Po léta sleduji izraelského novináře Chaviva Rettig Gura a musím se vám přiznat: i když často píše o náročných či tragických věcech, jak už to tak na Blízkém Východě také bývá, jeho texty a video-rozhovory mne naprosto fascinují a chci jich víc. Protože vždy, opakuji, vždy se dozvím nové okolnosti, informace, vhledy a souvislosti. Zatímco většina novinářů se točí v nějaké ploché síti informací, on se nebojí překračovat do větších souvislostí – kulturních, náboženských, psychologických. Zároveň má skvělou znalost izraelské společnosti, jejích plusů i mínusů, slabostí i síly. Narodil se v ortodoxní rodině rabína v Americe, která v jeho útlém dětství přišla do Izraele. Dnes je otcem čtyř dětí a manželem Rachel Singermann Gur, viceprezidentky (nevím, co to v české hierarchii znamená) skvělé neziskovky Lobby99, o které píšu ve své knize Jak napravovat svět: Rozhovory s inspirativními Izraelci.
No a když se sešel s Bari Weiss, americkou židovskou novinářkou, která měla tu odvahu odejít z jedněch z nejprestižnějších novin a založit svoje vlastní online noviny https://www.thefp.com/ s články snažícími se o zdravý pohled ze středu mezi náboženským konzervatismem a ideologickým progresivismem, nemohlo to dopadnout nudně:-):-)
Kdo umíte anglicky, pusťte si rozhovor v originále, odkaz na konci. Kdo si v angličtině nevěříte, to hlavní jsem pro vás přeložila a doplnila komentáři z jiné Rettig Gurovy přednášky Velké neporozumění: Jak Palestinci vidí Izrael (https://www.youtube.com/watch?v=QlK2mfYYm4U – skvělá přednáška, doporučuji) pro lepší pochopení. (Moje doplňující komentáře jsou kurzívou v závorce).
S modlitbou za opuštění starých vzorců a programů „vidění toho Druhého“ a převzetí plné odpovědnosti za naše životy a osobní i kolektivní příběhy….
ROZHOVOR BARI WEISS S CHAVIVEM RETTIG GUREM PRO THE FREE PRESS, 20. března 2024.
Bari: „Jsem nyní v Izraeli dva týdny (v březnu 2024) a to, co vidím, bych nazvala „emoční paradox“. Lidé otevřeně truchlí, a přitom jsou oddaní, soustředění, jasní. Na jednu stranu je tu emoční roztříštění a na druhou stranu neuvěřitelná odvaha a odolnost.
Chaviv: „Ano. Je to solidarita a jednota Izraelců ve válce, ačkoli jsme jinak rozděleni do kulturních, náboženských a dokonce etnických kmenů. Takovou jednotu západní společnosti neznají – máme ji patrně vypůjčenou z Blízkého Východu.
Židé jsou národem uprchlíků.
(Ve výše zmíněné přednášce Chaviv podrobně popisuje historická fakta, často překrytá pozdějším sionistickým příběhem. Hlavním impulsem pro milionovou emigrační vlnu Židů většinou do Ameriky a naprostou menšinou do Ottomanské říše, jejíž součástí Palestina byla, byl atentát na cara roku 1881. Ten spustil pogromy a další protižidovské zákony. Ve skutečnosti byl sionismus záchrannou operací pro miliony Židů. A když Židé do Palestiny přišli, nebyli vnímáni jako ohrožení kvůli svému židovství, ale kvůli svému ruskému občanství. Ottomanská správa měla s Ruskou velmi napjaté vztahy.)
