Tento text je překladem rozhovoru profesorky Melily Hellner Ešed pro podcast Jewish Women Archive „Can We Talk?“ Originál najdete zde: https://jwa.org/podcasts/canwetalk/episode-117-one-year-later Se souhlasem Melily, která je mojí drahou přítelkyní, jsem její slova přeložila.
Příběh Melily si můžete přečíst v mé knize „Jak napravovat svět: Rozhovory s inspirativními Izraelci“. Zde zmíním, že třicet let přednášela na univerzitě židovskou mystiku – kabalu, je odbornicí na téma mystické knihy Zohar (Záře). K tématu napsala i dvě zásadní knihy, „A River Flows From Eden: The Language of Mystical Experience in the Zohar“ a „Seekers of the Face: Secrets of the Idra Rabba (The Great Assembly) of the Zohar“. Dnes přednáší na škole reformního a liberálního judaismus Shalom Hartmann Institute. Kromě toho dvacet let dobrovolnicky pracuje pro organizaci zprostředkující osobní setkání a rozhovory mezi Židy a Palestinci „Sulcha“.
Melila je jedna z těch silných židovských duší, které s velkou hloubkou, odvahou a činorodostí, bez sentimentu a přílišných slov, rozezná, co je důležité, nenechá se chytit do pasti černobílého dualitního vidění, a s mimořádnou inteligencí i citlivostí a humorem dělá, co je třeba pro tikkun olam, lepší svět. Je pro mne nesmírnou radostí a inspirací se s ní potkávat.
Zároveň bych chtěla poznamenat, že když o odpuštění a prolití krve mluví Melila, žena, která žije v integritě slov a činů a svým životem dosvědčuje občanskou statečnost, aktivitu a komplexnost oblasti, ve které žije, tak to je opravdu něco jiného, než když totéž nebo něco podobného říkají lidé, kteří neznají izraelskou a palestinskou realitu z obou stran a nemají hluboké pochopení Jednoty . Jejich teoretické koncepty jsou ploché a povrchní, nebo jinak: nepodložené, neodžité jejich vlastním osobním životem.
Rozhovor pro podcast se odehrával u příležitosti ročního tragického výročí přepadení pohraničí Izraele teroristickým hnutím Hamás 7. října 2023.
ODPUŠTĚNÍ A SOUCÍTĚNÍ
Melila: Co v tomto roce znamená odpuštění? Od koho bychom měli žádat odpuštění a kdo by nám mohl odpustit? A za co bychom měli žádat odpuštění, velké SLICHA (hebrejsky: promiň)? Kde máme příležitost být omyti z této hrůzy a krve? Byl to rok neuvěřitelného šoku a byl to rok odpovědi – odpovědi na události, se kterými nás nikdo nenaučil zacházet. A byl to i rok přiznávání (acknowledging – přiznávání, uznání, potvrzení), že to, co se nám stalo, se nám stalo. Uznat ty děsivé, strašlivé věci, které se nám staly, a současně uznat i strašlivé věci, které děláme druhým.
Mnoho lidí v Izraeli říká: „Mé srdce nemá kapacitu, nemám dostatek prostoru mít soucítění i pro druhou stranu. Prostě nemohu. V tuto chvíli jsem naprosto soustředěná/ý na moji zkušenost.“ Vidím to u Izraelců a vidím to i u Palestinců. A myslím si, že je to velmi lidské. Jak se říká v Gemaře (část Talmudu): „Neposuzuj mrtvého člověka, když jeho blízký, kdo ho miluje, u něj truchlí, a neposuzuj člověka, když jsi ve stavu hněvu.“ Ale já si myslím, že ta práce držet protiklady, držet rozdíly, držet polarity – to je posvátná práce. A jsou lidé, kteří vědí, jak tuto práci dělat – být tam, být přítomný, a držet oba póly.
Moderátorka: Zdá se mi, že nikdy nebylo těžší to dělat.
Melila: V čase mého života to nikdy nebylo těžší. Nikdy. Z mého úhlu pohledu jsme zaseklí. Máme žádat odpuštění od rukojmích, protože se nám nepodařilo je dostat domů. Stejně tak všichni evakuovaní lidé (z oblastí na severu Izraele ostřelovaných šíitským teroristickým hnutím Hizballáh) stále nejsou doma, máme válku na severu, jsme ve velkém chaosu v Gaze a máme tolik krve, tolik krve na našich rukách. Ať už je ta krev ospravedlnitelná, nebo ne. K tomu neříkám jasné stanovisko (clear cut statement). Ale jak to může být usmířeno? Jak to může být smyto? Co nám umožní zakusit se očištěnými od této krve? Co to může očistit? Myslím, že je to i toto uznání. Nikdy to nebylo tak těžké. Vede nás to k naší lidskosti, k výšinám lidské lásky a hlubinám lidské brutality. To je to, co lidé dělají a co si mohou dělat navzájem. A láme to srdce, láme to srdce.
SEDÍME SPOLEČNĚ V MÍSTNOSTI A DAŘÍ SE NÁM TO UDRŽET VENKU
Moderátorka: Jste stále účastnicí setkání Sulcha?
Melila: Jednou z nejdůležitějších (life-giving, dosl. životodárných) zkušeností pro mne v tomto roce po 7. říjnu byla práce se Sulcha, což je organizace, ve které pracuji přes dvacet let. Čtyři dny po masakru 7. října jsme se sešli k prvnímu kruhu truchlení pro Izraelce a Palestince a bylo to tolik potřebné! Následující dva měsíce jsme tento kruh měli každý týden.
Je názor, že v procesu truchlení by měl jít každý člověk „zpět“ do své skupiny – do skupiny, kam náleží svojí identitou. Tak truchlíme. Ale já si myslím něco jiného. Jsem člověk, který dělá mírovou práci s Palestinci tolik let, a to mne naučilo, že to můžeme dělat společně. Můžeme stát bok po boku ve chvílích radosti a můžeme stát bok po boku ve chvílích truchlení. Mohu stát vedle svých palestinských přátel, kteří truchlí pro jiné věci – truchlí pro smrt mnoha rodinných příslušníků v Gaze, zatímco já truchlím pro to, co se stalo nám, Izraelcům… Ta zkušenost, kdy sedíme společně v místnosti, Izraelci a Palestinci, a víme, že venku zuří bouře, je tam tolik nenávisti a dehumanizace a rasismu… a nám se nějak daří udržet to venku za dveřmi a za okny – ta zkušenost byla tak posilující! V tuto chvíli je tolik sil, které si přejí udržovat nás víc a víc rozdělené. A my říkáme – NE! My to neuděláme! My udržíme svoji víru, že jsme VŠICHNI stvořeni k obrazu božímu, a vracíme víru v lidi na obou stranách země.
RÁCHEL, MATKA VŠEHO LIDSTVA, NAŘÍKÁ KVŮLI ZABÍJENÍ
Moderátorka: Jak přemýšlíte o dnešním výročí 7. října?
Melila: Rok je dlouhá doba. A zároveň čas jako by neeexistoval. Sedmý říjen je jako prasklina v čase.
Moderátorka: Myslím, že je důležité vracet se k této prasklině v čase.
Melila: Ano, v židovské tradici máme jarcajt (připomínku ročního výročí smrti), děláme to. Je to součást naší po generace staré tradice – označit dny a připomínat je. Strašné události, skvělé události, zrození i smrt. Musíme na to vzpomínat. Vzpomínky jsou živé a celou dobu se mění. A musíme vidět, co to je – co skutečně silně vychází z prvního výročí? Může to být úplně jiné, než co z nich vyjde za pět, deset, sto let. A tahle událost je tak velká, tak rozsáhlá. A určitě zůstane v kalendáři.
Moderátorka: Jsou nějaké texty, ke kterým se vracíte a které vám právě teď dávají naději?
Melila: Tento měsíc jsem si uvědomila, že Bible (Hebrejská Bible, tedy ta část křesťanské Bible, kterou křesťané nazývají „Starý zákon„) je neuvěřitelným zdrojem inspirace. Protože události 7. října a dál jsou tak biblické – jejich rozsah, intenzita, všechny úrovně, které obsahuje jazyk. Nejsilnější obrazy a verše, se kterými vedu rozhovor, jsem našla u proroka Jeremijáše, naříkajícího nad strašným zničením prvního jeruzalémského Chrámu a exilem Izraelitů. Je tam řečeno:
„Kol be-rama nišmanehi /bechi tamrurim
Rachel mevakka al-baneha meena le-hinnachem al-baneha /ki enennu:
Na výšinách je slyšet nářek, hořký pláč.
Ráchel oplakává své děti, nenachází útěchu, protože její děti tu více nejsou.“ Jeremijáš 31:15
Ráchel truchlí nad svými dětmi a nebude utěšena, neboť její děti už nejsou. Tento obraz Ráchel stojící jako matka všech dětí, všeho lidstva, jak naříká kvůli zabíjení, kvůli tomu, co děláme jeden druhému, a nelze ji utišit – to je Jeremjášem popsaný jedinečný obraz, který k nám právě teď promlouvá. Můžeme se na ten obraz podívat a ztotožnit se s ním, postavit se vedle Ráchel.
MUSÍME ŠECHÍNU ZVEDNOUT, OPEČOVAT A PŘIVÉST ZPĚT K ŽIVOTU
Moderátorka: Řekla jste, že se Šechínou, ženským aspektem Boha (ženskou Boží Přítomností), bylo zacházeno neurvale. Co tím myslíte? Kde to vidíte?
Melila: Čas války mnoha způsoby vezme ženství a mrští jím o zem. Nebo ho vykáže do vedlejší místnosti se slovy „toto je čas pro muže“. Je to chvíle vyhoštění. V kabale jsme tolikrát četli o Šechíně, jak je shozena na zem do bahna! Co to znamená, když Zohar říká: Šechína leží v blátě? Znamená to, že nemůže být přítomná ve světě ve své plné síle, kráse, přítomnosti. Je poškozená, je vyhnaná do vyhnanství. Sedmého října to trvalo 24 hodin, než všichni ti generálové a komentátoři vzali mikrofon a vysvětlili, co se děje. Chci tím říct, že na tom bylo něco nesnesitelného… tolik tlachání!
Moderátorka: Co chybělo?
Melila: Především chyběla Šechína! Kvílení, roztržení našeho oděvu (židovský tradiční rituál truchlení), sezení u řeky slz. Bylo tam něco v nerovnováze. To byl můj silný pocit. Šechína jako by byla krvácející pták ležící na zemi. A my ji přitom musíme zvednout, držet a opečovat, přivést zpět k životu, dát jí víru, že zůstane naživu.
V tuto chvíli je pro mne a asi i pro mnoho jiných lidí největším duchovním cvičením jít do temnoty a naučit se sedět v temnotě. Naučit se číst znamení v temnotě a čekat na světlo, které by to ozářilo. S vědomím, že to může být velmi dlouhá temnota. Nemůžeme si prostě lehnout a zemřít. Musíme se učit, jak si poradit se současným stavem reality.
Cokoli tento rok přinese, ať je lepší než minulý rok. Ať prožíváme dobré věci a zakoušíme je více a více.
Moderátorka: Amen.
Po celou dobu rozhovoru v pauzách hrála píseň Leonarda Cohena „Who by Fire“. Je to velmi působivá píseň inspirovaná židovskou modlitbou pro Den Smíření (letos od večera 11.října do večera 12.října). Cohen ji slýchal jako dítě v synagoze a právě slova o tom, kdo bude žít a kdo a jak zemře, mu utkvěla. Píseň najdete mimo jiné zde: https://www.youtube.com/watch?v=ilGahIwQEQ0
O Novém roce je určen osud člověka na další rok a Dni smíření je zpečetěn. V deseti dnech mezi tím může člověk svůj osud modlitbami, dobrými skutky, nápravou, zpytováním,… ovlivnit.
Web neziskové organizace Sulcha najdete zde:
https://www.sulhapeaceproject.com/en/%D7%9E%D7%99-%D7%90%D7%A0%D7%97%D7%A0%D7%95
Pro web oheladom.cz přeložila Terezie Dubinová.
Foto: pořízené při společné práci s Markem Pogačnikem v Jeruzalémě, květen 2023. Údolí Kidron u starověkých hrobek.
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: