Co se stalo lásce? Vypadá to, že dnes tolik nefunguje. Lidé se zamilovávají a očekávají, že budou šťastní, ale později se vzrušení a zaujetí ztrácí. Všichni toužíme po tom se zamilovat a zůstat zamilovaní. A snažíme se najít příklady lidí, kteří skutečně našli štěstí, jež hledali. Mnoho manželských párů vypadá stabilně a spokojeně – ale nemusí být stále vzrušení láskou. Důvodem je, že láska nikdy nebyla zamýšlena jako pojítko, jež drží páry romanticky pospolu. Láska jednoduše není dostatečně silná, aby to zvládla. V podstatě nám někdo o vztazích celý život lhal. Kdykoli jste viděli ve filmu dvojici, která se zamilovala, uzavřela manželství a žila šťastně až do smrti, byli jste oklamáni. Nikoliv proto, že by se dvojice nemohla do smrti milovat – mohla. Ale spíše proto, že film neukázal praktický život, ve kterém by láska byla omezena a vášeň a vzrušení se vytratili. Film neukázal, jak mezi partnery postupně slábne vášnivé přilnutí , které by je udržovalo ve vzájemné touze.
PROČ POVAŽUJEME TOUHU ZA ŠPATNOU?
Je zajímavé, že zatímco křesťanství věří, že manželství by mělo být založeno na lásce a přátelství, judaismus věří, že manželství by mělo být založeno na smyslnosti/žádostivosti a touze. Proto říká Desatero přikázání, že by muž neměl dychtit po ženě svého bližního. Tím zároveň říká, že by měl mnohem více dychtit po své vlastní manželce. Touha je v manželství božským příkazem. Vždyť i Píseň písní (kterou Talmud považuje za nejsvatější z knih Tóry) je o erotické touze muže po ženě. Touha je judaismem oslavována.
Jak se to tedy stalo, že ji dnes považujeme za něco špatného? Proč je láska považována za důležitější? Proč jsme po staletí manželství stavěli na slabším poutu lásky místo základního pouta erotické touhy? Mnohým to zní jako bláznivá otázka. Láska je přece všechno, ne? Dokonce i B-h je láska?! Ale kdo to řekl a proč to všichni bereme vážně? Zdrojem učení o B-hu jako o lásce a o manželstvích založených na lásce spíše než na touze je křesťanství, Nový Zákon, a nikoli Hebrejská Bible. 1.list Janův 4:8 říká:
„Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“
A o několik veršů dále (v.16):
„Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“
BŮH NENÍ JENOM LÁSKA. BŮH JE I SPRAVEDLIVÝ SOUD.
Judaismus nikdy nepředpokládal, že je B-h tak jednolitý, aby mohl být popsán jako pouze Láska. Skutečně chcete B-ha, který je pouze láskou, když má potrestat nacistické zločince za spálení dětí v krematoriích? Skutečně chcete, aby B-h byl pouze láskou, když má zastavit teroristu Al-Kaidy, jež má v úmyslu dát do letadla bombu a vyhodit ho do povětří? Nebo raději v tu chvíli chcete SPRAVEDLIVÉHO Boha, který způsobí, že na cestě k letišti má terorista autonehodu a bombu nenastraží?
B-h není láska. B-h je zcela nad jakoukoliv emocí či popisem. Někdy miluje a jindy trestá, tak jako potrestal Egypťany v Rákosovém moři za zotročení nevinného národa. Byl to Pavel z Tarsu, kdo řekl v Novém Zákoně tato slavná slova: 1.Korintským 13:4-8
„Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne…“
Jak skvělý popis ctnosti lásky – a jejích omezení! Je to dokonalý popis lásky jako partnerství a kamarádství. A jestli chce mít někdo romantický vztah založený na těchto vřelých a roztomilých vlastnostech, je to v pořádku. Láska je vřelá, touha je vášnivá. Láska touží sdílet, touha touží získat. Zatímco láska může být uspokojena, touha je naprosto neuspokojitelná. Průměrná manželka se dnes může cítit milována. Ale co skutečně chce je být předmětem touhy – což vysvětluje, proč miliony žen čte knihu Fifty Shades of Grey/Padesát odstínů šedi. Manželky chtějí erotickou zkušenost touhy, ale v manželství ji většinou nenacházejí.