S omluvou malým komunitám v Argentině či Francii, většina Židů mluví buď anglicky nebo hebrejsky. To jsou komunity, které přežily 20. století – a prožily ho radikálně odlišně. V podstatě pořád žijeme jako v táboře obehnaném dráty. Svět zakoušíme jako místo, které si přeje, aby Hitler uspěl. A pak jsou tu Židé z arabských zemí. V roce 1930 žije např. v Iráku 25 procent Židů – více než v New Yorku. V roce 1950 tam žije nula procent Židů. To není „sionismus“. Mnoho Židů není sionisty, prostě jsou v Izraeli, protože nemohou být v Iráku. Takže jsme uprchlíci a vnuci a pravnuci uprchlíků.“
TO JE NAŠE SUPERSCHOPNOST
Bari: „Mnoho lidí včetně mne vnímá Izrael jako baštu západní civilizace, obklopenou nezápadní zeměmi. Vidíte to také tak, nebo jinak?“
Chaviv: „Jsme obojí. Geneticky – pokud něco takového existuje – i kulturně jsme obojí. Je to určitý druh synkretismu. V Tel Avivu je gay parade největší párty. V Jeruzalémě s jeho konzervativní židovskou i muslimskou komunitou je to statement, prohlášení. Obě místa jsou v Izraeli od sebe vzdálená bez zácp 45 minut jízdy. Každý Izraelec věří v liberální západní individualismus, a zároveň blízkovýchodní kolektivismus. Vlastně si myslím, že je to naše superschopnost: můžeme být individualisté jako na Západě, aniž bychom ztratili náš kmen. Takže netrpíme epidemií osamělosti, jako lidé na Západě. I sekulární Izraelci mají velké rodiny, je to oddanost a sociální kapitál. Dává nám to svobodu i společenskou podporu. Proto jsou Izraelci tak šťastní lidé. V žebříčcích OSN jsme nahoře a nikdo nerozumí tomu proč. Izraelci tomu rozumí.“
Bari: „Před 7. říjnem probíhala „studená občanská válka“. Konaly se protesty. Přes noc se rozdělená společnost změnila na společnost spojenou. A to i etnicky: známe mnoho příběhů, kdy 7. října Arabové pomáhali židovským obětem.“
Chaviv: „To je ten princip kmenů, velkorodin, a jejich oddanosti. Jsem si naprosto jistý, že sousedé z mé ulice by vyběhli do palby, aby zachránili moje děti, a já bych udělal totéž. Je rozdíl v diskusi o kontrole zbraní v Americe a Izraeli. Izraelci jsou docela vyzbrojení, ale nezamíří zbraně proti sobě právě kvůli kolektivismu. A je tu přísná kontrola.
Spousta lidí z USA a Západu se dívá na Izrael a myslí si, že ho chápe. Ale nechápe. Např. souboj o soudní reformy je souboj, jak naše kmeny budou navzájem zprostředkovávat své vztahy. Ale ani toto rozdělení nezabránilo jednotě po 7. říjnu. Příkladem jsou izraelští rezervisté, piloti, členové speciálních jednotek (commandos). Co říkali odpíráním služby? Jde o „izraelský jazyk“, kdy středová levice říkala pravici: „Soudní reformou ničíte to nejcennější – jednotu.“ Ve skutečnosti tedy to bylo naopak, než jak to navenek vypadalo.“
CÍLEM JE SVRŽENÍ REŽIMU. A HAMAS VYBUDOVAL DVĚ OCHRANNÉ VRSTVY, ABY NÁM V TOM ZABRÁNIL.
Bari: „Izrael je malý. Premiér říká, že cílem války je porážka Hamasu a osvobození rukojmích. Co si myslíte vy?“
Chaviv: „Nemyslím si, že záchrana rukojmích a svržení Hamasu jsou oficiálně válečné cíle. Ve svém říjnovém prohlášení použili politici slova „odstranění vojenské a vládní moci Hamasu“. A to není porážka Hamasu. Myšlenka „porážky Hamasu“ je kritizována ze zahraničí jako nemožná. Je to svržení režimu, podobně jako USA svrhli Islámský stát v severním Iráku, což byla úspěšná operace. A je to možné udělat. Je to dlouhé, vysilující a vyčerpávající a hrozné pro civilisty, mezi kterými se guerilla Hamasu pohybuje.
Hamas kolem sebe vybudoval dvě ochranné vrstvy, aby nám v tom zabránil:
1. Vybudoval Gazu tak, jak potřebuje. Hamas neudělal za 17 let, co Gazu kontroluje, nic než tunely, aby civilní obyvatelstvo položil mezi sebe a kohokoli, kdo přijde. To je to největší zvěrstvo. Dobře, proti nám napáchali zvěrstva – ale my jsme silní a postaráme se. Ale představte si ten rozsah krutosti, kterou potřebujete pro vaši veškerou strategii – postavit stovky kilometrů tunelů. Je to o šedesát, sedmdesát procent větší než celé londýnské metro. Nic jiného Hamas nevybudoval. A spáchali 7. říjen, aby nás donutili to udělat. Zločin Hamasu proti palestinskému lidu je větší než zločin vůči nám a říkám to jako někdo, kdo 7. října ztratil přátele.
2. Druhou vrstvou jsou rukojmí. Nás v Izraeli vede smysl pro solidaritu a jednotu, je to velká součást naší kultury. A oni se naučili ji používat. V této válce jsme to do určité míry museli opustit. Dne 25. října (vstup armády do Gazy), když válka začala, rodiny rukojmích přišly k ministru obrany Joavu Galllantovi a řekli mu – „Právě jste zabil naše příbuzné. Jak by mohli přežít!“ A on nastavil strategii: Hamas nám tyto rukojmí nevydá, pokud na ně nebudeme s maximální vojenskou silou tlačit. Ukázalo se to jako správná úvaha ve výměně rukojmích, která už proběhla. Teď IDF obklopila velení Hamasu v Chán Junisu. Ale už to nemusí fungovat. Možná to rukojmí ven nedostane. Máme co do činění s Hamasem. Základní strategií Hamasu je masová smrt Palestinců. A o pár mrtvých Židů navíc je nebude zajímat. Lepší způsob nyní neznáme.
JE TO VÁLKA UVNITŘ ISLÁMU, PRO KTEROU JE IZRAEL JENOM BITEVNÍ POLE
Další otázkou je, o čem je válka. Saudové a Egypťané nás prosí, abychom s Hamasem zatočili. A říkají to ne úplně soukromě. V Londýně ve vysílání BBC je saudský velvyslanec dotázán „Jsou abrahámovské dohody po válce stále platné?“ A on řekne „Samozřejmě!“ (Abrahámovské dohody, tzv. Abraham Accords, jsou dohody o normazlizaci vztahů a budoucí spolupráci Izraele se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem a Marokem. Chystala se podobná dohoda se Saudskou Arábií. Překazit tato jednání bylo jedním z důvodů útoku Hamasu na Izrael.)
To je velmi silný vzkaz. Když Saudové řeknou, že chtějí být součástí znovuvybudování Gazy, říkají: „Skončete s Hamasem a my uklidíme.“ Ale jaký je důvod? Je důvod, že íránský režim, který nedbá o íránská práva, pečuje o práva Palestinců? Hútíové znovu zavedli otroctví v Jemenu, ale Iránci pečují o práva Palestinců v Gaze? Hizballah ničí Libanon, ale Irán se obává o Gazu? Ne. Je tu mnohem větší vize – vize islámu. Je to válka uvnitř islámu, pro kterou jsme my (Izrael) jenom bitevní pole.“
Bari: „Můžete to vysvětlit?“
Chaviv: „Omlouvám se muslimům, že jako izraelský Žid mluvím o tom, co si myslí muslimové. Posledních sto padesát let si muslimští myslitelé kladou otázku, proč je islám slabý? „Bývali jsme místem obchodu, vědy, vojenství, pokroku, geopolitické moci. Co se nám stalo?“ V islámském diskursu je to základní otázka, protože je teologická. Islám se zrodil jako náboženství dobývající říše, sám prorok byl dobyvatelem. Byli užaslí nad svým úspěchem, v roce 750 byli v půlce Francie. Stalo se to jedním z důkazů islámského božství, tj. geopolitický úspěch byl teologickým důkazem blízkosti islámu Bohu. Z toho vyplývá současná úvaha: „Jestliže jsme slabí, nejsme blízko božímu plánu. Náš islám je poškozený, něco je s ním špatně. Jsme daleko od Boha a musíme se vrátit.“
Irán má tuto vizi a ta se soustředí na Židy ze specifických důvodů. Islámský intelektuál 19. století Rašid Rida zareagoval na sionistický kongres roku 1897 v Basileji a upozornil, že Židé jsou ti nejchudší uprchlíci na světě. ( Rašid Rida nejprve podporoval sionismus, potom ale se velmi rychle postavil proti němu. Sledoval sionistický kongres, četl sionistické autory a roku 1898 do svého egyptského časopisu napsal vzkaz palestinským Arabům: „Vy samolibé ne-entity… Chcete, aby o vás noviny psaly, že nejslabší z chudých (tj. Židé), které všechny vlády vyhánějí, mají tolik pochopení a porozumění civilizaci, že mohou převzít vlastnictví ve vaší zemi, založit kolonie a redukovat její vládce na pronajaté pracovníky, a její bohaté na chudé?“ Tj. co byla jeho obava? Že Arabové ztratí čest – přijde někdo mnohem ubožejší a ten obstojí.)
ZPŮSOB, JAKÝM MUSLIMOVÉ UCHOPÍ ISLÁM, BUDE TVAROVAT SVĚT
Problém Íránu není, že Izrael musí být zničen, nebo že trápí Palestince, ale že se islám snažil zničit Izrael a nepovedlo se mu to. Jde o „selhání božího testu lásky a milosti.“ A protože nás Írán nemohl zničit, to je důvod, proč musí. Tuto misi sdílí jak radikální sunnité, tak radikální šíité.
Hamas není palestinské nacionalistické hnutí (např. vlajku Palestinců používá Hamas až tak poslední 3-4 roky). Je to hnutí islámské obnovy (Islamic Renewal). Saudové dlouho tyto skupiny podporovali. Sami vyrostli z konzervativního wahabismu. Změnilo se to po 11. září 2001, resp. po roce 2003, kdy v Saudské Arábii byly sebevražedné džihádistické útoky. Obrátilo se to proti nim jako Frankensteinovo monstrum. Zavřeli proto náboženské školy, tiskárny, deradikalizovali vlastní společnost.
V syrské občanské válce je už „sunnitská osa“ jasná: Jordánsko, Maroko, Saudská Arábie, Egypt, Katar, částečně Turecko, Hamas. Írán investuje obrovské peníze do svých zástupných spojenců (proxies), jaderného programu (a stále jádro nemá). Hútíové zničili Jemen, Hizballah ničí Libanon. Saudové říkají, že se islám probudil ze své noční můry – tím, že začal chápat, jak funguje modernita. Současné saudské úsilí je přesměrovat ekonomiku z ropné ekonomiky. Proto mají o Izraelce zájem. Izraelci umí vybudovat ekonomiku bez ropy a jakýchkoli surovin.“
Bari: „Proč by to mělo zajímat průměrného Američana?“
Chaviv: „Na světě je miliarda a půl muslimů. Jsou rozmanití podobně jako jiné společnosti. Ale islám je propojuje. A způsob, jak ho uchopí, bude tvarovat muslimský svět. Budou respektovat lidská práva? Práva žen? Homosexuálů? Rozvinou se ekonomicky? …Patří dnes k islámu dobytí jiného území a masakr obyvatelstva? Dokonce i konzervativní Saudové říkají, že toto není islám.
Bari: „Můžeme se nyní věnovat vztahu Gazanů k Hamasu?“
Haviv: „Máme výzkumy veřejného mínění, které nám říkají, že Gazané nemají rádi Hamas za korupci a bídu v Gaze, ale oceňují ho za útoky proti Izraeli. Hamas kontroluje výuku ve školách, skrze kterou provádí indoktrinaci dětí a mládeže. Hamas kontroluje distribuci pomoci, ekonomiku. Práci v UNRWA (Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě, jediná organizace pro uprchlíky při OSN, zaměřená pouze na jednu etnickou skupinu, totiž Palestince) jste nemohli dostat, pokud s tím Hamas nesouhlasil. Hamas ji může kontrolovat.
