Myslím, že o kabalistce Sáře Juditě Schneider mi kdysi řekla Chaja Lester, ortodoxní psychoterapeutka, se kterou jsem dělala rozhovor pro knihu Jak napravovat svět. Doporučila mi Sářinu knihu o ženském a mužském principu v kabale. Začala jsem Sáru sledovat a číst její knihy a její pohled na svět a Božství se mi hodně líbil. Zaprvé, jako bývalá exaktní vědkyně dokáže i náročné a hlubinně-abstraktní koncepty kabaly předat srozumitelně a v rámci možností jednoduše:-). Je didaktická, klíčové věci opakuje a rozvíjí, takže se neztratíte – spíš se vám zavaří mozek… Ale vaše tělo jásá – „Ano, to je ono! Tak přesně to cítím!“ Čili Sára píše knihy pro moudrost mysli, srdce i těla.
Zadruhé, je to žena, což je v kabalistické tradici velmi vzácné. A zatřetí, píše anglicky, takže jsou její knihy přístupné i lidem, kteří hebrejsky neumí nebo si netroufnout hebrejsky číst. Kromě psaní knih a vyučování se věnuje také kabalistické homeopatii (zdravím Dášu:-)). V osobním kontaktu je milá, klidná a laskavá. Narodila se ve Spojených státech v reformní, tedy umírněné a více židovsky kulturní než náboženské rodině jako Susan. Studovala molekulární biologii na univerzitě v Coloradu ve městě Boulder. V roce 1981 odešla do Jeruzaléma, kde dodnes žije v židovské čtvrti ve Starém městě. V roce 1991 založila kabalistickou školu „Hlas tichý, jemný“ . Název odkazuje na mé oblíbené krásné verše o setkání proroka Elijáše s Bohem na poušti:
„…Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný….“ (1.Královská 19:12)
Potvrzuji, že i Sára má božsky tichý a jemný hlas – při přepisování rozhovoru jsem si ji musela dát na reproduktor:-).
CHTĚLA JSEM SPIRITUALITU UČINIT TĚŽIŠTĚM SVÉHO ŽIVOTA
Terezie: Četla jsem, že jste před čtyřiceti lety přišla z Ameriky.
Sára Judita: Pocházím z reformní židovské rodiny. Terezie: Takže jste baalat tšuva (žena vracející se k tradičnímu judaismu)? Sára Judita: Ano, přesně tak. Terezie: A co se stalo, že Vás přitáhlo tradiční židovství?
Sára Judita: Koncem 60.let jsem studovala na univerzitě a byla jsem aktivní ve společenském hnutí s často radikálními politickými požadavky. Když jsem ukončovala studium molekulární biologie, něco se stalo – došlo u mne k velké vnitřní změně a mne místo politiky začala zajímat spiritualita. Chtěla jsem prozkoumat spirituální stránku sebe sama i světa okolo mne. Univerzita byla takový hub, inovativní centrum dění. Jezdili tam guruové z Indie či učitelé z Tibetu. Hledala jsem duchovní cestu, která by mne oslovila, a našla jsem kurs kabaly založené na Tóře, astrologii a západní duchovní tradici. S touto skupinou jsem studovala šest let. Guruové mne nějak neoslovovali, zato tady jsem našla perfektně připravený, postupně budovaný způsob učení. Lekce a kursy na sebe navazovaly a v rovnováze nabízely zajímavý, působivý materiál i praktická cvičení k integraci teorie. A vše se dělo bez potřeby ústředního lídra, s respektem k osobním potřebám nás studentů. Byla jsem z toho užaslá. Říkala jsem si – toto vše je založené na židovské mystické tradici? Nikdy jsem o tom ve své židovské rodině neslyšela! Takže to ve mně vzbudilo zvědavost a vášnivé zaujetí. Začala jsem se ptát: Jak se židovství staví ke své vlastní mystické tradici?
Kurs byl veden z pozice esoterního křesťanství. Nevadilo mi pracovat s křesťanskou symbolikou, ale po celých těch šest let jsem měla oči otevřené a hledala židovskou kabalu. Dnes je mnoho příležitostí se se židovskou kabalou seznámit, ale tehdy to tak nebylo. Cokoli jsem našla, hltala jsem dychtivě a beze zbytku. Toto studium mne skutečně transformovalo. Chtěla jsem spiritualitu učinit těžištěm svého života, nikoli aby tím hlavním byl můj pracovní život. Pracovala jsem tehdy v laboratorním výzkumu firmy na výrobu čajů. Měla jsem pocit, že žiju v systému, který neumožňuje udělat základní změny. Chtěla jsem svůj život zjednodušit, být soběstačnější. Vzala jsem si dovolenou, cestovala jsem po Státech a hledala příznivější místo. V té době jsem také studovala s domorodou americkou léčitelkou a byla jsem zasvěcena do medicíny, což se stalo důležitou součástí mé duchovní praxe. Ještě musím říct, že v kursu jsme sice pracovali s hebrejskými hláskami alef-betu, vyslovovali jsem hlásky božího Jména a meditovali, ale nikdy jsme hebrejsky nečetli. Byla to soukromá praxe, nesdílela se s druhými lidmi.
V Mexiku jsem narazila na komunitu lidí, kteří žili soběstačně – elektřinu poháněl vítr a topení slunce, takže nebyli připojeni k síti. Byli tam lidé, kteří odešli z měst. Populární tam byl učitel Ram Dass. Bylo tam mnoho Židů. (Také Ram Dass byl ze židovské rodiny, pozn. TD). A někdo začal volnou formou, s inspirací v new age, organizovat šabatové večery. Byla tam žena z konzervativního směru judaismu a ta byla skutečnou odbornicí na židovství. Připravovala parašot, tradiční čtení z Hebrejské Bible na šabat. Začaly jsme spolu studovat. Bylo to pro mne nesmírně vzrušující ponořit se do skutečně židovské duchovní praxe.
Jedna žena z komunity pozvala rabína z Kalifornie a to byl první ortodoxní Žid, kterého jsem kdy potkala. Doslova jsem ho zavalila otázkami, i takovými, které se otevřely za mého šestiletého studia kabaly. Viděl mé nadšení a řekl mi, že bych měla odejít do Izraele. V Jeruzalémě mi prý na moje otázky odpovědí. Nabídl mi, že mi zaplatí letenku i školné. Bylo to v životním období, kdy mne v Americe nic nedrželo. Takže jsem se rozhodla jít do Jeruzaléma, rok a půl tam studovat, zlepšit si hebrejštinu a potom se vrátit a být učitelkou kabalistických původních textů (source texts).
Skutečně jsem tedy odjela do Izraele a šla studovat do ješivy pro ženy (náboženské školy). Více než mluvená hebrejština mne zajímala hebrejština, kterou jsou psány právě původní texty. A brzy jsem zjistila, že židovství není jen tak ledasjaká duchovní cesta, ale že je to silnější než cokoli, co jsem zatím poznala. Bylo to jako průlom nebo výbuch. Se studiem Tóry jako bych našla pokladnici, zdroje pro osobní a duchovní rozvoj. Zároveň to byla hořkosladká chvíle: sice jsem našla zdroje, ale byla tu i tíže (dosl. jho) Tóry, šesti set třinácti povinností (tzv. micwot), které mohou být i hodně náročné. To se stalo před čtyřiceti lety. Do Ameriky jsem se nevrátila. A od té doby studuji, učím, píšu. And here I am today:-)
JAKO KDYBY NĚKDO KOUSEK PO KOUSKU PROCHÁZEL MÝM POROZUMĚNÍM…
Terezie: Fascinující. Jako by Vás to krok po kroku volalo jít hlouběji a hlouběji. Když je někdo židovstvím zavolán a je dostatečně otevřený, uvědomí si, že je spojené s opravdu hlubokými kořeny. My dnes potřebujeme celistvost, vykročit ze zjednodušeného černobílého obrazu reality do schopnosti unést a udržet komplexnost. Jak ve svých knihách píšete, nejpotřebnější a nejcennější dovedností je v kabale schopnost přijmout a žít paradox. Je to jako schopnost najít střed lemniskáty, ležaté osmičky. Vy jste žena, kabalistická učitelka, což je historická novinka. Měla jste s tím nějaký problém?
Sára Judita: Bylo skvělé, že mým „vstupem“ do kabaly tady v Jeruzalémě byl rabi Jicchak Ginsburg z hnutí Chabad. A on ve své jeruzalémské ješivě učil jak muže, tak ženy: jedni seděli na jedné straně místnosti, druzí na druhé straně, ale společně. Byl otevřený společnému učení. Po nějaké době se mým úkolem stalo dělat poznámky z jeho přednášek pro lidi, kteří se zrovna nemohli zúčastnit, aby nic nezmeškali. Byla jsem s ním velmi propojená. Dokonce jsem za něho napsala (ghostwrote) několik knih – měla jsem k dispozici čtyřicet, padesát stránek jeho poznámek a napsala z nich dvou set stránkovou knihu. Takže v těch knihách bylo obsaženo moje chápání věcí. A protože vycházely pod jeho jménem, procházel je odstavec po odstavci a říkal mi – „To je pravda, to není pravda, tyhle dvě stránky vůbec nevím, odkud jsou, to není židovství, to sem nepatří…“ Takže jsem měla pocit, jako kdyby někdo kousek po kousku procházel mým porozuměním věcem a dával (nebo nedával) na ně „košer razítko“. Byl to jedinečný dar, také proto, že mi dal sebedůvěru, abych odešla a začala sama učit. Měla jsem pocit, jako bych od něho obdržela ordinaci (hebr. smicha, pověření, že může rabín/ka učit). Nejsem rabínka. Ordinaci chápu především jako energetickou transmisi, přenos. (V ortodoxním judaismu nemohou oficiálně ordinaci ženy přijímat, tj. ještě nemohou být rabínkami, na rozdíl od např. konzervativního nebo reformního judaismus). A to se mnou zůstává. S rabi Ginsburgem si teď už nejsme příliš blízcí, ale vděčím mu za hodně.“
Terezie: To je zajímavé, že s Vámi tak úzce spolupracoval, i když jste žena z neortodoxního prostředí.
Sára Judita: Ano, to je jedna z výborných věcí v hnutí Chabad. Neřekla bych, že jsou rovnostářští – to bychom zašli příliš daleko -, ale tento rabín zapojil ženy do studia, a to dokonce i do studia Talmudu. Byl to opravdu rozdíl oproti patriarchální tradici.
Terezie: Tak jste tedy získala důvěru, že studujete a učíte skutečnou kabalu, bez minulých vlivů učení v Americe.
Sára Judita: Ano. Ale pořád mám vůči tomu kursu, který jsem v Americe prošla, obrovskou vděčnost, a rozhodně bych ho doporučila.
PÍŠU PRO LIDI, KTEŘÍ POTŘEBUJÍ POTRAVU JAK PRO MYSL, TAK PRO SRDCE
Terezie: Kdo jsou nyní Vaši studenti? Píšete hebrejsky i anglicky?
Sára Judita: Píšu anglicky a mám překladatele do hebrejštiny. Čtu hebrejské texty a nosím je do hodin, ale na psaní si netroufnu. Nejsem rodilý mluvčí.
Terezie: Díky angličtině jsou Vaše knihy přístupné i nežidům, jaké jsem třeba já. Když píšete a předáváte skrze knihu poselství, kdo je Vaším čtenářem? Pro koho píšete?
Sára Judita: Během let se to proměnilo. Nejprve jsem psala materiály pro výuku. A potom jsem chtěla oslovit lidi, jako jsem byla já, než jsem přišla do Jeruzaléma: vzdělané, motivované, spirituální lidi. Nemusí být nutně Židé, ale zajímá je téma, jsou hledači pravdy. Píšu pro lidi, kteří potřebují potravu jak pro mysl, tak pro srdce.
Nyní píšu novou knihu. Bude o tématu tzv. kabaly hanby, bude se jmenovat „Temná hmota duše“. Při psaní jsem si mimo jiné uvědomila, že během čtyřiceti let jsem došla k nějakým předpokladům, domněnkám, které považuji za samozřejmé. Ale od čtenářů na ně dostávám tisíc otázek – „jak to myslím, jak to můžu vědět, co je to za nesmysl…??? “ Dříve jsem měla energii se vrátit a vysvětlovat vše krok za krokem, ale nyní už tu energii nemám, a tak nevím, kdo budou čtenáři této knihy. Kniha na ně bude mít požadavky. Uvidíme.
Terezie: Vaše kniha „Jsi to, co nenávidíš“ tyto požadavky klade už samotným názvem. Pochopí ho ten, kdo ví, jak je důležité překročit dualitní rozdělování našeho světa. Klasické otázky např. o hadu, zda je „dobrý“, nebo „špatný“, kdo je „oběť“ a kdo je „agresor“… Když uvidíme tuto umělou vyhrocenou dualitu a rozšíříme vnímání k Celistvosti, začneme myslet na jiné úrovni. Myslím, že spousta lidí se k Celistvosti dostane skrze svůj vlastní život. Pokud máme dobrou sebereflexi, pokud máme aspoň trochu jasné „aspeklaria“, „zrcadlo“ (kabalistický termín mj. pro sebevnímání bez projekcí), vidíme, že „špatné“ se může stát „dobrým“, a naopak, a vnímáme synchronicity v dění a vidíme, že naše vlastní srdce vytváří příležitosti k potkání něčeho krásného v ten pravý čas.
Sára Judita: Ano.
V BOHU JE ASPEKT, KTERÝM SE NÁM PŘIZPŮSOBÍ, ABY S NÁMI UDRŽEL VZTAH
Terezie: Ve svých knihách mimo jiné také skvěle píšete o projekcích, které máme na Boha. Sára Judita: To je téma, o kterém ráda a hodně píšu, ano. Terezie: Tato projekce a koncept, „jak to má podle našich představ být“, vytváří blok, překážku mezi námi a skutečným Božstvím.
Sára Judita: Ano. V Bohu je aspekt, který si přeje přizpůsobit se našemu vidění, ať je jakékoli, jen proto, aby s námi udržel vztah.
Terezie: Je to jako dar z lásky, který nám Bůh dává? Vzít na sebe podobu, kterou jsme schopni přijmout? Ale zároveň tím ztrácíme cestu k rozšíření. Víme, že Božství je mnohem více. Je to ošidné.
Sára Judita: Ano, je. A také je tu kolektivní projekce a koncepce. Ale už se to začíná proměňovat – od trestajícího Boha k milující Tváři.
Terezie: Všechna náboženství mohou skončit v regresu, úpadku. Odvolávají se na tradici a nepřijímají transformaci společnosti.
Sára Judita: Ano, jako by něco chtěli zmrazit. Terezie: Potom uvíznete v charakteristice Boha, která už dávno nefunguje.
Sára Judita: Ano.
Terezie: Co je podle Vašeho názoru nejvíc nápomocné pro práci s tímto uvíznutím?
Sára Judita: První věc je poznání a uvědomění si toho, co se děje. A reflexe. Duchovně hledající, když jdou do větší a větší hloubky svého duchovního života a praxe, obvykle vidí, že se jejich vnímání Božství mění a vyvíjí. Naše přesvědčení jsou konfrontována se životem. A celá ta práce je o tom se roztahovat a být schopný udržet více a více Boží Přítomnosti, Pravdy a Záře – skrze modlitbu, meditaci, micwot (obecně „dobré skutky“, v židovském kontextu pak povinnosti každodenního života, specifické pokyny životních hodnot a životního stylu v židovství). Jsme vedeni k tomu žít dobrý život a být nejlepším možným člověkem a je milion způsobů, jak to žít, jak toho dosáhnout. Lidé jsou hodně různí, není nějaký jeden konkrétní způsob. Kdekoli jsou, mohou najít něco, co jim pomůže posunout se dopředu a sloužit Bohu a Stvoření.
Terezie: A pak přijde ta chvíle, kdy se ocitneme v bodě, kde nic nevíme. A to je možná to místo, odkud pochází Boží Přítomnost.
Sára Judita: Přesně tak. To je zásadní.
V KAŽDÉM STUPNI SE ODKRÝVÁ NĚCO NOVÉHO
Terezie: Také co je zajímavé – přemýšlela jsem hodně o reinkarnaci (hebr. gilgul, „koloběh“). Je zajímavé, že se toto učení ztratilo jak z křesťanského, tak židovského hlavního proudu tradice a je považováno za „východní import.“
Sára Judita: V judaismu to až tak není. Např. kniha Šaar ha-gilgulim (Brána koloběhů, autorem je Chajim Vital ze Safedu žijící cca v letech 1570-1620) nebo talmudická literatura, která mluví o putování duše (mystika) rabi Šimona bar Jochaje, jsou hlavním proudem. Studenti to nemusí aktivně studovat, ale myslím, že mainstreamový ortodoxní judaismus reinkarnaci uznává.
Terezie: Ovšem není to úplně jednoduché, protože můžeme mít mnoho duší a cesta duší se nemusí odehrávat postupně v lineárním čase. Vy mluvíte také o „nad-duši“(oversoul), termínu, který používá (významný mystik 16.století v Safedu) Izák Luria. Moje izraelská kamarádka kdysi při našem rozhovoru o reinkarnaci a duších procházejících různými vtěleními vzala sklenici s vodou a řekla, že každá kapička vody může mít úplně odlišnou zkušenost, ale dohromady tvoří celek. Je to tedy mnohoúrovňová zkušenost.
Sára Judita: Ano. Je to komplikované jako mozaika. Duše mohou pocházet z různých linií. A my usilujeme o to je harmonicky propojit a sladit. A to je výzva. Mohou také pocházet z různých říší. Např. mohou přijít ze zvířecí říše do lidské říše. Jsou tu poprvé, mají poprvé svobodu, a nemají žádnou síť disciplíny. Může být – bez urážky – těžké být v jejich blízkosti. Prostě jsou v určité fázi svého procesu.
