci pro Izrael a Palestinu podle toho, co je v našich možnostech“. Každý den čtu izraelské noviny a věru, není to veselé čtení. O Slunovratu jsem plakala nad zveřejněným dopisem matky jednoho z rukojmích, který byl omylem zastřelen izraelskými vojáky. Celý den mi nebylo dobře a mezi třetí a čtvrtou hodinou jsem strávila dlouhý čas na toaletě důkladnou očistou, což se mi naposledy stalo v mládí.
Ráno po pražské tragédii mi zavolala kamarádka, talentovaná hudebnice, že se jí o události zdálo předtím, než se stala. A v jiném snu se setkala s Paní Smrtí. I toto jsem zažila v Izraeli: zvláštní znamení v energetickém poli, kde se připravuje výron negativních událostí. V následné meditaci jsme se společně dostali k její dávné roli Strážkyně přechodu (timeline vedla do starověkého Řecka, které mimochodem bylo nositelem mnohem hlubší moudrosti, než nám sugerují Petiškovy Řecké báje a pověsti…). Strážci a Strážkyně přechodu byli lidé, kteří provázeli lidi z dimenze života přes Bránu smrti do dimenze smrti. Byli to vysoce cenění a důležití průvodci, něco jako „porodní báby“ či „terapeuté učící odevzdání a uvolnění vazeb“. Ošetřovali situace prahu – ony magické hrany setkání různých světů, “edge”, okraj, kde se dějí zázraky, ale kde se také můžeme na spoustu let a staletí zaseknout, pokud se přechod nepovede.
VYVOL SI ŽIVOT, ABYS BYL ŽIV
V meditační vizi kamarádka viděla, že smrt je znázorněna jako vír oranžovo-žluté lávy, která se trychtýřovitým pohybem stahuje dolů. Okamžitě mi to připomnělo vice než rok starý obraz z meditací s Markem Pogačnikem, kde jsme se v představě vypravili ke kráteru sopky. Tam se oním pohybem trychtýře či mixéru s velikou přitažlivostí „vařila“ temná hmota. Černá díra s obrovskou magnetickou přitažlivostí. Po okraji kráteru chodily doslova davy lidí, kteří nedokázali volání Černé díry odolat. Byli jako očarovaní, v iracionálním transu. Naším úkolem bylo odvádět z okraje kráteru ty, kteří ještě aspoň trošku mohou vystřízlivět.
Co jsme v té meditaci s Markem dělali? Nabízeli život.
„Za svědky povolal jsem dnes proti vám nebesa a zemi, život a smrt předložil jsem tobě, požehnání a kletbu, vyvol si tedy život, abys byl živ, ty a potomci tvoji…“ (5M30:19)
Vypadá to samozřejmě – a není. Již před třinácti lety, kdy jsem byla v astrovýcviku, se nám energie Černé díry ukazovala v astrokonstelacích a byla nesmírně svůdná. Přesně věděla, kde jsou naše slabá místa – nás jako jednotlivců i lidského kolektivu. Už tehdy bylo možné nahlédnout zvláštní magickou, “sexy” přitažlivost fenoménů, které nás nyní zavalují: dramat, násilí, zbraní, nacismu/fašismu a jeho symbolů („síly krve a železa“, “obrany proti celému světu”), boje za spravedlnost (woke culture – „víme, jak je to správně a dobře a všechny o tom přesvědčíme“), hry na senzaci v médiích, unikání do virtuální reality, která má za následek zborcení mezilidských vztahů a ztrátu zdravé soudnosti a rozlišování. Černá díra roztočila svoji přitažlivost – a hraje na míru slabých míst každého z nás, jako každý plutonský/štíří fenomén, “Pokušitel”.
Mnoho z toho, co ji sytí a co lidi odvádí od života, je ve stávající společnosti považováno za „normální“ nebo dokonce „žádoucí“ nebo se nemůžeme dohodnout, jestli nám to škodí, nebo ne. Dohodnout se nemůžeme proto, protože stále nevnímáme nebo odmítáme energetický rozměr reality. (Mohla bych říct „duchovní rozměr reality“ nebo „vyšší rozměr reality“, ale vím, že většina lidí má vypěstovaný odpor a impulsivní odmítání vůči těmto termínům, tak říkám „energetický“.) Zkrátka ten rozměr reality ZA: za viditelným materiálním světem, za fyzickou dimenzí. Ten neviditelný. Protože s ním nepočítáme, nerespektujeme ho a nekultivujeme ho, tak nás ovládá jeho stínový aspekt – nevědomí a iracionalita.
ZDRAVÁ A NEZDRAVÁ SMRT
Další věc, která byla zjevná z kamarádčiny meditace, byla skutečnost, že Smrt, mocné mystérium, se rozdělila na „zdravou“ a „nezdravou“. „Zdravá smrt“ je přirozenou, láskyplnou součástí přirozeného/přírodního cyklu. Lidé ji potkávají a vstupují do ní poté, co prožijí život naplněný podle svých možností, i za ně. Chvíle setkání s Ní, a ano, chvíle přechodu, je rozhodnutím jejich Vyššího Já, ať jsou s ním spojeni vědomě, či o něm nemají tušení. V našem kulturním prostředí, které tabuizovalo a vyloučilo i zdravou smrt, může být i tento přechod dramatizován, ale viděno z nadhledu jde o součást zkušenosti pozemské existence duše v bytosti těla. Spojení a rozpojení, zrození a odchod.
„Nezdravá smrt“ je založená na svůdnosti Černé díry a na nízkovibračních projevech jako je hra moci a bezmoci, překrytí vlastního vnímání iluzemi, závislost, deprese, beznaděj, nedůvěra ve vlastní hodnotu, resp. nedůvěra ve vlastní vzácnou podstatu, odpojení od své skutečné podstaty, tj. odpojení od božského Zdroje, od Lásky a Světla. Opět, je to zcela běžná součást kulturních vzorců naší civilizace. Jsme potom jako křehká kuřátka, se kterými si naše osobní i kolektivní nevědomí – magnetické pole Černé díry – může dělat, co chce. A ono dělá.
Právě proto verš Hebrejské Bible říká: „Vyber si život, abys žil.“ Není to samozřejmé, žít. Je potřeba zůstat ve spojení s Nebem a Zemí, s vlastním Srdcem, se sítí života kolem nás. Se všemi zázraky, které nám nabízí živá Země, Gaia.
MLADÍ LIDÉ DNES
Milá kamarádka, stejně jako já, pracuje s mladými lidmi. O barvě trychtýře ve své vizi řekla – „To je ta jejich vitalita, životní síla!“ Zároveň ale obě víme, že tato vitalita je často překrytá – smutkem, frustrací, beznadějí. A může vést k radikálním, zkratkovitým řešením. V astropráci při napojení na energeticko-informační pole člověka vnímám, že pole mladých lidí narozených od roku 2000 dál je zcela jiné než pole nás, ročníků dřívějších. Zatímco nás lze označit za „staré duše“ s bohatými karmickými, obvykle tragickými zkušenostmi a zajetými způsoby „jak se to tady ve 3D fyzickém světě dělá“, oni jako by přišli se zcela jinou výbavou. Nejvíce je to vidět právě v zobrazení vědomí a nevědomí.
Moje osobní hypotéza je tato: Čas nás „starých duší“ končí. Jak říká paní Uhlířová (thea-benodis.cz ), model karmických cyklů, tj. učení se skrze opakovaná vtělení, se neosvědčil, protože místo učení a vývoje docházelo ke kumulaci traumat. Gaia, živá bytost Země, která vstupuje velkou rychlostí do dimenze Celistvosti a sféry Lásky (jak o tom mluví a píše Marko Pogačnik a další) , si přitahuje duše, které budou ladit s jejím záměrem – se záměrem úplně jiné reality lidského kolektivu, jiného fungování. Duše mladých lidí tak obvykle mají dary a talenty zcela jiné, než na jaké jsme po staletí, ba tisíciletí zvyklí.
To je ta dobrá zpráva – totiž že Gaia není mrtvá kamenná koule, kde SE samospádem něco děje, ale že je živou Bytostí pro nás nepředstavitelné síly, kolem jejíž evoluce se vše v současné době točí. A která nás, lidský kolektiv, potřebuje jako spolu-tvůrce ve svém záměru.
Ta špatná zpráva je, že jsme ve vývoji, resp. v žití nových cest a možností, hodně pozadu. V současné době, tedy v době, kdy dospívá první generace těchto nových duší, jsme měli být vibrační úrovní vědomí už dávno dál. Tak dál, aby tito mladí lidé se svými jedinečnými dary našli svoje místo ve společnosti. Protože to je ta hlavní bolest, kterou cítí: otázka, kde je tady v tom starém systému, v té prázdné skořápce, která se tváří, že je „správně“ a že „funguje“, mé místo? A jaký je smysl mého individuálního života ve společnosti, která trpí epidemií ztráty smyslu? Opakovaně se při práci setkávám s mladými lidmi odpojenými od své duše či od své mise či od obou. Skutečná tragédie pro naši budoucnost.