Zatímco křesťanství činí lásku základem vztahu, pro judaismus je základem touha. Hlavním důvodem krachu manželství a vztahů v moderní společnosti je skutečnost, že jsou založeny na lásce a nikoli na touze. Několikrát týdně dávám poradenství manželským párům v krizi. Přijdou s obvyklou škálou problémů hroutících se manželství: nedostatkem komunikace, nedostatkem intimity, skrytým bojem, finančními tlaky, závazky s výchovou dětí. To vše ovládá jejich životy. Nicméně pod všemi těmito problémy je nepřehlédnutelná, leč nepřiznaná pravda: ztráta touhy. Mají se rádi, ale už po sobě netouží. Jejich manželství je nyní založeno na jemnější, příjemnější emoci lásky než na vášnivém, nebezpečném, ale základním poutu touhy.
PROČ TOUHA ZMIZELA?
Proč touha zmizela? Má to mnoho důvodů. Zaprvé jsme natolik materiální generace, že SKUTEČNÉ povaze touhy nerozumíme. Proto ji očerňujeme jako něco vulgárního. Myslíme si, že je pornografická. Touha je to, co cítí muž ke kolegyni v práci , kdežto k manželce cítí lásku. Touha je to, co cítí manželka při flirtování s cizím mužem, zatímco k manželovi při večeři v restauraci cítí lásku. Touha se z našich životů ztratila, protože si myslíme, že je spojená s tělem a nikoli s duší. Spíše ji produkují hormony, rozhodně prý nejde o duchovní energii. Podle nás je touha instinktivní emoce dokazující naši příbuznost se zvířaty, nikoli naše jedinečné lidství. A protože touze nerozumíme, nikdy jsme se nesoustředili na to, abychom porozuměli jejím pravidlům a podmínkám, za kterých přichází.
Také jsme přesvědčeni, že láska je věčná, kdežto touha je pomíjivá. Snažíme se touhu ve vztazích zlehčovat, abychom později nebyli zklamání. Nevěříme, že by nás mohla touha posílit a vyživovat stále. Myslíme si, že je chabým a chatrným základem na to, aby udržela vztah. Proto ji považujeme za druhotnou vedle – podle našeho názoru pevné – základny lásky. Ale kdo řekl, že láska a touha nemohou být udržovány společně? Jsme skutečně tak jednolití, abychom nebyli schopní žít a udržet dvě emoce najednou? Copak manželé a manželky nemohou být zároveň milenci (touha) a nejlepší přátelé (láska)? A není to přesně to, oč muži a ženy ve svých vztazích nejvíce usilují?
Rabi Shmuley Boteach (narozen 1966) je americkým ortodoxním rabínem, autorem mnoha knih (česky např. „Košer sex“), manželem a otcem devíti dětí. Je veřejně aktivní postavou, jež svými otevřenými názory vyvolává obvykle velké pozdvižení. Jako jeden z mála ortodoxních rabínů např. neodsuzuje homosexualitu v biblickém slova smyslu jako „zvrácenou“ a uznává soužití homosexuálních párů (nikoli v manželství). V současné době Boteach píše knihu „Košer touha“ (Kosher Lust).
Slovo překladatelky: Tento Boteachův článek se mi líbil pro svoji provokativnost a nový pohled na téma, o kterém se v tzv. duchovních kruzích (náboženských i nenáboženských) zpravidla nesluší mluvit. Bůh je přece Světlo a Láska. No, možná, potom je ale Bohyně plodná, tvořivá a úctu vyžadující Temnota. Za Jednotou a Celistvostí je dualita, ve které žijeme. Naším úkolem je žít a kultivovat jak světlo, tak temnotu – tu zvláště. Pokud tak nečiníme vědomě, temnota nás nevědomě ovládá a projevuje se ve své negativní podobě. Ztotožnění erotické touhy s negativní, nežádoucí temnotou, resp. její potlačení a pokřivení, je smutným důsledkem znevážení těla a jeho spirituálního rozměru a moudrosti každé jeho buňky.
Tereza Dubinová
Foto: milá přítelkyně Jana Thomsen. Kaplička Máří Magdaleny na Zebíně u Jičína v noc posvátného rituálu 13. července 2024. Děkuji všem ženám za krásné spolutvoření!
Zdrojem článku je anglicky psaný deník Jerusalem Post v on-line verzi. Článek vyšel 17. prosince 2012. V originální verzi ho najdete na této adrese: http://www.jpost.com/Opinion/Columnists/Article.aspx?id=296336
Texty zveřejněné na webu www.oheladom.cz jsou autorskými texty a překlady PhDr. Terezie Dubinové. Bez vědomí autorky a jejího psaného svolení je nelze kopírovat a přebírat na svůj web. Sdílení na FB s plným odkazem je v pořádku. Pokud chcete texty publikovat na svém webu, dejte autorce na vědomí na mailové adrese terezie.dubinova@oheladom.cz . Děkuji.
K TÉMATU NA TOMTO WEBU: