Mým úkolem je pohovořit o andělích v židovské duchovní tradici, ale pravdou je – a tím musím začít – že představa prostředníků mezi člověkem na zemi a božstvem na nebi je mnohem starší. Vede nás až do doby, kdy božstvo nepřebývalo na nebi , nýbrž ve světě obydleném člověkem, a tudíž prostředníka nebylo třeba. Tam bychom se asi zastavili. Ale my jsme příslušníky židovsko-křesťanské civilizace, budu se tedy držet jejích vzorců.
ANDĚL JE POSEL A BŮH MŮŽE BÝT NA ZEMI
Hebrejské slovo mal´ach, jež řečtina překládá jako „angelos“, znamená prostě „posel“. Jde o slovo semitského kořene, vyskytuje se i v jiných semitských jazycích. V nejstarších knihách Hebrejské Bible (křesťanského „Starého Zákona“) slovo mal´ach může znamenat jak skutečného lidského posla, tak „posla Hospodinova“. Často tedy není jasné, o jakého posla jde. K označení božího posla je užíváno i slovo íš – muž nebo člověk, záhadným označením možná nelidských bytostí zůstává kdošim – svatí, svaté bytosti, bnei elohim či bnei elim – synové Boha či bohů, synové boží. Tím slovem íš – „muž, člověk“ nás jazyk zajímavě upozorňuje na možnou podobu poslů Božích a na fakt, že svět lidský a boží není zas tak oddělen, jak se zdá: posly božími mohou být lidé z masa a kostí.
Dále je tu nejasná hranice mezi posly božími a samotným Bohem. V textu se v mnoha případech hovoří o poslu a vzápětí o Bohu: např. příběh o Mojžíšovi a hořícím keři 2M 3,2a4 „Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře…Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře:“Mojžíši!Mojžíši!“
Nebo příběh Gideonův, Soudců 6, 11-12-14:“I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem…Gedeón mlátil pšenici…Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ Gedeón mu odpověděl: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? …Hospodin se k němu obrátil a pravil… “ Gideon nehne brvou a dál se normálně baví s Bohem: „Dovol, prosím Panovníku…“atd. Tedy i tyto světy se prostupují, prolínají. Chápání Božství je, že je blízko – je přirozené se s ním bavit. Je spojený s hmotným světem.
Připomenu některé příběhy s posly Božími v nejstarší časové vrstvě Hebrejské Bible :posel Boží pomáhá vyhnané a těhotné Sářině služce Hagar na poušti, tři poslové (doslova „muži“) navštěvují Abrahama, aby mu oznámili, že Sára navzdory vysokému věku bude mít syna, posel Boží zastavuje ruku Abrahamovu, když chce na Boží pokyn obětovat syna Izáka, s kým bojuje Jákob svůj noční boj – to je otázka pro interprety , v hebrejštině je ono zmíněné íš – muž, ale po boji Jákob dostává nové jméno – Jisrael, Bůh bojuje jako kníže, příp. bojuje jako Bůh, bojuje s Bohem…Posel Boží zastoupí cestu oslici proroka Bileáma, posel boží oznámí neplodným rodičům narození syna Samsona a jeho zasvěcení řádu nazírů. Hospodinův posel vedl Izrael pouští do země zaslíbené – a tady máme hezky spontánně a upřímně vyjádření samotného Boha, proč posílá svého posla a neangažuje se sám, cituji: „Potom řekl Hospodin Mojžíšovi: Řekni Izraelcům: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych šel jediný okamžik uprostřed vás, musel bych vás vyhladit.“
Shrnu-li to, tak v nejstarších knihách Hebrejské Bile tedy poslové Boží vystupují jako neosobní, anonymní služebné bytosti, nástroj vyšší boží vůle, prostředník zpráv a pokynů určených člověku. Židovská tradice se v této době jimi nijak zvlášť nezabývá.
ZMĚNA V CHÁPÁNÍ ANDĚLŮ
Zlom nastal v době babylonského zajetí a po návratu z něj, jak o tom svědčí knihy z té doby – Žalmy, Ezechiel, Zachariáš, Daniel – jmenuji-li knihy, kde se o andělích – teď už snad mohu použít to slovo(od 3. století před občanským letopočtem vznikají překlady do řečtiny) – píše. Jako by se Bůh definitivně odstěhoval na nebesa, vzdaluje se, a andělé – prostředníci tak nabývají na významu. V Jobovi je řečeno, že Bůh nemůže věřit ani svým svatým a andělé jsou omylní. V Žalmech andělé opěvují Boha u jeho Trůnu, Bůh přikazuje andělům aby chránili spravedlivého člověka. Prorok Ezechiel zachycuje ve své knize vidění vozu, hebrejsky merkava, se čtyřmi okřídlenými bytostmi – chajjot – a nad nimi , cituji „cosi jako safírový kámen podoby trůnu“. Toto vidění se stalo jedním ze dvou spekulačních témat rané židovské mystiky. Mimochodem ta 1. kapitola Ezechiela s popisem vidění je výbornou ukázkou toho, jak je těžké převést osobní zážitky kontaktu s jinou realitou do jazyka sloužícího k popisu trojrozměrné skutečnosti. Zacharijáš se zvětšiny skládá ze symbolických vidění, která proroku vysvětluje „Boží posel, který se mnou mluvil“ Hamalach hadover bi. (Originální text nemá „boží“, ale jenom „posel“.) A v Danielovi se dozvídáme, že Bohu sloužily tisíce tisíců a „desetitisíce desetitisíců stály před ním“, míněny jsou patrně právě služebné bytosti – andělé, a anděl zachraňuje tři mladíky z ohnivé pece a Daniela před lvy.
APOKALYPTICKÁ LITERATURA
Daniel má mezi biblickými knihami zvláštní postavení. Je nejmladší knihou Bible (2. st. př. o. l.), je zvětšiny psána aramejsky, nikoliv hebrejsky, a v podstatě by se dala zařadit mezi tzv. apokalyptickou literaturu, která se jinak do biblického kánonu nedostala, ač v té době – zhruba 3. st. př. o .l. až 4. st. o. l., období helenismu – hojně kvetla. Andělé se v ní stávají samostatnými, svébytnými osobnostmi, mají značné pravomoci, dokonce získávají osobní jména. V knize Danielově už nejsou andělé pouhými vykonavateli příkazů, ale sami přebírají moc a iniciativu. Poprvé se zde objevuje názor, že každý národ má svého andělského ochránce, jehož činy a osud je úzce spojen s činy a osudem toho kterého národa. Jménem je zde označen boží posel Michael – Kdo je jako Bůh – jako ochránce Izraele (Ha-sar ha-gadol, dosl. Velký kníže, ekumenický překlad „Velký ochránce“). V jiných apokalyptických a mimokanonických knihách – Tobit, Enochovy knihy, Kniha Jubilejí, Závěti patriarchů a další – vystupují andělé pod četnými jmény jako osobnosti, např. Rafael (Léčí Bůh), Gabriel (Mou silou je Bůh), Uriel (Mým světlem je Bůh) či Metatron. Metatron má být původně biblický hrdina – člověk Enoch, hebr. Chanoch, vzatý do nebe na ohnivém voze a transformovaný v anděla. (Jméno Metatron je patrně podle Gershoma Scholema z řečtiny a znamená „Ten, kdo stojí vedle Božího Trůnu“).
Na boží jméno obsahující jména andělů upozorňuje už verš ve starších vrstvách – 2M 23,21 – mluví Hospodin: „…Hle , posílám před tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil . Měj se před ním na pozoru, …, poněvadž v něm je mé jméno. – ki šmi be-kirbo“. To říká hodně o vztahu Boha a andělů a o reálné síle jména Božího a tedy i andělů. Viz používání jmen andělů v magii – v invokacích, jejich vyvolávání.