Terezie: Pokud duše tímto procesem projdou a stanou se vysokovibračními, my se spojíme se svým Vyšším Já nebo se vrátíme do Plnosti Božství, nazvala byste to mesiánskou dobou? Co pro Vás znamená „mesiánská doba“? Mám pocit, že úžasné lidské dobrodružství spolutvoření s Bohem prochází transformací, procesem vývoje a proměny, a cílem by mělo být „vrátit se k Božství“. Kdybychom byli dokonalí, tak bychom tady na Zemi ve hmotě nebyli.
Sára Judita: Mé chápání mesiánské doby je takové, že to bude doba radosti. Nyní žijeme v době krve a slz. Mesiánská doba NENÍ KONEC cesty, je to začátek druhé fáze cesty. Doba radosti je jako věčná křivka, hyperbola: v každém stupni se odkrývá něco nového. V kabale zivug, (sexuální) spojení mezi manželem a manželkou, se nazývá „poznání“: „Adam poznal Evu a byli jedno tělo.“ Takže radost a potěšení Jednoty pochází z ochoty poznávat a být poznáván, vidět a být viděn. Zaslíbení je, že mesiánský přechod do budoucího světa („světa, který má přijít“) bude postupnou extází, krok za krokem vyjevením Světla, toho, co zatím není vidět. Při každém kroku uvidíme více, co zrovna bude v našich silách, a zároveň uvidíme na další úroveň, a budeme postupně zažívat více a více splynutí.
Terezie: Takže to bude jako dvekut, přilnutí, ale pořád bude kam jít.
Sára Judita: Ano, pořád bude prostor pro větší hloubku.
KABALISTICKÁ HOMEOPATIE
Terezie: Ještě bych se chtěla zeptat poslední otázku: Vytvořila jste také kabalistickou homeopatii. Jak jste k ní dospěla?
Sára Judita: Mým oblíbeným autorem je rabi Cadok Hakohen žijící v 19. století (v polském Lublinu). Jeho učením jsem byla nejvíce ovlivněna, nejvíce mne zasáhlo. Když jsem četla jeho knihy, zaujal mne jeden z mnoha výkladů smyslu ec daat tov ve-ra (Strom poznání Dobrého a Zlého), a to se stalo základem pro vytvoření homeopatické léčby. (Kabalistická homeopatie vychází z příběhu utržení plodu ze Stromu. To mělo způsobit „prvotní trauma“, propad těl člověka, Adama a Evy, z energetické do fyzické úrovně, narušení rovnováhy našeho světa a rozpadu do konfliktní, nikoli harmonické duality. Proto je náš svět nazýván Olam Tikun, Svět Nápravy. Homeopatický lék slouží k léčení té úrovně duše, která byla poškozena naším kolektivním kontaktem se Stromem poznání Dobrého a Zlého. Tj. místo zranění – utržení plodu je zároveň i místem léčení. )
Terezie: A ten příběh jste spojila se sedmi druhy (ševa minim, plody země Izrael zmíněné v Bibli – pšenice, ječmen, oliva, datle, fík, granátové jablko, hrozny), etrogem (cedrát), hadím prvkem a multitinkturou. Prvek hada (hebr. nachaš) obsahuje každá z tinktur.
Sára Judita: Ano.
Terezie: Není jednoduché tomu porozumět. Obecně se této moci bojíme.
Sára Judita: Ano. Úkolem Adama a Evy je rozšířit koncept Jednoty a zahrnout i Hada. To je ten zápas.
Terezie: A kultivovat ho. Nepotlačit ego, ale kultivovat ho, protože ho potřebujeme minimálně ve fyzické realitě. Najít rovnováhu mezi tím, jak to žít a nebýt tím pohlcen.
Sára Judita: Ano. Tomu se věnuji ve své nové knize.
Terezie: Těším se na ni. Zase si pro ni osobně přijdu, jako pro tu předchozí:-) Děkuji za rozhovor a přeji vše dobré! Sára Judita: Přijďte.
V LEDNU A ÚNORU SRDEČNĚ ZVU NA SEMINÁŘ ŽIDOVSKÉ MYSTIKY KABALY.
OSOBNÍ SETKÁNÍ V PRAZE:
Pátky 12.a 26. ledna a 9.a 23. února 18-21 hodin
OSOBNÍ SETKÁNÍ V JIČÍNĚ:
Neděle 28. ledna 10-17 hodin
ONLINE SETKÁNÍ:
středa 17. ledna a středa 28. února 18-21 hodin
Přihlášky na mailu: terezie.dubinova@oheladom.cz
Info v sekci „Akce“
Těším se na vás!
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: