Německá protestantská teoložka Katharina von Kellenbach (1960) napsala v roce 1994 zajímavou knihu s názvem „Antijudaismus ve feministických náboženských dílech“, ve které upozorňuje na antijudaistické předsudky mnoha feministických křesťanských teoložek. Ty ve spravedlivém úsilí odkrýt a rozklíčovat diskriminaci vůči ženám a ženskému prvku v biblických knihách se často dopouštějí jiné nespravedlnosti: vyzdvihování Nového Zákona a Ježíše jako „feministy“ v protikladu se „zpátečnickým a patriarchálním“ „Starým Zákonem“ (Hebrejskou Biblí). Kniha zajímavě reflektuje úzké vidění, neznalost či jednoduše předpojatost mnoha autorek a dokumentuje hloubku a obvykle nevědomé zakořenění antijudaismu v křesťanském myšlení.
„ALE TO NENÍ MOŽNÉ!“
Von Kellenbach knihu začíná vlastním příběhem. Když vyjela doplnit si vzdělání na americkou univerzitu, potkala svoji, jak říká, „první Židovku“. V rozhovoru s ní se představila jako „budoucí farářka“. A žena odpověděla, že studuje, aby se stala rabínkou. Von Kellenbach spontánně odvětila: „Ale to není možné!“ Díky reflexi této reakce si uvědomila, že teologické přednášky na domovské univerzitě o „utlačujících pravidlech šabatu, pokryteckých zákonech kašrutu, šovinistických levitech a farizejích a slepém dodržování Tóry“ jí vytvořily „kulturní zátěž předsudků“ o judaismu jako výlučně mužském, patriarchálním a sexistickém náboženství. Tento předsudek začala více zkoumat a rozkrývat. Díky osobní práci získala citlivost pro antijudaistické narativy obsažené jak v interpretaci příběhů, tak v jazyce, hodnocení, v řečeném i naopak zamlčeném nebo jednoduše ignorovaném.
JAK HLUBOCE JE V NÁS DUALITNÍ PŘÍSTUP
V době, kdy studovala feministickou teologii, byla součástí feministické hermeneutiky kritika rasismu a sexismu. Ta mj. odhalovala, jak „přirozenost privilegií chrání utlačovatele, aby si nevšiml utrpení, které způsobuje, a jeho následky.“ Dále odhalovala dualistický konstrukt naší reality, tj. rozdělení světa do opozit: podřadný/ nadřazený, dobrý/špatný, světlý/temný, apod. Odtud feministická kritika přístupu „buď, a nebo“ k hodnocení naší reality a uvádění přístupu inkluzivního, „jak, tak i“. Je známo, že obětí dualitního pohledu na svět byli právě i Židé, kteří v křesťanství, jež nevyznává celostního Boha a potřebuje tedy stínové stránky reality někomu přisoudit, získali roli „the Other“, toho druhého, „temného“. Přes feministickou kritiku tohoto přístupu mnoho křesťanských teoložek pohled přejala. Nabízí se samozřejmě otázka, zda vědomě, nebo nevědomě – podle Von Kellenbach z neznalosti či ze zvyku.
JUDAISMUS A KŘESŤANSTVÍ JAKO PROTIKLADY
Jak tyto autorky pokračovaly v dichotomii tzv. Starého Zákona jako překonaného a Nového Zákona jako inovátorského, přejaly obvykle i argumenty, kterými se mladší křesťanství vymezovalo vůči judaismu. Jednak popisují judaismus jako antitezi křesťanských názorů a hodnot, přičemž judaismu přisuzují „negativní“ pól – spravedlnost oproti lásce, soud oproti příslibu, zákon oproti milosti, slovo oproti duchu. Dále přebírají starý argument viny a trestu Židů a „vítězství“ křesťanství. A konečně judaismus je tím pádem „zastaralý, nemoderní a přežitý“, zatímco křesťanství se stává universální pravdou. Pokračují tak nejen v dualitě, ale i v hodnotícím postoji.
JEŽÍŠ ZBAVEN ŽIDOVSTVÍ SVÉ DOBY
Nejčastější antijudaistický feministický narativ se týká postavy Ježíše. Ten je dejudaizován, tj. vydělen z kontextu své doby a náboženství, interpretován jako radikální rebel a postaven do protikladu vůči „patriarchálnímu, konzervativnímu, sexistickému“ judaismu. Není zmíněno, že vystoupil v době bouřlivých proměn judaismu a byl jedním z mnoha jeho reformátorů, přičemž jeho učení obsahovalo obě polohy – vstřícnější i přísnější postoj vůči ženám. Příběh Marie a Marty a Mariino rozhodnutí Ježíši naslouchat je stavěn do protikladu vůči rabínskému zákazu ženského vzdělávání (Mišna Sota 3:4). Jde ovšem o typický příklad neznalosti rabínské tradice, která mj. nebyla jednolitá a je bohatá na pluralitu a výjimky z pravidla.