Andělé jsou rozděleni do skupin podle úkolů, blízkosti Bohu a schopností. To jsou ti serafíni, cherubíni, trůnové, panstva, mocnosti, ctnosti, knížectva, archandělé, andělé, jak to přebírá křesťanství i esoterika.Někteří andělé byli Bohem stvořeni prvního nebo druhého dne tvoření, někteří jsou tvořeni každý den na úsvitu a večer se noří do ohnivé řeky, kde zanikají. Pro apokalyptickou literaturu jsou typické zmatené mystické vize a spekulace, předpovědi budoucích událostí, podobenství, metafory, narušený, hůře srozumitelný jazyk, těžko přeložitelný – což Daniel také splňuje. Daniel tak představuje maximum, co byli střízliví a realističtí rabíni ještě ochotni přijmout a zařadit do kánonu Bible.
ANDĚLÉ V MAINTREAMOVÉM NÁBOŽENSTVÍ A V MYSTICE
Narážíme tu na otázku kanonizace, kodifikace knih Bible, tedy vybrání určitého počtu knih z obrovského množství literatury, jejich spojení, označení za „inspirované svaté texty“ a vytvoření tak závazného celku pod souhrnným názvem Bible. Podle jakých kritérií byly knihy vybírány? A další otázka: Do jaké míry bylo přijatelné učení o andělích , tak jak vykrystalizovalo v apokalyptické mimokanonické literatuře, pro normativní náboženství, v tomto případě judaismu?
Na příkladu kanonizace – vybrání vhodných knih – si můžeme dobře ukázat střet dvou proudů duchovního myšlení, víry a hledání hlubšího poznání. Normativní judaismus, rámec, který se rabíni snažili udržovat pro potřeby náboženského života Židů, respektoval a dodnes respektuje pozemský život, pozemské skutky, nahlížené spíše střízlivým , praktickým rozumem. City nechyběly – místem rozumného uvažování je v judaismu srdce, nikoli hlava, Bůh se ohlíží na vnitřní úmysl, záměr, rozpoložení, se kterými člověk žije. Ale na první místo je kladen etický život podle micwot – příkazů Božích, právo a studium k hlubšímu pochopení smyslu tohoto života a tohoto světa.
Druhým proudem je ona touha proniknout do světů jiných než je ten náš hmotný, poznávat jiné skutečnosti, poznávat Boha a jinou realitu nejen cestou intelektuálního studia, ale i cestou fyzických a emotivních zážitků, intuitivních vhledů, pomocí magie a iracionálních spekulací. V té době přelomu věků představitelé jednoho proudu nemuseli být nutně v rozporu s představiteli druhého proudu, naopak, často to byli titíž učenci. Pravdou je, že tyto dva pohledy se doplňují, tvoří dva póly poznání. Ale ostražitost rabínů vůči mystice a apokalyptice pramení z faktu, že pro obyčejné věřící mohly být tyto texty nebezpečné a matoucí. Proč? Roli hrají různá literární úroveň, těžká srozumitelnost, nesdělitelnost mystických zkušeností. Ale dotýkáme se i samotné podstaty naší schopnosti poznání Boha.
CO VŠE NÁS MĚLI NAUČIT ANDĚLÉ?
V apokalyptické a mystické literatuře se andělé často stávají hlavními hrdiny – na úkor Boha. Vládnou hvězdám, vládnou přírodním živlům a základním pěti elementům , pomáhají lidem a národům vytvářet civilizaci: učí je národní jazyky, učí je obdělávat půdu apod., provázejí člověka na cestách, před Bohem se člověka zastávají a obhajují ho, přinášejí jeho modlitby k Bohu. Dokonce to podle jednoho podání byli právě andělé, kdo na hoře Sinaj předal Mojžíšovi – a tím i lidstvu – univerzální mravní zákony. Jejich přílišný význam tedy ohrožuje onen základní princip judaismu, jak je vyřčen ve vyznání víry: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný/jedno.“ (Viz talmudický traktát Berachot:“Přijde-li na člověka tíseň , nemá vzývat ani Michaela, ani Gabriela, ale Mne má vzývat a Já mu odpovím, říká Bůh“.)
Toto pojetí andělů lze pochopit – Bůh je příliš daleko, je nepopsatelný, nepojmenovatelný, nezobrazitelný, pro lidskou psychiku není lehké tuto vzdálenost překlenout. Lidskou přirozeností je nepochopitelné si přizpůsobit, přiblížit, připodobnit hmotnému, známému. Odtud ta jména andělů, jejich vlastnosti a jejich popisy jako lidských postav. Ovšem je tu nebezpečí, že se na tuto pomůcku, na to pomocné připodobnění zapomene a ta sama pomůcka – to zobrazené, lidskými smysly vnímatelné – se stane v mysli lidí skutečnou duchovní realitou. Oslabí tak už beztak značně oslabený cit, instinkt, intuici pro vnímání jiné reality označované jako Bůh. To je první nebezpečí.
Druhé nebezpečí se týká ošemetnosti poznání Boha, přiblížení se Bohu. Takové poznání, respektive poznávání a rozeznávání je nutné pro zachování živé víry, živého vědomí Božství. Je ale velmi těžké , neboť předpokládá narušení, překonání a znovupřijetí (plus mínus) konceptu předkládaného základní věroukou toho kterého náboženství. Normativní náboženství učí, že Bůh je všemohoucí a absolutně, jednoznačně dobrý, zlo mají na svědomí Bohu cizí síly a úkolem člověka je bezvýhradně plnit přikázání daná právem odvozených z Božího slova. Bůh je daleko, nedosažitelný, člověk je proti němu v neporovnatelně podřízené pozici.Dobro a zlo jsou striktně odděleny , je jasně rozlišeno, co je dobré a co je zlé.
Ale ponoří-li se člověk do víru mystického poznání – i třeba v dobré víře – ocitne se ve víru světů, kde není jeden Bůh, ale mnoho nehmotných bytostí, kde se stírá rozdíl mezi dobrem a zlem, kde neplatí právo našeho světa, kde Bůh má svou Temnou tvář a síly zla jsou často mocnější než síly dobra. Je velice, velice těžké projít těmito světy – těmito psychickými stavy – a neztratit víru a zůstat psychicky zdravý. V Talmudu je zachycen příběh čtyř učenců: „Tanu rabanan, arbaa nichnesu lepardes, Naši učenci učí: čtyři vstoupili do zahrady poznán…“ A jak to dopadlo: Ben Azaj se podíval a zemřel, Ben Zoma se podíval a ztratil rozum, Elíša ben Abuja ztratil víru. Pouze rabi Akiva dokázal překonat nástrahy mezisvětů a přišel s poznáním, že Bůh je Láska, je jediným Zřídlem, toto Zřídlo má každý člověk ve svém srdci, láska překonává vše a je jediným lékem, dobro a zlo k sobě patří tak jako světlo a tma. Ale vrátil se sám.
To je tedy ten druhý důvod, proč Židé byli vůči mystice a apokalyptice opatrní a ostražití: skutečné poznání není pro každého. Byla vypracována kritéria – etická, věková, zdravotní, studijní (princip žebříku – od jednoduššího ke složitějšímu), která musel člověk splňovat, aby mohl mystické knihy, které nebyly do Bible zahrnuty, studovat.
No, my už k duchovnímu poznání přistupujeme značně rezervovaně a skepticky, nesoustředěně, takže nám snad rabíni odpustí toto povídání. Nemluvě o tom, že jak praví mystická kniha Zohar, „mystická moudrost mizí, stává-li se předmětem lidské komunikace.“
KDO JSOU tzv. PADLÍ ANDĚLÉ?