Abrahamovské dohody byly součástí snahy překonat starý pohled na Izrael: „Místo abychom ho zničili, protože to je začátek islámské spásy, spíše z něho uděláme nové Švýcarsko“. Saudové nám nabídli, že přijdou do Gazy a dají Gazanům nový příběh. Už takovou deradikalizaci dělali u sebe. Je to jako za války: jeden z osmi Němců byl ve wehrmachtu. Co se s tím dalo dělat? I Německo si prošlo denacifikací.“
JSOU NA NÁS PROMÍTÁNY KARIKATURY MORÁLKY
Bari: „Druhým šokem kromě událostí 7. října byly pro mnohé události po 7. říjnu, kdy mladí progresivní američtí studenti provolávají slávu jemenským Hútíům, stovky tisíc lidí pochodují Londýnem a oslavují Hamás. Jak se to stalo a co s tím budeme dělat? Íránská verze islámu vítězí.“
Chaviv: „Společnosti v krizi mají sklon udělat ze sebe oběti a vidět se jako oběti, aby se vyhnuli tomu postavit se tváří v tvář této krizi a zaplatit velkou cenu za jejich vlastní vnitřní slabost. Mnoho z islámského diskurzu na Západě, mnoho diasporního islámského diskursu, zvláště mezi sunnitskými Araby, ignoruje krizi. V Americe i Evropě je velká arabská sunnitská diaspora, která uprchla většinou právě před těmito kulturními selháními – před krutými válkami v arabském světě. A přijeli na Západ a okamžitě mluví o tom, co dělá Západ špatně. Nikoli o tom, jak napravit problémy, před kterými právě utekli. Identifikace, ztotožnění s místy, ze kterých utekli, je velmi mocná a důkladná a znemožňuje (washes away) schopnost vidět skutečnost, která je vyhnala – a kterou dokázali vidět velmi jasně, když byli tam (v arabských zemích).“
Bari: „Ale já nemluvím o sunnitských uprchlících na Západ, mluvím o běloších, liberálech, kteří mají každé privilegium, jaké Západ nabízí, jsou to nejšťastnější lidé v lidské historii, a radují se z teroristické skupiny.“
Chaviv: „Myslím, že je tu otevření se tomuto diskursu muslimského světa, který se snaží nevidět problémy muslimského světa. Prostě dává antiimperialistický impuls. Vezmou všechny ty konstrukty „mocní a bezmocní“, vypůjčené z marxistického myšlení, Frankfurtské školy a nevím odkud všude, a potom to aplikují téměř na vše. Když máte kladivo, hledáte hřebík – všechno je „mocenská struktura“. A myslí si, že tomu rozumí. Podívají se na muslimský svět a rozhodnou se, že je uvidí jako bezmocné. „Černá“, nebo „bílá“ – to je pohled, kterým se dívá Amerika.
Pro nás je to divné, my to rozdělení nemáme. V myslích amerických progresivistů běží velmi zjednodušující karikatury morálky (moral cartoons) a jsou promítány na nás. Podobně se dříve mluvilo o „mužském pohledu“ (male gaze). Progresivní pohled se na mne jako Izraelce dívá a vidí „bělocha“. Můj nejbližší kamarád je napůl Tunisan, napůl Turek. Je tedy běloch? Židy z Jemenu osočovat, že jsou bílí??? Používají nás k vyprávění svých příběhů o svých vlastních úzkostech a potom nás obviňují, že nehrajeme řádné role v jejich vlastních morálních karikaturách.
Samozřejmě že si myslím, že Izrael udělal několik věcí dost špatně. Stále upozorňuji (jako novinář) Izraelce na to, co děláme špatně. Ale nemyslím si, že to, co je viděno zvenčí, je vážné, protože to je obvykle „proti srsti“ – proti „jejich morálce“, „morálním emocím“. A to nemá nic co do činění s realitou, kterou tady (v Izraeli) žijeme.
Jedna z věcí, která vnější pozorovatele překvapila po 7. říjnu, je, že nedokáží rozlišovat mezi zájmy Hamasu a zájmy Palestinců. Izraelští Arabové, kteří mají velký smysl pro palestinskou identitu, tak jejich identifikace s Izraelem je vyšší, než kdy byla. Známe příběhy pomoci izraelských Arabů obětem 7. října, vojákům, … Chtějí, aby Hamas byl zničen. Někteří proto, že chtějí palestinskou budoucnost svobody a nezávislost.
Když se na mne dívá někdo z úzké perspektivy Columbijského univerzitního kampusu, nevnímá celý lidský příběh. Myslím, že je to nemorální a druh rasismu. Palestinský příběh omezují na malou část lidské zkušenosti, která zapadá do jejich morální karikatury. Třeba Hútíové – „jsou proti Americe, takže proti imperialismu, takže jsou skvělí!“ Ale coHútíové dělají ženám… to ani nemohu říct. Vždyť znovu zavedli otroctví! Dobře, IDF (izraelská armáda) není dobrý komunikátor. Naštěstí umí jiné věci.
Progresivní pohled je dehumanizující a rasistický úplně stejně, jako věci, proti kterým si myslí, že bojují.
TEN POHLED POŠKOZUJE PALESTINCE
Bari: „Jde o plochost pohledu. Jestliže vidíte Izrael jako „západní bělošský koloniální osadnický projekt“, uvěříte, že tvrdé zasažení Izraele donutí Izraelce vrátit se, odkud přišli. Takové místo ale není.“
Chaviv: Ano. A míří to ke kritice progresivního pohledu v jeho jádru. Proto je ten pohled tak poškozující pro Palestince a jejich příběh. Jestliže znáte můj příběh – příběh Izraelců, kteří přišli ze šedesáti různých zemí, do kterých se nemohou vrátit,- je to základní neznalost historie. A je plíživě genocidní. Je to takový malý konstrukt v hlavě. A Palestincům se tím říká: „Můžete je vykopnout.“ To je příběh, který podává Hamás. A to je katastrofa. Někdo těm dětem (na amerických kampusech) prodává starý příběh! Ty děti, co křičí „Dekolonizaci!“ na školních kampusech, si myslí, že jsou revolucionáři (they think they´re cutting edge), ale to je radikalismus 60.let.
Palestinci obětovali generace. Zničili mírové procesy. Hamás zničil mírové procesy kvůli této otázce. Pokud Hamás zanikne – pokud z palestinského diskursu zmizí impuls zabít moje děti, – mohou se k nám dostat snadněji. Progresivní lidé nechápou, že když na nás tlačí, vlastně nedebatují s námi. Slovo „kolonialismus“ je v tomto případě prázdná nádoba. Jak to napsal jeden autor do poznámky: „Sionismus je kolonialismus, až na to, že: Židé přišli jako uprchlíci, není to ekonomický projekt, který by využíval zdroje, existuje stará židovská tradice návratu do země a příchozí nemají mateřskou zemi, ze které by „kolonizovali“„. Takže mu vlastně vyjde, že sionismus není kolonialismus.
Jako Židé se nemusíme nijak ospravedlňovat, „bránit Izrael“. Já se nehodlám účastnit nějaké soutěže v morálce. Leon Pinsker napsal roku 1881 knihu „Autoemancipace“ o emancipaci sebe sama.
Tragédií propalestinské kampaně je, že je hluboce zakořeněná v morálních karikaturách a slouží emočním a psychologickým potřebám těchto mimořádně privilegovaných lidí (amerických progresivistických aktivistů), kteří žijí v v obrázcích morálky a ne skutečných potřeb Palestinců. Proto to primárně ubližuje právě Palestincům. Izraeli to nic neudělá, nezastaví ho to, neoslabí, ale udržuje to Palestince v „protikolonialistickém pohledu“, což jejich případ ničí. Brání jim to mít skutečný vliv na izraelskou společnost a politiku, tak, aby to opravu palestinským zájmům sloužilo.