ŽIDOVSTVÍ A PATRIARCHÁT
Dalším narativem je ztotožnění judaismu s patriarchátem, který zničil předhistorické matriarchální společnosti. Patriarchální uspořádání společnosti však existovalo již před Izraelity (jeho postupné etablování se odhaduje na období mezi 5. a 3.tisíciletím př. o. l.) a existence matriarchálních společností je stále věcí diskuse. Společnosti blízké matriarchátu (matrifokální, matrilokální, apod.) navíc nelze stavět do protikladu s patriarchátem, nebyly „opakem“ („nadvládou žen“), jak často svádí dualitní a projektivní myšlení.
KDO ZA TO MŮŽE?
Jiné autorky vyslovují ideu „re-judaizace“, kdy vina za nenaplnění prvokřesťanských eschatologických očekávání je dávána helenizovanému židovskému vlivu. Např. diskusi ze 3. století o připuštění či nepřipuštění menstruujících žen k eucharistii označují za „regresi“, „uplatnění kněžských rituálních praktik minulosti“, „návrat starozákonních zákonů rituální čistoty“. Podle Von Kellenbach tím zamlčují etickou a politickou odpovědnost těch křesťanských vůdců, kteří si z hebrejské a helenistické tradice zvolili zdůraznění omezujících, ohraničujících pravidel, a ignorují naopak podporující pravidla končícího chrámového i formujícího se rabínského judaismu.
ZABITÍ BOHYNĚ
Nejvážnějším obviněním judaismu (a paralelou tradičního křesťanského obvinění) je obvinění z „matkovraždy“ (matricide), tj. ze „zabití Bohyně“. Tady Von Kellenbach upozorňuje, že charakteristika judaismu jako mužského monoteismu ignoruje ženské a vztahové rysy jazyka o Božství. V hlubších výkladových rovinách hraje významnou roli Šechína jako ženská Boží Přítomnost, Bat Kol (ozvěna, dosl. „dcera hlasu“) jako Božský Hlas, Moudrost – Chochma, femininum Ruach (duch), i sama Tóra, popisovaná v kabale jako nevěsta. V kabale je rovnováha mužského a ženského prvku znázorněna strukturou Stromu Života. Poslední chrámy bohyní byly zrušeny a zavřeny v 5. století (Von Kellenbach zmiňuje jako zásadní Codex Theodosianus z roku 438), tj. v době, kdy Židé již přišli o státotvornou moc.
ŽIDÉ JSOU DVOJTEČKA
Ve „svatém zápalu“ boje proti rasismu, sexismu, chudobě či ničení životního prostředí feministické křesťanské autorky také mohou antisemitismus zlehčovat známým klišé „Židé jsou bílí, vlivní a mocní, nejsou v bezprostředním nebezpečí, tak antisemitismus není vážný problém“. Von Kellenbach dále mluví o „spiritualizaci“, kdy se judaismus a dnešní Židé oddělí a tvrdí se, že kritizovat náboženství je v pořádku. A dále mluví o „universalismu“ : „zájem o židovské utrpení musí být vyvážen zájmem o utrpení černých Afričanů, utrpením žen, palestinským utrpením, utrpením bezdomovců“ – tj. pozornost je odvedena k jiné skupině. „Výsledkem je, že „židovské utrpení“ se stává politickou metaforou bez péče o skutečné Židy.“
NEODOLATELNÝ TŘPYT MYTICKÉHO MYŠLENÍ A SÍLY IRACIONÁLNA
Kniha Von Kellenbach osvětluje, jak náročné je vymanit se z vzorců myšlení a dokázat rozlišit faktický a mytický přístup k realitě. Osobně se domnívám, že je potřeba mytickou realitu respektovat, protože je skutečností a její jazyk je jazykem duše. Většina lidí ji ale nedokáže rozlišovat. Slovy rabínské hermeneutiky (pardes): mísí různé výkladové roviny. Současný vzestup mytického vidění světa, jak je zjevný např. z konspiračních teorií, je výsledkem přílišného zdůrazňování racia, které nutně nemůže mít odpovědi na všechny otázky, a proto se „sahá“ do mytických obrazů jako zdrojů vysvětlení. Deborah Lipstadt, historička holokaustu a v současné době zmocněnkyně pro monitorování a boj s antisemitismem při vládě USA, mluví o „přesvědčivém, neodolatelném třpytu mytického myšlení a síly iracionálna pro lidi bez ohledu na úroveň vzdělání, zvláště když je lež zakořeněna v prastarém společenském a kulturním fenoménu.“ Křesťanský antijudaismus bohužel je takovým fenoménem a jak Von Kellenbach ukazuje, práce s jeho rozkrytím a uvolněním bude ještě dlouhá.
ANTI-JUDAISM IN FEMINIST RELIGIOUS WRITINGS
KATHARINA VON KELLENBACH
Scholar Press Atlanta, Georgia/AAR – American Academy of Religion/Cultural Criticism Studies
Foto: Jedno skvělé šikovné židovské děvče na mém nejmilovanějším stromě.
V lehce zkrácené podobě článek vyšel v měsíčníku Federace židovských obcí Roš Chodeš.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU:
Jedno skvělé šikovné židovské děvče na mém nejmilovanějším stromě je top, nejlepší….promlouvá za vše…krásně to zahřálo tělo i Duši ✨️🌹🕊
🙂 děkuji a srdečně vás zdravím!