Když jsem zmínila nástrahy světů, ve kterých se andělé pohybují, musím zmínit ještě tzv. „padlé anděly“. To je termín z angličtiny – fallen angels, hebrejsky malachei chabala „škodící andělé“, mezi ně je někdy zařazován i „anděl smrti“ – malach ha-mawet a „satan“ (obecné podstatné jméno „žalobce“). V Bibli jasnou zmínku o padlých andělích nenajdeme, jde o pozdější interpretaci , o jakousi lidovou mystickou víru ovlivněnou apokalyptikou. Padlí andělé jsou ztotožněni se syny božími z 1M. V Knize Enochově se nachází první verze, podle které bnei šamajim – synové nebes, kteří patřili ke strážným andělům Božím, toužili po kráse lidských dcer. Sestoupili na zem a z jejich spojení se ženami se narodila generace zlých obrů. Tito andělé potom na zemi učili lidi používat zbraně a činit nemravné skutky. Tak došlo k narušení lidstva. Druhá verze z Knihy Jubilejí říká, že andělé v tom byli tzv. nevinně, neboť byli pozemskými ženami svedeni. Tito andělé potom ze vzteku naučili lidstvo zlým skutkům , aby zničili lidskou nevinnost – když už i oni , andělé, tuto nevinnost pozbyli.
Tady jsou zajímavé tři věci:
– lidé byli původně ve stavu nevinnosti a dokonalosti, tedy andělům blízcí.
– Je zde silný vliv dualistických učení té doby, jako např. gnose či pársismus , tedy učení, které proti sobě staví sílu Zla a Dobra jako téměř rovnocenné, partnery, mezi kterými probíhá boj. To se potom odráží zvláště v postavě satana. resp. Satana, který se z pouhého žalobce mezi anděly stane ztělesněním všeho zla (viz. křesťanství) – za svůj pád si lidé nemohou sami
– V příbězích o padlých andělích se objevuje názor, že andělé vyzradili lidem (svým manželkám) boží tajemství, nejhlubší poznání, avšak lidé tomuto poznání nedorostli a zneužili ho ke zlému.
PŮVOD ZLA
Tady se dotýkáme problému, který je ústředním tématem židovské mystiky : původu zla a role člověka vůči zlu. Jenom stručně shrnu, že v důležitém textu kabaly – v knize Zohar – se nachází příběh o Adamovi, který v Zahradě Eden studoval Knihu tajného poznání (židovské!), ale když byl vyhnán, kniha mu byla odebrána. Adam tak naříkal, že mu anděl Raziel („Mým tajemstvím je Bůh“) na Boží pokyn knihu vrátil Tam cítíme to napětí, ten rozpor – Bůh zároveň chce i nechce, aby člověk dosáhl tajného poznání. Nebezpečí tkví ve špatném pochopení : hranice mezi pravdou a lží, mezi pravou vírou a modloslužbou je totiž velice křehká a neostrá. Zlo není něčím zcela odlišným, opačným dobru, vychází z Jediného Zřídla stejně jako dobro, ale vlivem rozbití původní jednoty člověka a Boha jde o dílčí, nepřesnou, pokřivenou podobu pravdy a moudrosti.
Mně osobně je sympatický pohled anděla Gabriela v knize Inelie Benz Rozhovor s andělem:
„V dávných dobách se věřilo, že vše, co se na obloze děje, je zásluhou andělů. Ale my nejsme rozděleni. Nejsou žádní dobří a špatní andělé. Máme velmi jasno v tom, co děláme a jak to děláme. Strach a útlak nebo jednání ovlivněné zlobou jakéhosi nebeského pána či boha nepatří do naší reality.“
KŘESŤANSTVÍ A ANDĚLÉ
Zajímavé je, že zatímco normativní judaismus se snažil – i přes svou značnou názorovou šíři – udržet učení o andělích mimo rámec běžné věrouky, křesťanství naopak – také pod řeckým vlivem – anděly do své věrouky přijalo. To , co bylo rabíny řešeno v malých esoterních kroužcích , bylo církevními otci řešeno na půdě Církve. Viz. scholastické diskuse „Kolik se vejde andělů na špičku jehly?“ Do církevních záležitostí se pouštět nebudu, ale zmíním se ještě o andělích v Novém Zákoně. V evangeliích, která jsou ještě více či méně spjata se židovským prostředím, se anděl/posel vyskytuje v hebrejském slova smyslu. Pavel ale přichází s novým pojetím Ježíše i andělů, viz Koloským 1,16 „On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný, jak nebeské trůny , tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho…“ – tedy tvůrcem andělů je sám Kristus, ve srovnání s ním jsou andělé „méněcenní“ .