Izraelští Židé mají zastoupení a nástroje pro sebeurčení a obranu. Židé v diaspoře tyto nástroje nemají. Jak mohou jít američtí Židé do války pro svoje bezpečí? Proto mají větší obavy (než Izraelci). Nejdříve jsem si myslel, jestli strach (amerických Židů) není hysterie. Média ráda zveličují a zkreslují. Ale pak jsem začal rozlišovat mezi tím být Američan a být americký liberál. Je to vlastně velký strach, že liberalismus skončí. Pro Americké Židy byl domovem (homeland) právě liberalismus. (Rettig Gur tady dále uvádí příklady boje Židů za lidská práva v Americe, např. i bok po boku Afroameričanů).
Součástí důvěry v liberalismus je víra, že pro jeho pevnou pozici ve společnosti pomáhá vzdělání. I proto mnoho Židů podporovalo finančně univerzity. Nyní jsem se setkal s jedním z donátorů, který své peníze stáhnul poté, co se ukázalo, že mnohé univerzity sponzoruje Katar. Řekl mi: „Ukázalo se, že naše elity jsou na prodej.“…“
NIC NEFUNGUJE. A TAK SE VRACÍME K ZÁKLADNÍMU IZRAELSKÉMU POHLEDU.
Bari: „Poslední otázka. Nemyslím si, že je to jen židovská historie, která se zrychluje. Všechno se zrychluje. A můžeme mít pocit, že strašná válka s Hamásem může být jen začátek. Chystá se bouře. V Americe možná zvítězí Trump. Je tu Putin. Čína a Taiwan. Írán. Jakou lekci se můžeme od Izraele naučit v této civilizační krizi?“
Chaviv: „V Izraeli prožíváme krizi důvěry v samotnou ideu strategie. Že vůbec lze nějakou strategii do budoucna vymyslet. Mír nefunguje, válka nefunguje, zamrznutí a nicnedělání nefunguje, jednostranná stažení nefunguje…. Nic nefunguje. Myslím, že je to proto, že nemáme širší smysl pro podtexty, podtóny muslimského světa. Jsme pro ně aréna, ve které se snaží dokázat věci, které potřebují dokázat.
Dobrá zpráva pro nás je: vracíme se k základnímu izraelskému pohledu. Budeme se muset bránit jako naši předci. Naši nepřátelé nás chtějí zničit a my se nedáme.
Takže poučení zní: Buďte připraveni na krizi a projděte ji.“
Pro oheladom.cz přeložila Terezie Dubinová
FOTO: Čtyři posvátná židovská města v Izraeli: Jerušalajim/Jeruzalém – oheň, Tverja/Tiberias – voda, Cfat/Safed – vzduch a Chevron/Hebron – země.
Rozhovor najdete v angličtině zde:
Další zajímavé texty k tématu:
Do hloubky o současném i minulém antisemitismu, s výbornými odbornicemi:
Inteligentní komentář Adama Drdy:
https://www.bubinekrevolveru.cz/kdo-je-antisemita
Jan Fingerland vždy k věci a s erudicí:
https://plus.rozhlas.cz/jan-fingerland-jak-jsme-porazili-palestince-i-izraelce-8494038
ROZHOVOR BARI WEISS SE SKVĚLOU LUCY AHARIŠ, ARABSKOU NOVINÁŘKOU A KOMENTÁTORKOU (její příběh si můžete přečíst na mém webu, viz níže):
https://www.youtube.com/watch?v=8LIcd7wHlCE
IZRAELSKÁ „ČESKÁ SODA“:-) ANEB SATIRICKÝ POŘAD „PŘEKRÁSNÁ ZEMĚ“/EREC NEHEDERET – UKÁZKA SKEČE:
https://www.youtube.com/watch?v=OUMl58i4m0w
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
S Lindou Sokačovou o české Amnesty International a reportu o Izraeli/Palestině