…a rozkročení mezi akademickou a energetickou prací. Slovinku Teu Golob jsem poznala díky měsíčním telepatickým meditacím umělce a geomanta Marka Pogačnika a jeho kolegů ze společnosti Lifenet ( https://www.lifenet.si/). Meditace se obvykle skládají ze čtyř až pěti částí od různých geomantů. Tea je autorkou např. meditace s vodou, krystaly či vánočními svícemi. Z jejího přístupu je znát vnímavost ke křehkému neviditelnému světu říší vody, krystalů, jemných bytostí. O to více mne zaujala skutečnost, že stejně jako já Tea ve své práci propojuje akademický a spirituální přístup. Zatímco v akademickém světě je magistrou kulturní antropologie a doktorkou sociologie, ve spirituálním světě je zaříkávačkou Země, intuitivní léčitelkou příčinných plání, absolventkou geomantické školy VITAAA a reiki léčitelkou. Je autorkou nejen vědeckých publikací a projektů, ale i osobně laděných knih „Dech nekonečnosti“ a „Let věčnosti“ o její duchovní cestě a práci s jemnohmotnými světy Gaii.
Věřím, že propojení vědeckého a spirituálního přístupu je darem Sofie, esence skutečné Moudrosti, a věřím, že její návrat do kolektivního Vědomí nám toto propojování již přináší. Dovoluji si vám tedy nabídnout rozhovor s Teou, jak jsme ho vedli jednoho lednového večera, kdy po teplých deštivých dnech nastal mráz. I ve Slovinsku bylo „bláznivé počasí“. Tea ho komentovala: „Cítím, že nás učí opravdu naslouchat, opravdu se naladit na probíhající změny a otevřít se. Můžeme tak přijmout mnoho zpráv. Jsme zvyklí, že je jaro, léto, podzim, zima, ale všechno se mění tak rychle, že nás to nutí otevřít a rozšířit naše vědomí. Naladit se na vše, co nás obklopuje, ať už je to zpěv ptáků nebo sněhové vločky. Je to zajímavé i náročné. Pro naše těla je to šok, když se teplota mění nahoru a dolů. Ale myslím, že naše těla také odráží, co cítí Gaia. Je to těžké, ale je to příležitost, je to práh, který máme překročit k Nové Zemi.“
ZAČALA JSEM USILOVAT O ROVNOVÁHU OBOU SVĚTŮ
Terezie: „Teo, můžete nám říci více o své životní cestě mezi akademickým a geomantickým, léčitelským světem? Jak se Vám daří tyto světy žít v rovnováze?“
Tea: „Děkuji za tuto otázku. Myslím, že je velmi důležitá, nejen pro mne, ale pro celou společnost, pro celou planetu. Není to jen o tom, jak si poradit s různými přístupy – racionálním a intuitivním, ale odráží to cestu, kterou právě nyní jdeme: cestu k Jednotě. Je to výzva, které čelíme jako celek. Abych byla stručná. Už jako dítě jsem měla spojení s elemetálními bytostmi, duchy, vílami. Byla to moje součást. Ale nebyla jsem v tom podporována vnějším prostředím – rodinou či školou. A proto jsem racionalizovala tuto část své imaginace. V důsledku toho jsem měla pocit, jako by tato moje část umírala. Stala jsem se příliš skeptickou, pesimistickou. Něco uvnitř mne chybělo. A to hodně ovlivnilo mé dospívání a další roky. A také mne to možná přivedlo do akademického světa. Zajímala jsem se o to, jak lidé mohou lépe spolupracovat, jak nás podmiňuje kultura a jak můžeme věci změnit k lepšímu.
Začala jsem studovat kulturní antropologii, protože to pro mne byl nejsnazší způsob, jak rozvinout výzkum, a zároveň zůstat otevřená emocím a cítění lidí. Kulturní antropologie to umožňuje. Jak šla léta, byl ve mně velký rozpor. Cítila jsem to jako trhlinu. Něco chybělo. Začala jsem se více zabývat tím, co nazýváme „duchovní cestou“. Snažila jsem se rozvíjet svoje spojení s duší a duchem. A myslím, že to, co bylo nejdůležitější, byl můj záměr. Díky synchronicitě se mi děly ty správné věci v pravou chvíli. Znovu jsem se spojila se světem víl, byla jsem vedena a ochraňována mými duchovními průvodci. Měla jsem zdravotní problémy, ale čím více jsem byla spojena s Gaiou, tím lépe jsem se cítila. Takže jsem věděla, že jsem na dobré cestě.
Bylo však pro mne těžké najít lidi, se kterými bych mohla o svých prožitcích otevřeně mluvit. A v ten čas mi přišly do rukou knihy Marka Pogačnika. Když jsem je četla, viděla jsem, že používá podobný jazyk, jaký já jsem intuitivně cítila, respektující duchy přírody, Gaiu. Dívala jsem se na Markův web, našla jeho geomantickou školu a začala ji před lety navštěvovat. Byla to pro mne zásadní změna. Nejen škola jako taková, ale celá moje cesta. Rozšířily se mi obzory, rozšířilo se vědomí a mohla jsem oslabit vnitřní konflikt práce pouze v akademickém světě. Začala jsem usilovat o rovnováhu obou světů. Na jednu stranu jsem musela vydělávat peníze, mám malého syna, a nevěděla jsem, čím bych se jinak živila. A současně jsem začala pořádat geomantické semináře pro děti, léčivé semináře, semináře reiki a podobně. Pro nějakou moji část to nebylo jednoduché. Cítila jsem, že nemám z akademického světa utíkat, že je mojí misí přijmout výzvu, přijmout úkol v něm zůstat.
A to byla chvíle, kdy jsem posunula paradigma svého myšlení a přestala jsem oba přístupy vnímat jako oddělené. Jestliže jsem součástí Jednoty kosmického Vědomí, součástí Gaii a jejích světů, proč odmítám něco, co je také naší částí? Usiluji tedy o integraci, určitý druh syntézy. Začala jsem žádat o granty na projekty jiného druhu než dosud – na transformativní projekty. Nemnoho grantů jsem dostala, stále s tím zápasím, ale pracuji na znovuspojení těchto oblastí. Nyní žádám o grant u slovinské vědecké nadace a tématem projektu je Planetární vědomí. Vím, že je to průlom do vědeckého diskurzu, tak uvidíme, zda financování získám, ale zkrátka nechci utéct. Kdybych uvnitř sebe cítila pokyn „jdi a dělej něco jiného“, tak se nebojím, ale já cítím, že toto je úkol, který mám. A cítím i výsledky – učím, mám studenty, a vidím, že mohu propojovat moji vibraci, mé náhledy. A to následně může ovlivnit i materialistický, zatuhlý přístup, který se učí. Tolik let jsem rozvíjela své intelektuální schopnosti, tak proč bych je nyní neměla používat jako nástroje pro vysvětlování i jiného přístupu? Chápu, že to může být pro někoho matoucí. Je tu specifická terminologie, kterou používá i Marko, a pro mnoho lidí není při prvním setkání srozumitelná. Ale lidstvo se stává Jedním a jazyk může spojovat.
Bylo období, kdy být intuitivní nebylo možné, protože náboženství se stalo příliš dominantním. A pomáhalo nám tehdy právě racionální myšlení. Takže i když nám způsobilo mnoho problémů, myslím si, že mělo také svůj význam. Proč bychom nyní měli cokoli odmítat? Jako lidstvo máme obě stránky, intuitivní i racionální, a obě mají svoje výhody i nevýhody, svoje pasti a dary. Je výzvou je propojit. Cítím, že jsem v této práci podporována svými duchovními průvodci, přáteli, Markem a skvělými jedinečnými lidmi ve skupině VITAAA.
ANALYTICKOU MYSL MÁME, ABYCHOM Z CHAOSU VYTVOŘILI ŘÁD
Terezie: Máte nějaké kolegy v akademickém světě, kteří by Váš přínos ocenili? Nemusí s ním souhlasit nebo ho chápat, ale je pro ně zajímavý?
Tea: Ano. Všimla jsem si ale, že to opravdu záleží na tom, jak sama sebe vnímám. Když jsem dělala doktorát, měla jsem řešitele, akademika. Představuje vše, co se snažíme změnit (smích). Je opravdu součástí starého systému. Nenasytný, příliš ctižádostivý, a podobně. A já se před ním a druhými lidmi schovávala. Ale v určité chvíli jsem se rozhodla, že už to dělat nebudu. Vždyť dělám důležitou práci! Je to součást mé služby Gaie a všemu, co je! A jednoho dne jsem od něj slyšela komentář na moje knihy o mé osobní duchovní geomantické cestě a byl překvapivě vstřícný a nadšený. Říkal – „tak ty děláš také tyto věci, mohla bys ty dovednosti použít i v našich projektech!“ Neřekl mi – „jsi šílený blázen“. Nebo mám spolupracovníka, který je stále přísně racionální, ale v jednu chvíli mi poděkoval, že s ním sdílím věci, které dělám. Řekl, že ne všemu rozumí, ale respektuje to. Také si všímám, že probíhá posun kolektivního vědomí a chování. Není to o tom, že by každý cvičil jógu (smích), ale už se to tak neřeší. Intuitivní práce už není stigmatizována. Navíc probíhají vážné vědecké výzkumy těla, mysli a vědomí, témata se posouvají do běžnějšího diskursu. A proto jsem ráda, že stále v akademickém světě pracuji.
Terezie: Gaia potřebuje lidi všude, na každé úrovni společnosti – v akademii, politice, vězeňské službě… Když to přijmeme a žijeme, ukazujeme svému okolí, že věci mohou být dělány jinak. Nemusíme křičet a bojovat. To je důležité.
U Marka Pogačnika je pro mne velice důležitá skutečnost, že jeho práce je na jednu stranu mimořádně spirituální a intuitivní, s čistým vhledem a napojením, ale zároveň je i strukturovaná a zorganizovaná. Esoterická spiritualita bývá neptunská – pluje, nemá hranice a řád, je spontánně chaotická. A Marko ukazuje, že i v energetickém světě platí pravidla a má určitou organizaci. Pro zvládnutí práce v jemnohmotných světech potřebujeme mít odpovědnost a disciplínu. Tvoří to neviditelnou strukturu pracující ve vyšších úrovních, aby se mohla realita na nižších úrovních zhmotnit.
Tea: Ano. Cítím, že moudrost přichází skrze zkušenost, ale je také důležité, abychom této zkušenosti porozuměli. A je jednodušší jí pochopit, když ctíme strukturu. To je důvod, proč máme analytickou mysl – abychom z chaosu vytvořili řád. Když najdeme rovnováhu mezi analytickým a intuitivním přístupem, tak je nám lépe přístupná moudrost, co znamená být v Jednotě s Božstvím a mít otevřené srdce. Vnímáme potom jak fyzickým srdcem, tak otiskem duše.
NEVLASTNÍME MYŠLENKY. MÁME ANTÉNY A CHYTÁME INFORMACE.
Terezie: Jak k Vám přicházejí meditace pro Lifenet? Opravdu mám Vaše meditace ráda – namátkou připomenu požehnání pro vodu, meditaci s krystaly, meditaci s vánočními svíčkami. Jak přijde záměr pro meditaci?
Tea: Chaneluji. Medituji doma nebo v přírodě, otevřu se a vnímám svými smysly, kdo je v daném prostoru a co bych měla vědět, přijmout a sdílet s druhými. Např. pro meditaci se svíčkami jsem žádala o vedení. Nevlastníme myšlenky. Máme „antény“ a chytáme vibrace, informace. Ptám se, jak mohu být ve službě Gaie v těchto bouřlivých časech? Co mohu zprostředkovat lidem? Mám zkušenost, že jsem byla vzata do velké hloubky a potkala se s prastarými bytostmi vnitřní Země pracujícími pro Gaiu. Měly dračí energii, dračího ducha, ale byly z jiné říše. A meditace byla jejich nápad. Byla to spolupráce. Meditaci s krystaly mi poradily krystaly samy. Snažím se naladit na to, co je důležité v danou chvíli. Cítím se jako nástroj – každý z nás je jedinečný nástroj, lišíme se vibrací a tím, co můžeme vnímat a sdílet. A všichni společně můžeme spolutvořit celý příběh.
Mám i spojení s vílami, sídhe (čti: ší) podle keltské tradice či s anděly. Ptám se, co je potřeba – ne pro mne, ale pro celý lidský kolektiv. K léčení přistupuji stejně – nejsem to já, kdo léčí, ale zprostředkovávám léčení. Když léčím, vytvářím bezpečný prostor a potom povolám duchovní průvodce. A přicházejí různé bytosti, entity, podle člověka a podle tématu, který řešíme. Někdy přicházejí bytosti, které vidím úplně poprvé a neznám je, ale ony znají lidi, které léčím. A když po sezení mluvíme, lidé je podle popisu poznají. A to je důvod, proč mám ráda semináře s Markem: přijdeme na určité místo, naladíme se, vnímáme, kdo tam je a kdo není, kdo se s námi snaží spojit…
Terezie: Řekla byste, že toto spojení mezi neviditelným světem, různými evolucemi – druhy žijícími v dimenzích Gaii, a naší lidskou evolucí, je dnes hlavní úkol? Nebo co je podle Vás náš hlavní úkol?
Tea: Neřekla bych, že je to hlavní úkol. Myslím, že se to pro více a více lidí stává dostupné a přirozené. Náš hlavní úkol je, jak žít společně v míru s neviditelnými světy. Myslím, že linie hranic mezi různými světy, různými dimenzemi je stále tenčí a tenčí.
CÍTIT PROPOJENÍ S JEDNOTOU A ZTĚLESŇOVAT HO
Terezie: O slunovratu 21. prosince se odehrála v Česku tragédie. Při střelbě zemřelo patnáct lidí. Druhý den mi volala kamarádka, že se jí o tragédii s dvoudenním předstihem zdálo. Když jsme s jejím snem v meditaci pracovaly, dostaly jsme se až k tématu, o kterém kdysi také mluvil Marko a ke kterému nabídl silnou meditaci, totiž k tahu „černé díry“ – temné, hypnotické smrti, pro lidi. Tato černá díra – ideologie, fascinace, kult smrti – je pro spoustu lidí nevědomě velmi přitažlivá. Je to podporováno např. médii, narativy, apod. (O této práci se snem a obrazy píši v textu zde: https://www.oheladom.cz/2023/puvodni-clanky/za-koncicim-rokem-slunovratove-zamysleni/ ) Co vnímáte po Slunovratu jako nejdůležitější práci? Protože čas zachraňování druhých, jejich „odvádění od okraje černé díry“, jak jsme to před lety v Markově meditaci dělali, už skončil.
Tea: Myslím si, že se nemůžeme a nemáme vměšovat do životní cesty druhých lidí. Protože nemůžeme vstupovat do evoluční cesty jejich duše. A také už nevěřím, že můžeme změnit naše vnější prostředí. Nemůžeme změnit systém jako takový, když jsme jeho součástí, protože používáme stejné mechanismy, nástroje a diskursy, proti kterým bojujeme.
Terezie: Ano. Systém je, vědomě či nevědomě, příliš velkou součástí nás samotných.
Tea: Ano. Jedinou možností vlivu, kterou máme, jsme my sami. Pro mne je všechno projekcí mého vnímání. A mé vnímání je tak to jediné, co mohu ovlivnit. Jako část kosmického Vědomí, jako částice Vědomí, jsme součástí Jednoty. Co mohu dělat? Jedinou věcí, kterou mohu udělat, je změnit sebe. Mám dva úkoly, které jsou propojené: jeden je opravdové rozšiřování mého vědomí. Neustále cítím své propojení s Jednotou. Toto propojení necítím jen v meditaci, cítím ho stále. Další úkol je toto propojení skutečně ztělesňovat. Protože moje tělo je součástí těla Gaii a já s ním potřebuji spolupracovat. Když toto uvědomění dokážu integrovat do svého těla, nejen že uvolním všechno napětí, stará pouta, kolektivní ideologie, ale také Gaie asistuji. Její duchovní evoluce je zároveň mojí evolucí, a naopak. A to mohu dělat.
Když se hluboce ponořím sama do sebe, mohu vidět mnoho překážek pro vzestup vibrace těla. To ale neznamená, že z toho uteču. Může mi to jít někdy lépe, někdy hůře, ale cílem je ztělesnit skutečně proces Gaii. V této kvantové realitě vše už potenciálně existuje a Nová Země, jak úroveň vědomí, tak fyzická manifestace, už tu je. Jen si to potřebujeme více a více uvědomovat. A to neustále, ne jen pár minut denně. A v tomto směru vnímám pokrok. Nejen v mém životě, ale i v životech druhých lidí, kteří zažívají podobné věci. Je to složité a náročné, protože musím nechat odejít všechna stará přesvědčení spojená s naladěním starého systému, uvědomit si je – a to je výzva a práce. V meditaci, vědomé práci, rozhovorech s druhými lidmi, v bytí v přítomnosti…. Je důležité nejen cítit, ale i reflektovat, odrážet, protože tak můžeme my sami ztělesnit jedinečnou chvíli.
Terezie: Děkuji za rozhovor a za Vaši práci pro Gaiu a těším se na další meditace, které nám zprostředkujete!
Více o Tee Golob a její práci jak akademické, tak léčitelské a geomantické, si můžete přečíst zde (i v angličtině): https://magicfern.si/en/carna-praprot/
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
Foto: z archívu Tey. Poslala mi ho s popiskem „Just me, happy to exist“ (prostě já, šťastná, že existuji).
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
Ana Pogačnik: Být dnes člověkem. Rozhovor s duší mojí sestry Ajry.