PROČ JSME POZADU
Nikdo netušil, že starý systém bude tak rezistentní. Proč je tak rezistentní? Protože energie, kterou bychom měli vynaložit na změnu, je svedena do Černé díry boje ve staré konfliktní dualitě – boje „dobra“ a „zla“, „světla“ a „tmy“. Přitom právě konfliktní (nikoli zdravá, vzájemně harmonická, tedy doplňující se) dualita je klíčovou pastí starého světa, starého systému. Stará smyčka. Když se do ní necháme chytit (např. fandíme „Rusku“, nebo „Ukrajině“, „Izraeli“, nebo „Palestině“), nevšimneme si, že jsou to NAŠE VLASTNÍ zvnitřněné modely a vzorce chování, myšlení a přesvědčení, vědomé a ještě více nevědomé, které starý systém udržují. Takže bojujeme proti nepříteli, jak jsme naučení, ale ten nepřítel je úplně někde jinde – hraje si s našimi zaběhnutými vzorci, s našimi závislostmi a přesvědčeními. Což neznamená, že do pólu temna v dualitě momentálně nespadly celé národní kolektivy – spadly, a je dobré to nazvat pravým jménem. Ale nikdy není v této pasti sto procent národa. I proto bychom měli být opatrní, stejně jako Abraham, když prosil o záchranu Sodomy, pokud v něm Bůh nalezne deset spravedlivých. V současné době se velkou rychlostí manifestují mimo jiné kolektivní dohody, agreements – tedy domluvy, na kterých se shodneme (agree): jaká realita je “normální”, “možná”, “přijatelná” pro osud, úkol a misi konkrétní skupiny, včetně národa. A fakt je ten, že někdy jsou vědomí lidé, kteří by pro tuto misi a úkol chtěli otevřít “nova vrátka”, zkrátka v menšině.
V meditaci jsme zavřeli dveře k „nezdravé smrti“ v trychtýři a otevřeli cestu ke zdravé Smrti, přechodu. Vypadala jako louka plná květin. Pro kolik mladých lidí ale bude stále ten trychtýř přitažlivý? Dokáží odolat volání Sirén „řešení“ skrze sebevraždu či dokonce skrze „frustraci a pomstu“, kdy zabijí mnoho dalších lidí? Dáme si tu práci vidět a žít život a jeho krásu? Dokážeme unést bolest v srdci jako zkušenost lidství, bez toho, abychom ji obrátili navenek a jako černou lávu ji nevylili na další lidi? A dokážeme my všichni zůstat tady, v živé a žité, nikoli umělé a virtuální realitě, abychom ji spolu se zvířaty, rostlinami, stromy, kameny, jemnohmotnými bytostmi spolutvořili v lásce a respektu? Dokážeme uvidět, reflektovat a zacelit svoje slabá místa, aby skrze nás mohla proudit životní síla ve zdravém Světle a zdravé Temnotě, v hravé a potřebné spolupráci laskavosti a ochrany, jemnosti a hranic, péče a odvahy…? A dokážeme udržet jejich propojení v Celistvosti?
JSME VŠICHNI VE SDÍLENÉ REALITĚ, PROTOŽE JSME SI ZVOLILI POMALÉ ROZDĚLENÍ REALIT
Inelia Benz v prosincovém newsletter sdílela tento pohled:
„Stále kráčíme ve sdílené realitě s lidmi, kteří si zvolili (dualitní) realitu světla a tmy, protože jsme si všichni zvolili rozdělit tuto realitu pomalým, méně traumatickým způsobem. A někdy, často, jsme vtaženi do jejich konstrukce reality skrze program „já mám pravdu“ (righteousness, doslova oprávněnost, spravedlnost) nebo skrze vstup do dynamiky programu „oběť/agresor/spasitel/mučedník“. Kdykoli toto řeknu – a říkám to často – , mnoho lidí slyší: „Neměli bychom nic dělat, máme být pasivní a nechat je, aby nás zničili, zničili náš svět a všechno dobré na Zemi.“ Ale to neříkám. Naopak. Nabízím nejefektivnější způsoby, jak jako výkvět pracovníků světla můžeme dosáhnout našich cílů. To, co říkám, je, že když vstoupíme do politiky nebo do fungování „já mám pravdu“, nebo se snažíme zachránit ty, kdo nechtějí být zachráněni, nejen že plýtváme naší energií, ale sytíme temnou stranu konfliktního paradigmatu světlo-tma. Naše energie lépe uplatníme takto:
Vzděláváním se o společenských narativech a jejich rozeznáváním.
Rozšiřováním našeho vědomí ZA témata, která nám nabízejí sociální média.
Učením se, jak ovlivňovat naši realitu, aniž bychom vstupovali na území těch, kdo naši realitu nechtějí.
Uvědoměním, že když se postavíme na jednu nebo druhou stranu v dobře propagovaném světovém nebo národním konfliktu, ztrácíme svoji cestu.
Tvořením nových struktur, organizací a skupin, které naši vizi podporují, aniž bychom se snažili zničit ty struktury, se kterými nesouhlasíme.
Uvědoměním, že Vyšší Já druhých lidí vědí lépe než my, jaká je jejich skutečná cesta
Pevným postojem v našem světle, kdy se nenecháme vyrušovat a odrazovat druhými.
Je pro vás MIMOŘÁDNĚ důležité právě teď pracovat na ztělesnění Nového paradigmatu. Toto je chvíle pravdy, kdy se aktivně stáváme vyšším vědomím lidského kolektivu na Zemi. Pamatujte si, jaký je primární účel vašeho pobytu na Zemi:
“Můj primární účel pobytu na Zemi právě v této době je ztělesnit a vyjádřit moji pravdivou frekvenci a umožnit prostředí, aby ji odrážela zpátky ke mně ve formě zkušenosti té samé frekvence.”
SLUNOVRATOVĚ-VÁNOČNÍ MEDITACE
Loučím se čtvrtou částí pravidelné měsíční meditace, kterou tým Marka Pogačnika připravuje (viz lifenet.si ). Tuto část připravila Slovinka Tea Golob. Mimo jiné v ní říká:
„Vířící energie transformace mohou být znepokojivé a obtížně zvládnutelné, ale také nás vybízejí, abychom se vydali různými cestami a směry při formování našich záměrů a činů…“
Ať je naše cesta ve spojení se Zdrojem a ať se rozhodneme žít život, jehož živost a opravdovost je mnohem lákavější než svůdnost Černé díry. Tak se staň.
4. část: Věčné světlo nepodmíněné lásky manifestuje novou realitu Země. (vytvořila Tea Golob)
Počínaje zimním slunovratem je toto roční období bodem obratu, který nás posouvá z jedné polarity do druhé. Vířící energie transformace mohou být znepokojivé a obtížně zvládnutelné, ale také nás vybízejí, abychom se vydali různými cestami a směry při formování našich záměrů a činů. V současném období obrovských posunů v kosmickém vědomí, v němž Země a lidé hrají klíčovou roli, může být tento bod obratu ještě větší výzvou – vybízí nás k rozšíření našeho vědomí za hranice jakékoli polarity, jakékoli oddělenosti.
V tomto náročném bodu obratu jsme velmi podporováni a vedeni. Byli jsme obdarováni košem svíček, který nám přinesly prastaré bytosti, přítomné v dračí sféře v jádru Země, kde světlo ještě nemá žádné formy a kde jsou v klidu všechny potenciály, které se teprve mají spustit, aby se projevila naše realita. Je to plamen nepodmíněné lásky.
Podívejte se na koš plný svíček. Některé svíčky jsou již zapálené, jiné ne. Pozorujte zapálené svíčky, jak mihotají různými barvami. Vychutnejte si krásu jejich plamene. Je věčný.
Vyberte si jednu ze zapálených svíček, která vás nejvíce osloví. Vezměte si ji. Hoří plamenem všech potenciálů a je to dar pro vás.
Nyní si vezměte jednu z nezapálených svíček. Pomyslnou tužkou napište na svíčku jeden ze záměrů, které máte pro nový rok, pro nový věk, který přichází, pro novou Zemi, která se utváří. Záměr odráží vaše přání vycházející přímo z vašeho srdce. Přibližte svíčku k plameni svíčky, kterou držíte. Dovolte plameni svíčky se ji dotknout a zapálit ji. Vnímejte, jak se váš záměr aktivoval. Svíčka hoří plamenem nepodmíněné lásky a váš záměr se projeví v nejvyšší dobro všech.
Pokud chcete, vezměte si další nezapálenou svíčku. Opakujte tento proces tolikrát, kolikrát vám to přijde vhodné. Na svíčku napište nový záměr a zapalte ji plamenem svíčky, kterou jste dostali darem.
Uvědomte si, že aktivně spoluvytváříte novou realitu pomocí světla a plamene svých záměrů.“
(Přeložila Iveta Šugárková pro lifenet.si)
Foto jsem fotila v létě v Jeruzalémě. Krása květin, velkých učitelek živého života.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
Děkuji za tento článek ❤️