O Eti jsem se dozvěděla od americké komunikátorky se zvířaty a zvířecím vědomím Sandry Mendelson, kterou jsme pozvaly do Česka u příležitosti překladu její knihy zvířecích vzkazů „Jdeme spolu s vámi“ (dá se koupit zde: https://lelkarna.cz/edice-lelkarny/pribehova-edice/jdeme-spolu-s-vami/ ). Když jsem se s Eti spojila, ukázalo se, že žije v krásné izraelské krajině údolí Jizreel blízko hory Tabor . Vždy mám pocit, že je to krajina podobná Česku:-) Bydlí v mošavu s manželem, třemi dcerami a osmi koňmi. Všechny mi představila, každý měl jméno a příběh. Za všechny zmíním černého hřebce, který býval policejním koněm, ale lekaly ho davy a křik, tak byl jako „nepoužitelný“ vyřazen. Trvalo dlouho, než se z emočních úzkostí u Eti uzdravil.
TEN KURS BYL KVANTOVÝM SKOKEM V MÉM ŽIVOTĚ
Sedáme si venku u koní na židle a já pokládám první otázku.
Terezie: Nejprve bych se chtěla zeptat, jak jste přišla sem do Tel Adašim. Narodila jste se zde?
Eti: Narodila jsem se v nedalekém mošavu (zemědělská vesnice spolupracujících farmářů). Vyrostla jsem se zvířaty, s koňmi, krávami. Od mala jsem zvířata milovala.
Terezie: A jak jste se dostala sem? Tel Adašim je také mošav?
Eti: Ano, mošav. Většina země je soukromá, jen něco málo zemědělské půdy je sdílené. Pozemek, kde máme dům, patří manželovu otci. Když jsme se s manželem vzali, šli jsme žít do údolí Jordánu (úzký pruh země mezi řekou Jordán a Palestinskou autonomií podél silnice 90). Pak manželova rodina chtěla, abychom přišli sem, tak jsme se přestěhovali.
Terezie: A kdy jste tu měla prvního koně?
Eti: To ani nevím, mám pocit, že kam paměť sahá, tak mám koně.
Terezie: A napadlo Vás někdy, že budete mít koně i k něčemu jinému než jako přátele na jízdu?
Eti: Původně jsem je měla jen na jízdy. Jezdila jsem každý den, jsem trochu závislá (smích). Ale vědomě mne nenapadlo, že bych s koňmi mohla něco jiného dělat. Studovala jsem biologii a pracovala jsem v biologickém výzkumu.
Všechno se změnilo, když mi bylo čtyřicet šest let. Rozhodla jsem se vzít si rok volno a jet do Texasu na kurs práce s koňmi, abych získala mezinárodní certifikát pro práci s koňmi. Kurs trval několik měsíců a byl velmi intenzivní, každý den od rána do noci, teorie i praxe. Zhubla jsem tam pět kilo. Myslím, že jsem jediný člověk, který se kdy vrátil z Ameriky hubenější, než odjel! (smích). Nejdůležitější pro mne bylo, že jsme se tam neučili podle oficiálních osnov. Spřátelila jsem se tam s původní Američankou, Indiánkou z kmene Lakota, a ona mne učila, jak mluvit s koňmi. Původních Američanů tam bylo víc a nesmírně jsme se od nich naučili. Dnes můžu říct, že ten kurs byl kvantovým skokem v mém životě. Vrátila jsem se jako úplně jiný člověk. Změnila jsem se. Zažila jsem, že koně nemusí být k ničemu nuceni, nemají být zneužíváni. Začala jsem o vztahu s nimi přemýšlet jinak.
Po návratu jsem potkala kamarádku z dětství z rodného mošavu. Povídaly jsme si o našich životech a ona se mne zeptala: „Co zrovna děláš?“ A já povídám: „Studovala jsem biologii. Ale zrovna jsem se vrátila z Texasu z jezdeckého centra, kde jsme se učili, jak v míru pracovat s koňmi.“ A ona povídá: „Počkej, počkej! Chceš říct, žes byla v Texasu s kovboji a Indiány? Moc dobře si pamatuji, jak jsme jako děti měly ve škole kroužek sdílení, o čem sníme, a ty jsi říkala: „Pojedu do Ameriky a budu s kovboji a Indiány jezdit na koních!“
Zůstala jsem s otevřenou pusou! Úplně jsem na to zapomněla. Tedy přesněji, moje mysl na to zapomněla, ale moje podvědomí si to pamatovalo a uskutečnilo to. Pochopila jsem, proč jsem chtěla jet do Ameriky, i když mi všichni okolo říkali, že to není logické, že je to daleko, drahé, … ale já měla jasno. Tak se splnil můj dětský sen.
Přijela jsem se spoustou znalostí, nejen praktických, ale i vnitřních, intuitivních. Začala jsem s koňmi komunikovat channelingem. Ale trvalo mi to ještě dva roky, kdy jsem pracovala ve školce a docházela s dětmi do jezdeckého centra, než jsem našla odvahu začít s koňmi dělat, co jsem opravdu chtěla: léčení. A od té doby, kdy jsem ten krok udělala, jsem už neskončila. Postupně jsem se učila jazyk těla koní – co to znamená, když se kolem klienta pohybují určitým způsobem, když se tlamou, čelem, tělem člověka dotýkají. Co tím říkají, na co upozorňují. Měla jsem úžasného bílého koně, který mi vše ukázal. Mnoho lidí mne potom žádalo, abych jim poslala léčení. Dnes pracuji i s léčením na dálku, mohu být např. v Thajsku s koňmi a pracovat jinde.
Nyní mám mnoho lidí s post-traumatickým syndromem. Chystám se otevřít kurs pro vojáky – rezervisty, kteří se vracejí z bojů v Gaze. Domlouvaly jsme se se ženou, která dělá semináře kvantového skoku. Zisk z těchto seminářů by šel na podporu demobilizovaných mužů, aby nemuseli platit. Tak to tu chceme rozšířit, zasadit více květin, natáhnout stínící plachty…, aby to tu bylo krásné. Ať lidé, kteří sem přijdou na léčení, cítí světlo a lásku. To je můj sen. A také bych ráda pracovala mimo Izrael. Zvou mne přátelé z Nového Zélandu i z Miami. Kabala říká, že energie přírody nás léčí. A energie koní je energie přírody. Pomáhá nám znovu se spojit s námi samými.
CO POMÁHÁ TRAUMATIZOVANÝM LIDEM?
Terezie: Pracujete i s mladými lidmi, kteří přežili masakr na festivale Nova 7. října 2023. Co je z Vašeho pohledu jejich největší zranění?
Eti: Jsou ve stavu hrůzy. Jako by byli zamrzlí hrůzou. Také mají flešbeky, vracející se traumatické vzpomínky. V jejich očích je vidět neustálý strach. Byla to párty s hudbou oslavující lásku, a do toho vtrhlo zabíjení a znásilňování. Ten předěl a šok byl tak ostrý, že ho duše nedokáže pojmout. Jako by byla duše mimo tělo, nechápala, co se stalo. Chybí rovnováha. Jejich oči jsou takovéto: (vytřeští oči a nehnutě je chvíli nechá).
Terezie: A co jim pomáhá? Ptám se, protože jsme o tom mluvily hodně s Ivetou, mojí kamarádkou, která žije se šesti koňmi ( https://www.simply-horses.cz/ )a u které jsme dělaly seminář Sandry Mendelson. A hledaly jsme cesty, jak slovy popsat lidem ten léčivý prožitek, který koně nabízejí.
Eti: Pomáhá být s koňmi. Pojďte se mnou.
Jdeme k ohradám s koňmi. Eti jednotlivé koně zdraví jménem. Vejdeme do ohrady ke krásnému krémovému koni.
Eti: Kůň dělá něco, čemu říkám „energy washing“, energetická očista. Nemohu trauma „zrušit“, ale kůň může očistou ulehčit bolesti a podpořit sebeléčení. Něco Vám ukážu.
Přivede koně ke mně a nechá ho nejprve, aby se sám dotýkal některých míst na mém těle. Potom dostanu do ruky provaz a mám s koněm chodit podél ohrady. Podle jeho chování se prý pozná, jak má člověk vyrovnanou polaritu. Mám chodit do tvaru osmičky, protože „to podporuje mozková spojení mezi oběma hemisférami.“ Říká, jak se kůň chová, když má člověk jednu z hemisfér v nerovnováze. S koněm pak mluví a předá mi jeho vzkaz – kde v těle mám nerovnováhu, na čem mám pracovat a co je můj dar. Podle mého pocitu se trefil:-)
Vrátíme se pak ze stájí ke stolu a pokračujeme v hovoru.
…ALE JÁ POŘÁD „NENENE“…
Terezie: Dar rozumět koním k Vám přišel postupně, nebo najednou?
Eti: Najednou. Jako bych se probudila a ta energie mne naplnila.
Terezie: Když jste s léčením koňmi začínala, jak jste ho nabízela? Jak jste si dělala „reklamu“? Je těžké to lidem popsat.
Eti: Tak to Vám řeknu, je to vtipné. Jak jsem říkala, po návratu z Texasu mi to trvalo dva roky, než jsem začala dělat, co mne baví. Ty dva roky jsem nebyla spokojená. Šla jsem k jasnovidné ženě a ona mi řekla: „Udělej workshop. Prodej to, co umíš.“ Nechápala jsem, co mi říká. Koho by to zajímalo? Jací lidé by mohli mému náhledu naslouchat? A ona mne pozvala na svůj tvořivý workshop do Kirjat Tiv´on. Už si ani nepamatuji o čem byl. Každopádně na jeho konci byla meditace.
A v té meditaci ke mně přišel starý muž. Vypadal jako šaman – měl bílé vlasy, bílé vousy. Za ním stáli koně ve sněhové bouři a on mi vysvětloval, jak s nimi mám pracovat a že ho mám následovat. Tak jsem se v té hladině alfa s ním začala dohadovat, nene, já jsem tady v příjemném prostředí, v Kiryat Tivon, já nikam nepůjdu. On mi ukazoval různá znamení na koních, ale já pořád „nenene“… Prostě všechen ten šum mysli se projevil. A on mi řekl: „Poslyš, jestli mne neposlechneš, tak tě zmrazím.“ A já stále v odporu. A muž mne vzal a přenesl do sněhové bouře.
Mezitím v meditaci lektorka říkala: „Naslouchejte svému vnitřnímu hlasu. Naslouchejte svému srdci.“ A já se začala klepat zimou. Lidé mne začali balit do dek, ale já se nemohla zahřát a jediné, co jsem chtěla, bylo jít domů. Dva dny mi trvalo, než jsem rozmrzla. Pak jsem za ní šla a říkala jí: „Neuvěříš, co se mi stalo! To je tak divné!“ A ona povídá: „Ty jsi tak hloupá! Vždyť jsi dostala znamení, co máš dělat!“ A vzala nějakou kabalistickou knihu, otevřela ji náhodně a na stránce stálo „Máš léčit lidi zvířaty.“
Dodnes lituji, že jsem si tu stránku neofotila. Řekla mi: „Už nemáš čas. Máš to dělat. A jestli to nebudeš dělat, znovu zmrzneš.“ Což jsem rozhodně nechtěla, takže jsem sebrala všechnu odvahu a vyhlásila jsem workshop. Něco jako pilotní pokus. Měla jsem tehdy dva koně. Kamarádka mi udělala velmi jednoduché letáčky a já je rozeslala po messengeru na facebooku, kde jsem tehdy měla nějakých osmdesát „přátel“. Ani jsem to nedala na facebook jako příspěvek. A pak mi volá nějaká žena terapeutka, že přijde s celou ženskou skupinou. Ani jsem neměla tolik židlí, natož nějakou kuchyňku.
Když přišli, začala jsem mluvit o všem, co jsem se naučila: o energetickém poli a našem propojení s koňmi, o léčivých silách, které máme k dispozici, o tělesném jazyku koní, o reflexi, kterou nám dávají, jak vysílají zprávy, kde je v nás energetický blok, o energetické očistě… Seděli jako zařezaní a já si v duchu říkala – „Pane Bože, možná vykládám úplné nesmysly?!?“ Opatrně jsem se zeptala: „Je všechno v pořádku?“ A ony: „Ano, ano, prosím, pokračujte!“ Tak se jim to asi líbí, pomyslela jsem si.
Když jsme skončily, udělaly mnoho fotek, jak objímají koně, jak jsou s nimi v ohradě, a ty fotky potom sdílely na svých facebookových profilech. A lidé se začali ptát – „Kde jsou ti koně? Co jste s nimi dělali?“ „Byli jsme u Eti Jacobi v Tel Adašim.“ A od té doby mám zájemců plno. Zní to neuvěřitelně, ale nikdy jsem si neplatila žádnou reklamu.
NAŠE SRDCE TOLIK POTŘEBUJE SPOJENÍ S PŘÍRODOU!
Terezie: Na tom je dobře vidět, jak je v lidech silná touha po tomto znovu-spojení se zvířaty, s přírodou.
Eti: Přesně tak. Naše srdce tolik potřebuje spojení s přírodou! Nemusí tomu rozumět myslí, ale něco v nich po tom touží. A koně jsou velmi dobří propojovači (connectors). A jsou také nabíječi (generators). Je to jako když dáte telefon do nabíječky: přijdou sem lidé a jejich energie je na dvaceti procentech. A po pobytu s koňmi jsou plní energie.
Terezie: Sandra říká, že koně, sloni a velryby jsou hlavními Strážci živé Země – Gaii.
Eti: Ano. A ještě bych přidala delfíny, lvy a tygry. Velká zvířata.
Terezie: Jste připraveni pro případ války?
Eti: Ano. Před domem máme připravený generátor, kdyby vypadla elektřina. A teď jsme si koupili i kryt. (Vypadá jako krytá autobusová zastávka, je z vyztuženého betonu.) Tamhle (ukáže rukou k velké hromadě naskládaných balíků sena, zakrytých plachtou) máme zásobu krmení na šest měsíců dopředu a máme i zásobu vody. Jsme v Izraeli, musíme myslet na všechno. A já se chci o své koně postarat, jak můžu. Tahle válka s Íránem, Hizballáhem a Hamásem, to je válka světla proti temnotě. Na Hamásu není ani píď světla. Přemýšlejí způsobem „buď bude po mém, nebo vůbec“ (my way or no way).
Terezie: Moc Vám, rodině i zvířatům přeji, ať jste v bezpečí. Děkuji za rozhovor.
Eti: Není zač. Pojďte, uděláme si čaj z bylin z mé zahrádky.
Foto: Eti nám udělala selfie s koněm – léčitelem:-)
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
Se SANDROU MENDELSON o telepatické komunikaci se zvířaty a zvířecím vědomím
JIŘÍ GEORGE KARBUS – delfín a Irsko ho naučili přátelství s přírodou