Dále se hojně vyskytují v apokalyptickém Zjevení Janově. Nový Zákon zná také padlé anděly, např. 2.list Petrův 2,4: „Vždyť Bůh neušetřil ani anděly , kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud.“Křesťanství přebírá a rozvíjí postavu Satana jako původce zla. V křesťanství našla odezvu jak apokalyptika, tak mystika, čehož důkazem je i tato výstavka.
DNES
Na závěr se zeptejme, jaké místo mají andělé v našem životě. My Evropané žijeme v postkřesťanské, nenáboženské době. Přesto touhu po duchovním životě v sobě máme všichni – a tedy i touhu po setkání s tou silou, kterou tradiční náboženství nazývá „anděl“.
Kniha „Andělé společníci v magii“ popisuje anděly jako archetypy univerzálních zprostředkujících – služebných energií. Nejsou výlučně spjati s žádným náboženstvím. Jsou takoví, jaké je dokážeme vnímat – jsou to proměnlivé energetické formy. Mají-li nám pomoci, přizpůsobí svoji formu manifestace našim možnostem, naší otevřenosti, připravenosti, naší celkové osobnosti. Mohou se objevit v hmotné podobě jako konkrétní hmotní lidé, mohou k nám takové lidi poslat, mohou přicházet jako fyzický či emocionální pocit, mohou vyslat myšlenku, vjem , nápad , vizi, sen ,hlas a slova.
Přijmeme-li tuto představu a tříbíme-li svůj cit, abychom lépe vnímali, najednou s úžasem zjistíme, že náš život není chaotickým pletencem náhod a nudným všedním plahočením, ale jedinečným příběhem. Otevřeme-li se jiné realitě, náš život se začne měnit. Zaměříme-li svou mysl na dobré a krásné věci kolem nás, budeme takové věci přitahovat. Překážka mezi námi a anděly , námi a Bohem , je jen a jen naše nedůvěra, pasivita a pesimismus.
Na konec krásná slova benediktinského mnicha Anselma Gruna:
„ V tom spočívá snad největší význam anděla pro náš život : odvalí kámen z hrobu a dá nám z tohoto hrobu povstat. Je daleko lehčí zůstat ležet a přesunout zodpovědnost ze sebe na druhé než povstat sám. Je pohodlnější cítit se jako oběť než převzít zodpovědnost sám za sebe. Doprovázející anděl nám zabrání zůstat v roli obětovaného Odvaluje z našeho hrobu kámen abychom mohli vstát a sami čelit životu. Anděl nás kontaktuje s naší silou. Není tedy jen vně nás, je i v našem nitru. Leckdy potřebujeme andělské lidi, kteří by nám z hrobu odvalili kámen a dodali nám odvahu k napřímení. Vstát však musíme sami. Předpokladem je ovšem důvěra v sílu, kterou v nás anděl probouzí, která je v nás samých.“ (Každý má svého anděla, str.113)
Přeji vám krásný advent, svátky světla – chanuku i vánoce.
Přednáška z roku 2003. Váží se mi k ní vzpomínky na jičínského pana učitele, historika a badatele Vladimíra Úlehlu. Komunisté ho vyloučili ze škol, živil se manuální prací. Přednáška doprovázela jeho sbírku reprodukcí andělů. Uprostřed přednášky nastala pauza na objímání a pochování – manžel z domova přinesl mladší, tehdy dvou a půlletou dcerku, která plakala, že chce maminku. To byly časy:-)
Foto: Moje nejoblíbenější květina – bílá lilie v zahradě klášteru karmelitánek Muchraka v pohoří Karmel, Izrael.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
ROZHOVOR S AVOU BROŽOVOU O ANDĚLÍCH NA PORTÁLU PŘÍZNAKY TRANSFORMACE: